Oddělení provádí výzkum literárních jevů v širších kulturních souvislostech, primárně se soustředí k problematice sociologie literární komunikace a nižších vrstev literatury - populární, zábavné či tendenční beletrie 19. a 20. století. Vzniklo k 1. 1. 2003 s dlouhodobějším záměrem koncepčně založit a systematicky rozvíjet výzkum populární literatury a současně výzkum tzv. literárního života, institucionálních, kulturních a sociálních aspektů literární komunikace v českých zemích. V náplni oddělení se prolínají tematiky tradičně připisované literární historii a literární sociologii: vedle vlastních literárních textů jsou to komunikační média literatury (kniha, periodický tisk), instituce zprostředkování a regulace literární komunikace (nakladatelství, vydavatelství, cenzura), autorství a čtenářství jako sociální jev (knihovny, literární sdružení a spolky, honoráře). Svým názvem oddělení odkazuje k polské literární vědě, čerpá i z dalších badatelských škol z oblasti na pomezí literární historiografie, sociologie literatury, dějin knihy a historické antropologie (viz některé články členů oddělení: K historii pojmu literární kultura - zde; Literární život jako předmět literární historie (překlad studie P. Scherbera s úvodem Tomáše Pavlíčka) - zde, Co to znamená, když se řekne "literary culture"? - zde, O dějinách knihy, také v Nizozemí - zde).

Společný projekt oddělení pro období 2009–2013

Literární cenzura v obrysech. Administrativní kontrola a regulace literární komunikace v české kultuře 19. a 20. století

Cílem práce je zmapování role cenzury v české literární kultuře od konce 18. do konce 20. století. Metodologickým východiskem autorského týmu je literárně komunikační pojetí cenzury, obohacené o fenomény decentralizace, rozptýlení a vyjednávání, objevené poststrukturalistickými přístupy k cenzuře. Hlavním výstupem projektu bude rukopis knihy přibližující cenzuru české literatury ve dvou oddělených pásmech periodizovaných podle proměn cenzurního řádu. Rámcové pásmo bude věnováno stručnému popisu cenzury jako byrokratické instituce: cenzurního řádu, tj. právních, kulturních a estetických norem řídících cenzuru, organizací vykonávajících cenzuru a cenzurní praxe. Druhé, rozsáhlejší pásmo budou tvořit případové studie analyzující modelové případy cenzurních zásahů, dokumentující jejich efekty v oblasti tvorby i recepce, postihující typické situace či strategie účastníků cenzurního procesu. Studie budou prohlubovat a dynamizovat obraz jednotlivých period literární cenzury a otevírat cenzuru jako teoretický i literárněhistorický problém . Jejich témata budou v rámci celku knihy volena tak, aby ukazovala různé aspekty sledovaného vymezení cenzury, jejího místa v procesu cirkulace forem, hodnot a významů. Projekt vede Pavel Janáček, vedle stabilních členů oddělení pro výzkum literární kultury se na něm formou externí spolupráce v rámci grantu GA ČR podílejí i Magdaléna Pokorná, Michal Charypar, Petr Píša. Podrobnější informace ke stažení zde (anglicky) a zde (česky).

Členové oddělení se v současnosti dále věnují:

• historicko-bibliografickému a literárněhistorickému výzkum beletrie publikované v periodickém tisku v 19. a 20. století (P. Janáček, L. Kusáková, M. Jareš, B. Hemelíková);
• výzkumu těch úseků literárního života 20. století, kdy institucionální, kulturní a politické prostředí mělo na literární komunikaci mimořádný vliv (2. republika - T. Pavlíček, 50. léta - P. Šámal, P. Janáček, články ze "socrealistického" čísla týdeníku A2 zde a zde);
• výzkumu čtenářství: statistické průzkumy, čtenářské biografie (J. Trávníček);
• knižní kultuře v Praze v období 1750-1850 (M. Wögerbauer)
• literárním spolkům v druhé polovině 19. a na počátku 20. století (T. Breň).

Říjnová sympozia oddělení VLK

Pravidelně  v polovině října pořádalo v letech 2004–2008 oddělení pro výzkum literární kultury v prostorách ÚČL dvoudenní sympozium:

• Čtenář a čtenářství v české kultuře 19. a 20. století, 15.-16. října 2008. Vybrané příspěvky postupně publikovány v časopisech Čtenář a Česká literatura (propozice, program, výstup)
• Autor a peníze. Ekonomické souvislosti spisovatelské profese v české kultuře 19. a 20. století, 17.-18. října 2007. Přepracované příspěvky výběrově publikovány v knize „O slušnou odměnu bude pečováno...“, vydané 2009 ÚČL AV ČR, v. v. i. (propozice, program, výstup, ohlasy zde a zde) 
• Literatura socialistického realismu: východiska, struktury a kontexty totalitního umění, Praha 11.-12. října 2006, uspořádáno ve spolupráci s Ústavem slovenské literatury SAV. Stejnojmenný výběrový sborník vyšel knižně a zároveň v elektronické Edici E, vydávané v ÚČL AV ČR (propozice, program, výstup, zprávy a recenze)
• Literární život v neuralgických obdobích českých dějin 19. a 20. století, Praha 13.-14. října 2005. Blok vybraných příspěvků, edičně připravený T. Pavlíčkem, vyšel v roce 2006 ve sborníku Literární archiv č. 38 - Spisovatelé, společnost a noviny v proměnách doby (propozice, program, výstup, zprávy a recenze)
• Povídka, román a periodický tisk v 19. a 20. století, Praha 13.-14. října 2004. Stejnojmenný výběrový sborník, edičně připravený M. Jarešem, P. Šámalem a P. Janáčkem, vyšel v roce 2005 v ústavní Edici K (propozice, program, výstup, zprávy a recenze zde, zde, zde)

Členové oddělení

• PhDr. Blanka Hemelíková
• Mgr. Michal Charypar, Ph.D.
• Ing. Pavel Janáček, Ph.D. 
• PhDr. Lenka Kusáková
• Mgr. Tomáš Pavlíček, Ph.D.
• Petr Píša
• PhDr. Magdaléna Pokorná, CSc.
• PhDr. Petr Šámal, Ph.D.
• prof. PhDr. Jiří Trávníček, M.A.
• Mag. Dr. Michael Wögerbauer (vedoucí oddělení)

Projekty současné

Pražská léta estetika A. G. Meißnera. Edice neznámých zápisků a korespondence s úvodní studií o jeho roli v českém literárním životě.

Řešitel: Michael Wögerbauer (standardní projekt GA ČR)
Na rozdíl od "obrozenců" ve vlastním slova smyslu byla jejich univerzitním učitelům dosud věnována poměrně malá pozornost. Až v posledních 15 letech tak vzniklo několik zásadních studií o Augustu Gottliebu Meißnerovi (1751-1807), významnému pražskému profesorovi estetiky (1785-1805). I když byl Meißner původně spíše básníkem, nebylo jeho působení v pražském literárním, mimouniverzitním prostředí v průběhu minulého století téměř vůbec zkoumáno. Cílem projektu je napravit tento nedostatek na základě nově nalezených pramenů - zcela neznámých Meißnerových pražských zápisníků z let 1791 až 1804, které nedávno objevil profesor Tomáš Hlobil, a Meißnerovy korespondence z celého období jeho pražského působení (1785-1804) z archivů v ČR, Německu, Rakousku a Nizozemí. Na základě toho nového materiálu vznikne větší stať, jež se bude zabývat vlivem Meißnera - spisovatele a vydavatele časopisu Apollo, ale i knihkupce - na pražskou literární a intelektuální kulturu konce 18. století, jakož i tím, jak saský spisovatel vnímal zdejší kulturní poměry. Stať poslouží jako úvod k prvé edici zápisníku a korespondence. Bude navíc vybavena poznámkovým aparátem, který by zpřístupnil text badatelům a dnešním čtenářům. Studie bude publikována v českém a německém jazyce, zatímco editovaný německojazyčný materiál má být zpřístupněn českými regesty a obšírným jmenným a místním rejstříkem.

Výzkumy čtenářů a čtení v ČR (od roku 2007 pravidelně)

Řešitel: Jiří Trávníček (finanční podpora a spolupracující instituce: MK ČR a Národní knihovna ČR)
Ve spolupráci s agenturou zaměřenou na výzkum veřejného mínění je v rámci projektu organizováno pravidelné šetření českých čtenářů a čtení (reprezentativní výběr, vzorek 1500 respondentů). Výstup z prvního šetření (uskutečněno v létě 2007) byl zpracován v kratší a širší verzi: kratší - samostatná příloha čas. Host, širší - knižní publikace Čteme? (2008), pracující mj. se srovnáními výzkumů v jiných zemích. Výzkum bude prováděn každé tři roky, a to tak, že asi 80 % dotazníku bude stále stejných (kvůli srovnání), 20 % se zaměří na jednu specifickou oblast: 2007 - knihovny, 2010 - beletrie, 2013 - knižní trh.

Českojazyčný periodický tisk v letech 1830-1850 z perspektivy literární komunikace a beletristické produkce

Řešitelka: Lenka Kusáková
Bádání o periodickém tisku uveřejňujícím krásnou literaturu a literární publicistiku je tradiční součástí literární historie. Pro 1. polovinu 19. století dnes máme k dispozici soupisy českých a moravských časopisů a řadu analýz jednotlivých titulů (vedle studií zejm. pozitivisticky zaměřených badatelů se časopisům a jejich pozici v kontextu dobové literatury naposledy věnoval Lexikon české literatury). Dokončovaný projekt (knižní monografie bude odevzdána do tisku v roce 2008) usiluje o jiný pohled na beletristické časopisy. Jejím záměrem je postihnout beletristický periodický tisk v určité době a na určitém místě jako "síť" paralelně existujících různě koncipovaných časopiseckých titulů, vytvářející spolu s přispěvateli a čtenáři složitou literárněkomunikační situaci, která umožňuje publikovat a recipovat poezii, prózu a myšlení o literatuře, zároveň jim ale - jakožto specifický prostor - staví omezení (prostorové, tematické, žánrové, funkční, ideové). Práce se významně opírá o dobovou reflexi časopisecké sítě a její problematiky a využívá statistických metod (tabulky, přehledy, grafy). Je členěna do dvou kapitol. První - "Beletristické časopisy jako komunikační situace" - představuje proměny beletristické časopisecké sítě v letech 1830-1850 z pohledu její vertikální a horizontální diferenciace, zabývá se právními, ekonomickými a ideologickými podmínkami doprovázejícími vydávání českojazyčných časopisů, sleduje redakční (resp. nakladatelské) strategie zaměřené na publikování a recepci beletrie a myšlení o literatuře (časopis povzbuzuje spisovatelskou produkci a supluje dosud neexistující instituce literárního provozu, jako je veřejná literární soutěž, literární spolek ad.) a všímá si profilace přispěvatelské a čtenářské základny beletristického periodického tisku. Druhá kapitola - "Beletrie v prostoru časopisu" - představuje samotnou literární produkci, ukazuje na omezení daná specifickým publikačním prostorem (rozsah, umístění, písmo, konkurence poezie a prózy ad.), zabývá se funkcemi časopisecké beletristiky (estetickou, rekreační, výchovnou a vzdělávací), tematikou, žánry, problematikou původnosti, překladovosti a anonymního autorství. Přílohou monografie bude úplný soupis periodického tisku z let 1830-1850 se základními údaji (titul, podtitul, místo a čas vydání, periodicita, přílohy, nakladatel, redakce, stručná charakteristika tematického a ideového zaměření). Hlavním výstupem je rukopis literárněhistorické monografie Literární kultura národního obrození z perspektivy českého periodického tisku z let 1830-50 (pravděpodobné knižní vydání 2011).

Svět literárního seriálu. 1 - Obrázkové týdeníky, humoristické a zábavné časopisy a časopisy pro dospívající mládež 1920-1950

Řešitelé: P. Janáček, M. Jareš, B. Hemelíková a kol. (standardní grant GA ČR)
Základem připravované historicko-bibliografické příručky, která svým pojetím navazuje na komentovaný soupis sešitových románových edic 30. a 40. let 20. století Svět rodokapsu, je komentovaný bibliografický popis cca 1600 serializovaných próz z 30 obrázkových týdeníků moderního typu, jejichž prvním představitelem se v českém prostředí stal roku 1920 Pražský ilustrovaný zpravodaj (vyd. Melantrich), a z časopisů jim podobných. Horní hranice časového intervalu byla zvolena podle data transformace a začlenění posledních "předúnorových" obrázkových týdeníků do socialistické kultury budovatelského období. Masově čtené a dlouhodobě vycházející obrázkové týdeníky, které ve sledovaném období představovaly stěžejní tribunu literárního seriálu, jsou do příručky zahrnuty všechny (PIZ, ženské týdeníky: List paní a dívek, Pražanka, Hvězda, Eva, dále Pestrý týden, Ahoj, poválečný Květen, Beseda aj.). Méně významné a mimopražské tituly byly zpracovány ve výběru, který reprezentuje kulturní, ideologickou a čtenářskou diferenciaci příslušné oblasti kulturní komunikace (např. časopis pro komunistické ženy Rozsevačka x časopis Katolická žena). K nim jsou ve výběru přiřazeny některé časopisy humoristické a pro mládež - takové, které měly k modernímu obrázkovému týdeníku svým vzhledem a zaměřením blízko (např. Mladý hlasatel, Vpřed aj.). Soupisy seriálů jsou ve shodě s modelem vytyčeným v předchozí publikaci autorů Svět rodokapsu (Karolinum 2003) členěny do kapitol věnovaných jednotlivým časopiseckým titulům. Úvodní text k příručce definuje moderní obrázkový týdeník jako určitý historický žánr tištěného časopiseckého média, nastiňuje jeho uplatnění v české kultuře, různé dobové metody serializace prózy a základní tvarové a komunikační charakteristiky publikovaných seriálů (např. dobovou praxi střídání dlouhých [půlroční až roční trvání], standardních [čtvrtročních] a doplňkových [měsíčních] seriálů); přináší také vysvětlivky ke koncepci soupisů a k bibliografickému záznamu. Soupis je dokončován k publikaci.

K literárnímu životu druhé republiky (1938-1939)

Spoluřešitel: Tomáš Pavlíček, hlavní řešitel: Jaroslav Med (standardní grant GA ČR)
Projekt má tři plánované výstupy: 1) Soubor studií Jaroslava Meda věnovaný proměnám českého literárního života od dob první republiky do pomnichovského období. Zachycuje diferenciaci literární scény v souvislosti s ideovými koncepty klíčových osobností (F. Halas, V. Vančura, K. Čapek, J. Durych, J. Knap a další) a významné polemiky, jež tento proces provázely. Knižní vydání v létě 2010 v nakladatelství Academia. 2) Druhý soubor studií (autor Tomáš Pavlíček) zkoumá otázky legislativních norem ovlivňujících produkci a distribuci literárních textů (cenzura), a problematiku institucí literárního života (zaměřuje se zejména na vývoj dvou institucí - Obce československých spisovatelů a Národní kulturní rady). V podobě disertace obhájeno 2009 na katedře dějin a didaktiky dějepisu Pedagogické fakulty UK. Knižní verze textu se připravuje. 3) Výstupem je rozsáhlá antologie textů k literárnímu životu druhé republiky nazvaná Na rozcestí. V této antologii byly shromážděny významnější příspěvky spisovatelů patřících k různě světonázorově, esteticky i  politicky profilovaným seskupením. Sestavení antologie předcházelo studium a excerpce veškerých významnějších kulturních periodik (jednalo se o 32 literárních a kulturních  revuí a nakladatelských listů, např. Akord, Brázda, Fronta, Index, Kritický měsíčník, Literární noviny, Lumír, Přítomnost, Řád, Tak či Zvon) vydávaných v letech 1938-1939. Text antologie (rozsah 690 stran) je v současné době redakčně dokončován.

Projekty minulé

Současné projekty navazují na předchozí práce členů oddělení. Jejich výsledkem jsou především tyto publikace:

Internetový slovník českých nakladatelství (1849-1949)

Řešitel: Aleš Zach (emeritní člen oddělení pro výzkum literární kultury)
Časový záběr slovníku (ukázka v České literatuře 55, 2007, č. 4, slovník je postupně zveřejňován na adrese www.slovnik-nakladatelstvi.cz) je prozatím vymezen roky 1849-1949. Úplný heslář slovníku (okolo 1000 hesel) zahrnuje profesionální nakladatelství, knihkupectví a tiskárny s nakladatelskou produkcí i subjekty, které nakladatelsky působily mimo živnostenské struktury zpravidla pod souhrnným dobovým označením "soukromá nakladatelství". Do slovníku tedy vstupují nakládající subjekty s převažující jazykově českou knižní produkcí, které působily v českých zemích nebo v cizině a své působení zahájily nejdříve v roce 1849 a ukončily nejpozději v roce 1949. Vzhledem k zanedbatelnému zastoupení nakladatelství v českých oborových příručkách slovníkového charakteru se ISČN soustředí především na zpracování hesel těch nakladatelských aktivit, o nichž existuje jen minimum veřejně přístupných informací. Zcela stranou budou prozatím ponechána všechna nakladatelství, jejichž hesla byla zařazena do Lexikonu české literatury.

Vyjednávání pod dohledem. Praktiky a strategie kontroly literatury v období stalinismu

Řešitel: Petr Šámal (postdoktorský grant GA ČR)

Úkolem projektu je popis, analýza a dokumentace mechanismů a praktik, jež ovlivňovaly procesy produkce a recepce literárních děl v období stalinismu a jsou charakteristické pro fungování literatury v rámci totalitního režimu. V rámci řešení projektu vznikne knižní edice soupisů zakázaných knih, na jejichž podkladě probíhala v letech 1948-1953 cenzura knihoven, a rukopis komponovaného souboru studií, analyzujících situace, praktiky a strategie, jež byly příznačné pro jednání účastníků literární komunikace v počátečním období komunistického režimu v Československu (spisovatelů, nakladatelských redaktorů, funkcionářů Svazu československých spisovatelů). Hlavní výstupem grantového projektu je kniha Soustružníci lidských duší: Lidové knihovny a jejich cenzura v padesátých letech 20. století, 2009.

Středoevropský román

Řešitel: Jiří Trávníček (standardní projekt GA ČR)
Cílem projektu je připravit antologii textu k tématu Střední Evropy, která by zahrnovala nejpodstatnější texty, a to jak z hlediska tematické šíře, tak vývoje, kterým diskuse o Střední Evropě prošla (rozdělení na dvě části: texty politologicko-historické a kulturologicko-literárněvědné). K tomu napsat komentář. Paralelně připravit asi tři analytické studie na téma středoevropského románu, které by představovaly přípravnou fázi širší práce na dané téma. Ta by měla/mohla být završena knižní monografií za tři čtyři roky po ukončení grantu. Hlavní výstupem grantového projektu je kniha V kleštích dějin: střední Evropa jako pojem a problém. Brno, Host, 2009.

Kapitoly z literární kultury 50. let (juniorský grant GA AV ČR)

Řešitel: Petr Šámal (juniorský grant GA AV ČR)

Výstupem projektu, který autor zároveň obhájil na FF UK jako doktorskou disertaci, je soubor čtyř literárněvědných studií věnovaných charakteristickým rysům nově vznikajícího systému literární komunikace. Studie byly publikovány časopisecky nebo ve sbornících. Cílem úvodní, teoreticky zaměřené studie (K historii pojmu literární kultura - otištěno v Česká literatuře 53, č. 4, s. 541-555) bylo zpřesnění metodologických východisek, z nichž vycházejí analytické sondy představující hlavní výstup grantového projektu. Společným rysem těchto literárněhistorických studií bylo zaměření na "obsahovou" stránku nového kulturního modelu. Nejdříve řešitel upřel pozornost k tématu, jež má v rámci české kultury výsadní postavení - totiž k dobové variantě debat o "české otázce". Studie "Česká otázka" ve světle stalinismu (otištěna v Soudobých dějinách 12, 2005, č. 1, s. 45-61) analyzuje publicistické a odborné texty Karla Kosíka, které napsal na přelomu čtyřicátých a padesátých let a v nichž se věnoval české radikální demokracii. Studie Strážci oddaní a nadšení (ve výtahu publikováno v Dějinách a současnosti 29, 2007, č. 6, s. 24-29) sleduje proměny poúnorového knihovnictví, detailně popisuje proces cenzury knižních fondů a přibližuje knihovnické snahy o řízení četby. Studie Beletrie, ženský komunistický tisk a problémy kontinuity (otištěn ve sborníku z prvního sympozia oddělení VLK Povídka, román a periodický tisk v 19. a 20. století, eds. Michal Jareš, Pavel Janáček a Petr Šámal, Praha, Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2005, s. 145-169) je sondou do historie ženského komunistického tisku, jeho jádrem je srovnání tří fází existence časopisu Rozsevačka (1926-1929; 1930-1933; 1952-1954), jež se vyznačovaly vyhraněnou redakční koncepcí. V závěru studie poukazujeme na souvislost poúnorové literární kultury (užíváme termínu budovatelská literární kultura) s tzv. druhou vlnou proletářské literatury z počátku třicátých let 20. století. Jako hlavní argument vyzdvihujeme skutečnost, že se na přelomu čtyřicátých a padesátých let prosadila extrémní varianta instrumentálního postoje k literatuře, jež měla mnoho společného s někdejšími koncepcemi RAPPu.

Lenka Kusáková: Krásná próza raného obrození (v českých časopisech, almanaších a beletristických přílohách novin z let 1786-1830). Díl 1: Studie, Díl 2: Antologie (Praha: Karolinum 2003)

Pavel Janáček, Michal Jareš: Svět rodokapsu. Komentovaný soupis sešitových románových edic 30. a 40. let 20. století (Praha: Karolinum 2003)

Doplňky a opravy ke knize ke stažení zde.
Bibliograficko-historická příručka Svět rodokapsu zpřístupňuje pro současné uvažování o dějinách české literární kultury 2028 svazků, jež v letech 1935-51 vyšly ve všech 13 tehdy existujících sešitových románových edicích (Rodokaps, Rozruch, Weekend, Krásný román, Moderní romány, Čtení pro ženy, Dobré čtení, Divoký západ, Večery pod lampou, Besedy Hvězdy, Románové novinky, Oddech po práci, Večery). Kompletní soupisy titulních románů z těchto edic jsou v příručce doplněny výběrovou bibliografií literární a kulturní publicistiky, drobné prózy a dalších žurnalistických nebo beletristických rubrik, které na stránkách rodokapsových edic vycházely. Připojený rejstřík uvádí v cca 500 stručných heslech základní fakta o životě nebo práci českých i zahraničních zvláště amerických, německých, anglických a francouzských spisovatelů, kteří byli v sešitových edicích publikováni. Publikaci uvádí studie, která charakterizuje publikační typ románových sešitů, zařazuje je do kontextu literární komunikace a obecně kulturního vývoje, popisuje sociální a kulturní zázemí autorů sešitové románové četby. Románová periodika znamenala v českém kulturním prostředí 30. let důležitou mediální inovaci. Navazovala na podobné podniky americké (tzv. pulp magazines) a západoevropské, těsně koexistovala s obdobnými podniky pražských německých vydavatelů. Sešitové edice tvořily průsečík české populární kultury, kromě literatury zasahovaly do oblasti filmu, divadla, vizuální kultury, zrcadlily obecně společenské a politické proměny. Bibliograficky nebyly sešitové edice nikdy analyticky podchyceny. Vinou řady cenzurních kampaní, které vyvrcholily sběrem a likvidací rodokapsů v prvních letech po únoru 1948, se sešitové románové edice neuchovaly v úplnosti v žádné z českých knihoven. Jejich obraz byl nyní rekonstruován s pomocí soukromých sběratelů zábavné četby. Příručka se snaží otevřít sešitové edice jako pramenný materiál pro odborné zájemce o dějiny české populární kultury, srovnávací kulturní studia, dějiny každodennosti a mentalit, literární historiografii, historiky filmu anebo kultury vizuální.

Pavel Janáček: Literární brak. Operace vyloučení, operace nahrazení 1938-1951 (Brno, Host 2004)

Monografie se zabývá zobrazováním, odmítáním a cenzurou populární literatury v moderní české literární kultuře (19. a 20. století), jakož i souběžnými procesy nahrazování odmítnutých forem literární komunikace formami jinými, žádoucími z hlediska kulturních elit. Hlavní pozornost přitom věnuje období 1938-1951. V tomto období se - proti tendencím bezprostředně předcházející prvorepublikové éry - prosadilo konzervativní pojetí národní literatury, vyhrazující veškerý literární prostor pro beletrii sledující horizont uměleckých hodnot. V apokalypticky laděné veřejné diskusi, spadající do období druhé republiky (1938-1939) a  do první etapy Protektorátu Čechy a Morava (1939-1942), převážil názor o škodlivosti populární četby z hlediska jednotlivého vnímatele i z hlediska celé národní kultury a byla rozpracována idea její soustavné cenzurní kontroly. Od roku 1945 začalo být toto pojetí všestranně vymáháno a stávající populární literatura cenzurně potlačována. Tématem práce je problematizující recepce populární literatury jako jedné ze základních složek literární kultury, historický oblouk této recepce, "příběh" vztahu české literární kultury k populární literatuře, který vyvrcholil v konstrukci tzv. socialistické literatury na počátku padesátých let. Socialistická literatura, jíž se v monografii myslí literatura období 1948-1989 se všemi jejími programními a institucionálními zvláštnostmi, vznikala právě také redukcí literární kultury, jak se utvářela po staletí, kombinací a syntézou obou jejích stěžejních složek, do té doby navzdory všem průnikům disparátních. Redukce je v monografii konceptualizována jako operace vyloučení, syntéza či kombinace jako operace nahrazení. Průběhu dvojjediné operace vyloučení/nahrazení v kritické době před polovinou 20. století jsou věnovány historické kapitoly monografie. Materiálovým částem je v monografii předeslána úvodní historicko-teoretická část. Upřesňuje vlastní pojetí cenzury jako instituce uskutečňující oficiální, vládnoucími kulturními elitami prosazovanou hranici literárního prostoru; hlásí se k pojetí literárního prostoru jako horizontálně a vertikálně diferencované struktury, známé ze zakladatelských prací autorů Pražské školy. Naznačuje také, kde se projekt operace vyloučení/nahrazení vzal, kdy, z čeho a jak se formoval, než se jej chopila kulturní politika druhé republiky, protektorátu, pokvětnového a poúnorového režimu. Kořeny této masivní operace na celku literárního prostoru přitom úvodní kapitola nalézá nesrovnatelně hlouběji. Spatřuje v ní vyústění dlouhodobých trendů, zdaleka ne přítomných jen v kultuře české. Konstatuje také, že pokus o její uskutečnění znamenal stejně tak popření jedné určující tendence moderní literární kultury jako vyústění její určující tendence další.