Oddělení se zabývá studiem biologie epiteliálních buněk s důrazem na
transportní mechanismy střevního epitelu. Neustále se obnovující
střevní epitel představuje atraktivní systém pro studium mechanismů
spojených s buněčnou diferenciací. Základní jednotka střevního
epitelu – krypta+klk e v zásadě
tvořena dvěmapopulacemi
buněk - proliferujícími málo diferencovanými buňkami střevních
krypt a diferencovanými enterocyty klků tenkého střeva a povrchu
tlustého střeva. Díky přítomnosti nediferencovaných proliferujících
buněka enterocytů různého
stupně maturace nejsou transportní a trávicí funkce epitelu rozloženy
podél osy krypta-klk homogenně (tzv. vertikální gradient). Podobná
nehomogenita trávicích a transportních funkcí existuje také podél
osy duodenum-rektum (tzv. horizontální gradient)
Regulace růstu epitelu a jeho transportních a trávicích
funkcí je zabezpečována celou řadou mechanismů, které zahrnují
humorální, nervové, imunitní a dietetické signály, a které jsou
odpovědné za regulaci horizontálního a vertikálního gradientu. V zásadě
představují formy regulace střevního epitelu dva odlišné typy -
(1) reversibilní regulaci specifického a nespecifického typu a (2)
ireversibilní regulaci. Ireversibilní regulace se často uplatňuje při
vývojových změnách odrážejícíchzměny funkčních požadavků kladených na střevo, tj. (1) střevo
nahrazuje funkci placenty, (2) odstav je spojen s rozsáhlými
kvalitativními změnami diety a (3) rostoucí organismus potřebuje více
živin a iontů než je potřeba v dospělosti. Z těchto důvodů
proto prodělávají mnohé trávicí a transportní funkce výrazné změny
během časné postnatální ontogeneze
Experimentální práce laboratoře se
koncentruje do tří výzkumných okruhů. První okruh představuje
studium vývoje absorpčních a sekrečních mechanismů a maturace
jejich regulačních systémů. Druhou oblastí zájmu je otázka buněčných
a molekulárních mechanismů regulace kortikosteroidních funkcí s důrazem
na regulaci ve střevě. Třetí okruh představuje studium interakce
mezi strukturální a funkční diferenciací epitelu renálních tubulů
kuřecího mesonephros (model funkční embryonální ledviny). Cílem
je porozumět na buněčné a molekulární úrovni mechanismům pohybu solutů přes epitel a jeho regulace tak,
aby splňoval potřeby organismu za vývoje. Naše studie vedou k závěru, že střevní
transport iontů a vody prodělává výrazné změny v údobí kojení
a odstavu a že v tomto období vykazuje organismus relativní
nedostatek NaCl. Prokázali jsme výrazné rozdíly v transportu
sodných a draselných iontů v tračníku, které závisí na stupni vývoje
a na prostorové lokalizaci podél střeva. Prokázali jsme, že zvýšená
absorpce sodných iontů v nezralém tračníku je důsledkem
elektrogenního sodíkového transportu citlivého na amilorid, za který
jsou odpovědné epiteliální sodíkové kanály apikální buněčné
membrány. Tato zvýšená sodíková absorpce v údobí kojení je
doprovázena zvýšenou draslíkovou sekrecí. Během údobí odstavu
zcela mizí elektrogenní sodíková absorpce a výrazně klesá draslíková
sekrece. Zvýšená transportní aktivita v časné postnatální
ontogenezi je doprovázena zvětšením povrchu cytoplazmatické membrány
enterocytů. Hlavním
signálem regulujícím tyto změny je aldosteron, ale thyroidní
hormony mají v tomto procesu výrazný permisivní účinek.
Hypothyroidismus blokuje stimulační efekt aldosteronu, zatímco podáváním
trijodthyroninu hypothyroidním jedincům dojde k obnově efektu
aldosteronu. Cílovou strukturou pro účinek thyroidních hormonů není
basolaterální sodíková pumpa ale apikální sodíkové kanály. Role
thyroidních hormonů v mineralokortikoidní regulaci střevního
epitelu je spojenase zvýšenou
plazmatickou hladinoutěchto
hormonů v údobí kojení a odstavu. Další analýza zmíněného
fenomenu na molekulární úrovniukázala,
že permisivní efekt thyroidních hormonů je lokalizován na
posttranskripční úrovni regulace sodíkových kanálů. Studium
mechanismu zvýšené dralíkové sekrece prokázalo, že draselné
ionty vstupují do enterocytů přes bazolaterální membránu pomocí přenašeče
Na+/Cl-/K+ blokovatelného furosemidem
a buňku opouštějí přes apikální membránu draslíkovým kanálem
inhibovatelným barnatými ionty. Studium
účinků kortikosteroidních hormonů ve vyvíjejícím se střevě
prokázalo, že tyto účinky korelují se změnami enzymu dehydrogenázy
11-hydroxysteroidů (11 HSD).
Tento enzym metabolizuje glukokortikoidy na jejich biologicky neaktivní
deriváty a tím zabraňuje navázání glukokortikoidů na
mineralokortikoidní receptory. Zatímco aktivita 11 HSD v ileu je nízká během údobí kojení a několikanásobně
stoupá během odstavu, je
aktivita 11 HSD
v tračníku vysoká již od narození. Tento rozdílný vývojový
vzorec 11 HSD
podporuje na jedné straně mineralokortikoidní specificitu cílové tkáně
tračníku již od narození a na druhé straně usnadňuje maturační
efekty glukokortikoidů v tenkém střevě v údobí časné
postnatální ontogenezi. Detailním studiem prereceptorové modulace
kortikosteroidních signálů ve střevě jsme prokázali nejen výrazné
vývojové změny 11HSD, ale také změny za patologických stavů jako je hypertenze. V některých
případech se jako další mechanismus prereceptorové modulace
glukokortikoidů může uplatňovat enzym dehydrogenáza 20-hydroxysteroidů.Embryonální
studie, které charakterizovaly účinek některých chemikálií včetně
xenobiotik na růst nefronu, jeho maturaci a indukci anomálií
morfologie tubulu prokázaly, že cystická dilatace tubulu je doprovázena
změnami v strukturálních proteinech a defekty v enzymové výbavě
dilatovaných tubulů Hlavním cílem laboratoře v současné
době je studium vývojových změn doprovázejících vznik a udržování
gradientu transportních funkcí podél osy krypta-klk v nezralém
střevě. Pomocí elektrofyziologických (terčíkový zámek, epiteliální
napěťový zámek), fluorescenčních (pH a Ca++ indikátory)
a histochemických technik jsme schopni monitorovat distribuci
transportních proteinů podél osy krypta-klk a studovat jejich
regulaci. Pro studium regulace transportních proteinů na transkripční
úrovni používáme metodu RT-PCR.
Práce laboratoře je podporována granty
Grantové Agentury ČR, Akademie věd ČR, Ministerstva zdravotnictví a
Univerzity Karlovy.
Publikace
|