Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.

Národní kontaktní centrum – ženy a věda Sociologického ústavu Akademie věd ČR, v.v.i., vydalo publikaci Sexuální obtěžování ve vysokoškolském prostředí: analýza, souvislosti, řešení.

Publikace představuje problematiku sexuálního obtěžování ve vysokoškolském prostředí v mezinárodním a českém kontextu a přináší výsledky původního výzkumu zaměřeného na výskyt sexuálního obtěžování studujících vyučujícími, který byl provedený na jedné fakultě české vysoké školy. Kromě toho lze v publikaci nalézt také doporučení pro vysoké školy, jak postupovat v boji proti sexuálnímu obtěžování. Jak ukázala studie, sexuální obtěžování není na českých vysokých školách výjimečným jevem, přesto mu však dosud nebyla věnována dostatečná pozornost.

Ze studie realizované v letech 2008-2009, na jejímž základě publikace vznikla a jež sestávala z dotazníkového šetření a rozhovorů se studujícími, vyplynulo, že sexuální obtěžování na dané fakultě představuje vážný problém, neboť je běžnou součástí studia.

„Zkušenost s některou z různých forem obtěžování měla během studia nadpoloviční část dotázaných, přesně 67 %, tedy dva ze tří studujících“ sdělila jedna z autorek publikace Marta Vohlídalová. Lze přitom předpokládat, že studovaná fakulta v tomto směru není žádnou výjimkou a s problémem se potýkají i studující na ostatních vysokých školách v České republice.

Nejčastější formou obtěžování, s níž se dotazovaní studující setkávali, byly tzv. lehčí formy (genderové obtěžování), mezi něž patří zejména urážlivé, nevhodné a vulgární komentáře, sexistické poznámky nebo vtipy. Nejčastěji studující zmiňovali zkušenosti se znevažujícími komentáři a vtipy o intelektuálních schopnostech žen a narážky na jejich vzhled. Z rozhovorů se studenty a studentkami vyplynulo, že výjimkou nejsou např. poznámky znevažující schopnosti dívek a výroky o „...prosté duši dívčí, která na technických oborech nemá v podstatě co pohledávat“, ale ani situace, kdy vyučující při hodině ilustruje látku formou: „Když se s vámi budu chtít vyspat, slečno, a nabídnu vám 500 korun, jaký je to ekonomický model?“ Podobnou zkušenost s genderovým obtěžováním mělo 66 % dotázaných. Výjimkou však nebyly ani tvrdší formy obtěžování, které zahrnují např. snahu o navázání intimního vztahu, naléhání na schůzky mimo školu nebo hovory o sexuálně laděných nebo intimních tématech, s nimiž se setkalo 18 % dotázaných. S nejtvrdšími formami nátlaku, např. ve formě nežádoucího fyzického kontaktu nebo vydírání „něco za něco“, kdy vyučující nabízí studujícím nějaké studijní úlevy či pomoc za sexuální „protislužby“, se pak setkalo 9 % studujících.

Publikace dále ukazuje, že vedle vysokého výskytu sexuálního obtěžování je zásadním problémem českého vysokoškolského prostředí skutečnost, že studující nevědí, jak takové situace řešit. Kolem 70 % z dotázaných nemělo představu, jak v dané situaci postupovat, na koho se obrátit. Není se přitom čemu divit, neboť zkoumaná fakulta nemá zavedeny oficiální postupy pro řešení takových případů. Bezradní studující proto situaci často pasivně snášejí nebo se snaží „agresorovi“ vyhýbat, což však může mít vážné negativní dopady na jejich studium. Jejich strategie obrany tak paradoxně postihují je samotné, nikoliv „agresory“. Pocity bezradnosti podporuje i nedůvěra studujících vůči vedení školy a jeho ochotě pomoci problém citlivě a efektivně řešit. Problém sexuálního obtěžování přitom na oficiální úrovni není řešen a zdánlivě tedy neexistuje. Směrnice pro české vysoké školy na rozdíl od zahraničních, zejména z anglicky mluvících zemí, neobsahují informace o podobách obtěžování a způsobech obrany a jednotlivé školy neposkytují tyto informace ani na svých vlastních webových stránkách či v brožurách pro studující.

Vzhledem k této neutěšené situaci a vyjádřením dotázaných, která ukázala, že přes 77 % studentek a 55 % studentů by uvítalo zavedení určitých pravidel a procedur pro řešení této problematiky, navrhuje publikace i několik konkrétních doporučení pro české vysoké školy, zaměřené jak na prevenci, tak na řešení problému. Autorky zde čerpaly inspiraci především z praxe zahraničních univerzit, na nichž jsou opatření proti obtěžování vnímány jako samozřejmost a známka dobré úrovně školy. Autorky přitom citlivě zohledňují český kontext, zejména ekonomickou situaci českých vysokých škol, a navrhují řešení realizovatelná v českém prostředí. Například namísto zaměstnávání specialistů, kteří by měli na školách na starost výhradně řešení případů obtěžování, navrhují levnější variantu - proškolit stávající zaměstnance škol, např. pracovníky personálního nebo studijního oddělení. Doporučení však formulují tak, aby naplňovala dva hlavní požadavky efektivního boje prosti sexuálnímu obtěžování – kvalifikované pověřené osoby a všeobecné informovanosti jak mezi studujícími, tak mezi vyučujícími a ostatními pracovníky škol.

Kontakty:

-         editorka publikace PhDr. Marta Vohlídalová: 777 991 309, 224 240 603,  marta.vohlidalova@soc.cas.cz

-         web NKC-ŽV: http://www.zenyaveda.cz/

Publikace není dostupná v elektronické podobě. Na vyžádání je možné publikaci zaslat.

Národní kontaktní centrum – ženy a věda (NKC–ŽV) Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i., bylo založeno roku 2001 jakožto feministický projekt, který se zasazuje o zlepšení postavení žen a mladých lidí ve vědě a rozvoj genderové rovnosti v akademickém prostředí. NKC–ŽV kombinuje výzkumnou, podpůrnou a advokační činnost. Výzkumně se zaměřuje na dopady proměn vědecké práce a akademické mobility na vědecké dráhy žen a mužů, na souvislosti mezi pracovním a soukromým životem, na problematiku sexuálního obtěžování na vysokých školách a na téma veřejné vykazatelnosti vědy a výzkumu. Činnost NKC–ŽV vychází z přesvědčení, že vyšší zastoupení žen ve vědě a zahrnutí genderového pohledu do vytváření vědecké znalosti jsou nutnými předpoklady pro to, aby vznikala originální, udržitelná a společensky přínosná věda.