3D „Mlhovina Roseta“ květnovým astrosnímkem

Hned poté nás obrázek Pavla Pecha přivede do hlubin plastického nitra emisní mlhoviny NGC 2237, zvané též „Roseta“ nebo po česku „Růžice“ .

Tato 5000 světelných let vzdálená mlhovina plná vodíku ukrývá ve svém nitru čtyři miliony let starou hvězdokupu. Její hvězdy svým světlem a hvězdným větrem vlastně určují tvar a rozervanost mlhoviny. Ultrafialová část tohoto záření pak má za následek vlastní svit plynu tvořícího mlhovinu. Horký vítr částic, které proudí pryč z hvězdokupy, nepřetržitě doplňuje materiál do plynné kulové slupky, zatímco nitro mlhoviny se stále více vyčišťuje a umožňuje nám tak pohled na mladé jasné hvězdy. Nalezneme zde hvězdy i velmi mladé, s výtrysky typickými pro objekty typu Herbig-Haro.

Samotná mlhovina na obloze zabírá plochu větší než pět měsíčních úplňků, její skutečný průměr se odhaduje na 130 světelných let. Hvězdokupa je pochopitelně mnohem menší, ale i tak na obloze dosahuje téměř zdánlivého průměru měsíčního disku. Objevil ji v roce 1690 John Flamsteed, některé části mlhoviny pak například John Herschell. My sami můžeme celý komplex spatřit již menším dalekohledem v souhvězdí Jednorožce. Ovšem, jak už to u nebeských objektů bývá, teprve fotografie je ukáže v plné kráse.

Ač by se zdálo, že tak dlouho známý objekt již nemůže astronomy příliš překvapit, opak je pravdou. Ať již jsou to ona hvězdná miminka nebo nedávno objevené a stále trochu záhadné „ molekulární uzlíky“ rychle se pohybující mlhovinou, zůstává Roseta stále pod dohledem astronomů. Nás může potěšit, že nejen profesionálních, ale i amatérských. A jak ukazuje snímek Pavla Pecha, ti neustrnuli pouze na líbivých barevných obrázcích. Pustili se raději do zajímavých experimentů jak nenápadně podsunout divákovi – byť virtuálně – fakt, že ve skutečnosti hledí do vířivých hlubin nebes. Do nepředstavitelného reje nebeských karnevalových masek.

3D snímek – použijte speciální brýle