Vývoj představ o organizaci jádra. A, B – V r. 1952 byli schopni cytologové v jádře zaznamenat jen jadérko (J) a několik oblastí bohatých heterochromatinem, tzv. chromocentra (zde černé řetězce). Zbytek jádra obsahoval chromatin s nejasnou organizací, přičemž jedna z hypotéz (A) tvrdila, že tuto masu téměř kompletně tvoří euchromatin, druhá pak (B), že euchromatin tvoří malé shluky, které plavou ve velkém objemu jaderné tekutiny (Pollister 1952). C – D. E. Co­mings (1968) postuloval hypotézu tvrdící, že interfázní chromozomy jsou rozprostřeny přes víceméně celé jádro. Chromozomy měly být přichyceny k membráně, přičemž heterochromatin v kratších intervalech než euchromatin; homologní chromozomy měly být ukotveny blízko sebe. D – O několik let později F. Vogel a T. M. Schroeder (1974) ve třech modelech navrhli hypotetické uspořádání in­terfázních 30 nm chromatinových vláken. Hypotéza předpokládala uchycení vláken k jaderným pólům a navrhovala tři modely, jak by toto uspořádání mohlo vypadat. E – Jeden z novějších modelů zahrnující existenci chromozomových teritorií – model interchromozomální sítě (Branco a Pombo 2006). Ten předpokládá, že chromatin jednotlivých chromozomů není od sebe oddělen volnými prostory, přesto chromatinovým vláknům je umožněno expandovat do teritorií sousedních chromozomů. Orig. P. Heneberg