Z monitoringu tisku

Jsou ve vašem jídle bakterie a toxiny? Nový senzor to zjistí za 20 minut

Na staveništi tunelu Blanka našli archeologové hroby z doby Přemyslovců

Hledají se tisíce vědců pro pět nových obřích "Sazka Aren" české vědy

Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.

 

 

Karel Guth (1883–1943)

Od smrti významného českého archeologa a historika Karla Gutha uplyne 21. září t. r. 125 let. Jeho vědecký zájem se nesl několika směry.

Karel Guth (1883–1943)

Působení v památkovém úřadě a v muzeu ho přivedlo k problematice památkové ochrany, které se dlouhá léta aktivně věnoval v Klubu Za starou Prahu coby člen Památkového sboru hl. města Prahy či výboru hradu Karlštejna. Neméně významná byla jeho muzejnická práce v Národním muzeu, kde vedl své oddělení až do odchodu na odpočinek roku 1942 a v němž prováděl soustavnou inventarizaci a instalaci historicko-archeologické sbírky.
Po studiích na gymnáziu v Žitné ulici se v letech 1902–1907 pustil do studia práv na pražské univerzitě. U práv ale nevytrval a začal studovat dějiny umění a obecný dějepis jako žák profesorů Karla Chytila, Gustava Friedricha, Josefa Pekaře a Josefa Šusty. Zejména u posledních tří si osvojil přísně kritickou metodu pro své budoucí medievalistické bádání. Po promoci byl od roku 1915 zaměstnán v Zemském památkovém úřadě v Praze, v roce 1917 však přešel do historicko-archeologického oddělení Národního muzea. Roku 1935 se na Karlově univerzitě habilitoval z dějin umění. Za Guthova vedení se sbírky Národního muzea neobyčejně rozrostly a dočkaly se roku 1923 nového uspořádání podle vývojového, chronologického hlediska. Ze své dlouholeté muzejní praxe i z dokonalé znalosti moderních muzeologických zásad následně Guth těžil také jako zemský muzejní inspektor pro Čechy i jako učitel muzejnictví na Státní škole archivní. Od roku 1919 byl také činný ve Svazu českých muzeí.
Jeho specializace na dějiny počátků české architektury v 10. a 11. století ho postupně dovedla k archeologii. S Guthovým jménem jsou proto spjaty nejvýznačnější archeologické výzkumy českých středověkých památek, v nichž dovedl sloučit praktické zkušenosti a metody prehistorické archeologie s teoretickými znalostmi historickými a umělecko-historickými. Položil tak základy pro vědecky podloženou historickou archeologii.
Od roku 1923 řídil vykopávky na Vyšehradě a spolupracoval při vykopávkách ostrovského kláštera
u Davle. Významně se zapsal i do poznání architektonického vývoje Pražského hradu, jehož archeologický průzkum vedl od roku 1925 až v podstatě do své smrti v roce 1943. Coby uznávaný odborník se stal členem Archeologické komise při České akademii věd a umění.
Architektura raného středověku byla sice nejoblíbenějším předmětem Guthova teoretického vědeckého zájmu, ale nikoli jediným tématem jeho publikační činnosti. Českého stavitelství se týká jeho studie o pravděpodobné podobě někdejší kaple Betlémské v Praze (1916 a 1922) a o něco starší pojednání o paláci Příchovských na Příkopě v Praze (1913). Od roku 1913 začal přispívat drobnými umělecko-historickými články do Časopisu Společnosti přátel starožitností, Uměleckých pokladů, Věstníku Klubu Za starou Prahu, Krásy našeho domova, do Zpráv soupisné komise města Prahy, Ročenky Kruhu přátel dějin umění a později i Památek archeologických. Ve výčtu aktivit Karla Gutha nelze opomenout také jeho redakční práci v Muzejním obzoru.

KATEŘINA MOJSEJOVÁ,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.