9. Sekce humanitních a filologických věd
- Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska (Etnologický ústav)
- Etnografický atlas Čech, Moravy a Slezska V. Židovské obyvatelstvo v Čechách v letech 1792 - 1794 (Etnologický ústav)
- Vítězslav Novák a symbolismus (Etnologický ústav)
- Sociologická teorie: Příběh krize a fragmentace – projekt obnovy a rekonstrukce (Filosofický ústav)
- Pražská univerzita ve středověku. (Filosofický ústav – Centrum medievistických studií)
- Pražský Belvedér a severská renesance (Filosofický ústav – Kabinet pro klasická studia)
- Fichtova teorie subjektivity (Filosofický ústav)
- Rozum-kritika-otevřenost. Živý odkaz filosofie K. R. Poppera (Filosofický ústav)
- Od jišuvu k Izraeli. Formování izraelských mocenských elit 1919-1949 (Orientální ústav)
- Farmakologie klasické čínské medicíny (Orientální ústav)
- Islám v srdci Evropy. Vlivy islámských zemí na dějiny a současnost českých zemí (Orientální ústav)
- Čtyřicet homilií Řehoře Velikého na evangelia v českocírkevněslovanském překladu. Díl 2 (Slovanský ústav)
- Ruská poezie 20. století. Recepční, genologické a strukturně analytické pohledy (Slovanský ústav)
- Slezsko jako průsečík různých kultur. (Slovanský ústav)
- Dějiny české literatury 1945–1989; Díl I (1945-1948) a II. (1948-1958) (Ústav pro českou literaturu)
- Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. Díl IV (Ústav pro českou literaturu)
- Česká elektronická knihovna – Poezie 19. a počátku 20. století (Ústav pro českou literaturu)
- Možnosti a meze české gramatiky (Ústav pro jazyk český)
- Slovník pomístních jmen v Čechách III (Ústav pro jazyk český)
- Čeština v dialogu generací (Ústav pro jazyk český)
- Vytváření databáze lexikální zásoby českého jazyka počátku 21. století (Ústav pro jazyk český)
9.1 Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska
Brouček, S., Jeřábek, R., Etnologický ústav
Základní a první encyklopedické dílo v oboru tradiční kultury v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Je zaměřeno na teorii a dějiny oboru, na problematiku národopisných regionů, lidového výtvarného umění, na lidovou kulturu duchovní a hmotnou, na folklor a folkloristiku. Hesla mají zpravidla charakter rozměrnějších monografií a obsahují odkazy na další literaturu. Obsáhlé věcné, jmenné a geografické rejstříky umožňují detailnější orientaci a podrobnější vyhledávání. Součástí publikace je 1200 obrazových a notových příloh. Dílo vytvořil široký tým významných osobností v oboru etnologie, kulturní antropologie, národopisu, historie, kulturních dějin, dějin výtvarného umění, dějin literatury, muzeologie a dalších příbuzných disciplin. Redakční radu tvořili pracovníci Etnologického ústavu AV ČR, v. v. i. a Ústavu evropské etnologie Masarykovy univerzity v Brně.
Brouček, S., Jeřábek, R. (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska I – III. Praha, Mladá fronta 2007, věcná část 1298 s., biografická část 278 s.
Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska
9.2 Etnografický atlas Čech, Moravy a Slezska V. Židovské obyvatelstvo v Čechách v letech 1792 - 1794
Woitsch, J., Bahenský, F., Etnologický ústav
Dějinám Židů v českých zemích byla v uplynulých desetiletích věnována jen okrajová pozornost. Pátý svazek dlouhodobého projektu Etnografický atlas Čech, Moravy a Slezska, který byl zpracován autorským kolektivem Ivana Ebelová, Michal Řezníček, Klára Woitschová a Jiří Woitsch, je proto zcela průkopnickou prací. V textové části podávají autoři zásadně nový a na původním archivním výzkumu založený pohled na problematiku sídelní struktury židovské minority a nejrůznější aspekty (právní, sociální, demografické) každodenního života a způsobů obživy této nejvýznamnější a nejspecifičtější náboženské menšiny v Čechách v raném novověku s důrazem na léta 1792 - 1794. Text doplňují rozsáhlé tabulkové přílohy a grafy. Stěžejní částí díla je 42 map pojednávajících územní diferenciaci židovských sídel a prostorové rozmístění různých kategorií způsobů obživy Židů. Část map zachycuje celé území Čech, část je věnována 16 historickým krajům. Z map jasně vyplývá různá hustota a typologie center židovského osídlení, ukazuje se regionální specializace Židů na určité způsoby obživy – sledované v rovinách souhrnných kategorií výrobní povolání, obchodní živnosti a nevýrobní povolání i na příkladech konkrétních živností (např. vinopalnictví, koželužství, obchod s tabákem) atd. Všechny mapy jsou opatřeny česko-německou legendou a jsou zpracovány pomocí moderních metod v geografickém informačním systému, textová část díla obsahuje rozsáhlé německé resumé. Dílo Židovské obyvatelstvo v Čechách v letech 1792 - 1794 je nepostradatelnou pomůckou pro regionální bádání o dějinách Židů v Čechách i pro komplexní studium tragicky završeného dějinného osudu středoevropských Židů jako celku.
Woitsch, J., Bahenský, F. (eds.): Etnografický atlas Čech, Moravy a Slezska V. Židovské obyvatelstvo v Čechách v letech 1792 - 1794. Praha, Etnologický ústav AV ČR, v.v.i. 2007, 135 s. + 42 map
Etnografický atlas Čech, Moravy a Slezska 5. Židovské obyvatelstvo v Čechách v letech 1792 - 1794
9.3 Vítězslav Novák a symbolismus
Kordík, P., Etnologický ústav
Jedná se o analýzu jedné z vrcholných kompozic skladatele Vítězslava Nováka, písňového cyklu Údolí Nového Království pro vyšší hlas a klavír z roku 1903 na slova básníka Antonína Sovy. Práce se zabývá souvztažnostmi hudby a poezie, strukturními vazbami a má za cíl i ozřejmit přínos díla v jeho historickém kontextu.
Kordík, P.: Vítězslav Novák a symbolismus. Praha, Etnologický ústav, v.v.i., 2007, 144 s.
Dvě monografie publikované Etnologickým ústavem AV ČR, v.v.i. v roce 2007.
9.4 Sociologická teorie: Příběh krize a fragmentace – projekt obnovy a rekonstrukce
Balon, J., Filosofický ústav
Kniha se pokouší o odpověď na otázku: Je sociologický výklad jednání možný? Zaměřuje se na relativně specifický výběr autorů, kteří se pokoušeli o řešení sociologického problému jednání, a na specifický kontext konstrukce teorií. V úvodní části se zaměřuje na současné úvahy o nemožnosti formulace obecné sociologické teorie. Dále se výklad soustředí na analýzu pojmu jednání, který je považován za jeden z nejspornějších sociologických pojmů. Historická analýza začíná u Weberovy teorie jednání. Největší pozornost je věnována přístupu rozvinutému Parsonsem, který naznačil, že teoretický vývoj spočívá v proměně kategorií. Předmětem zájmu jsou posléze ty sociologické teorie, které Parsonsův rekonstruktivní projekt přejímají a revidují: jmenovitě Alexanderova multidimenzionální teoretická syntéza, Luhmannova teorie sociálních systémů, Habermasova teorie komunikativního jednání a Giddensova strukturační teorie. Jejich cílem je propojení systémové perspektivy a perspektivy vycházející z kategorie jednání. Zavěrečná argumentace se pokouší naznačit, že nejvhodnější cestou k řešení problému jednání je rekonstruktivní projekt obecné teorie jednání.
Balon, J.: Sociologická teorie: Příběh krize a fragmentace – projekt obnovy a rekonstrukce. Praha, Slon 2007, 165 s.
Sociologická teorie: Příběh krize a fragmentace – projekt obnovy a rekonstrukce
9.5 Pražská univerzita ve středověku
Šmahel, F., Filosofický ústav – Centrum medievistických studií
Vydáno ve významné řadě Education and Society in the Middle Ages and Renaissance, obsahuje 21 studií o dějinách Univerzity Karlovy od 14. do 16. století. Středem pozornosti je zejména Fakulta svobodných umění, její učební osnovy, slavnosti, disputace a doktrinální rozepře.
Šmahel, F.: Die Prager Universität im Mittelalter/The Charles University in the Middle Ages. Leiden–Boston, Brill 2007, 635 s.
9.6 Pražský Belvedér a severská renesance
Bažant, J., Filosofický ústav – Kabinet pro klasická studiaPublikace se podrobně zabývá historií vzniku, podobou a výzdobou pražského Belvedéru, stavby, jejíž výrazná podoba je jednou z hlavních pražských dominant a která je obestřena romantickou pověstí, že ji dal postavit český a uherský král a římský císař Ferdinand I. pro svou milovanou manželku Annu. Ve skutečnosti byl její význam především politický, a tomu odpovídá i promyšlená koncepce bohaté výzdoby. V kontextu evropských dějin umění má stavba mimořádný význam tím, že její architektura je jedním z prvních ohlasů italské renesance v záalpské Evropě. Obsahuje množství odkazů na antickou řeckou a římskou kulturu, ale je výjimečná také propojením se středoevropskou kulturní tradicí.
Bažant, J.: Pražský Belvedér a severská renesance. Praha, Academia 2007, 382 s.
50. cvikl VII (Merkur poroučí Aeneovi)
9.7 Fichtova teorie subjektivity
Chotaš, J., Karásek, J., Filosofický ústav
Sborník obsahuje články od významných fichtovských badatelů, které načrtávají vývoj a proměny Fichtovy teorie subjektivity.
Chotaš, J., Karásek, J. (eds.): Fichtova teorie subjektivity. Praha, Oikúmené 2007, 147 s.
9.8 Rozum-kritika-otevřenost. Živý odkaz filosofie K. R. Poppera
Parusniková, Z., Filosofický ústav
Filosofickou výzvou Popperovy teorie vědy je jeho koncept nefundační racionality. Autorka tento koncept spojuje se širším problémem evropské logocentrické tradice, která je v současné době pod palbou kritiky ze strany postmodernismu, zdůrazňující především nemožnost racionálně ustavit fundament, z něhož by mohla být legitimována autorita rozumu v jeho rozmanitých (v našem případě epistemologických) projevech. U Poppera však toto zjištění nevede k odmítnutí universální autority rozumu, ale k odmítnutí samotné povinnosti rozumu legitimovat sebe či cokoli jiného; v jeho pojetí jsou legitimace (resp. justifikace) a racionalita vzájemně neslučitelné. Popper předkládá provokativní alternativu k postmoderní devalvaci rozumu a přispívá tak do současných filosofických diskusí o racionalitě.
Parusniková, Z.: Rozum-kritika-otevřenost. Živý odkaz filosofie K. R. Poppera. Praha, Filosofia 2007, 336 s.
9.9 Od jišuvu k Izraeli. Formování izraelských mocenských elit 1919-1949
Zouplna, J., Orientální ústav
Práce pojednává o historickém vývoji, ideologii a vztahu k židovskému kulturně-náboženskému dědictví hlavních společensko-politických směrů židovské komunity (jišuvu) během britské mandátní správy (1920-1948). Českému prostředí předkládá exklusivní informace, z části založené na archivních materiálech, a nový pohled na řadu otázek. Jednotlivé kapitoly byly již publikovány v mezinárodních recenzovaných časopisech.
Zouplna, J.: Od jišuvu k Izraeli. Formování izraelských mocenských elit 1919-1949. Praha, Libri 2007, 328 s.
9.10 Farmakologie klasické čínské medicíny
Ando, V., Orientální ústav
Cílem projektu je všestranné a systematické zpracování v naší odborné literatuře zatím jenom nedostatečně popsaného teoretického systému tradiční čínské farmakologie. Jako první u nás vychází přímo a pouze z původních čínských textů, a přináší tudíž mnoho zatím nezveřejněných poznatků a původních interpretací. Systematickým utříděním a syntézou vědomostí ze zmíněných děl komplexně a detailně zpracovává teoretické základy tradiční čínské farmakologie, a tím poskytuje našim odborníkům takovou ucelenou sumu informací, jaká je jinak přístupná jen se znalostí čínského jazyka. Výsledek této práce je přímo aplikovatelný pro praxi, neboť může sloužit jako učebnice při výuce nebo studijní podklad pro hlubší zkoumání praktických metod čínské medicíny, založených právě na jejích teoretických základech. Publikace obsahuje detailní rozbor tradičních charakteristik více než 400 nejdůležitějších léčiv, kolem 1000 citací z klasických děl a přibližně 400 ilustrací a 400 barevných fotografií.
Ando, V.: Farmakologie klasické čínské medicíny. Hradec Králové, Svítání 2007, 1456 s.
9.11 Islám v srdci Evropy. Vlivy islámských zemí na dějiny a současnost českých zemí
Mendel M., Ostřanský B., Rataj T., Orientální ústav
Autoři monografie vycházejí z předpokladu, že dnešní Česká republika tvoří prostor, který byl v průběhu dějin ovlivněn islámem velice slabě. Všude kolem nás jsou země, které s ním v té či oné podobě mají bohatší zkušenosti, včetně Slovenska a Rakouska. Výsledkem všech historických i soudobých zkušeností Evropy s islámem a jeho vyznavači je trvalá přítomnost početných muslimských komunit na území většiny evropských států, ať už jde o islamizované evropské obyvatelstvo (Bulharsko, Bosna, Makedonie, Albánie, Rusko) nebo různé podoby ekonomických emigrantů (Francie, Velká Británie, Nizozemsko, Německo nebo Rakousko). Česká republika nepatří k ani jednomu z výše zmíněných typů muslimské přítomnosti v Evropě. Islám a jeho stoupenci se k nám dostávali vždy spíše zprostředkovaně a české dějiny ani národní kulturu bezprostředně neovlivňovali. V tomto ohledu jsme v Evropě raritou. Tím spíše však platí: Chceme-li se považovat za součást multikulturní demokratické Evropy, nezbývá, než abychom se obeznámili i s historickými okolnostmi, za nichž se ve většině evropských zemí islám etabloval, učinili takové kroky, které pomohou českou společnost připravit na reálný styk s islámem, a období adaptace se snažili překonat bez vážnějších prohřešků proti pravidlům, která již platí v integrující se Evropě. V tom smyslu je kniha významným přínosem k celospolečenskému českému diskurzu o islámu a jeho přítomnosti v našem povědomí.
Mendel M., Ostřanský B., Rataj T.: Islám v srdci Evropy. Vlivy islámských zemí na dějiny a současnost českých zemí. Praha, Academia 2008, 504 s.
9.12 Čtyřicet homilií Řehoře Velikého na evangelia v českocírkevněslovanském překladu, díl druhý
Konzal, V., Čajka, F., Slovanský ústav
V 11. století vznikl v klášteře benediktinů na Sázavě ve středních Čechách staroslověnský překlad latinského homiletického díla papeže Řehoře Velikého „XL Homiliarum in Evangelia libri duo“, které se zásluhou kulturních, dynastických i monastických styků přemyslovských Čech s Rusí zachovalo i po zániku slovanské liturgie v Čechách. Badatelské i jiné kulturní veřejnosti se nyní dostává do rukou druhý, závěrečný díl první edice této památky. Jedná se o nejrozsáhlejší raně středověkou památku vzniklou v přemyslovských Čechách vůbec do konce 11. století. Cyrilský text slovanského originálu, latinská předloha, kritický aparát textový z řady dalších rukopisů a důležitá pomocná výbava kritického vydání (památka se dochovala v kodikologicky komplikovaném stavu) jsou doplněny českým, latinským, anglickým a ruským výkladem i úplnou bibliografií. Edice tohoto monumentálního díla je určena jednak odborníkům, jednak je svou výbavou předurčena k užívání studenty a ostatními zájemci.
Konzal, V., Čajka, F. (ed.): Čtyřicet homilií Řehoře Velikého na evangelia v českocírkevněslovanském překladu. Díl 2. Praha, Slovanský ústav AV ČR 2007, 800 s.
9.13 Ruská poezie 20. století. Recepční, genologické a strukturně analytické pohledy
Ulbrechtová, H., Kusá, M., Slovanský ústav
Obsahuje studie od autorů z České a Slovenské republiky a reprezentuje velkou část současných českých i slovenských literárněvědných výzkumů věnovaných ruské poezii. V jednotlivých studiích převažuje hledisko interpretačně-analytické, část studií je zaměřena na receptivně-translatologickou problematiku. Předmětem studií jsou buď určité básnické osobnosti a jejich funkce v kontextu vývoje ruské literatury, žánrově-strukturní klasifikace jednotlivých básnických textů či obrazná a rytmická složka vybraných poetických textů. Nechybí ani metodologicky orientované studie. Studie jsou psány česky a slovensky a doplněny cizojazyčným resumé. Publikace obsahuje i biografické a bibliografické údaje o jednotlivých autorech.
Ulbrechtová, H., Kusá, M. (ed.): Ruská poezie 20. století. Recepční, genologické a strukturně analytické pohledy. Praha 2007, 274 s.
9.14 Slezsko jako průsečík různých kultur
Bok, V., Ulbrecht, S., Slovanský ústav
Kniha je příspěvkem k dějinám a kultuře Slezska. Díky své geografické poloze (hraniční území mezi německým, polským a českým kulturním prostorem) je Slezsko často označováno jako most či jako prostor setkávání. Studie pojednávají o literárních, lingvistických, historických i kulturologických problémech spojených s tímto prostorem.
Bok, V., Ulbrecht, S. (eds.): Schlesien als Schnittpunkt verschiedener Kulturen. Germanoslavica 18, Praha 2007, 187 s.
9.15 Dějiny české literatury 1945–1989; Díl I (1945-1948) a II (1948-1958)
Janoušek, P., Ústav pro českou literaturu
Dějiny české literatury 1945–1989 představují rozsáhlý projekt mapující osudy české literatury v éře komunismu. Vycházejí z tradičního členění literatury na poezii, prózu a drama; jsou psány formou literárněhistorického přehledu. Soustřeďují se na zachycení celé šíře dobové literární produkce, tedy nejenom umělecké beletrie pro dospělé, ale i literatury faktografické, populární a literatury pro děti a mládež. Souběžně však kladou důraz i na uměleckou hodnotu jednotlivých děl a jejich schopnost oslovit dnešního čtenáře. Vzhledem k podmínkám, v nichž česká literatura druhé poloviny dvacátého století vznikala a byla recipována, považovali autoři za důležité poskytnout nemalou pozornost také problematice literárního života a jeho kulturním a politickým souvislostem. V porovnání s jinými literárními dějinami je pak neobvykle mnoho prostoru věnováno také sekundárnímu životu literatury v médiích, ve filmu, rozhlase a televizi. Dějiny české literatury 1945–1989 mají aspiraci stát se základní literárněhistorickou příručkou k danému období a východiskem pro jeho další, detailnější studium.
Janoušek, P. a kol.: Dějiny české literatury 1945–1989; Díl I (1945-1948) a II. (1948-1958), Academia, Praha 2007
9.16 Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. Díl IV
Ústav pro českou literaturu
Dnes již renomovaný projekt je v závěrečné fázi knižního zpracování: 4. díl (S–Ž a Dodatky k LČL 1–3, ve 2 svazcích) byl dokončen a odevzdán do nakladatelství. Završuje již více než čtvrt století trvající práci autorského a redakčního kolektivu (s výrazným podílem významých osobností oboru). Jde o díl nejrozsáhlejší, který zahrnuje rovněž nový typ souborných, přehledových hesel (Bible, Kancionál, Legenda středověká, Lyrika středověká). 4. díl navazuje na dosud publikované díly LČL v metodologickém přístupu, v úsilí o vyváženost objektivního literárněhistorického popisu charakterizujícího jednotlivé jevy s vysokým stupněm faktografického záběru, se zřetelem k adresátu, tj. zainteresovanému čtenáři (vědecké obci, školní veřejnosti, širokému okruhu zájemců, knihovníkům, redaktorům, dramaturgům atp.). Základní kompendium české literární historie staví na promyšleném hesláři a na celistvé koncepci umožňující komplexně a detailně postihnout české písemnictví od staroslověnských a latinských počátků do poloviny 20. století. Podle svého předmětu se hesla LČL dělí do dvou základních kategorií: osobní (především autoři a překladatelé krásné literatury, odborní spisovatelé, tedy literární kritici, historici a teoretici, tiskaři starší české literatury, rovněž hraniční osobnosti z jiných uměleckých či vědních oborů) a věcná (anonymní díla starší české literatury, literární, kulturní či vědecké spolky a organizace, nakladatelství, beletristické, kritické nebo vědecké časopisy, sborníky, almanachy apod.). Skládají se ze záhlaví (základní faktografické vymezení a stručný orientační profil jevu), podrobné výkladové pasáže (životopis a literárněhistorická charakteristika jevu, zvláště na základě žánrového a tematického vymezení) a bibliografické části (úplná primární bibliografie a rozsáhlý výběr sekundární literatury).
LČL představuje zakladatelské dílo vědecky fundované české literární lexikografie, jako dosud nejrozsáhlejší a nejpodrobnější příručka oboru podává specifický, široce založený, materiálově spolehlivý (tj. ověřený a namnoze původní) a zároveň výkladový obraz českého písemnictví, shrnuje a utřiďuje údaje o české literární umělecké a kritické tvorbě, o její komunikaci, přijetí, hodnocení, poznávání a společenském působení. Každé jednotlivé heslo představuje monografický celek svého druhu, který usiluje o postižení jak jedinečnosti jevu, tak jeho dějinných souvislostí. Zachycuje zároveň stav a proměny literárněvědné bohemistiky v posledních desetiletích. V oboru dějepisectví české literatury se jeho prostřednictvím – v rámci Ústavu pro českou literaturu AV ČR – rozvinula specializace lexikografická, založená koncepčním, metodologickým (redakčním) přístupem a úsilím o úplnost a spolehlivost.
LČL byl rozvržen do čtyř dílů: 1. A–G vyšel 1985 (vedoucí redaktor Vladimír Forst, Praha, Academia), 2. H–L a Dodatky (2 sv.) v roce 1993 (vedoucí redaktor Vladimír Forst, tamtéž), 3. M–Ř (2 sv.) v roce 2000 (vedoucí redaktor Jiří Opelík, tamtéž); tyto tři díly byly vydány i v elektronické podobě (CD ROM, Praha, Infinity 1999). První tři díly zahrnují 2485 hesel (2010 osobních, tj. autorů a překladatelů beletrie, odborných spisovatelů, tiskařů apod., a 475 věcných, tj. anonymních děl starší literatury, časopisů, sborníků a almanachů, nakladatelství, literárních skupin, institucí a spolků atd.), 4. díl obsahuje dalších 1002 hesel (814 osobních, 188 věcných). Celkově tedy LČL přináší 3487 textových hesel (2823 osobních, 664 věcných; k tomu téměř 500 dalších odkazů).
Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. Díl IV. (S–Ž a dodatky k LČL 1–3), Praha, Academia 2008
9.17 Česká elektronická knihovna – Poezie 19. a počátku 20. století
Ústav pro českou literaturu
V roce 2007 byl dokončen čtyřletý grant MŠMT týmového projektu Česká elektronická knihovna – Poezie 19. a počátku 20. století. Završila se tak téměř desetiletá práce na naší nejrozsáhlejší fulltextové databázi česky psané novodobé literatury. K 31. 12. 2007 bylo edičně zpracováno 1 700 knih (básnických sbírek). Dané množství knižních publikací ve virtuální knihovně představuje nejrozsáhlejší textový korpus české poezie, mapuje více jak 150 let vývoje české literatury, přináší tvorbu řady zakladatelských osobností české poezie v úplnosti, např. P. Bezruč (28 titulů), J. S. Machar (62 titulů), J. Neruda (11 titulů), A. Sova (36 titulů), J. Vrchlický (92 titulů). U mnoha z nich celek jejich knižně publikovaného díla není přítomen v žádné z kamenných knihoven včetně NK ČR v Praze. Důraz byl kladen i na kompletaci děl méně významných autorů, jejichž dílo se unikátně podařilo shromáždit a ve stovkách případů vůbec poprvé v reedici zveřejnit. V posledních letech byla u každého ze zpracovávaných titulů pořizována faksimilní podoba původního vydání, takže uživatel má možnost vedle diplomatického textového přepisu a edičně upravené verze pracovat i s její obrazovou podobou, což není standardní ani u většiny zahraničních plnotextových databází. Databáze ČEK samozřejmě zprostředkovává všechny výhody práce s digitálním textem: umožňuje snadné strukturované vyhledávání, nabízí nástroje pro statistické zpracování textu, generuje abecední a frekvenční slovníky, vyhledává kontexty zvolených slovních spojení, dovoluje obsažené tituly třídit pomocí filtrů podle tirážových údajů (např. vyhledat všechny knihy vydané v letech 1891–1900 v Praze u tiskaře E. Stivína). Internetovou stránku www.ceska-poezie.cz s volně přístupnou databází ČEK v posledních měsících roku 2007 navštívilo měsíčně přibližně dva tisíce uživatelů, kteří s aplikací aktivně pracovali.
Česká elektronická knihovna – Poezie 19. a počátku 20. století- www.ceska-poezie.cz
Měsíční návštěvnost volně přístupné databáze České eletronické knihovny za rok 2007
9.18 Možnosti a meze české gramatiky
Štícha, F., Ústav pro jazyk českýSborník obsahuje soubor studií českých i zahraničních bohemistů o vybraných jevech z gramatiky současné češtiny. V úvodní studii se editor knihy zamýšlí nad tím, jaké jsou možnosti a meze české gramatiky, a pracuje (v návaznosti na F. Daneše) se třemi kritérii určování těchto možností a hranic; tato kritéria jsou: úzus, který lze dnes objektivně zjišťovat analýzou nálezů získaných prohledáváním Českého národního korpusu, funkce výrazu a jeho systémovost. Publikace dále obsahuje studie o variantnosti tvarů při skloňování, o tvoření slov, o valenci (vazbě) slov, slovosledu, predikaci (přisuzování), o užívání zájmena svůj a jeho konkurentů, o tzv. historickém prézentu a o některých jevech textového odkazování (anafora). Knihu uzavírá stať editora o překladatelské češtině a jejích neúmyslných „narušováních hranic“.
Kniha přináší nové poznatky, získané prací s velkými počítačovými korpusy, o fungování gramatických jevů v současné psané, zejména spisovné češtině, o jejích normách i o porušování těchto norem. Je tak významným příspěvkem k teorii i praxi jazykové kultury a kultury našeho dorozumívání.
Štícha, F. (ed.): Možnosti a meze české gramatiky. Praha, Academia 2006 (vyšlo 2007), 303 s.
Jak psát správně česky
9.19 Slovník pomístních jmen v Čechách III
Matúšová, J., Ústav pro jazyk českýSlovník zpracovává materiál pomístních jmen, tj. jmen pozemků, terénních útvarů, vod, cest, soch, kapliček a dalších podobných objektů. Tato jména byla shromážděna v letech 1963-1980 a představují unikátní jazykový materiál, který má neocenitelný význam nejen pro výzkum českého jazyka a jeho pojmenovacích schopností, ale který slouží též jako pramen poznání pro jiné vědní disciplíny (archeologie, /regionální/ historie, etnografie, přírodní vědy aj.). Zpracování pomístních jmen ve slovníkové podobě je tedy určeno rozsáhlé vědecké obci i laikům, zájemcům o místní dějiny a vlastivědným pracovníkům.
Z mezinárodního hlediska se Slovník pomístních jmen v Čechách řadí do celoevropského trendu výzkumu a lexikografického zpracování vlastních jmen, svým obsahem je však první prací svého druhu. Jeho koncepce vychází z obecných lexikografických zásad, které jsou přizpůsobeny charakteru materiálu i širokému uživatelskému zaměření díla. V jednotlivých heslových odstavcích najde čtenář slovníku veškeré doklady pomístních jmen a údaje o jejich zeměpisném rozšíření, dále přehled objektů pojmenovaných těmito jmény, etymologické výklady, přehled slovotvorně příbuzných forem i odkazy na stejně znějící jména místní. Třetí svazek slovníku představuje veškerá pomístní jména, která začínají náslovím Bav-Bíd (nebo obsahují slova začínající těmto písmeny), a prokazuje nosnost a životnost celého projektu.
Matúšová, J. a kol.: Slovník pomístních jmen v Čechách III. Praha, Academia 2007, 182 s.
9.20 Čeština v dialogu generací
Hoffmannová, J., Müllerová, O., Ústav pro jazyk českýPublikace je výsledkem dlouholetého výzkumu, který byl zaměřen na specifiku řeči příslušníků nejstarších generací uživatelů češtiny a soustředil se na ztvárnění narativů (např. poměr složky epické a faktograficko-enumerativní; nebo způsob reprodukce cizí řeči), postihujích časovou dimenzi vyprávění (hypertrofie časových určení, srovnávání minulosti s přítomností), sledujích specifiku asymetrického dialogu (vzájemné ohledy partnerů, „napovídání“ atd.). Autoři zachycují slovní zásobu starých vypravěčů, tempo jejich řeči, některé jevy výslovnostní a prozodické, syntaktickou výstavbu mluveného projevu (např. časté opakování), analyzují obecnou češtinu, poměr výrazů standardních a kolokviálních, vyjadřovací stereotypy spojené s petrifikovaným souborem postojů, hodnot, s generační etikou a životním stylem a konečně reflektují některé handicapy spojené s vysokým věkem mluvčích, jako jsou problémy s pamětí. Doplňkově byly využity i další zdroje dat (jiné typy rozhovorů, psaná vzpomínková vyprávění, dotazníky orientované na generační rozdíly ve slovní zásobě). Metodologické inspirace celého výzkumu zahrnují naratologii i konverzační analýzu, sociolingvistiku i „gerontologickou lingvistiku“, fonetiku, gramatiku i stylistiku, textovou lingvistiku a analýzu diskurzu. Interpretace komunikačních a jazykových jevů tak vyústila v pohled na osudy generace, jež naplnila své životy ve 20. století, a zároveň na osudy češtiny v tomto období.
Hoffmannová, J., Müllerová, O. (eds.): Čeština v dialogu generací. Praha, Academia 2007, 271 s.
Jak se kde mluví (Nářečí v ČR - mapa)
9.21 Vytváření databáze lexikální zásoby českého jazyka počátku 21. století
Ústav pro jazyk český
Propracování softwarového nástroje (lexikografické pracovní stanice Praled), koncepční realizační práce, doplňování relevantních dat do lexikální databáze. http://bara.ujc.cas.cz/psjc
