Z monitoringu tisku

Jsou ve vašem jídle bakterie a toxiny? Nový senzor to zjistí za 20 minut

Na staveništi tunelu Blanka našli archeologové hroby z doby Přemyslovců

Hledají se tisíce vědců pro pět nových obřích "Sazka Aren" české vědy

Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.

 

 

Abicko  > 2007  > červ-srp  > Academia

DĚJINY ČESKÉHO VÝTVARNÉHO UMĚNÍ VI/1, 2 (1958–2000)

Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku 

Šestý díl završuje rozsáhlý projekt nakladatelství Academia, který v 80. letech minulého století zahájil svazek věnovaný středověkému umění. Editorům závěrečného dílu reprezentativního cyklu Rudolfu Šváchovi a Marii Platovské se podařilo za pomoci téměř tří desítek autorů z předních institucí představit české umění druhé poloviny 20. století v celé jeho pestrosti.

Kapitoly věnované vývoji všech druhů českého výtvarného umění – architektuře, malířství, kresbě, grafice, sochařství, uměleckému řemeslu, fotografii, scénografii i akčnímu umění – postupují chronologicky a zabývají se tím nejlepším z českého výtvarného umění, ať už se jednalo o umění režimem tolerované, trpěné, pronásledované či umění oficiální, které je však spíše raritou.

Kniha začíná výrazným momentem konce 50. let, proslulým vystoupením československých umělců a architektů na EXPO 58 v Bruselu, které ovlivnilo například architekturu následujících desetiletí natolik, že mluvíme o "bruselském stylu". Následující politické "tání" 60. let umožnilo formování množství uměleckých skupin, v nichž větší roli hrály přátelské svazky nežli stylová a názorová soudržnost tvůrců, během tohoto desetiletí se výrazně prosadilo nezobrazivé umění informelu i netradiční materiály a postupy. Jako novinka dvou normalizačních desetiletí nastoupil koncept, geometrické formy a video art. Po roce 1989 se umění ocitlo v zásadně změněné politické a společenské situaci, kdy může již počítat s okamžitou diváckou odezvou, a toho i využívá.

V knize nalezly místo také kapitoly o českých tvůrcích v emigraci či o Art brut – umění vytvářeném na mezi podvědomí.

A co je největším přínosem rozsáhlé syntetické publikace? Představuje české výtvarné umění 2. poloviny 20. století v jeho obrovské pestrosti a ukazuje, k jaké svobodě výrazových prostředků dospělo. A pomůže nám uvědomit si, že umění je odrazem své doby a že se tedy musí vyvíjet stejně rychle jako okolní svět i technologie.

LENKA KOVAŘÍKOVÁ