Ročník 3, 1996, č. 1
Obsah:
Zdeněk Šimeček
Četba novin v českých zemích v 17.–18. století (s. 1-18)
Resumé 
Česky 
Německy
Štěpánka Běhalová
Analytická sonda do sbírky původních štočků a kramářských tisků Okresního muzea v Jindřichově Hradci (s. 19-32)
Resumé Česky Německy
Petra Večeřová
„O nešťastné příhodě“ Václava Hájka z Libočan (s. 33-49)
Resumé Česky Německy
Ila P. Šedo
Knihovna Západočeského muzea v Plzni (s. 50-58)
Resumé Česky Německy
In memoriam Helenka Hájková (Ila P. Šedo) (s. 59)
Bedřišce Wižďálkové k narozeninám (Eva Klausnerová) (s. 60-62)
Zprávy – Semináře – Výstavy (s. 63-64)
Z novinek knihovědné literatury (s. 65-66)
Četba novin v českých zemích v 17.–18. století
ZDENĚK ŠIMEČEK
Autor sleduje zájem o noviny na teritoriu českých zemí od sklonku 16. stol., kdy se objevila nejstarší týdenní psaná avisa, přes tištěné noviny 17. století do poloviny 18. věku. Srovnáním údajů o odběratelích novin zahraničních a domácích dospívá k závěru, že pro rozšíření četby novin měl zásadní význam vznik regionálních novin. Na příkladě poštovských novin, jež vycházely v Chebu v 1. polovině 18. století (Egerische Ordinari Post Zeitung), uvádí, že na rozdíl od zahraničních říšských novin, dvorských novin vídeňských a zemských pražských novin, jež předplácela především šlechta, preláti a města jako korporace, nalezly čtenáře zejména mezi měšťanskou elitou a klerem. Aktivní byli zvláště příslušníci farního kleru ve městech i na venkově a komunity františkánů a kapucínů. Poznatky o rozšíření novin na Chebsku a Loketsku, získané rozborem pramene, obsahujícího úplný výčet prenumerantů u chebského poštovního úřadu, doplňují obraz recepce novin v českých zemích. Údaje o předplatitelích a síti míst, kam noviny docházely, vymezují hranice zájmu o extensivní četbu ve společnosti.
Die Zeitungslektüre in den böhmischen Ländern im 17. und 18.
Jahrhundert
Zdeněk Šimeček
Der Autor verfolgt das Interesse an Zeitungen auf dem Territorium der böhmischen Länder seit dem Ende des 16. Jahrhunderts, da die ältesten geschriebenen wöchentlichen Avisos erschienen, über die gedruckten Zeitungen des 17. Jh. bis zur Mitte des 18. Jahrhunderts. Durch einen Vergleich der Angaben über die Bezieher in- und ausländischer Zeitungen gelangt er zu dem Schluß, daß für die Verbreitung der Zeitungslektüre das Aufkommen regionaler Zeitungen grundsätzliche Bedeutung hatte. Am Beispiel der in Cheb (Eger) in der ersten Hälfte des 18. Jahrhunderts erscheinenden Postzeitung (Egerische Ordinari Post Zeitung) führt er an, daß diese zum Unterschied von der ausländischen reichsdeutschen Zeitung, der Wiener Hofzeitung und der Prager Landeszeitung, die vor allem die Adeligen, Prälaten und Städte als Korporationen abonnierten, ihre Leser vor allem unter der städtischen Elite und dem Klerus fand. Aktiv waren insbesondere die Angehörigen des Pfarrklerus in den Städten und auf dem Land und die Franziskaner- und Kapuzinerkommunitäten. Die Erkenntnisse bezüglich der Verbreitung der Zeitungen in den Regionen von Cheb (Eger) und Loket (Elbogen), die durch eine Analyse der eine komplette Aufzählung der Pränummeranten beim Postamt in Cheb (Eger) enthaltenden Quelle gewonnen wurden, runden das Bild von der Rezeption der Zeitungen in den Zeitungen in den böhmischen Ländern ab. Die Angaben über die Abonnenten und das Netz der Orte, wohin die Zeitungen gelangten, begrenzen das Interesse an einer extensiven Lektüre in der Gesellschaft.¨
Analytická sonda do sbírky původních štočků a kramářských tisků Okresního muzea v Jindřichově Hradci
ŠTĚPÁNKA BĚHALOVÁ
Okresní muzeum v Jindřichově Hradci vlastní poměrně rozsáhlou sbírku tiskařských štočků, a to především z pozůstalosti jindřichohradeckých tiskáren – Landfrasovy, která působila v J. Hradci od roku 1797 až do druhé světové války, a Svobodovy, jež byla založena až ve století dvacátém. V takřka pětitisícovém fondu štočků je většina vyrobena ze dřeva, některé mladší pak z kovu.
Otisky dochovaných originálních štočků jsou uloženy v dalších muzejních sbírkách, především v památkách dokumentujících činnost hradeckých tiskáren, například v ukázkových albech s otisky štočků nebo s hotovými tiskařskými pracemi, která byla zřejmě používána při práci se zákazníkem (při zadávání zakázek) či pro snazší práci samotného tiskaře.
Nepřehlédnutelné množství otisků původních štočků nabízí sbírka téměř tří tisíc kramářských tisků (někdy označovaných jako pouťové či jarmareční). Více než 1700 tisků z naší sbírky vzniklo přímo v jindřichohradeckých tiskárnách, ostatní pak v dalších městech Čech, Moravy a Slovenska (Praha, Brno, Jihlava, Příbram, Kutná Hora, Znojmo, Banská Bystrica), v Německu a na území dnešního Rakouska. Dlouholetá stálá poptávka po tomto druhu tisku a zároveň relativní nenáročnost kupců, tedy čtenářů kramářských tisků, vedla tiskárny ke snaze o maximální zjednodušení a zlevnění jejich výroby. Především můžeme jmenovat opakované využívání stále aktuálních obligátních témat, a to jak v oblasti náboženské, tak světské. Některé náměty byly zpracovány pouze jednou a v jednotlivých reedicích můžeme nalézt pouze změny názvu na titulním listu či drobné tiskařské úpravy textu, které na základě tiskových chyb či pravopisných změn tato vydání odlišují. Další náměty se nabízely v několika různých textových úpravách, ať již anonymních nebo s označením autora. Obdobně jako s texty se pracovalo i s výzdobou tisků. Tiskárny v mnoha případech doslova zneužívaly jednoho štočku a otiskovaly jej na písně a modlitby s nejrůznějšími tématy, která alespoň částečně námětu štočku vyhovovala. K tomu je nutily důvody ekonomické, především omezená výbava dřevěnými štočky, jimiž disponovaly. K „vylepšení“ pak užívaly i různých rámečků, které lemovaly buď celé titulní strany nebo pouze otisk štočku a dodávaly tisku odlišnou tvář. U mnoha tisků je to také téměř jediný znak, který nám dnes umožňuje rozeznat jednotlivé reedice.
Některé tyto skutečnosti lze doložit i na základě analytických studií prováděných ve sbírkách jindřichohradeckého muzea, kde průběžně probíhá a je publikován průzkum souboru kramářských tisků a štočků. Jako příklad můžeme představit výsledky nejnovější analýzy, věnované známému poutnímu místu Svatá Hora u Příbrami: byly sem pojaty pouze tisky, v nichž se v názvu či přímo v textu objevilo slovo „Svatá Hora“ nebo „Svatohorská…“. Celkem jich bylo popsáno a zpracováno 108. Na titulních stranách byl zjištěn výskyt celkem 49 otisků různých štočků, a to jak námětů velmi obecných a široce použitelných, tak zcela jednoznačně souvisejících s Pannou Marií Svatohorskou.
Několikrát se ve zkoumaném vzorku objevil i štoček znázorňující kněze s procesím u sošky Panny Marie s Ježíškem. Při srovnání všech nalezených předloh bylo zjištěno, že se jedná o dva obdobné štočky, jeden z pražské tiskárny Jana Spurného (viz obr. č. 1) a o jeho menší kopii z tiskárny jindřichohradecké (obr. č. 2). Změny rámečku jsou přitom nepodstatné, protože byly do sazby doplňovány zvlášť. V jindřichohradecké sbírce bylo nalezeno celkem 25 různých tisků s otiskem zmíněných štočků. Bibliografický soupis za statí uvádí popisy všech zmíněných tisků, za ním následuje obrazová příloha, která zachycuje všechny ozdobné rámečky, užité na analyzovaných tiscích. Pět z nich pochází z pražské tiskárny Jana Spurného, zbylých 20 pak z jindřichohradecké tiskárny rodiny Landfrasů.
Analytische Sonde in die Sammlung ursprünglicher Druckstöcke und Bänkelliederdrucke des Bezirksmuseums in Jindřichův Hradec
Štěpánka Běhalová
Das Bezirksmuseum in Jindřichův Hradec (Neuhaus) besitzt eine verhältnismäßig umfangreiche Sammlung von Druckstöcken, und zwar vor allem aus dem Nachlaß von Druckereien aus Jindřichův Hradec - der Landfras-Druckerei, die dort seit dem Jahre 1797 bis zum Zweiten Weltkrieg wirkte, und der Svoboda-Druckerei, die erst im 20. Jahrhundert gegründer wurde. In dem beinahe 5.000 Stück zählenden Bestand an Druckstöcken sind die meisten aus Holz angefertigt, einige jüngere sodann aus Metall.
Die Abdrücke der erhaltenen Originaldruckstöcke werden in weiteren Musealsammlungenn vor allem in den Dokumenten über die Tätigkeit der Druckereien in Jindřichův Hradec aufbewahrt, zum Beispiel in dem Musteralben mit Abdrücken der Druckstöcke oder mit fertigen Druckereiarbeiten, die offensichtlich (bei den Vergebung von Aufträgen) oder zwecks leichterer Arbeit des Druckers selbst Verwendung fanden.
Eine unübersehbare Menge an Abdrücken ursprünglicher Druckstöcke liefert die Sammlung von fast 3.000 Bänkelliederdrucken, die manchmal auch als Wallfahrts- oder Jahrmarktsdrucke bezeichnet werden. Mehr als 1.700 Drucke aus unserer Sammlungen entstanden direkt in den Druckereien in Jindřichův Hradec, die übrigen sodann in weiteren Städten Böhmens, Mährens und der Slowakei (Prag, Brno, Jihlava, Příbram, Kutná Hora, Znojmo, Banská Bystrica), in Deutschland und auf dem Territorium des heutigen Österreichs. Die Langjährige Nachfrage nach dieser Art von Drucken und zugleich die relativ niedrigen Anforderungen der Käufer, also der Leser der Bänkelliederdrucke, bewogen die Druckereien, deren Produktion möglichst zu verinfachen und zu verbilligen. Wir können vor allem die wiederholte Verwendung ständig aktueller obligater Themen, und zwar sowohl im religiösen, als auch im weltlichem Bereich, nennen. Einige Sujets wurden bloß einmal bearbeitet, und in den einzelnen Reeditionen können wir bloß Änderungen der Bezeichnung auf dem Titelblatt oder geringfügige Textumgestaltungen des Druckers vorfinden, die auf Grund von Druckfehlern oder orthographischen Abänderungen die jeweiligen Ausgaben voneinander unterscheiden. Weitere Themen boten sich in einigen verschiedenen Textbearbeitungen an, die entweder anonym oder samt Anführung des jeweiligen Autors erfolgten. Ähnlich wie mit den Texten arbeitete man auch mit der Verzierung der Drucke. Die Druckereien mißbrauchten in vielen Fällen buchstäblich einen Druckstock und druckten ihn für Lieder und Gebete mit den verschiedensten Themen ab, die wenigstens teilweise dem Sujet des Druckstockes entsprachen. Dazu bewogen sie ökonomische Gründe, vor allem die beschränkte Ausstattung mit hölzernen Druckstöcken, über die sieverfügten. Zur "Aufbesserung" verwendeten sie auch verschiedene Rahmen, die entweder die ganzen Titelseiten oder bloß den Abdruck des Druckstockes einsäumten und dem Druck ein unterschiedliches Aussehen verliehen. Bei vielen Drucken ist dies auch das einzige Merkmal, das und heute eine Unterscheidung der einzelnen Reeditionen ermöglicht.
Einige diese Tatsachen lassen sich auch auf Grund analytischer Studien in den Sammlungen des Museums von Jindřichův Hradec nachweisen, wo die Unteruchung des Komplexes von Bänkelliederdruckstöcken und -Drucken laufend verläuft und auch publiziert wied. Als Beispiel können wir die Erggebnisse der neuesten Analyse präsentieren, die dem bekannten Wallfahrtsort Svatá Hora bei Příbram gilt: hierher wurden nur solche Drucke eingereiht, in denen im Titel oder direkt im Text das Wort "Svatá Hora" oder "Svatohorská" aufscheint. Insgesamt wurden davon 108 beschrieben und bearbeitet. Auf den Titelseiten wurde das Vorkommen von insgesamt 49 Abdrucken verschiedener Druckstöcke festgestellt, und zwar sowohl bei sehr allgemeinen und weit verbreiteten, als auch ganz eindeutigen Themen in direktem Zusammenhang mit der Jungfrau Maria von Svatá Hora.
Einigemal tauchte auf einem untersuchten Muster auch ein Druckstock auf, der einen Priester mit einer Prozession bei der Statie der Jungfrau Maria mit dem Jesuskind veranschaulicht. Bei einem Vergleich aller aufgefundenen Vorlagen wurde festgestellt, daß es sich um zwei ähnliche Druckstöcke handelt, einen aus der Prager Druckerei des Jan Spurný und dessen kleinere Kopie aus der Druckerei in Jindřichův Hradec. Die Abänderungen der Umrahmung sind dabei unwesentlich, da sie gesondert in den Satz eingebracht wurden. In der Sammlung in Jindřichův Hradec wurden insgesamt 25 verschiedene Drucke mit einem Abdruck der erwähnten Druckstöcke gefunden.
Die bibliographische Bestandaufnahme unter der Abhandlung bringt Beschreibungen aller erwähnten Drucke, danach folgt die Bilderbeilage, die alle auf den analysierten Drucken verwendeten Zierumrahmungen festhält. Fünf von ihnen stammen aus der Prager Druckerei des Jan Spurný, die restlichen 20 sodann aus der Landfras-Druckerei in Jindřichův Hradec.
„O nešťastné příhodě“ Václava Hájka z Libočan
PETRA VEČEŘOVÁ
Práce Petry Večeřové vznikla jako dopracování referátu předneseného v knihovědném semináři Ústavu informatiky a knihovnictví na Filosofické fakultě University Karlovy. V rámci probírání příkladů katastrof v publicistice 16. století si téma zvolila autorka sama, a velmi intenzívně se věnovala objasnění jeho detailů, mimo jiné také identifikaci dvou dřevořezových ilustrací Prahy ve vydání augsburského tiskaře Heinricha Steinera. Jediný nám známý exemplář této německé aktuality zaznamenal ve svém Dodatku (Supplement, 1990, s. 50) vedoucí pracovník germanistického oddělení londýnské British Library David Paisey k německým tiskům chovaným v této knihovně.
„Nešťastná příhoda“ z 2. června 1541 byl tragický požár pražské Malé Strany, Hradu a Hradčan, při němž zahynulo 50 lidí, bylo zničeno 197 domů, a shořely i takzvané Desky zemské, rukopisný soubor právních dokumentů Českého království. Není divu, že tato událost vzbudila zájem i u zahraničního tiskaře. Nález jeho tisku umožnil zjištění, že jde o překlad Hájkova českého spisku, který vyšel bezprostředně po požáru v pražské tiskárně Bartoloměje Netolického. Další jeho reedice vznikly na počátku 17. století, jedna bez tiskaře a roku, druhá z roku 1614 u tiskaře Samuela Adama z Veleslavína. Obě byly koncipovány nejen historicky, nýbrž i jako varování občanů před nedbalou manipulací s ohněm a jako memento vůči hříšnému životu vůbec. – Svou práci končí P. Večeřová konstatováním důsledků tohoto požáru pro urbanistický vývoj Prahy.
Václav Hájek von Libočany über das unglückliche Geschehnis
Petra Večeřová
Der Beitrag von Petra Večeřová ist auf Grund ihres Referats in dem buchwissenschaftlichen Seminar des Instituts für Informatik und Bibliothekswesen der Philosophischen Fakultät der Karlsuniversität entstanden. Im Rhamen der Beispiele der katastrophischen Publizistik des 16. Jahrhunderts hat sie sich dieses Thema selber gewählt und der Klarlegung seiner Details sehr intensiv gewidmet, außer anderem auch den zwei Holzschnittillustrationen von Prag in der deutschen Aktualitätsausgabe des Augsburgischen Druckers Heinrich Steiners. Das einzige uns bekannte Exemplar dieser deutschen Aktualität evidierte der Leiter der germanistischen Abteilung der British Library David Paisey in seinem Supplement zu dem Short-title catalogue of Books printed in the German-speaking countries and of German books printed in other countries from 1455 to 1600 now in the British Library (London 1990, S. 50).
"Das unglückliche Geschehnis" von 2. Juni 1541 war eine tragische Feuersbrunst der Prager Viertel Kleinseite, Burg und des Hradschins, wobei 50 Leute ums Leben kamen, 197 Häser wurden vernichtet, und niedergebrannt wurde auch die handschriftliche Sammlung der Rechtsdokumente des Königreichs Böhmen. Kein Wunder, daß dieses Ereignis auch einen ausländischen Drucker inspirierte, der in demselben Jahr 1541 die Nachricht über diese Katastrophe veröffentlichte. Die Entdeckung dieses Originals ermöglichte es festzustellen, daß sein Text eine Übersetzung von Hájeks Schriftchen ist, die unmittelbar nach dem Feuer bei dem Prager Drucker Bartoloměj Netolický herausgegeben wurde. Nächste tschechische Reeditionen stammen aus dem Anfang des 17. Jahrhunderts, eine unfirmierte und ohne Jahr, und eine im Jahr 1614 bei dem Drucker Samuel Adam von Veleslavín. Sie waren nicht nur historisch konzipiert, sondern auch als ein Memento für die Manipulation mit Feuer und für ein sündeloses Leben allgemein. Die Abhandlung von P. Večeřová endet mit der Feststellung der Folgen dieses großen Feuers für die urbanistische Entwicklung Prags.
Knihovna Západočeského muzea v Plzni
ILA P. ŠEDO
Knihovním záležitostem byla v plzeňském muzeu věnována značná pozornost hned od jeho založení v roce 1878. V Jednacím a domácím řádu obecního musea Plzeňského z roku 1880 je jako první oddělení jmenována knihovna. Jedním z prvních nákupů pro muzeum byl tisk plzeňského tiskaře Mikuláše Bakaláře z roku 1511 – Guarino Veronensis, Vocabulář. První zpráva o činnosti, zahrnující období do roku 1880, uvádí, že knihovna získala darem 1036 svazků.
V roce 1888 byly z původního Městského muzea ustaveny dva samostatné ústavy – Městské historické muzeum a Muzeum umělecko-průmyslové, pro něž se základem stalo bývalé průmyslové oddělení v Městském muzeu.
Rozdělení muzeí doprovázelo i rozdělení knihoven, přičemž převážná část fondu zůstala Knihovně Historického muzea, která dál úspěšně pokračovala v rozvoji. V přírůstcích stále převažovaly dary. Nejvýznamnějším obohacením fondu byl roku 1879 dar plzeňského arciděkana Jana Plevky (další dary pak následovaly v letech 1909 a 1914) – byla získána téměř celá knihovna plzeňského arciděkanství (s výjimkou rukopisů), obsahující cenný soubor prvotisků a starých tisků.
Bylo založeno oddělení pilsnensií (340 svazků), oddělení časopisů (310 svazků) a oddělení české literatury předbřeznové (422 svazků). V roce 1911 svěřil muzeu do správy svoji knihovnu Přírodovědný klub a postupně se do muzejní knihovny dostaly další plzeňské odborné knihovny – knihovna Společnosti pedagogického muzea, Klubu českých turistů, Spolku inženýrů a architektů, Okresní knihovna učitelská, Okresní studijní knihovna Čiperova. Tímto způsobem se do té doby neveřejné knihovny zpřístupnily veřejnosti. V roce 1925 měly tyto sdružené knihovny 74.840 svazků.
Knihovna Umělecko-průmyslového muzea, vzniklá po rozdělení původního Městského muzea v roce 1888 převedením nepatrné části knihovního fondu, příliš neprosperovala, stejně jako samo nové muzeum, otevřené až v roce 1905. V muzeu bylo zřízeno oddělení knižních vazeb, posléze rozšířené i na bibliofilské tisky. Do tohoto oddělení i část z darované arciděkanské knihovny (cca 65 svazků). Za pozornost stojí poměrně velký počet časopisů a výrazné zastoupení němčiny a francouzštiny ve fondu.
Nadějný rozvoj plzeňského muzejnictví – v roce 1919 je založeno ještě Národopisné muzeum Plzeňska – byl přerušen nastávajícími krizovými lety a 2. světovou válkou.
V roce 1946 byla knihovna Historického muzea se 129.000 svazky největší knihovnou v Plzni.
Nařízením Ústředního národního výboru v Plzni byla muzea 8.3.1948 sloučena v jeden celek, Západočeské muzeum. V témže roce byl osamostatněn městský archiv. Roku 1950 byla ze Západočeského muzea vyčleněna knihovna bývalého Historického muzea (139.844 svazky koncem roku 1499), aby se stala se základem pro Státní vědeckou knihovnu v Plzni. Západočeskému muzeu zůstala pouze knihovna bývalého Umělecko-průmyslového muzea (obsahovala 18.543 svazky) a většina prvotisků z bývalé arciděkanské knihovny. Jako samostatný celek zůstává v Západočeském muzeu zachována knihovna zrušeného Národopisného muzea Plzeňska.
Dnešní stav
Sbírkový fond starých tisků má 1282 svazků. Z toho je 124 prvotisků, 117 rukopisů a 1041 starých tisků (do konce 18. století). Sbírkový fond regionální literatury má 3621 svazků. Ve studijním fondu, jehož základem je původní knihovna Umělecko-průmyslového muzea, je v evidenci 45.273 svazků. Zvláštní částí tohoto fondu je knihovna výměn (cca 12.000 svazků), tvořená převážně přírodovědnými seriály. V evidenci je cca 700 titulů, výměnných partnerů je zhruba 500.
Die Bibliothek des Westböhmischen Museums in Plzeň
Ilja P. Šedo
Den bibliothekarischen Angelegenheiten wurde im Museum in Plzeň (Pilsen) gleich seit seiner Gründung im Jahre 1878 beträchtliche aufmerksamkeit gewidmet. In der Geschäfts- und Heimordnung der Gemeindemuseums von Plzeň aus dem Jahre 1880 wird als erste Abteilung die Bibliothek erwähnt. Zu den ersten Ankäufen für das Museum gehörte der Druck des aus Plzeň stammenden Buchdruckers Mikuláš Bakalář aus dem Jahre 1511 - Guarino Veronensis Vokabulář. Der erste Tätigkeitsbericht, der den Zeitraum bis zum Jahre 1880 umfaßt, führt an daß die Bibliothek schenkungsweise 1.036 Bände erwarb.
Im Jahre 1888 entstanden aus dem ursprünglichen Städtischen Museum zwei selbständige Institute - das Städtischen Museum bildete.
Die Teilung der Museen ging Hand in Hand auch mit einer Aufteilung der Bibliotheken, wobei der Großteil des Bestandes bei der Bibliothek des Historischen Museums verblieb, die erfolgreich ihre Tätigkeit fortsetzte. In den Zuwächsen dominierten ständig Schenkungen. Umfangreichste Bereicherung des Bestandes war im Jahre 1879 die Schenkung des Erzdekans aus Plzeň Jan Plevka (weitere Schenkungen folgten dann in den Jahren 1909 und 1914) - es wurde fast die ganze Bibliothek der Erzdechantei von Plzeň (mit Ausnahme der Handschiften) erwoeben, die einen ertvollen Komplex von Erstdrucken und alten Drucken beinhaltete.
Gegründet wurden eine Abteilung für Pilsnensia (340 Bände), eine abteilung für Zeitschriften (310 Bände) und eine abteilung für die tschechische Literatur des vormärz (422 Bände). Im Jahre 1911 übergab der Naturwissenschaftliche Klub seine Bibiothek dem Museum zur Verwaltung und nach und nach gelangten in die Musealbibliothek weitere dortige Fachbibliotheken - die Bibliothek der Gesellschaft des pädagogischen Museums, des Klubs der tschechischen Touristen, des Vereins der Ingenieure und Architekten, die Lehrerbibliothek des Bezirks, die Čipera-Studienbibliothek des Bezirks. Auf diese Weise wurden bis dahin nichtöffentliche Bibliotheken der Öffentlichkeit zugänglich gemacht. Im Jahre 1925 zählten diese zusammengeschossenen Bibliotheken 74.840 Bände.
Die Bibliothek des Kunstgewerbemuseums, die nach der Teilung der ursprünglichen Städtischen Museums im Jahre 1888 durch die Überführung eines unwesentlichen Teil des Bücherbestandes entstanden war, prosperierte ebenso wenig wie das Museum selbst, das im Jahre 1905 eröffnet worden war. Im Museum wurde eine Abteilung für Bucheinbände geschaffen, die schließlich sogar auf bibliophile Drucke ausgeweitet wurde. In diese abteilung gelangte auch ein Teil der geschenkten Bibliothek der Erzdechantei (etwa 65 Bände). Aufmerksamkeit verdient die verhältnismäßig große Zahl von Zeitschriften und die merkliche Vertretung von Deutsch und Französisch im Bestand.Die hoffnungsvolle Aufwärtsentwicklung des Musealwesens in Plzeň im Jahre 1919 wird noch das Ethnographische Museum des Region von Plzeň gegründet - wurde durch die anbrechenden Krisenjahre und durch den Zweiten Weltkrieg unterbrochen.
Im Jahre 1946 war die Bibliothek des Historischen Museums mit ihren 129.000 Bänden die größte Bibliothek in Plzeň.
Durch Anordnung der Nationalen Zentralausschusses in Plzeň wurden die Museen am 8. 3. 1948 zu einem Komplex, dem Westböhmischen Museum, zusammengelegt. Im gleichen Jahr erlangte das städtische Archiv seine Selbständigkeit. Im Jahre 1950 wurde aus dem Westböhmischen Museum die Bibliothek des ehemaligen Historischen Museums ausgegliedert (139.844 Bände bei Jahresende 1949), um zur Grundlage für die Staatliche wissenschaftliche Bibliothek in Plzeň zu werden. Dem Westböhmischen Museum verblieb bloß die Bibliothek des ehemaligen Kunstgewerbemuseums (sie enthielt 18.543 Bände) und der Großteil der Erstdrucke aus der einstmaligen Bibliothek der Erzdechantei. Als selbstdrucke aus der einstmaligen Bibliothek der Erzdechantei. Als selbständiger Komplex bleibt im Westböhmischen Museum die Bibliothek des augelösten Ethnographischen Museums der Region von Plzeň erhalten.
Heutiger Stand
Der Sammlungsbestand der alten Drucke zählt 1282 Bände, hiervon 124 Erstdrucke, 117 Handschriften udn 1041 alte Drucke (bis zum Ende des 18. Jahrhunderts). Der Sammmlungsbestand der Regionalliteratur zählt 3621 Bände. Im Studienbestand, dessen Grundstock aus der ursprünglichen Bibliothek des Kunstgewerbemuseums besteht, befinden sich 45.273 Bände in Evidenz. Einen besonderen Teil dieses Bestandes bildet die Austauschbibliothek (etwa 12.000 Bände), die vorwiegend aus naturwissenschaftlichen Serien besteht. Hier sind etwa 700 Titel erfaßt, die Austauschpartner machen ungefähr 500 aus.
