Ročník 5, 1998, č. 1-2
Obsah:
Jan Munzar
Antonín Strnad (1746-1799) jako popularizátor Giuseppa Toalda (1719-1797) v Čechách (s. 1-13)
Resumé 
Česky 
Neměcky
Jaromír Olšovský
Septem artes liberales v olomoucké knize emblémů (s. 14-41)
Resumé Česky 
Anglicky
Josef Černý
Krakovské kalendáře na Moravě v 16.-18. století (s. 42-69
Resumé Česky Německy
Lada Hlaváčková
Miscellanea biskupské knihovny v Litoměřicích (s. 70-78)
Resumé Česky Německy
Mirjam Bohatcová
Dodatek k signetům pražských tiskařů (s. 77)
In margine - staré přípisky v knihách (s. 77)
Hana Beránková
Dodatek k Seznamům diplomových prací s knihovědnou tematikou (s. 78)
Zprávy, recenze (s. 79-92)
Antonín Strnad (1746-1799) jako popularizátor Giuseppa Toalda (1719-1797) v Čechách
JAN MUNZAR
V listopadu 1997 se v Padově uskutečnilo vědecké setkání, jehož předmětem bylo připomenout 200. výročí úmrtí P. Giuseppa Toalda (1719-11.listopadu 1797), profesora astronomie, geografie a meteorologie na tamní univerzitě. Toaldo byl jedním z mála italských vědců známých v celé Evropě, proto se několik výtisků jeho děl dochovalo také v Čechách.
Německý překlad Toaldova spisu Witterungslehre für den Feldbau, vydaný v Berlíně v roce 1784, získal do své knihovny astronom a meteorolog Antonín Strnad (1746-1799). Na rozdíl od jiných vlastníků se tento ředitel hvězdárny a profesor Karlovy univerzity v Praze nespokojil s pouhým přečtením Toaldova spisu, nýbrž se rozhodl některé z jeho myšlenek popularizovat. Stručný výtah z jeho tezí s názvem Kurze meteorologische Sätze aus Herrn Toaldo Witterungslehre pak uveřejnil ve své ročence Physikalischer Witterungskalender, vydané v Praze roku 1788.
Díky tomu, že ve Strahovské knihovně kláštera premonstrátů v Praze se uchoval jak Toaldův spis ze Strnadova vlastnictví, tak zmíněná ročenka, naskytla se nevšední příležitost blíže se seznámit s popularizačním postupem před 210 lety. Strnadův exemplář totiž obsahuje celou řadu autentických vpisků jeho majitele.
Závěrem je odhadováno, kolik lidí v Čechách mohl Strnad svou ročenkou - kalendářem - oslovit. Analogií se seznamem předplatitelů jedné česky tištěné ročenky z roku 1793 lze dojít k minimálnímu počtu cca 150 odběratelů.
Antonín Strnad (1719 - 1799) als Popularisator von Giuseppe Toaldo (1719 - 1797) in Böhmen
Jan Munzar
Im November 1997 fand in Padua ein wissenschaftliches Treffen statt, auf dem des 200. Todestages von P. Giuseppe Toaldo (1719 - 11. November 1797), Professor für Astronomie, Geographie und Meteorologie an der dortigen Universität, gedacht wurde. Toaldo war einer der wenigen italienischen Wissenschaftler, die in ganz Europa bekannt waren, und deshalb sind einige Exemplare seiner Werke auch in Böhmen erhalten geblieben.
Die 1784 in Berlin erschienene deutsche Übersetzung von Toaldos Schrift Witterungslehre für den Feldbau, erwarb der Astronom und Meteorologe Antonín Strand für seine Bibliothek. Im Unterschied zu anderen Besitzern gab sich dieser Direktor der Sternwarte und Professor der Karlsuniversität Prag nicht mit der blossen Lektüre von Toaldos Schrift zufrieden, sondern er beschloss, einige von dessen Ideen zu popularisieren. Einen kurzen Auszug aus Toaldos Thesen publizierte er dann unter dem Titel Kurze meteorologische Sätze aus Herrn Toaldo Witterungslehre in seinem 1788 in Prag herausgegebenen Jahrbuch Physikalischer Witterungskalender.
Dank der Tatsache, dass in der Strahover Bibliothek in Prag sowohl Toaldos Schrift aus Strnads Besitz als auch das erwähnte Jahrbuch erhalten sind, ergab sich die ungewöhnliche Möglichkeit, die Popularisierungsmethoden vor 210 Jahren näher kennenzulernen. Strnads Exemplar enthält nämlich eine ganze Reihe authentischer Eintragungen des Besitzers.
Abschliessend wird geschätzt, wie viele Menschen Strand mit seinem Jahrbuch-Kalender erreichen konnte. Durch Analogie zu dem Abonnentenverzeichnis eines tschechischen Jahrbuches von 1793 kann man zu einer Mindestzahl von ce. 150 Abonnenten gelangen.
Septem artes liberales v olomoucké knize emblémů
JAROMÍR OLŠOVSKÝ
Tento příspěvek se zabývá knihou symbolů s názvem Emblemata VII Artes Liberales ..., napsanou bratry Kryštofem a Ondřejem Coryciniovými a vytištěnou v Olomouci roku 1597. Zmíněná kniha obsahuje velmi specifický druh emblematické tvorby, a to zcela ojedinělou reprezentaci sedmi svobodných umění prostřednictvím emblémů.
První knihou symbolů vytištěnou u nás bylo dílo Empresas morales, jež vydal roku 1581 Juan de Borja v Praze. Autor byl ovšem španělským vyslancem na dvoře Rudolfa II., takže lze říci, že olomoucká kniha symbolů Emblemata VII Artes Liberales je pravděpodobně první knihou tohoto druhu publikovanou v Českém království, která byla v domácím prostředí vytvořena i vytištěna. Podle obvyklé ikonografie bývají svobodná umění nejčastěji zpodobňována ženskými personifikacemi. V olomoucké knize překvapivě tento způsob vyobrazení zcela chybí a jednotlivá svobodná umění jsou zde reprezentována emblémy, zobrazujícími zvířata (například pavouka, slavíka či psy pronásledující zajíce).
Po analýze motivů jednotlivých emblematických motivů se zdá být nesporné, že při ztvárňování každého ze svobodných umění byly nejdůležitějším zdrojem literární prameny, zvláště Aelianův spis De natura animalium. Že toto dílo hrálo základní roli jako prvotní zdroj pro vytvoření emblémů sedmi svobodných umění, dokládají například shody mezi Aelianovým textem a výkladem bratrů Coriciniů u Gramatiky, Dialektiky, Aritmetiky a Geometrie. Pomocnou úlohu při vytvoření dalších detailů výše uvedených emblémů mohla přitom hrát ještě například Ripova Iconologia (1. vydání Roma 1593) či Emblemata Nicolase Reusnera (Francofurti 1581).
Aelianova práce však zřejmě nebyla v takové míře využita pro vyjádření zbývajících tří umění, tedy Astronomie, Rétoriky a Hudby. Zde je snad možné uvést jako hlavní pramen inspirace Ripovu Iconologii a Alciatiho knihu emblémů či okruh idejí a asociací, které byly později zachyceny P. Picinellim v jeho knize Mondo simbolico formato d'imprese (Milano 1653, latinský překlad Mundus symbolicus, Coloniae Agrippinae 1694). Nelze opomenout ani roli přirozené asociace, jako v případě Astronomie.
Nejzajímavější část olomoucké emblematické knihy představuje mědirytová pictura zobrazující v jediné kruhové kompozici všechny motivy a ideje, vyjádřené v textu emblémů. Reprezentace určitého motivu pomocí kruhové kompozice není až tak neobvyklá. Podobný příklad můžeme nalézt například již v encyklopedickém díle Hortus deliciarum Herrady z Landsbergu (12. století) nebo na katedrále v Clermont-Ferrand, kde je ve vimperku portálu severní křížové lodi znázorněno v kruhové kompozici sedm svobodných umění. I když je kruhová kompozice Coryciniů blízká reprezentacím podobně abstraktních myšlenkových konceptů, jež spočívají na numerickém základě jako je zobrazení ctností, skutků milosrdenství nebo sedmi smrtelných hříchů, představuje jejich pictura, ilustrující v jedné kruhové kompozici všechny ideje a emblematické motivy, zcela ojedinělý přístup k emblematické tvorbě.
Septem Artes Liberales in Olomouc Emblem Book
Jaromír Olšovský
The present contribution deals with the emblem book Emblemata VII Artes Liberales … which was written by the two brothers Kryštof and Ondřej Coricyniové and printed in Olomouc in 1597. This emblem book contains very specific kind of emblem production, i. e. seven liberal arts represented in the form of emblems.
The first emblem book published in Prague is Empressas morales of Juan de Borja from 1581. Nevertheless, Juan de Borja was Spanish ambassador at the Court of Rudolf II and from this it follows that Olomouc emblem book Emblemata VII Artes Liberales … is probably the first book of emblems published in Czech kingdom and produced in domestic milieu.
According to the customary iconography, the seven liberal arts were mostly depicted as female figures. Surprisingly, this form of the representation is completely missing here and the individual liberal arts are mostly represented by emblems dealing with the image of animals such as the spider, the nightingale or dogs chasing the hare.
After the analysis of the motifs of individual emblems, it clearly seems that the literary sources, mainly Aelian's De natura animalium, played the fundamental role in the process of conceiving the ideas of how to represent individual liberal arts. The very close similarities between the motifs of such emblems as Grammatica, Dialectica, Arithmetica and Geometria allow us to see that Aelian's De natura animalium had played the basic role of the primary source for constituting these emblems. The other sources of ideas such as, first of all, Ripa's Iconologia or Nicolas Reusner's emblem book might have played an auxiliary role in constituting some details occurring in these emblems.
Aelian's work probably did not play such a major role in creating the last three emblems, i. e. Astronomia, Rhetorica or Musica. It is also possible to stress the major role of such auxiliary sources as Ripa's Iconologia, Alciati's emblem book or the cluster of ideas and associations which were later recorded by P. Picinelli. The role of the natural association, as in the case of Astronomy, can also not be disregarded.
The copperplate engraving-pictura which illustrates all the ideas and motifs in one circular composition represents the most interesting part of Olomouc emblem book. In spite of the fact that this circular composition can be seen as close to such representations of numerically-related abstract concepts as the Virtues, the Works of Mercy or Seven Deadly Sins, in the scope of all emblem production the representation of the seven liberal arts in such circular composition is very exceptional.
Krakovské kalendáře na Moravě v 16.-18. století
JOSEF ČERNÝ
Kalendáře krakovských astronomů a matematiků se objevují v produkci olomoucké tiskárny již v polovině 16. století. Po větší část 17. století jsou jediné, které je možno na Moravě tisknout a po určitou dobu dokonce jediné, které je zde možno šířit. Záhy po vzniku brněnské, a později znojemské tiskárny, se začínají tisknout i zde. I když v 70. letech 18. století vychází dekret, podle něhož kalendářní údaje poskytuje všem tiskárnám pouze zvláštní komise ve Vídni, zachovaly se krakovské kalendáře alespoň co do názvu až do druhé poloviny 19. století.
Vycházely v šestnácterkovém, kvartovém a pravděpodobně i v menším formátu. Jejich grafická úprava byla víceméně standardní, v 17. století se od sebe odlišují kalendáře tištěné v češtině od kalendářů tištěných v německém jazyce, a to i tehdy, pocházejí-li od týchž autorů. Kalendáře jsou vybaveny množstvím kalendářních, astronomických, astrologických a zdravotních údajů. Vždy obsahují seznam trhů v moravských obcích. Další obsah kalendářů se v průběhu staletí měnil. Od počátku 18. století se objevují praktické rady a zábavná četba. Grafická výzdoba kalendářů není bohatá. Nejzajímavější jsou titulní strany, které obsahují v některých případech ikonograficky zajímavé kompozice.
Krakauer Kalender in Mähren im 16.-18. Jahrhundert
Josef Černý
Kalender von Krakauer Astronomen und Mathematikern erscheinen in der Produktion der Druckerei von Olomouc (Olmütz) bereits in der Mitte des 16. Jahrhunderts. Fast während des gesamten 17. Jahrhunderts sind sie die einzigen, die in Mähren gedruckt werden konnten, und eine gewisse Zeit lang sogar die einzigen, die dort verbreitet werden konnten. Bald nach der Entstehung der Druckerei in Brno (Brünn) und später auch in Znojmo (Znaim) beginnt ihr Druck auch hier. Obwohl in den 70er Jahren des 18. Jahthunderts ein Dekret erlassen wurde, nach dem allen Druckereien nur eine Sonderkomission in Wien Kalenderangaben zur Verfügung stellt, blieben die Kraukauer Kalender wenigstens dem Titel nach bis in die zweite Hälfte des 19. Jahrhunderts bestehen.
Sie erschienen im Sedez-, Quart- und wahrscheinlich auch in kleinerem Format. Ihre graphische Gestaltung war mehr oder weniger standardisiert, im 17. Jahrhundert unterscheiden sich tschechisch gedruckte Kalender von deutschen, und zwar auch dann, wenn sie vom gleichen Autor stammen. Die Kalender enthalten eine Vielzahl von kalendarischen, astronomischen, astrologischen und medizinischen Angaben. Immer gibt es ein Verzeichnis der Märkte in den mährischen Gemeinden. Der übrige Inhalt der Kalender hat sich im Laufe der Jahrhunderte verändert. Seit dem Beginn des 18. Jahrhunderts erscheinen praktische Ratschläge und Unterhaltungslektüre.
Die graphische Ausschmückung der Kalender ist nicht besonders reich. Am interessantesten sind die Titelseiten, die in einigen Fällen ikonographisch interessante Kompositionen enthalten.
Zpět na obsah čísla
Miscellanea biskupské knihovny v Litoměřicích
LADA PRÁŠILOVÁ
Knihovna litoměřického biskupství je výsledkem sběratelské vášně nejvýznamnějšího litoměřického biskupa Emanuela Arnošta Valdštejna (1716-1789). Knihy začal sbírat již jako student teologie, z r. 1751 pochází nejstarší dochovaný soupis jeho tehdejší knihovny. Zaměstnával řadu agentů, kteří pro něj sháněli knihy a rukopisy na evropských aukcích.Je otázkou, byly-li do fondu knihovny zahrnuty i knihy Valdštejnových předchůdců, není dochován žádný soupis, ani tisky nenesou žádné označení. Z jeho následovníků se o větší přírůstky do knihovny zasloužil reformátor nižšího školství a svobodný zednář, biskup Ferdinand Kindermann (1740-1801), v 19. století byly akvizice sporadické. Proto se může plným právem mluvit o biskupské knihovně jako o knihovně valdštejnské. Knihy pořízené Valdštejnem jsou opatřeny jeho exlibris.
V současné době je knihovna umístěna ve čtyřech původních sálech v přízemí biskupské residence a obnáší cca 10 000 svazků (8 800 bibliografických jednotek). Více než 70% knih je v latině, 20% v němčině, zbytek připadá na češtinu, francouzštinu, italštinu aj. Staré tisky tvoří téměř 90% fondu.
Knihy jsou členěny do 18 tematických skupin: bibliografie, periodika, rukopisy, inkunábule, umění a hudba, encyklopedie, jazyky, antická díla, církevní dějiny, biblika, církevní spisy, profánní dějiny, dějiny Čech, heretické spisy, filosofie a pedagogika, církevní právo a liturgika, homiletika a poslední skupinu tvoří miscellanea.
Miscellanea obsahují 903 tisky, které nebyly zařazeny k výše uvedeným skupinám (375 tisků je v latině, 265 v němčině, 189 ve francouzštině, 43 v italštině, 26 v češtině, 2 v arabštině a angličtině, 1 v holandštině). Staré tisky tvoří 84% a až na některé výjimky byly získány Valdštejnem. Složení miscellaneí je velmi pestré a mnohdy značně kontrastuje s ostatní teologickou literaturou. Nejpočetnější je literatura vztahující se k různým okultním naukám, magii, čarodějnictví, templářům aj., početně jsou zastoupena díla s přírodovědeckou tematikou, dále díla týkající se mediciny. Jsou sem zařazeny tisky zabývající se matematikou, fyzikou, astronomií, ale též řada tisků o vědách společenských (díla humanistická, klasická, politologická, jazykovědná, literárněvědná, kunsthistorická či sbírky poezie). Poměrně početně na knihovnu církevní instituce jsou zastoupena militaria. Co do počtu stojí za zmínku též knihy beletristického a zábavného žánru či knihy o různých kuriozitách, většinou francouzské provenience.
Valdštejn nechával vázat své knihy do jednoduché vazby z hnědé kůže, bez jakýchkoli zdobných prvků.
Miscellanea der bischöflichen Bibliothek in Litoměřice (Leitmeritz)
Lada Prášilová
Die Bibliothek des Leitmeritzer Bistums ist das Produkt der Sammlerleidenschaft Emanuel Arnošt Valdštejns (1716-1789), des bedeutendsten Leitmeritzer Bischofs. Bereits als Theologiestudent begann er, Bücher zu sammeln, aus dem Jahre 1751 stammt das älteste erhaltene Verzeichnis seiner damaligen Bibliothek. Er beschäftigte eine Reihe von Agenten, die auch europäischen Börsen für ihn Bücher und Handschriften erwarben.
Es erhebt sich die Frage, ob in den Bibliotheksfonds auch Bücher von Valdštejns Vorgängern eingereiht wurden, es ist weder ein Verzeichnis erhalten noch haben die Drucke irgendein Kennzeichen. Von seinen Nachfolgern hat sich um grössere Zuwächse der Reformator des niederen Schulwesens und Freimaurer Bischof Ferdinand Kindermann (1740-1801) verdient gemacht, im 19. Jahrhundert waren die Erwerbungen dann sporadisch. Deshalb kann mit vollem Recht von der bischöflichen Bibliothek als von der Bibliothek Valdštejns gesprochen werden. Die von ihm angeschafften Bücher sind mit seinem Exlibris versehen.
Gegenwärtig ist die Bibliothek in vier ursprünglichen Sälen im Erdgeschoss der bischöflichen Residenz untergebracht und umfasst etwa 10 000 Bände (8 800 bibliographische Einheiten). Mehr als 70% der Bücher sind lateinisch, 20% deutsch, der Rest tschechisch, französisch, italienisch u.a. Fast 90% des Fonds bilden alte Drucke.
Die Bücher sind in 18 Bereiche gegliedert: Bibliographien, Periodika, Handschriften, Inkunabeln, Kunst und Musik, Enzyklopädien, Sprachen, antike Werke, Kirchengeschichte, Biblica, Kirchenschriften, profane Geschichte, Geschichte Böhmens, häretische Schriften, Philosophie und Pädagogik, Kirchenrecht und Liturgica, Homiletica; die letzte Gruppe bilden die Miscellanea.
Die Miscellanea umfassen 903 Drucke, die keinem der oben genannten Bereiche zugeordnet wurden (375 lateinische Drucke, 265 deutsche, 189 französiche, 43 italienische, 26 tschechische, je 2 arabische und englische, 1 holländischer). Die alten Drucke machen hier 84% aus und sind bis auf wenige Ausnahmen von Valdštejn angeschafft worden. Die Zusammensetzung der Miscellanea ist sehr bunt und kontrastiert häufig stark mit der übrigen theologischen Literatur.
Am zahreichsten ist Literatur mit Bezug auf verschiedene okkulte Lehren, Magie, Zauberei, Tempelritter u.a.; zahlreich vertreten sind auch Werke mit naturwissenschaftlicher Thematik, weiter medizinische Schriften. Hierher gehören auch Drucke, die sich mit Mathematik, Physik, Astronomie beschäftigen, aber auch eine Reihe von Drucken über Gesellschaftswissenschaften (humanistische, klassische, politologische, sprachwissenschaftliche, literaturwissenschaftliche, kunsthistorische Werke und Gedichtsammlungen). Für die Bibliothek einer kirchlichen Institution sind relativ zahlreich auch Militaria vertreten. In höherer Anzahl sind auch Bücher belletristischer und unterhaltender Genres bzw. Bücher über verschiedene Kuriositäten erwähnenswert, meist französicher Provenienz. Valdštejn liess seine Bücher in einfache Einbände aus braunem Leder ohne alle Zierelemente binden.
