Z monitoringu tisku

Světový úspěch českých vědců: Naděje na účinný lék nejen pro ohrožená srdce

Objev černých děr v nejstarších galaxiích

Hledají se tisíce vědců pro pět nových obřích "Sazka Aren" české vědy

Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.

 

Putovní výstava – Z Fotoarchivu Akademického bulletinu 2008–2010

plakat_mazanka.jpg

Bohuslav Raýman – muž z krve a ohně setkaný

(1852–1910)
Musel to asi být pro studenty skutečný zážitek poslouchat přednášky chemika Bohuslava Raýmana. Shodují se na tom všechny životopisné a vzpomínkové články. Světozor připomíná první vystoupení čerstvě habilitovaného, ani ne pětadvacetiletého soukromého docenta „lučby ústrojné“ na české technice v roce 1877 následovně: „…Krátkou svojí přednáškou získal si hned obdiv a úctu všech přítomných. Brzy uznali ho všichni čeští chemikové, třeba někteří mlčky a neradi, za jednoho z předních našich lučebníkův. Kdož měli příležitosť blíže stýkati se s ním, obdivovali se jeho důvtipu a píli a v krátce oblíbili si jej pro jeho přímosť a milé obcování.“

18_1.jpg

Také konzervativní Máj v článku k Raýmanovým padesátinám neskrblí nadšením: „…[posluchači] do smrti nezapomenou jeho originelního, nanejvýš ohnivého tempa, kterým je strhoval k nadšenému studiu interesantní vědy. Bývá to řídkým zjevem u vědeckých badatelů, k jakým počítáme Raýmana s takovou pýchou my a ještě více snad cizina, ale v tomto případě výjimka je opravdu kuriózní: profesor Raýman přímo elektrizoval svými výklady, unášel jako básník..., v jehož barvité řeči ožívá věda, nabývajíc duše…“

Dokonce i jindy střízlivý a kritický Jan Neruda nedlouho před svou smrtí píše: „Je to duch svěží, opravdový, jasný a moderní, se všemi dobrými vlastnostmi moderního vědce… Několikaletý pobyt za studiemi v cizině… vypěstoval nám muže vlastností nevšedních, rozhledu světového.“

Kdo byl tedy tento muž, jehož neudržovaný hrob na pražských Malvazinkách žaluje na náš nevděk?

Bohuslav Raýman se narodil 7. prosince 1852 v Sobotce jako druhorozený syn kancelisty tamního okresního soudu. Otec zemřel roku 1863 a matka se s pěti dětmi přestěhovala do Mladé Boleslavi, aby synové mohli navštěvovat místní gymnázium. Bohuslav ho absolvoval roku 1872 a za obor vysokoškolského studia si zvolil chemii. Pražská technika mu však nepostačovala, a tak se již po dvou ­letech vydal do Bonnu k prof. Augustu Kekulemu a pak do Paříže k prof. Adolphu Wurtzovi a Charlesu Friedelovi. Mohl zůstat v cizině, odbornou způsobilost i jazykovou vybavenost měl výbornou, přesto se vrátil do Prahy a nastoupil pomalou a ne vždy snadnou vědeckou a akademickou dráhu; nejprve na Českém polytechnickém ústavě (od roku 1879 České vysoké škole technické) a po deseti letech i na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity, kde se stal roku 1890 mimořádným a roku 1897 řádným profesorem; v akademickém roce 1902–1903 byl děkanem fakulty.

Přitom s velkým úsilím a s úspěchem publikoval doma i v zahraničí a organizoval spolkový život. Připomeňme alespoň jeho obsáhlé učebnice Chemie organická pro vysoké učení české (1881) a Chemie teoretická (1884), redigování Listů chemických, Časopisu Spolku chemikův českých a České revue, obnovení Živy či zajištění chemického oboru v Ottově slovníku naučném. Jeho odborné i organizační schopnosti byly využity zvláště v České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Od roku 1890 byl mezi jejími prvními řádnými členy, zároveň se stal tajemníkem její II. třídy (pro matematické a přírodní vědy) a od roku 1899 až do smrti působil jako generální tajemník České akademie. Roku 1893 založil vědecký časopis Bulletin International.

Raýmanovu neobyčejně bohatou a úctyhodnou činnost ukončila až předčasná smrt 16. září 1910. Jeho přítel a kolega Bohuslav Brauner v nekrologu v Almanachu České akademie napsal: „Příliš záhy, v nejlepším věku mužném ztratil národ náš věhlasného badatele i organizátora vědy české, kterou tak miloval, že jí zasvětil celý život svůj.“ Bohumil Němec vydal v roce 1913 výbor z jeho studií Přírodo­zpytec a otázky dneška.

Bohuslava Raýmana nám připomíná jeho medailon na rodáckém pomníku na soboteckém hřbitově z roku 1927. Letos bude odhalena pamětní deska na jeho rodném domě. Akademie věd České republiky si připomene 13. října 2010 v budově Karolina 100. výročí jeho úmrtí odborným seminářem.

KAROL BÍLEK,
Památník národního písemnictví