Z monitoringu tisku

Světový úspěch českých vědců: Naděje na účinný lék nejen pro ohrožená srdce

Objev černých děr v nejstarších galaxiích

Hledají se tisíce vědců pro pět nových obřích "Sazka Aren" české vědy

Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.

 

Putovní výstava – Z Fotoarchivu Akademického bulletinu 2008–2010

plakat_mazanka.jpg

Abicko  > 2010  > květen  > Výročí

Etymolog Václav Machek

Václav Machek je doma i ve světě uznáván jako vynikající etymolog, autor rozsáhlého Etymologického slovníku jazyka českého, několika monografií a řady etymologických studií, článků, recenzí a zpráv indoevropeistických, slavistických, baltistických a bohemistických. S Brnem – filozofickou fakultou brněnské univerzity a později také s etymologickým pracovištěm Slovanského ústavu ČSAV (dnešním etymologickým oddělením Ústavu pro jazyk český AV ČR) – byl spjat větší částí svého života. Osobnost Václava Machka připomínáme v souvislosti s 45. výročím jeho úmrtí.



Václav Machek se narodil 8. listopadu 1894 v malé východočeské vesničce Úhlejov u Hořic v rodině chudého venkovského krejčího. Díky podpoře pro nada­né studenty měl v letech 1906–1914 možnost studovat na gymnáziu ve Dvoře Králové nad Labem, po maturitě se zapsal na pražskou filozofickou fakultu, na níž studoval češtinu a latinu. Po vypuknutí 1. světové války byl povolán do armády, v níž strávil celkem tři roky. Vysoko­školská studia proto ukončil až na jaře roku 1921 a již na podzim složil doktorskou zkoušku. Ke srovnávací slovanské jazykovědě, které se věnoval po celý život, jej přivedli profesoři Josef Zubatý a Oldřich Hujer. V letech 1921–1924 pobýval jako stipendista francouzské vlády v Paříži, kde navštěvoval přednášky A. Meilleta, J. Vendryesa, J. Blocha aj. Po návratu působil jako profesor na gymnáziích v Pardubicích, v Trnavě, v Novém Mestě nad Váhom, v Tišnově (zde byl v letech 1930–1931 uvolněn pro práci v Kanceláři Slovníku jazyka českého) a v Brně. V roce 1931 se habilitoval pro obor srovnávací indoevropská jazykověda na brněnské Masarykově univerzitě (jeho habilitační práce Studie o tvoření výrazů expresivních vyšla v roce 1930), v roce 1936 byl jmenován mimořádným profesorem indo­evropské srovnávací jazykovědy, profesorem řádným byl jmenován až po válce na podzim roku 1945. V roce 1956 získal hodnost doktora filologických věd a o dva roky později se stal vedoucím nově zřízené katedry slavistiky a srovnávacího jazykozpytu. Obdivuhodná byla šíře témat přednášek a seminářů, které během svého působení na fakultě v letech 1931–1965 vedl, od indoevropské a slovanské srovnávací jazykovědy přes výklady o sanskrtu, avestě, řečtině, tocharštině aj. až po dějiny jazykovědy a kulturu starých Indo­evropanů. Podle vzpomínek jeho žáků byl V. Machek velmi skromný, sebekritický, upřímný, laskavý a ochotný pomoci komukoli. Údajně měl velký dar poutavě vysvětlit i velmi složitou látku studentům, kteří jeho přednášky a semináře s oblibou ve velkém počtu navštěvovali. Výuce a vědecké práci se věnoval i v době, kdy bojoval s vážnou nemocí, které nakonec 26. května 1965 podlehl.

Během působení na brněnské filozofické fakultě byl v roce 1952 pověřen, aby na nově zřízeném etymologickém pracovišti v Brně vedl přípravné práce k sestavení Etymologického slovníku slovanských jazyků. Na ústav přivedl i svou žákyni Evu Havlovou, jež vychovala další generaci etymologů. V. Machek vytvořil heslář připravovaného Etymologického slovníku slovanských jazyků, zejména však usilovně pracoval na dokončení Etymologického slovníku jazyka českého a slovenského, který vyšel v roce 1957. Druhé, opravené a doplněné vydání tohoto slovníku vyšlo posmrtně v roce 1968 pod názvem Etymologický slovník jazyka českého, přičemž slovenský materiál je uveden již pouze v rámci slov slovanských.

Vědecké dílo V. Machka je rozsáhlé, tvoří jej více než 400 položek. V centru jeho zájmu byly práce etymologické, které se z počátku zabývaly výklady jednotlivých slovanských slov, což mělo velký význam, neboť slovanský materiál, často velmi starobylý, byl ve srovnání s ostatními indoevropskými jazyky málo prozkoumán. Od výkladů jednotlivých slov V. Machek postupně přešel ke zpracování celých lexikálně-sémantických skupin slov, psal např. o slovanských názvech uzdy, o názvech rostlin, hub, ptáků, ryb, jídel, barev, bohů a démonů aj. Pozornost věnoval také jazykovým kontaktům Slovanů s jinými indoevropskými vět­vemi, zejména kontaktům slovansko-baltským a slovansko-germánským, které zpracoval v řadě článků. Pro jeho etymologickou práci je příznačné, že nadřazoval sémantiku nad shodami hláskoslovnými, naprosto zásadní je pro něj důsledné uplatňování metody „Wörter und Sachen“, tzn. zásady zkoumat se slovy i reálie, které tato slova označují. Obdivuhodné byly Machkovy encyklopedické znalosti z mnoha oblastí hmotné i duchovní kultury, zajímal se o živou přírodu, hlavně o botaniku, což zúročil zejména v knižní publikaci Česká a slovenská jména rostlin (1954).

ILONA JANYŠKOVÁ,
Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.