Z monitoringu tisku

Světový úspěch českých vědců: Naděje na účinný lék nejen pro ohrožená srdce

Objev černých děr v nejstarších galaxiích

Hledají se tisíce vědců pro pět nových obřích "Sazka Aren" české vědy

Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.

 

Putovní výstava – Z Fotoarchivu Akademického bulletinu 2008–2010

plakat_mazanka.jpg

Expedice na souostroví Svalbard

První část třetí arktické vědecké expedice Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, která odcestovala 29. června 2009, se po příletu do Longyearbyenu, správního centra souostroví Svalbard, přesunula na základnu do severní části zátoky Billefjorden. Tuto část expedice tvořili botanikové z Jihočeské univerzity a Botanického ústavu AV ČR, v. v. i., a klimatologové a rostlinní fyziologové z brněnské Masarykovy univerzity.

Expedice na souostroví Svalbard
Obě fota: Archiv autora

Po zprovoznění stanice a malého člunu jsme zahájili letošní vědecký program expedice. Oleksii Redchenko pokračoval v průzkumu lišejníků zájmového území a při této práci se mu podařilo nalézt nový druh lišejníku (Dirina sp.). Vyskytuje se především v teplejších oblastech mírného pásma včetně Středomoří. Klimatolog Kamil Láska zkontroloval technický stav čtyř automatických meteorologických stanic a převedl naměřená celoroční data do počítače, zmodernizoval a rozšířil hlavní meteorologickou stanici o měření dalších klimatických parametrů. Rostlinný fyziolog Miloš Barták založil dlouhodobá měření denních chodů fotosyntézy (pomocí fluorescenčních metod) u třech druhů cévnatých rostlin zdejší tundry (vrba polární, silenka bezlodyžná a dryádka osmiplátečná).

Expedice na souostroví Svalbard

Nejnáročnější část letošní expedice začala trans­portem a sestavením tří otevřených komor (open top chambers) a drátěných klecí do oblasti severovýchodní části zátoky Petunia, kde se nachází tzv. kopečková tundra. Podmáčená kopečková tundra je tvořena nejproduktivnějšími rostlinnými společenstvy, která se skládají především z mechů, mezi nimiž se v menší míře vyskytují různé cévnaté rostliny (vrby, přesličky, lomikámeny a další). V mělkých kalužinách mezi kopečky vytváří mohutné kolonie cyanobakterie Nostoc sp. Náš experiment se zaměřil na případnou reakci tohoto společenstva na mírné oteplení. V otevřených sklenících je v porovnání s okolní tundrou teplota zvýšena o dva až tři stupně Celsia. V arktické oblasti se v blízké budou­cnosti právě takové zvýšení teploty očekává. Počáteční stav těchto společenstev včetně složení půdy jsme analyzovali řadou metod ve spolupráci s kolegy z Jihočeské univerzity a z ústavů Akademie věd ČR. Například Tomáš Hájek měřil rychlost růstu a následného rozkladu mechorostů, rychlost růstu a fixaci vzdušného dusíku sinicemi (Nostoc sp.) pro změnu měřil Josef Elster. V otevřených sklenících a drátěných klecích se současně monitoruje teplota a vlhkost. Tyto hodnoty jsou automaticky zaznamenávány v datalogeru. V drátěných klecích (kontrolní stanoviště) provádíme všechna měření stejně jako v otevřených sklenících. Drátěné klece chrání studované společenstvo před pastvou sobů; dva sobí junioři vytvářeli diváckou kulisu již v průběhu instalace experimentu.
20. července 2009 se brněnská část expedice vrátila domů, zatímco přijeli další jihočeští botanikové a zoologové.

Josef Elster,
arktická stanice Jihočeské univerzity, Petunia