Geofyzikální ústav AV ČR, v. v. i., a Archiv výtvarného umění, o. s., srdečně zvou na 32. výstavu cyklu Setkávání: Milan Maur: Záznamy pohybu (kresby, digitální fotografie), která je k vidění v přednáškovém sále Geofyzikálního ústavu, Boční II/1401, Praha 4-Spořilov. Výstava bude otevřena od 28. dubna do 10. června 2011, po-pá 8.00–16.00 hodin.
Milan Maur: V rytmu pohybu vodoměrek, kresba nalezeným přírodním pigmentem, tužkou a akrylovou barvou na papír, 62x88,5cm, podzim 1997
... Je to tedy opět vztah mezi řádem a ne-řádem, mezi objektivním a subjektivním, který zde výtvarník demonstruje — a zároveň implikuje představu skrytého řádu, řádu pod povrchem zdánlivě náhodným a chaotickým, řádu, který pouze někdy, v některém okamžiku, je zcela zřejmý. Toto vědomí „ řádu v pozadí", skrytého řádu, je tím, co bezprostředně spojuje Maurovy rastrové obrazy s jeho stínovými obrazy a kresbami, jimž je věnována brněnská výstava, i s menšími kresebnými cykly, které — stejně jako „stínovky" — vizualizují některé elementární přírodní procesy. „Stínovky", jak jim autor říká, vznikaly v minulých dvou letech — je to rozsáhlý soubor obrazů a kreseb jednotného formátu 122 x 122 centimetrů; všechny jsou realizovány tak, že na desce, zafixované na zvoleném místě, autor rytím do měkké vrstvy nanesené bílé barvy nebo kresbou perem zaznamenává v určitých časových intervalech posouvání a proměny obrysu stínu. Jeho „předlohy" jsou ty nejjednodušší - část kmene stromu nebo jeho větev, obrys koruny, „světýlka" vznikající v husté struktuře listů stromu nebo travin, obrysy skály nebo balvanu, detail obrysu stohu s trčícími stébly slámy. Důležitý není výchozí tvar, jeho vizuální atraktivnost, ale proměny, které v průběhu času nastávají. Stín se mění neustále a umělec si musí zvolit pravidlo, které mu dovoluje tyto proměny vizualizovat. Je to určitý časový interval (třeba dvě minuty), někdy také počet sekvencí, které chce zaznamenat. V průběhu práce se ukázalo, že k ní nelze přistupovat s apriorními představami o výsledku. Velmi brzy se autor vzdal „hledání" určitého obrysu, určitého tvaru — naopak, naprosté podřízení se přírodnímu prostředí, nemotivovanost volby určitého detailu (velmi blízká cageovskému principu neurčenosti) se ukázala nosná. Žádný detail není v přírodě dominantní, všechny mohou být pouze dokumentem určitého přírodního fenoménu; mnohem více než ryze gnoseologický má současná Maurova tvorba ontologický charakter — je artikulací bytí člověka jako součásti přírody, jeho zařazení se do rytmu přírodních procesů a dějů (nebo alespoň pokusem o to)…
Jiří Valoch, v katalogu výstavy Milan Maur: Obrazy, kresby,
Galerie mladých, Brno, 1985
Více informací naleznete na stránkách Geofyzikálního ústavu AV ČR.
28.4.2011
English
