Z monitoringu tisku

Světový úspěch českých vědců: Naděje na účinný lék nejen pro ohrožená srdce

Objev černých děr v nejstarších galaxiích

Hledají se tisíce vědců pro pět nových obřích "Sazka Aren" české vědy

Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.

 

Putovní výstava – Z Fotoarchivu Akademického bulletinu 2008–2010

plakat_mazanka.jpg

Milan Maur: Záznamy pohybu

Geofyzikální ústav AV ČR, v. v. i., a Archiv výtvarného umění, o. s., srdečně zvou na 32. výstavu cyklu Setkávání: Milan Maur: Záznamy pohybu (kresby, digitální fotografie), která je k vidění v přednáškovém sále Geofyzikálního ústavu, Boční II/1401, Praha 4-Spořilov. Výstava bude otevřena od 28. dubna do 10. června 2011, po-pá 8.00–16.00 hodin.

 

Milan Maur: V rytmu pohybu vodoměrek, kresba nalezeným přírodním pigmentem, tužkou a akrylovou barvou na papír, 62x88,5cm, podzim 1997

 

... Je to tedy opět vztah mezi řádem a ne-řádem, mezi objektivním a subjektivním, který zde výtvarník demonstruje — a zároveň implikuje představu skrytého řádu, řádu pod povrchem zdánlivě náhodným a chaotickým, řádu, který pouze někdy, v ně­kterém okamžiku, je zcela zřejmý. Toto vědomí „ řádu v pozadí", skrytého řádu, je tím, co bezprostředně spo­juje Maurovy rastrové obrazy s jeho stínovými obrazy a kresbami, jimž je věnována brněnská výstava, i s men­šími kresebnými cykly, které — stejně jako „stínovky" — vizualizují některé elementární přírodní procesy. „Stínovky", jak jim autor říká, vznikaly v minulých dvou letech — je to rozsáhlý soubor obrazů a kreseb jednot­ného formátu 122 x 122 centimetrů; všechny jsou realizovány tak, že na desce, zafixované na zvoleném místě, autor rytím do měkké vrstvy nanesené bílé barvy nebo kresbou perem zaznamenává v určitých časových in­tervalech posouvání a proměny obrysu stínu. Jeho „předlohy" jsou ty nejjednodušší - část kmene stromu nebo jeho větev, obrys koruny, „světýlka" vznikající v husté struktuře listů stromu nebo travin, obrysy skály nebo balvanu, detail obrysu stohu s trčícími stébly slámy. Důležitý není výchozí tvar, jeho vizuální atraktiv­nost, ale proměny, které v průběhu času nastávají. Stín se mění neustále a umělec si musí zvolit pravidlo, které mu dovoluje tyto proměny vizualizovat. Je to určitý ča­sový interval (třeba dvě minuty), někdy také počet sekvencí, které chce zaznamenat. V průběhu práce se ukázalo, že k ní nelze přistupovat s apriorními předsta­vami o výsledku. Velmi brzy se autor vzdal „hledání" určitého obrysu, určitého tvaru — naopak, naprosté podřízení se přírodnímu prostředí, nemotivovanost vol­by určitého detailu (velmi blízká cageovskému principu neurčenosti) se ukázala nosná. Žádný detail není v přírodě dominantní, všechny mohou být pouze doku­mentem určitého přírodního fenoménu; mnohem více než ryze gnoseologický má současná Maurova tvorba ontologický charakter — je artikulací bytí člověka jako součásti přírody, jeho zařazení se do rytmu přírodních procesů a dějů (nebo alespoň pokusem o to)…

Jiří Valoch, v katalogu výstavy Milan Maur: Obrazy, kresby,
Galerie mladých, Brno, 1985

Více informací naleznete na stránkách Geofyzikálního ústavu AV ČR.

28.4.2011