Kochleární implantáty by v ČR potřeboval dvojnásobek pacientů

V pravidelných dvouletých intervalech se koná v některém z evropských měst kongres Evropské federace audiologických společností (European Federation of Audiology Societies, EFAS). Praha hostila třetí kongres EFAS v roce 1997, ten letošní jubilejní desátý přilákal od 22. do 25. června do Varšavy 870 účastníků a byl zcela ve znamení polské audiologie.

 

Z Polska se totiž díky prof. Henryku Skarzynskému stala za posledních 20 let přímo audiologická velmoc. Skarzynski měl na čem budovat, o dobré jméno polské audiologie se zasloužili jeho předchůdci, profesoři Bochenek, Bochenková, Pruszewicz, Sulkowski a další. Skarzynski však šel vlastní cestou, jejímž výsledkem je vybudování obrovského klinického a výzkumného pracoviště, které nazývá Světovým centrem sluchu a ve skromnější verzi Ústavem fyziologie a patologie sluchu. Kolosální budova centra se právě dokončuje v lesnaté oblasti nedaleko Varšavy, vykazuje však již nyní velké klinické výkony, například 15 000 chirurgických zákroků ročně. Nejvíce impresivní je však skutečnost, že Skarzynského tým za posledních dvacet let vybavil kochleárními implantáty 3700 neslyšících nebo jen velmi spoře slyšících pacientů, což s celkovým počtem přibližně 6000 nemocných s těmito implantáty činí z Polska naprostou velmoc v evropském i světovém měřítku.
Operace i samotný implantát v celkové ceně pohybující se kolem 1 miliónu korun jsou podobně jako u nás hrazeny pojišťovnami. Naše skóre v počtu implantovaných pacientů je však nesrovnatelně horší, nedávno jsme dovršili 500 aplikací kochleárních implantátů. K těmto výkonům indikujeme přibližně 40-50 pacientů za rok, potřebovali bychom však v ideálním případě implantovat dvojnásobek. Bohužel české pojišťovny jsou v současnosti v tomto směru velmi konzervativní. Přitom jsme v devadesátých letech patřili k průkopníkům této metody v evropském měřítku. Dokonce i Maďarsko či Bulharsko se chovají ke svým neslyšícím lépe a financují v poměru k počtu neslyšících či obyvatel (počet neslyšících je v Evropě prakticky konstantní vůči počtu obyvatel) více kochleárních implantací. Naše zaostávání dokumentuje i skutečnost, že se u nás prakticky nedávají implantáty do obou uší. Přitom v sousedním Německu dostává dnes oboustranné implantáty 40 % dětí. Jak se ukázalo na kongresu ve Varšavě, bilaterální implantáty významně zlepšují slyšení řeči v šumu a také prostorové slyšení. Asi nejvíce pozornosti na kongresu vzbudila informace o hudebníkovi, kterému byly na Skarzynského pracovišti voperovány oboustranně implantáty do mozkového kmene a který je úspěšně používá ve své profesi náročné na sluch.

 

Mezi novinky, o kterých se ve Varšavě také hojně diskutovalo, patří kochleární implantáty pro pacienty, zvláště děti, s částečnou ztrátou sluchu, která postihuje nejčastěji slyšení vysokých frekvencí. Průkopníkem této metody je právě prof. Skarzynski. Na kongresu zaznělo několik sdělení z různých světových klinik ORL, které metodu ve spolupráci s Poláky použily a vesměs ji chválí. Osobně však považuji zavedení metody u nás za nepříliš podstatné ve srovnání s nutností navýšit počet kochleárních implantátů u neslyšících, především u dětí. V tomto směru proběhla na kongresu řada diskusí, ze kterých vyplynulo, že v evropských zemích je situace co do počtu neslyšících velmi podobná: rodí se 1-2 děti s vážnou poruchou či úplnou ztrátou sluchu z tisíce a v průběhu dětství vinou různých infekčních onemocnění, úrazů a v menší míře vinou vedlejších účinků léků stoupá počet neslyšících dětí až na 3-4 z tisíce. Ve velké míře je možné jim nahradit sluch kochleárními implantáty, při menších ztrátách jim postačí sluchadla. Kongres proto přijal rezoluci, ve které doporučuje povinný screening sluchu u dětí ve školním věku, nejlépe spojený se začátkem školní docházky.
Překvapivá čísla přinesl průzkum sluchu u téměř stovky tisíc školáků z prvních tříd v Polsku, který ukázal, že malé ztráty sluchu (více než 20 dB a méně než 40 dB) jsou přítomny až u 6 % dětí. Ve screeningu sluchu máme v České republice také značný dluh - na rozdíl od mnoha evropských zemí, např. i sousedního Slovenska, u nás stále není povinný u novorozenců. Přitom screening sluchu u narozených dětí dnes již patří ke standardu každé civilizované země. Naše představa o vysoké kvalitě české medicíny tak získává v posledních letech významné trhliny.

 

Varšavský kongres se kromě kochleárních implantátů a screeningu sluchu zabýval dalšími tématy důležitými pro audiologii - obor, ve kterém se setkávají kliničtí otolaryngologové s foniatry, technickými pracovníky, logopedy, fyzio logy sluchu a dalšími profesemi. Probírala se např. problematika vzdělávání v audiologii či příprava testů porozumění řeči v šumu pro různé evropské jazyky. Díky evropským projektům Hearcom a HurDig je dnes k dispozici srovnatelný test s názvem Matrix pro německý, anglický, švédský, dánský, holandský, francouzský, polský, španělský a ruský jazyk.
Velká pozornost byla věnována ztrátě sluchu vzniklé působením hluku. Ukazuje se, že stále větší procento mladých lidí začíná trpět ztrátami sluchu a tinitem následkem nemírného poslechu zábavní hudby - jak z osobních přehrávačů, tak z účasti na veřejných hudebních akcích. Ztráta sluchu se obvykle objevuje až po několikaleté expozici vysokým hladinám zvuku, ale pak bývá neúprosně nevratná. Na kongresu byl prezentován odhad, že 5-10 % posluchačů hlasité hudby se nakonec dopracuje k ireverzibilní sluchové ztrátě. Tinitus a jeho ovlivnění byly předmětem mnoha sdělení včetně specializovaného sympozia. Bohužel žádný převratný objev v tomto směru se nekonal. Bylo jen znovu konstatováno, že existuje korelace mezi tloušťkou šedé hmoty ve sluchové kůře a výskytem tinitu. Stejně tak existuje korelace mezi intenzitou tinitu a hyperaktivitou ve sluchové kůře u pacientů, kteří trpí tinitem ovlivnitelným změnou pohybu očí (gazeevoked tinnitus).

 

Celkem bylo na kongresu předneseno více než 400 sdělení, v převážné většině formou přednášek až v šesti paralelních sekcích. Dostalo se také na informace o převažujících onemocněních sluchu v afrických zemích, jiné sympozium bylo věnováno onemocnění sluchu na Balkáně. V průběhu kongresu bylo zvoleno nové předsednictvo EFAS, vedení přešlo z rukou profesorky Luxonové z Londýna na profesora Stephana z Innsbrucku.

 

Zdroj: Zdravotnické noviny