Témata stojící mezi oblastí přírodních věd a náboženskou vírou, resp. teologií, se stala předmětem diskusí již pěti kulatých stolů Věda a víra, které se uskutečnily v budově Akademie věd ČR. Účastníci letošního květnového setkání se snažili nalézt odpovědi na otázku, co dnes nabízejí přírodní vědy teologii a co nabízí teologie přírodním vědám.
Závěry předchozích kulatých stolů se shodují na skutečnosti, že přírodní vědy a náboženská víra (resp. její racionální reflexe v podobě teologie) jsou dvě autonomní oblasti, mezi nimiž nelze doporučovat lehkomyslné vytváření krátkých spojení. Na druhé straně se mohou obě tyto oblasti vzájemně respektovat a navzájem si klást otázky. Zda mohou konkrétní odpovědi představovat vzájemnou nabídku skutečně významných přínosů, je předmětem řady diskusí. Existuje široké spektrum názorů, a to od skeptických postojů přes souhlas s obecnými možnostmi vzájemné inspirace až po hledání konkrétních témat pozitivní spolupráce, např. na poli problémů morální odpovědnosti.Přírodní vědy a teologické myšlení v duchu židovsko-křesťanské tradice jsou nepochybně dva z podstatných pilířů, na nichž se vyvinula západní (euroatlantická) technická civilizace. Je skutečně pozoruhodné, že přírodní vědy a technika se srovnatelným způsobem primárně nerozvinuly v žádném jiném typu civilizace. Obvykle se uvádějí např. následující důvody: V židovsko-křesťanské duchovní tradici je hmotný svět sice božím stvořením, ale sám nemá božskou podstatu, je tedy legitimně přístupný racionálnímu zkoumání. Je-li svět dílem Boha, jenž je sám podstatou dobra, musí být i stvoření dobré, a jeho zkoumání je tedy nejen legitimní, ale i hodnotově pozitivní. Bůh ve své všemohoucnosti stvořil svět svobodně, tzn., že mohl stvořit i jiný svět, kdyby tomu chtěl. Svět tedy má kontingentní povahu, což je další mohutnou ideovou výzvou pro jeho poznávání a programové zkoumání.
V podobě novověkého rozvoje přírodních věd a techniky, racionalismu a osvícenství dosahuje do té doby ideově v zásadě jednotná západní civilizace jistého naplnění svých ambicí. Jde zřejmě o kritický moment, kdy se dosavadní dva sloupy a motory jejího vývoje vzájemně myšlenkově vzdalují a odcizují. Mohou se znovu setkat a obnovit spolupráci na nové úrovni? V praxi existuje dobře představitelný a potvrzovaný případ; dvě osobnosti se po naplnění díla vzájemné spolupráce rozcházejí a ztrácejí o sebe zájem. Vztah se však může obnovit, jestliže se jejich dočasně dovršené dílo dostane do vnitřní krize nebo vážného vnějšího ohrožení. Je však dnes naše západní civilizace v krizi, nebo se setkává s jiným velkým ohrožením? Jedni říkají, že nám bezprostředně hrozí vyčerpání přírodních zdrojů, jiní tvrdí, že z pohledu ekonomů jsou tyto obavy zbytečné či dokonce směšné. Někteří očekávají osudový střet civilizací, jiní jsou přesvědčeni, že západní civilizace i v multikulturálním světě dobře obstojí, a to takřka automaticky. Někteří nás vidí jako nenávratně vymírající společnost, další takové nebezpečí odmítají či přímo bagatelizují. I kdyby však měli pravdu ti, kteří optimisticky tvrdí, že západní civilizaci žádné nebezpečí nehrozí, a ani ona sama v sobě neobsahuje vnitřní krize a rizika, nebyl by to nakonec přece jen stav opravdové krize? Svět bez nebezpečí a bez rizik (pokud by takový skutečně existoval) je zároveň světem bez výzev, bez inspirace a bezprostředně by v něm hrozila ztráta vlastní identity, což by byla krize zásadní. Nejsou tedy nakonec popírači nebezpečí a rizik, spoléhající na ekonomický automatismus, paradoxně protagonisty opravdové krize?
Tváří v tvář uvedeným skutečnostem se můžeme ptát, zda v euroatlantické civilizaci přírodní vědy a teologické myšlení právě dnes naleznou novou rovinu a prostor pro realizaci spolupráce a společně se stanou obhájci tradiční západní racionality.
Na letošním setkání zazněl inspirativní podnět, že by mohl myšlenkový uzel v diskusích mezi teology a přírodovědci spočívat v otázce "Co je Bůh?". Co tedy slovo bůh znamená pro věřícího nebo nevěřícího občana, pro teologa, pro věřícího nebo ateisticky smýšlejícího vědce, a čím je vlastně pojem boha substituován u nevěřících? Zdá se, že případné pokračování kulatých stolů bez témat a myšlenkových výzev nezůstane.
JAN BEDNÁŘ,
prorektor UK Praha, moderátor letošního kulatého stolu
English
