Z monitoringu tisku

Výstup z odborné diskuze k projektovému záměru IPn Efektivní systém hodnocení a financování výzkumu, vývoje a inovací

Jeskyňáři našli v Javoříčku zcela neznámý rozlehlý podzemní systém

Vědci z observatoře Kleť dali jedné planetce jméno Feustel


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Abicko  > 2007  > listopad  > Věda a výzkum

ENCYKLOPEDIE KNIHY

Obrázek k článku Obrázek k článku 

V Knihovně Akademie věd ČR se v rámci letošního Týdne vědy a techniky koná ve dnech 25. října až 25. listopadu výstava Encyklopedie knihy. Má stejný název jako kniha, kterou napsal PhDr. Petr Voit. Pracovníci knihovědného oddělení Knihovny AV ČR se zaujetím přípravu Encyklopedie knihy,. do jejíchž hesel byly včleněny i některé údaje z rukopisného materiálu Bibliografie cizojazyčných bohemikálních tisků z let 1501–1800, sledovali a dlouho před jejím publikováním se s Petrem Voitem dohodli, že uspořádají malou výstavu, která by obsah tohoto záslužného díla návštěvníkům knihovny přiblížila.

Prostřednictvím 2420 hesel (z toho 1371 biografických, 127 geografických a 922 věcných), 635 reprodukcí, několika rejstříků doplněných obsáhlým soupisem odborné literatury autor zpracoval příručku, jaká v české knihovědě nemá obdoby. Odborníkům, studentům i laickým zájemcům o dějiny knihtisku v období ruční sazby se přičiněním P. Voita dostalo základního kompendia, které shrnuje nejen současné poznatky českých i zahraničních badatelů, ale rovněž výsledky vlastního autorova studia pramenů. Během přípravy výstavy nám Petr Voit odpověděl na následující otázky.

Jak dlouho Vám trvalo rozhodování, že napíšete Encyklopedii knihy, jak dlouho jste sbíral materiály a jak dlouhý čas jste věnoval vlastnímu psaní?
Možná Vás překvapím, ale já žádnou encyklopedii původně psát nechtěl. Měl jsem v úmyslu sestavit učební skripta jako pomůcku pro Ústav informačních studií a knihovnictví na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde už léta přednáším klasickou knihovědu, k níž v podstatě žádný studijní materiál dosud není. Jenže látka se mi rozrůstala pod rukama, až nezbylo nic jiného, než změnit žánr a metodu a kvůli přehlednosti vše rozdělit do hesel. A tak ze stručných skript vznikla po letech objemná encyklopedie. Text, který jsem odevzdával do nakladatelství, měl 4000 normostran bez obrázků.

Co znamená výraz encyklopedie v názvu Vaší knihy, jde pouze o komerční označení, nebo je to opravdu encyklopedie?
Termín vznikl z řeckého enkyklikos čili kruhový a paideia neboli vzdělání. Zvykli jsme si tak označovat naučné slovníky shrnující poznatky lidského vědění na bázi souhrnného či "zaokrouhleného" vzdělání. Tady se pohybujeme v nesmírně širokém tématu knižní kultury, které dnes už nepojme žádný jedinec. Protože mým oborem jsou dějiny knihy mezi 15. a 19. stoletím, musel jsem téma omezit jak časově, tak oborově. K lítosti mnoha recenzentů i čtenářů odhlížím kupříkladu od popisu historických knihoven, čtenářského procesu a čtenářských zájmů, ale i tak v knize zůstalo dost látky, aby termín encyklopedie měl v názvu své oprávnění. Vždyť se jednotlivá hesla Encyklopedie týkají papíru, písma a písmolijectví, knihtisku a jiných grafických technik, tiskařů, nakladatelů a knihkupců, ilustrátorů i kartografů, literární typologie, textových a výtvarných prvků knihy nebo také knižní vazby a knižního obchodu.

Jste jediným autorem Encyklopedie knihy, což u žádné jiné encyklopedie není.
Myslím, že zdaleka nebudu jediným českým autorem, který je podepsán pod nějakou encyklopedií bez spoluautorství. Zvláště užitkové příručky pro sběratele nebo chovatele, které na knihkupeckých pultech rostou téměř geometrickou řadou, vznikají prací jedinců docela běžně, a to i u nás. Některé sice slovo encyklopedie v názvu nemají, a přesto svým žánrem k těmto typům příruček patří. Od počátku jsem si uvědomoval, že takto široce zaměřená encyklopedie je pro mne vlastně past, poněvadž ne všechna hesla dokážu zpracovat na požadované vědecké úrovni. Těmto pochybám by se autorský kolektiv jistěže vyhnul, ale jak trefně poznamenal prof. Petr Čornej, když mi předávali Výroční cenu Českého literárního fondu v oblasti vědecké literatury za rok 2006, akademici by rok sestavovali heslář, další rok by se dohadovali o metodě a pak by se několik let nechali upomínat o příslušná hesla – zatímco já jsem vše i s výběrem obrázků zvládl za deset let. A poněvadž Encyklopedie je vůbec první vlaštovkou tohoto odborného zaměření u nás, řídím se příslovím, kdo rychle dává, dvakrát dává. I tak máme za některými evropskými státy dlouhé zpoždění.

Z jakých pramenů jste při práci na tak obsáhlém díle čerpal?
Bez pramenů a odborné literatury nelze dnes už napsat žádný román, natož vědecké dílo. Základním pramenem byly prvotisky a staré tisky, které mým životem putují již od roku 1980. Poněvadž jsem měl profesní štěstí pracovat s nimi jak v různých knihovnách, tak jako někdejší zaměstnanec jednoho pražského antikvariátu, za ta léta jsem jich poznal opravdu nepočítaně. Tím, že jsem se k látce postavil maximalisticky a uživateli jsem nabídl za každým heslem i základní vědeckou literaturu, rozsah Encyklopedie sice narostl, ale české publikum se alespoň touto formou může seznámit s 6000 odbornými položkami, které v žádném jiném bibliografickém kompendiu u nás soustředěny zatím nejsou.

Spolupracoval jste s některými pracovníky vědeckých ústavů AV ČR? Požádal jste o nějaký státní či jiný grant nebo stipendium? Pokud ne, proč?
V České republice není bohužel žádné akademické ani univerzitní pracoviště, které by zkoumalo historickou knižní kulturu, takže k nějaké přímé spolupráci s Akademií věd jsem se nedostal. A ptáte-li se na grantové či stipendijní zajištění, musím říct, že také žádné nebylo. Na Encyklopedii jsem začal pracovat před nějakými jedenácti lety ještě jako zaměstnanec Antikvariátu u Karlova mostu v Praze, jehož majitel Petr Meissner mi psaní posvětil jako jedinou náplň práce. Když jsem v roce 2004 přecházel z Antikvariátu do Strahovské knihovny, její ředitel pater Evermod Šidlovský se ke mně zachoval stejně úžasně, takže nebyly ohroženy ani dokončovací práce. Objektivně vzato, já jako soukromník jsem si stěžovat nemohl, ale tento princip založený na soukromém mecenášství není v Čechách zatím běžný, ba myslím, že ani v cizině není meritem publikačního modelu, poněvadž práce obdobného typu tam vznikají zásadně za podpory grantů, nadací a stipendií.

Našel jste v Knihovně AV ČR něco, co by bylo přínosem nebo informačním zdrojem pro Vaši práci při psaní Encyklopedie knihy?
Bez laskavé spolupráce s Knihovnou AV ČR si sestavení Encyklopedie nedovedu vůbec představit. Českojazyčný terén starých tisků mám v určitém povědomí, ale cizojazyčná bohemika, jejichž bibliografická evidence je jednou z vědeckých náplní Knihovny, jsou pro většinu z nás pořád ještě empiricky nezvládnutá. A poněvadž jsem nechtěl pokračovat v dosavadní linii tuzemské knihovědy, která naši knižní kulturu pořád ještě redukuje dle obrozenského principu národního jazyka, musel jsem zhusta přihlížet i ke knihám latinským nebo německým. A první poučení jsem získával právě v kolektivu knihovědného oddělení KNAV.

Proč byl zvolen tak velký formát knihy? Neuvažoval jste o vícedílném kompletu po staletích? Kniha je totiž poněkud těžká a kopírování stránek nesnadné.
Máte naprostou pravdu, ale vyjděme z konstatování, že základním řadícím principem hesel není chronologie, nýbrž abeceda. Čili dělení textu po stoletích je v tomto případě nemožné. Když si pročítám recenze, v nelibých poznámkách o nadměrném rozsahu, váze a formátu se většina pisatelů shodla. Jenže zkusme na druhé straně pochopit také nakladatelství Libri, které už tak drahou výrobu nechtělo zatěžovat dalšími náklady na vícesvazkovou edici.

Proč Encyklopedie knihy vyšla v nakladatelství Libri?
Abych pravdu řekl, v minulosti jsem trochu koketoval s myšlenkou nabídnout text Akademii. Ale tou dobou, kdy bylo odevzdání Encyklopedie aktuální, se toto nakladatelství nacházelo pro mne v dost neproniknutelném vývojovém stadiu, a tak jsem oslovil dr. Františka Honzáka z Libri. Toto nakladatelství mi totiž vždy učarovávalo sympatickým a soustředěným edičním modelem. Volba se nakonec ukázala jako prozíravá. Setkal jsem se tam a dodnes setkávám s plným pochopením pro všechny laicky nepochopitelné nápady excentrického autora.

Jaké je vůbec podle Vás postavení knihy, starých tisků a knihovědné činnosti v 21. století?
Je pořád stejné, to znamená v Čechách smutně zanedbávané. Ale Vy se asi ptáte na změny v pojetí oboru. Dnes už nevystačíme jen s klasickým modelem německé pozitivistické knihovědy první třetiny 20. století. Onu knihovědu je zapotřebí u nás povýšit na obor studující celou knižní kulturu jakožto součást neustále živého kulturního dědictví. V praxi to znamená nesoustředit se jen na pasivní bibliografii či popis knižní struktury, ale knihu chápat jako komunikační fenomén směřující ke čtenáři a na police knižní sbírky. Jisté předpoklady pro reformu oboru vytvořeny jsou: bibliografický terén je v podstatě zmapován a s digitalizací starých tisků bylo započato. To jsou východiska, o nichž se našim předchůdcům ani nesnilo.

Jaké máte plány na další knihu?
První vydání Encyklopedie vyšlo už v prosinci, ale různé akce kolem ní mne překvapují dodnes. Proto s prací na něčem novém stále váhám. Ale jedno je mi jasné. Ještě před rokem jsem o opakování tak rozsáhlého životního projektu nechtěl ani slyšet a dnes se občas přistihnu u pokušení pustit se do zevrubnějšího studia předbělohorského knihtisku. Člověk je zkrátka nepoučitelný.

Jakou otázku byste rád dostal a co byste na ni odpověděl?
Otázky mne do rozpaků neuvádějí, takže si je nikdy nevybírám sám. Rád bych ale od někoho obdržel ujištění, že tohle byl poslední rozhovor motivovaný vydáním Encyklopedie knihy. To by se mi ulevilo.

Slibuji Vám, že já se Vás na nic v souvislosti s Encyklopedií knihy již ptát nebudu, protože všechny otázky zodpovídá výstava v Knihovně Akademie věd ČR na Národní 3 v Praze 1.

Dagmar Hartmanová,
Knihovna AV ČR, v. v. i.