Z monitoringu tisku

Výstup z odborné diskuze k projektovému záměru IPn Efektivní systém hodnocení a financování výzkumu, vývoje a inovací

Jeskyňáři našli v Javoříčku zcela neznámý rozlehlý podzemní systém

Vědci z observatoře Kleť dali jedné planetce jméno Feustel


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Abicko  > 2007  > únor  > Téma měsíce

EVROPSKÁ EKOFYZIOLOGIE V ČESKÉ REPUBLICE

Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku 

Krásné a významné věci často vznikají náhodu. Je tomu již 15 let, co skupina nadšených pracovníků tehdejšího Ústavu systematické biologie a ekologie ČSAV sedla do vypůjčeného auta Škoda Favorit a s hlavou plnou ideálů odjela do italského Viterba na ustavující mítink tehdy nového vědeckého programu EU – European Programme on Climatic Hazards – prvního evropského projektu 4. rámcového programu, který se věnoval problematice možných dopadů klimatické změny a byl zaměřený na nárůst atmosférické koncentrace oxidu uhličitého a jeho dopadu na evropské lesy.

Účast českého týmu byla tehdy přijata s nadšením a velkým porozuměním. Podařilo se něco v té době téměř neuvěřitelného – Češi byli přijati do vznikajícího mezinárodního řešitelského týmu, jehož vědecká aktivita byla financována prostřednictvím nově ustanoveného EU programu PECO, tedy směru "go east". Byl to průlomový bod, který umožnil nastartování nového výzkumného programu – ekofyziologického výzkumu reakcí lesních porostů na zvyšující se koncentraci CO2.

Není možné opomenout osobní angažovanost profesora Paula Jarvise, koordinátora projektu a pozdějšího nositele Mendelovy medaile AV ČR, jehož vztah k naší republice, vybudovaný především na základě dlouhodobých kontaktů s pracovníky Ústavu experimentální botaniky AV ČR, je mimořádný.

Rokem 1991 odstartoval nový masivní badatelský program výzkumu globální klimatické změny – uhlíkového cyklu. V roce 1997 navíc přibyla problematika kvantifikace uhlíkových toků, tj. stanovení mohutnosti uhlíkových úložišť v lesních ekosystémech. Tento program byl a je realizován řadou vědeckých projektů EU v rámci 4., 5. a 6. rámcového programu. Badatelský výzkum od roku 1991 do současné doby postupně finančně a metodicky zajišťovaly projekty EPOCH, ECOCRAFT I a II, EUROFLUX a IP CARBOEUROPE.

Rok 2006 poskytl dobrý důvod připomenout si výše zmíněné události konferencí 15 years of EU supported ecophysiological research in the Czech Republic, která se konala v Olomouci ve dnech 18.–21. 9. 2006.

Jednání konference bylo rozděleno na tři sekce: Obecný koncept stresu a jeho regulace u vyšších rostlin – od molekul k rostlinám a jejich populacím, Metody měření toků oxidu uhličitého, zdroje a sinky uhlíku v ekosystémech a Zásoby uhlíku, způsoby ovlivňování jejich vazby na Kjótský protokol – od regionální po globální úroveň.

Úvodní přednáška na téma Pětileté krásné dobrodružství jménem uhlíkový cyklus rekapitulovala české úspěchy v oblasti uhlíkového cyklu v lesních ekosystémech. Byly vzpomenuty tři hlavní vědecké úspěchy české skupiny: objev aklimační deprese asimilace u smrku, stanovení prodlouženého stimulačního účinku navýšené atmosférické koncentrace CO2 u stinného asimilačního aparátu smrku a objasnění katabatických jevů při pohybech vzduchu v lesním porostu jako příspěvku k upřesnění výpočtu nočních toků uhlíku do porostu. Přednáška také připomenula celé "dobrodružství" zapojování českého výzkumu do evropských projektů. Některé vzpomínky na české "hurá do Evropy" byly skutečně úsměvné. Zmíněna byla i současná aktivita českého týmu, který se v posledních pěti letech stal významným koordinačním a školicím pracovištěm pro východ Evropy.

Profesor Paul G. Jarvis z univerzity v Edinburghu se ve své přednášce zabýval velice zajímavým konceptem tzv. "carbon forestry" – tedy směřování lesnické činnosti k tomu, aby se udržovala a zvyšovala depoziční funkce lesů pro uhlík. Uhlík se v lesích ukládá v biomase a půdě a jakákoliv manipulace s biomasou (kácení) a půdou (obnažení půdy, orba) způsobuje, že uhlík uniká do atmosféry, což samozřejmě, s ohledem na funkci oxidu uhličitého jako skleníkového plynu, není žádoucí. Přednášející shrnul současný stav, kriticky zhodnotil dosavadní znalosti a navrhl jak koncept "carbon forestry" realizovat.

Prof. Sune Linder ze švédské zemědělské univerzity v Uppsale svou přednášku věnoval nezastupitelnému významu dlouhodobých experimentů v ekologickém výzkumu. Na mnoha příkladech ilustroval význam dlouhodobých experimentů především v lesních ekosystémech. Závažné výsledky je možné získat právě v kontextu dlouhých časových řad zachycujících vývoj ekosystému.

Další ze zahraničních účastníků, prof. H. K. Lichthenthaler z univerzity v Karlsruhe, hovořil o obecnému konceptu stresu a jeho detekci rostlin. Především nové možnosti detekce fluorescenčního a reflektančního signálu jsou pro ekofyziologii velmi slibné. Poukázal i na skutečnost, že kombinace navýšené koncentrace CO2 (tedy fenoménu spojeného s globální změnou klimatu) s dalšími stresovými faktory prostředí (jako je například vysoká sluneční ozářenost) může být identifikována jako nový stresový faktor rostlin.

Kromě výše zmíněných zahraničních kapacit z oboru se konference zúčastnila celá řada zkušených zahraničních badatelů a velmi sympatická byla aktivní účast mladých pracovníků. Zajímavá byla tendence zemí Visegrádské čtyřky k formulování vlastní badatelské iniciativy ve výzkumu globální změny klimatu.

Závěrečná exkurze na experimentální ekologické pracoviště Bílý Kříž, jež má statut evropské výzkumné infrastruktury, potvrdila vysoké renomé tohoto terénního pracoviště, které podporuje Evropská unie, Grantová agentura ČR, Ministerstvo životního prostředí ČR a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR.

K vysoké úrovni zajištění konference a účasti některých badatelů přispěla silná sponzorská podpora RWE Transgas, Lesů ČR, s. p., a firmy MORYS, s. r. o.

Michal Marek,
Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR