Uprostřed jarního kvetení udělovali zástupci časopisu Živa jako každý rok ceny autorům příspěvků, které nejvíce zaujaly jak členy redakce a redakční rady, tak čtenáře tohoto více než staletou tradicí provázeného a přírodovědě zasvěceného časopisu. Vítězové sympatické, byť náročné soutěže převzali 17. 4. 2007 na slavnostním setkání ve vile Lanna z rukou předsedy AV ČR prof. Václava Pačese a dalších zástupců akademické a univerzitní obce symboly svého ocenění v podobě uměleckého díla nebo finančního daru a seznámili přítomné hosty s hlavními myšlenkami výsledků své často dobrodružné práce.
Purkyňovu cenu, udělovanou za popularizaci biologických věd autorovi nejlepšího článku ve věkové kategorii od 30 let, získali za rok 2006 Mgr. Petr Vít a dr. Jan Suda z Katedry botaniky PřF UK. Jejich Endemické jeřáby – perly mezi českými dřevinami mohli návštěvníci Lanny zahlédnout na snímcích promítaných při krátkém výkladu o tomto u nás nejbohatším rodu mezi endemickými druhy naší květeny – rostlinami, které se nikde jinde nevyskytují. Osm v naší zemi přítomných druhů vzniklo vzájemným křížením běžně rozšířených jeřábů a zasluhuje mimořádnou ochranu vzhledem k izolovanému výskytu (rostou ale vzácně i v Praze!), malému počtu jedinců a v neposlední řadě i značnému významu pro pochopení mikroevolučních procesů.Zvláštní ocenění časopisu Živa si odnesli dr. Petr Šíma a dr. Ilja Trebichavský z Mikrobiologického ústavu AV ČR, v. v. i., jejichž šestidílný cyklus Horizontální přenos genetické informace se dotýká v současné době velmi živé otázky dvojího způsobu předávání genetické informace: první, tzv. vertikální přenos genů z předků na potomky spojením samčích a samičích pohlavních buněk, byl dlouho považován za jediný. Už sto let známá skutečnost, že v průběhu evoluce organismy přijímaly do svého vnitřního prostředí, a dokonce do nitra svých buněk organismy s jinými genomy, je dnes vnímána jako další přenos genetické informace, přenos horizontální. V současné době na sebe poutá pozornost vědců hlavně proto, že pravděpodobně hrál nikoli nepodstatnou roli při vzniku nových vlastností organismů, a tím i v evoluci nových druhů. Před biologickými vědami tak stojí významný úkol: objasnění mechanismů horizontálního přenosu genetické informace, které by mohlo vést, mimo jiné, k úspěšnější léčbě řady nemocí.
Cena Živy 25–30 let byla udělena za práci Co je to geometrická morfometrika dr. Jiřímu Neustupovi z Katedry botaniky PřF UK. Jeho úvaha o místě morfologie v historii, o její cestě ke skutečnému uznání a vědeckému využití, o její současné užitečnosti v řadě biologických disciplín od taxonomie a ekologie po vývojovou biologii a antropologii či zoologii, byla oceněna finančním darem Nadace Živa a knižní publikací nakladatelství Academia.
Cena Živy do 25 let letos připadla dvěma autorům. Mgr. Tomáš Dostálek z Katedry botaniky PřF UK se v rámci evropského konceptu NATURA 2000 účastnil monitoringu včelníku rakouského (Dracocephalum austriacum), jednoho z ohrožených druhů rostlin z čeledi hluchavkovitých. V práci Přežije včelník rakouský i v 21. století? shrnul výsledky sledování a sčítání počtu kvetoucích jedinců na vybraných lokalitách, k nimž připojil záznamy základních charakteristik prostředí těchto lokalit. Sebrané údaje by měly postihnout směr ve vývoji populací, i když sotva umožní určit faktory za tyto změny zodpovědné. Vzhledem k vážnému ohrožení tohoto druhu jsou metody k jeho záchraně velmi žádané. Zjištění, že populace včelníku v Českém a Slovenském krasu neklesají, naopak mírně rostou, je povzbuzením a výzvou k tomu, aby lokality, kde se populace včelníku vyskytují, byly udrženy minimálně ve stejném stavu, v jakém se nacházejí dnes. Budoucnost jedné z kriticky ohrožených rostlin tak může být nadějná…
Druhý oceněný autor v Kategorii do 25 let, Mgr. Petr Šrámek z České inspekce životního prostředí, pro nás objevil svou prací Sněžnice, pavoučnice a jiní hmyzí otužilci netušený život na zimních sněžných pláních, kde našel dokonce různorodou hmyzí společnost. "V zimě se vyskytující hmyz se dělí na dvě skupiny," říká, "na druhy, které se na sněhu ocitly náhodou, když byly vyrušeny ze zimování a vylákány náhlým oteplením, a na druhy, které jsou životu na sněhu přizpůsobeny..." Svou pozornost zaměřil na dva "zimní otužilce", sněžnice rodu Boreus, které žijí u nás ve vydání dvou druhů, a pavoučnice rodu Chionea zastupující naopak druhově bohatý řád dvoukřídlého hmyzu. Obě skupiny, zajímavé vzhledem i způsobem života, jsou spolu s jinými obyvateli vysokých hor, ale i Arktidy, předmětem vědeckého výzkumu.
Cena Antonína Friče, udělovaná za příspěvek nejvýše oceněný čtenáři, připadla tentokrát ilustrátorce dr. Magdaleně Chumchalové, která pro Živu připravila cyklus Anatomická ilustrace. V prvních šesti dílech seriálu nabídla bohatý výběr zobrazení, jimiž lidé projevovali své znalosti o lidském těle od nejstarších dob přes středověk, nedovolující nahlížet do tajemství "chrámu ducha", k renesanci, kdy se anatomie stává humanistickým oborem a vede k anatomickému bádání nejen lékaře, ale i mnohé velké umělce (Leonardo da Vinci, Michelangelo, Dürer), dále přes baroko, přinášející jako novou módu anatomická divadla a veřejné pitvy, až k anatomickým tabulím 18. století, odrážejícím poznatky patologické a srovnávací anatomie. Téma navíc rozvedla v zasvěceném a do hloubky i do šíře námětu zpracovaném výkladu.
Pohled do slavnostního sálu vily Lanna, dýchajícího zřejmou pohodou, dovoloval potěšující vědomí, že je Živa v dobrých rukách svého redakčního týmu, ale že má i bezpečné a dobré tvůrčí autorské zázemí, které ji vydatně živí. V dějinné souvislosti oboru se tady stvrzuje a předává poselství, které nabývá zvláštního významu právě dnes, neboť, jak bylo řečeno jedním z přítomných vědců: Třetí milénium se stává epochou biologie...
Živa – také svými příspěvky za rok 2006 – je toho malým zrcadlem i důkazem.
Sylva Daníčková
English
