Všechna fota: © Marina Hužvárová, Akademický bulletin
V malebné třeboňské krajině na Zlaté stoce, dříve zvané Landštejnské, stával již od 13. století mlýn. Čas plynul stejně s vodou, a jak Opatovickému mlýnu přibývalo kol, stal se v 16. století jedním ze tří největších mlýnů v Čechách. Voda z jeho náhonu už poháněla také kolo olejné, pilu, soukenickou valchu a stoupu. Během třicetileté války sice lehl mlýn popelem, nicméně s jeho existencí se váže dokonce spor o tamější šenk, v němž se čepovalo pivo. Ohni se Opatovický mlýn nevyhnul ani v 18. stol., kdy byl podvakrát znovu vystavěn do dnešní barokní podoby, a na přelomu k století dalšímu přibývá také kaplička sv. Jana Nepomuckého u Zlaté stoky nad mlýnem.
Ačkoli se v objektu už od poloviny minulého století mouka nemele, nezbytný vodník určitě o domov nepřišel, protože těsné sepětí s vodou zůstalo. Od 60. let tu totiž vědci zkoumají vodní mikroorganismy, řasy a sinice. A právě řasa chlorela, která se na zdejším pracovišti Mikrobiologického ústavu AV ČR, v. v. i., pěstuje a ve mlýně zpracovává, umožnila částečně uhradit rekonstrukci kapličky a dospět až k jejímu znovuvysvěcení v sobotu 22. května 2010.
Šumění vody podkreslovalo úvodní slova vedoucího Sektoru autotrofních mikroorganizmů MBÚ doc. Ondřeje Prášila i vypravování akad. malíře Jindřicha Vydry, kterak ztvárnil vnitřní plastiku Jana Nepomuckého ze dřeva dubu, jenž rostl před tisíci lety nedaleko odsud. A i přes oprávněné obavy z deště se sluníčko smálo na třeboňského děkana Hugo Pitela, když kapličce žehnal, na sbor Pěslav-Ozvěna i na všechny hosty slavnosti v
MARINA HUŽVÁROVÁ
English
