Z monitoringu tisku

Výstup z odborné diskuze k projektovému záměru IPn Efektivní systém hodnocení a financování výzkumu, vývoje a inovací

Jeskyňáři našli v Javoříčku zcela neznámý rozlehlý podzemní systém

Vědci z observatoře Kleť dali jedné planetce jméno Feustel


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Otakar Quadrat

V letošním roce uplyne 125 let od narození význačného odborníka v oboru metalurgie, jehož profesní dráha byla především spojena s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze.

19_1.jpg

Otakar Quadrat se narodil 2. září 1886 v Praze. Po maturitě na reálce se zde přihlásil na chemický odbor české techniky, kterou absolvoval v roce 1908; doktorát technických věd získal o rok později. Z jeho tehdejších učitelů se sluší zmínit alespoň Emila Votočka, k němuž O. Quadrat s úctou vzhlížel po celý zbytek života. Ještě před dokončením studií nastoupil do chemické laboratoře firmy Kolben ve Vysočanech, kde pracoval při výrobě oceli a kujné litiny do roku 1912. Do roku 1923 jej poté zaměstnávaly železárny v Hrádku u Rokycan jako závodního inženýra.
V roce 1920 se habilitoval na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství v rámci Českého vysokého učení technického v Praze, kde byl o tři roky později jmenován mimořádným profesorem metalurgie a metalografie železa a ostatních kovů. Roku 1928 se stal profesorem řádným.
O. Quadrat měl možnost rozšířit své odborné zkušenosti také v zahraničí. Prostřednictvím stipendia hl. m. Prahy vykonal na počátku roku 1912 dvouměsíční studijní cestu do Německa a Belgie, během níž se seznámil s tamními železárnami a hutnickými vysokými školami. Již jako profesor pražské techniky pobýval v roce 1924 pět měsíců na studijní cestě po francouzských železárnách a rovněž v metalografické laboratoři prof. Léona Guilleta v Paříži.
Nebyl úzce technicistně zaměřen – svůj obor chápal v širokém rámci, zahrnuje do něj způsob vzdělávání odborného dorostu (jako vysokoškolský pedagog) i pracovní podmínky dělníků v továrních provozech (jako člen mezinárodní komise pro ochranu průmyslového dělnictva). Zatímco do výroby zaváděl exaktní postupy založené na vědeckých poznatcích, přednášky z anorganické chemie pro studenty prvních ročníků jej přivedly k hlubšímu zájmu o metodologické problémy výuky a ke snaze o reorganizaci vysokoškolského studia za účelem lepší přípravy budoucích absolventů pro praxi.
Za okupace jej nacisté pro podezření z podpory zahraničního odboje v červnu 1940 zatkli a ve vyšetřovací vazbě na Pankráci drželi do dubna 1941. Až do konce války poté pracoval ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu na přípravě výroby slitin. Po obnovení činnosti českých vysokých škol se v roce 1945–1946 stal děkanem Vysoké školy chemicko-technologického inženýrství (úřad děkana vykonával již v roce 1926–1927), v následujícím roce 1946–1947 zastával funkci rektora ČVUT.
Quadratova vědecká činnost se orientovala na hutní analytiku (stanovení železa v těžko rozložitelných rudách, vlastnosti strusek ze siemens-martinského procesu), vztahy mezi tepelným zpracováním a vlastnostmi litiny či reakce mezi oxidy a sulfidy kovů v metalurgii. Zabýval se rovněž otázkami ekonomiky a organizace hutní výroby. Zásadní význam měly jeho učební texty Výroba železa (spolu s R. Vondráčkem, 1934), Základy metalurgie kovů (1950) a Základy metalurgie železa (1953). Byl také autorem mnoha hesel v Technickém slovníku naučném a stati o železářství v Československé vlastivědě (IX, 1929).
Jako expert spolupracoval s různými institucemi, např. v letech 1926–1939 byl poradcem Státního úřadu statistického, po celá třicátá léta pracoval na analytických metodách pro kovy pro British Bureau of Standards. Byl členem Masarykovy akademie práce a Československé národní rady badatelské, v roce 1946 se stal mimořádným členem Královské české společnosti nauk. Za své vědecké a organizační zásluhy obdržel mj. čestný doktorát univerzity v Nancy a řád důstojníka Čestné legie.
Otakar Quadrat zemřel v Praze 31. srpna 1963, pochován byl do rodinného hrobu u kostela sv. Jakuba v Chylicích u Mirošova. Vydání knihy Nástin historického vývoje Vysoké školy chemicko-technologické v Praze (do roku 1945), na níž po svém odchodu do penze v roce 1957 pracoval, se již nedočkal; vyšla až tři roky po jeho smrti.

JAN BOHÁČEK,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.