Sinice osidlují nové jezírko, teplota vody se změnila.
Všechna fota: P. Lisý, GLÚ
Travertinové kaskády, barvy jezírek zůstávají i po vyschnutí.
Plynové kanály inkrustované po obvodu karbonátem vytváří komínovité trsy, teplota vody se pohybuje okolo 45 °C.
Karlovarské vřídlovce vznikaly před mnoha tisíci lety, nejstarší údaj dokládá stáří 230 000 roků. Dlouhá doba záznamu má pro vědce vysokou hodnotu. Dnes nejznámější a nejsilnější pramen (Vřídlo) je uměle jímán čtyřmi vrty. Našli byste jej v pavilonu, který je součástí Vřídelní kolonády. Málokdo si ovšem uvědomí, že dříve, než se termální voda objeví jako gejzír uprostřed zaskleného prostoru, prochází systémem trubek a je částečně odplyněna. Část vody je jímána, část odtéká pryč a je vypouštěna do koryta říčky Teplé. Ani zde však nezůstane nezužitkována. Cíleně je využito jejích parametrů, tzn. stále vysokého obsahu karbonátů, k těsnění parazitních, tzv. divokých vývěrů termy a plynného CO2 v korytě říčky Teplé. Těmito vývěry uniká cenná termální voda, a proto jsou již od r. 1901 kryty betonovou deskou. Právě na ni jsou odpadní, silně mineralizované a stále horké vody vypouštěny, aby spolu s bodově i rozptýleně pronikající 73 až ~60 °C teplou původní termou chemického typu Na-HCO3SO4Cl (~125 mg/kg Ca) karbonatizovaly, a tím alespoň částečně utěsňovaly parazitní prameny. Současně zde vzniká komplikovaný a proměnlivý systém karbonátových jezírek s různě teplou, již značně odplyněnou termální vodou, což je do určité míry analogie k paleoprostředím vřídlovcové sedimentace. Pro geology je to lákavé místo pro aktuogeologická pozorování, měření a analýzy, jakási přírodní laboratoř, kde lze studovat prostředí a vývoj karlovarského vřídlovcového karbonátu jako horniny a materiálu.
Pohřebiště raftů. Rafty jsou karbonátové destičky vznikající jako škraloup na vodní hladině. Po inkrustaci ztěžknou a spadnou na dno.
Detritické textury ve vřídlovci. Polarizační mikroskop, zvětšeno desetkrát.
Keříčkovité formy vřídlovce hrají všemi barvami. V odlesku vodní hladiny jezírka se zrcadlí okna protějšího domu.
Přírodní prostředí těchto karbonátových jezírek bylo jedním z důvodů navázání spolupráce Geologického ústavu AV ČR, v. v. i., se Správou pramenů a kolonád v Karlových Varech. Společný projekt dr. V. Cílka a dr. T. Vylity se zaměřil na celkové studium vřídelní desky, která tvoří hlavní oblast jímaných termálních pramenů, a zároveň na studium přírodního prostředí karbonátových jezírek v korytě říčky Teplé. Jedinečná variabilita jejich výplní nabízí široké možnosti ke studování přírodních procesů vzniků karbonátů a hledání analogů k typům hornin, které známe pouze z fosilního stavu. V prostoru betonové desky bylo v době výzkumů možné vyčlenit několik rozdílných typů prostředí. Variabilita prostředí závisí na dynamice teploty vody a okolního vzduchu a jejich rozdílu, rychlosti a režimu výtoku termy, hloubce jezírek a reliéfu kaskád a koryt. V nejbližším okolí výtoku má termální voda teplotu nad 53 °C. Karbonáty, které se z této vody sráží, jsou potom velmi kompaktní a charakteristické nízkou pórovitostí. V místech, kde teplota dosahuje nejvyšších hodnot (až 80 °C), se sráží aragonit a opál s vyšším obsahem Fe, Mn, Mg a dalších těžších kationtů. Morfologicky mají tvary karbonátů kaskádovitou stavbu a korozní žlábky, vytvářené rychle proudící horkou termou.
Javorové listy napadané do vřídlovcových jezírek a vzápětí inkrustované karbonátem.
Zelené koláče biofilmu plují po povrchu jezírka. Odplyňující se voda vytváří bubliny, které ve formě čepiček vylézají nad úroveň biofilmu. Jako v zrcadle se zde odrážejí věže kostela.
Se vzdáleností od místa, kde se termální voda dostává na betonovou desku, klesá jak její teplota, tak rychlost a objem sráženého karbonátu. Na tvorbě novotvořených vřídlovců se začíná podílet další faktor, a sice přítomnost mikroorganismů. Toto prostředí je charakteristické středně hustými plátovitými stavbami, biofilmy, rohožemi, roztoky s vněbuněčnými mikrobiálními sekrecemi polysacharidů a jejich pěnou. Tyto rozsáhlé, částečně vyvýšené plochy místy přecházejí v další typ prostředí, hlubší tůňky s tvary karbonátů připomínajícími „vlasaté nebo rourkovité korálové trsy“. Tůňky jsou hluboké 0,30–0,50 m a teplota vody zde klesá na 45–50 °C. V okrajových částech desky vznikají karbonáty na ukloněných plochách, po kterých stéká již vychladlá a odplyněná terma. Sráží se zde jak aragonit, tak kalcit a vznikají kaskádovité struktury. Pórovitost novotvořeného vřídlovce, jež byla nejvyšší v biogenní zóně, zde opět klesá. Dalšími specifickými typy prostředí jsou i reliéfně oddělené anebo též zastíněné a temné prostory v okolí umělého výtoku termy. Jedná se o prostředí, kde je omezen jak přítok, tak odtok. Výsledkem jsou stagnující jezírka s teplotou vody 35–55 °C, na jejichž povrchu rychle uniká zbytkový rozpuštěný CO2 z termy, což se kombinuje s únikem CO2, který proniká netěsnostmi v betonových prvcích opláštění divokých parazitních vývěrů termy (např. sekundární trhliny v desce nebo netěsnosti plášťů injekčních či jímacích vrtů). V těchto místech je poměrně klidná hladina a sráží se zde karbonátové vory, tzv. rafty. Rafty složené ve většině případů z droboučkých klenců kalcitu původně vznikají přímo u hladiny, kde se drží díky povrchovému napětí vody, ale při zčeření hladiny proudící vodou, větrem nebo deštěm padají na dno, kde tvoří kalcitové destičkovité štěrčíky a písky. Kromě typických raftů vznikají při hladině také krusty spojené s okrajem tůněk nebo hrboly silných vrstev mikrobiálních rohoží. Vznik těchto hladinových krust můžeme přirovnat ke vzniku škraloupu, který je pomalu inkrustován. Jakmile voda prudce stoupne, škraloup se rozláme a stává se opět součástí sedimentu. Obrazně řečeno, setkáváme se tu takřka s nekonečnou variabilitou vnitřního mikrosvěta. Ten lemuje přirozené a umělé prameny horkých karlovarských vod karlovarského vřídlovce, nachází se zde mnoho zajímavostí ohledně anorganického i mikrobiálního organického světa. Místy se tak vytváří „přírodní laboratoř“, v níž lze sledovat interakci zmíněných anorganických a mikrobiálně modifikovaných mikroprostředí, která ovlivňuje vývoj roztoků a koloidů a také precipitaci, rozpouštění nebo následnou přeměnu rozličných minerálních fází. V současné době máme k dispozici zajímavé fotografie z makro- i mikrosvěta tohoto jedinečného fenoménu; vznikly v průběhu let 2004–2006 v rámci výzkumného záměru Geologického ústavu AV ČR (AVOZ 30130516) a společného projektu Správy přírodních léčivých zdrojů a kolonád (SPLZaK). Šlo především o všestranný základní výzkum karlovarské vřídelní sedimentace, nejznámějším objektem byla tzv. vřídelní deska. Během výzkumu se uskutečnila řada zajímavých pozorování a byla pořízena fotodokumentace, kterou představila putovní výstava s názvem Mikro- a makrosvět karlovarského vřídlovce. Můžete se s ní seznámit na www.gli.cas.cz/vridlovce.
Lenka Lisá,
Jindřich Hladil,
Geologický ústav AV ČR, v. v. i.