Z monitoringu tisku

Výstup z odborné diskuze k projektovému záměru IPn Efektivní systém hodnocení a financování výzkumu, vývoje a inovací

Jeskyňáři našli v Javoříčku zcela neznámý rozlehlý podzemní systém

Vědci z observatoře Kleť dali jedné planetce jméno Feustel


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Abicko  > 2009  > červ-srp  > PŘÍLOHA

Jak „umleli“ návrh rozpočtu na výzkum a vývoj

Státem zřízené instituce musí mít možnost plnit svůj účel

Návrh výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace pro rok 2010 s výhledem na léta 2011 a 2012, který připravila Rada pro výzkum a vývoj a vláda schválila 29. června, vyburcoval vědeckou obec k nevídané veřejné aktivitě. Příčina tkví ve vnitřních přesunech, které nejsou ani dobře zdůvodněné ani moudré a které představují bezprostřední ohrožení soustavy pracovišť Akademie věd a oslabení základního výzkumu.

Jiří Rákosník
© Stanislava Kyselová, Akademický bulletin

Institucionální podpora činnosti AV ČR se má v roce 2010 snížit o více než 20 % a v dalších dvou letech má postupně klesnout až na polovinu letošní částky. Ministryně školství a 1. místopředsedkyně RVV Miroslava Kopicová sice říká, že „nic dramatického se neděje a Akademie by si měla se snížením rozpočtu na příští rok poradit“, jednoduché výpočty však ukazují, že takové dramatické propady financování znamenají zásadní omezení činnosti a snížení počtů zaměstnanců o tisíce a tedy brutální útok na samu existenci ústavů AV ČR.

Často slýchám otázku, jak k tomu došlo
Pokusím se přispět k hledání odpovědi stručnou rekapitulací. Propad má čtyři příčiny.
Tou více méně objektivní je květnové rozhodnutí vlády zrušit v souvislosti s finanční krizí plánovaný dlouhodobý růst státních výdajů na vědu, který byl jedním z východisek Reformy systému výzkumu, vývoje a inovací v ČR.
Ostatní jsou výsledkem nekvalifikovaných postupů, které RVV prohlašovala za naplňování cílů a principů Reformy: nejprve snížila institucionální prostředky ve prospěch účelové podpory aplikovaného výzkumu, z institucionálních prostředků dále odečetla pětinu pro kofinancování projektů strukturálních fondů a na institucionální torzo aplikovala bezduchý aritmetický převod bodů získaných z metodiky hodnocení na peníze, který si mezi vědci vysloužil posměšný název „kafemlejnek“.

Namísto salt kotouly
Chceme-li pochopit, co a jak se stalo, musíme se vrátit o několik let zpátky, podrobně zrekapitulovat vývoj úvah a rozklíčovat spleť často protichůdných dokumentů a výroků, na jejichž počátku stála oprávněná kritika celkového výkonu českého výzkumu a prakticky neexistujících inovací ve srovnání s množstvím peněz, které stát do této oblasti investoval. Byly vyznačeny „černé díry“, ve kterých mizely miliardy korun bez jediného výsledku, byl načrtnut radikální plán, který se však postupně kvůli neschopnosti architektů reformy a tlaku zájmových skupin scvrkl na představu, že stačí jenom jinak rozdělovat peníze. Nikdo se nenamáhal vypracovat sebemenší analýzu, k čemu navrhované změny v řádu miliard korun povedou. Určitou představu o posunu od počátečních idejí ke konečné podobě Reformy lze získat z prezentací na webové stránce Odborné skupiny Organizace výzkumu České fyzikální společnosti JČMF http://cms.jcmf.cz/osov/odborne_akce.html#forum4.
Seriózní rozbor samotné metodiky hodnocení, postupu její přípravy a jejích efektů by vydal na knihu. Hlavní myšlenka metodiky odpovídá snaze porovnávat v jediné bodové škále všechny sportovce na olympiádě, rozhodovat, jestli jsou lepšími sportovci basketbalisté než gymnastky, a k tomu účelu vymýšlet, kolika body ocenit vstřelený koš a kolika výkon v sestavě na kladině. Vede to nutně k tomu, že se salto hodnotí stejně jako tři kotouly. Protože mnoho snadných kotoulů převáží náročný vrcholový výkon, vítězem bude přeborník v kotoulech a za pár let se těžko najde někdo, kdo by ukázal, jak vypadá salto.
Určovat takto výši podpory pro jednotlivé výzkumné instituce je principiálně nesprávné. Jestliže stát zřídí instituce k určitému účelu, musí jim dát možnost ten účel plnit. Každá výzkumná organizace (ať ústav nebo univerzita) má jisté minimální fixní náklady zajišťující její základní institucionální funkce. Nedosahuje-li podpora ani této výše, nemůže instituce plnit svou funkci a je lepší ji zrušit.

Jak podemlít pilíře českého základního výzkumu
V první variantě návrhu rozpočtu výdajů na VaV z února vycházela RVV z plánovaného osmiprocentního nárůstu a načrtla strategii, která předurčila celý další vývoj přípravy rozpočtu:
Účelové prostředky měly vzrůst o 11,7 %, institucionální jen o 4,8 % a z nich se ještě mělo pro kofinancování strukturálních fondů oddělit o 1,2 mld. Kč více než v roce 2009, takže pro institucionální podporu výzkumných organizací a mezinárodní spolupráce zbylo o 3,4 % méně než letos. Okleštěné institucionální prostředky byly „kafemlejnkem“ rozděleny mezi jednotlivé výzkumné organizace – vysoké školy, ústavy Akademie věd, resortní ústavy a některé soukromé subjekty. Pro zmírnění dopadů přechodu na nový způsob rozdělování institucionálních prostředků se má vliv těchto změn uplatňovat postupně ve třech letech – nejprve z jedné třetiny, pak ze dvou a v roce 2012 již naplno. Takovým způsobem byl pro pracoviště Akademie věd navržen v roce 2012 úhrnný pokles o 9 % proti roku 2009, zatímco např. pro vysoké školy nárůst téměř na dvojnásobek.
Oprávněné námitky předsedy AV ČR proti způsobu, jakým bylo takové neodůvodněné rozkolísání podpory výzkumných organizací navrženo, byly nakonec zbytečné, protože Rada sama návrh stáhla po zjištění, že její sekretariát vycházel z neúplných údajů. Zrodil se tak ovšem nesmyslný spor mezi představiteli dvou nejvýkonnějších sektorů českého výzkumu – vysokých škol a Akademie věd – kdo na koho bude vlastně doplácet.
Následovala řada dalších variant, v nichž výdaje jednotlivých kapitol střídavě rostly a klesaly s jedinou výjimkou: Akademii věd každá další varianta přinesla významný pokles až na konečnou hodnotu –1,03 mld. Kč proti roku 2009 (graf č. 1).
graf č. 1

K velkému zlomu došlo v květnu, kdy vláda pod tlakem finančních potíží rozhodla o krácení nemandatorních výdajů většiny rozpočtových kapitol. Mezi výjimkami jsou výdaje na výzkum a vývoj, jejichž výše má zůstat bez krácení na úrovni letošního roku. RVV v této situaci nepřehodnotila svůj postup založený na předpokladu osmiprocentního růstu a zachovala poměr účelových a institucionálních prostředků z první varianty, aniž by ji znepokojilo, že to ve spojení s neměnnou částkou na kofinancování strukturálních fondů znamená pokles institucionální podpory výzkumných organizací o 12 % proti roku 2009. Účelové prostředky podle v pořadí již čtvrté varianty přitom stále ještě rostly proti roku 2009 o 3,2 %! Zmrazení celkových výdajů mělo ve vývoji variant rozpočtu AV ČR poměrně malý dopad.
Po jednání předsedy AV ČR Jiřího Drahoše s premiérem a předsedou RVV Janem Fischerem byl 244. zasedání RVV předložen návrh zmírnit o čtvrtinu drastický pokles institucionálních výdajů AV ČR. Jak víme z kolující „reportáže“ předsedy Odborné komise RVV pro vědy živé přírody Jana Zrzavého, rada návrh zamítla, když Jiří Drahoš odmítl výměnou souhlasit s postupem, který by v dalších dvou letech vedl ke snížení výdajů AV ČR na polovinu a znamenal by likvidaci soustavy jejích pracovišť. Místo toho přijala svůj návrh, podle kterého se snižují celkové institucionální výdaje ve srovnání s rokem 2009 o 5,9 %, institucionální výdaje pro výzkumné organizace a pro mezinárodní spolupráci (bez kofinancování strukturálních fondů) o 15,3 % a institucionální výdaje AV ČR o 20,4 %. Současně účelové prostředky proti roku 2009 rostou o 7,6 %. Při přechodu od čtvrté k poslední variantě bylo z institucionálních do účelových prostředků narychlo přesunuto 480 mil. Kč, z toho 424 mil. Kč jen na posílení programu TIP v gesci ministerstva průmyslu a obchodu, bez ohledu na to, že veřejná soutěž v tomto programu ještě ani nebyla vyhodnocena. Naproti tomu celkové účelové výdaje na základní výzkum (GA AV, GA ČR a MŠMT) meziročně klesají o 7 mil. Kč (graf č. 2).
graf č. 2
Ještě dramatičtější obrázek ukazuje graf, ve kterém je znázorněn navržený vývoj institucionální podpory v dalších letech (pro srovnatelnost dat je do grafu zařazena i podpora specifického výzkumu studentů na vysokých školách, kterou Reforma počínaje rokem 2010 mění z institucionální na účelovou – graf č. 3).
graf č. 3

Vědci v záloze coby výzkumná domobrana
Opravdu se neděje nic dramatického? Stovky vědců, kteří v důsledku institucionálního podfinancování odejdou z pracovišť Akademie věd, nenajdou práci na vysokých školách. Uplatní se snad v průmyslu, který hlasitě žádá státní podporu, místo aby investoval do výzkumu? Hospodářská komora a Svaz průmyslu a dopravy útočí na Akademii věd a na základní výzkum. Proč tedy podniky nevytvoří pracovní místa pro výzkumníky a nenabídnou jim lepší podmínky, aby k nim přešli a pracovali podle jejich požadavků?
Představa, že vysoce kvalifikovaní lidé mohou montovat auta nebo řídit tramvaje a budou přitom připraveni kdykoli nastoupit do laboratoří a pracoven, jakmile se podaří získat nějaký grant, je absurdní.

Pro montovny Akademii nepotřebujeme
Likvidační plán pro Akademii věd může mít dvojí vysvětlení. Buď je výsledkem chybných rozpočtových úvah, nebo důsledkem neobyčejně bídné kvality a výkonnosti výzkumu na pracovištích AV ČR. Předseda Václav Pačes již při projednávání té první, únorové varianty rozpočtu položil členům RVV otázku: „Jestliže jedním z hlavních cílů Reformy je podpořit kvalitu výzkumu v ČR a odstranit úniky peněz při financování nekvalitního výzkumu a jestliže institucionální podpora pro Akademii věd má významně klesat, přestože celkové institucionální výdaje v příštích letech porostou, znamená to, že je Akademie věd tím slabým článkem systému VaV v ČR, který chce Reforma odstranit?“ Otázku vícekrát zopakoval nový předseda Jiří Drahoš. Někteří lidé si to zřejmě myslí. Nikdo zodpovědný se však k tomu otevřeně nepřihlásil.
Pravdivá odpověď by totiž zpochybnila provádění Reformy a odhalila by přehmaty, jichž se Rada pro vývoj a výzkum dopustila. Prokázala by, že realizátorům Reformy nejde tolik o deklarovaný vzestup vědy jako spíše o jiné záměry – o snahu přelít státní finance ze základního výzkumu do nekontrolovatelných „černých děr“ a získat volnou dispozici s majetkem Akademie. Potom by přišel na řadu oslabený základní výzkum na vysokých školách, které by se mohly proměnit v továrny na výrobu polovzdělaných absolventů. Česká republika by se ocitla na přímé cestě k evropské periferii, na níž se snad ještě tu a tam uplatní nějaká ta montážní dílna.

Jiří Rákosník,
člen Akademického sněmu AV ČR