Z monitoringu tisku

Výstup z odborné diskuze k projektovému záměru IPn Efektivní systém hodnocení a financování výzkumu, vývoje a inovací

Jeskyňáři našli v Javoříčku zcela neznámý rozlehlý podzemní systém

Vědci z observatoře Kleť dali jedné planetce jméno Feustel


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Abicko  > 2010  > říjen  > Osobnosti

Rozloučení s prof. Jiřím Niederlem

Poslední rozloučení s jednou z nejvýznamnějších osobností české i světové vědy, vynikajícím vědeckým politikem a diplomatem prof. Jiřím Niederlem se konalo 2. září 2010 v pražském krematoriu ve Strašnicích. Na jeho charakter lidský i vědecký zavzpomínali kolegové, studenti i přátelé. Se svolením zveřejňujeme vzpomínky na prof. Niederla, jak je jménem fyzikální komunity přednesl Ing. Jiří Hošek.

16_1.jpg
Foto: © Stanislava Kyselová, Akademický bulletin

Loučím se s přítelem Jiřím Niederlem, teoretickým
fyzikem, a neodbytně se mi vybavuje Nezvalův verš ze Signálu času, panychidy za Edisona:

V knihovně je tisíc nedočtených stránek
aniž zavřels knihu překvapil tě spánek…

A tak jen střípky vzpomínek a asociací pomáhají zmírnit zármutek z Jirkova předčasného odchodu.

Vzpomínám, s jakým nakažlivým nadšením se jako mladíček vrátil ze svého prvního, velmi úspěšného zahraničního pobytu v mezinárodním centru pro teoretickou fyziku v Terstu, kde svými pracemi položil pevné základy své vědecké kariéry. Pozdější laureát Nobelovy ceny, Abdus Salam, se tam stal jeho celoživotním mentorem a přítelem.

Jako teoretik tíhl k abstrakci. Jirkovou celoživotní láskou byly symetrie. Jejich systematickým studiem také dosáhl výsledků, které mu zajistily mezinárodní věhlas. Teorie, založené na konformní symetrii, supersymetrii či supergravitaci, které miloval, jsou po diracovsku krásné a velmi obecné. Jejich cílem je pochopit přírodní zákony na nejhlubší úrovni. Klub teoretiků, do kterého Jirka patřil, je elitní: Míří přes překážky rovnou ke hvězdám. Sní totiž o teorii všeho – o jednotném popisu jevů na nejmenších vzdálenostech, na nichž svět je nepochybně kvantový, ale současně i na vzdálenostech kosmických.

Afinita k abstrakci a elegance jsou postoj. Vzpomínám, s jakou velkorysostí a elegancí po léta organizoval řadu mezinárodních konferencí na zámcích Akademie věd v Bechyni či Liblicích. Vzpomínám na Jirkovy konference, jako se vzpomíná na krásný letní den.

Jako člověk byl z jednoho kusu; na Moravě by se řeklo, byl to chlap. Byl autentický, vyzařoval bezpečí, spolehlivost a optimismus. Diskutovat s ním o čemkoli, co bylo hodno diskuse, bylo potěšení. V tu chvíli jste měli pocit, že je to pro něj ta nejdůležitější věc na světě. V kontextu rodinného života by o jeho opravdovosti mohli nejlépe vypovědět jeho nejdražší. Z jeho cudných vyjádření bylo jasně cítit, že jsou jeho pevný bod. Jsem si jist, že významně přispívali po celou dobu k Jirkově vnitřní síle. V kontextu společenského života byla integrita Jiřího Niederleho nepřehlédnutelná: V dobách temna si nikdy nezadal, a když se rozsvítilo, stal se přirozeně, díky své vědecké a lidské reputaci, vůdčím představitelem vědy i její organizace.

Vzpomínám, s jakým vnitřním přesvědčením po celou dobu kariéry prezentoval nové vědecké výsledky, jiných i své. Také proto byl po léta mimořádně úspěšný v popularizaci vědy, kde se dá, při necitlivém přístupu, nadělat víc škody než užitku. Neúnavně přednášel. Kurzovní přednáška na matematicko-fyzikální fakultě o teorii grup pro fyziky je po mnoho let spojována se jménem Jiřího Niederleho. Vedl diplomanty, doktorandy a zval zahraniční kolegy k pobytům u nás. Díky jeho osobním kontaktům a nevyčerpatelné iniciativě jsme mohli u nás doma vyslechnout a hostit celou řadu prominentních kolegů ze zahraničí.

Vzpomínám také na stovky schůzí komise pro spolupráci České republiky s CERN či na desítky závěrečných oponentur vědeckých projektů, které řídil. Díky jeho velkorysosti, nezávislosti a intelektuální poctivosti byla jeho autorita velmi přirozená.

Byl jedním z mála, které světské pocty a vysoké pos-ty nijak nepoznamenaly. Mluvil s králi, s prezidenty i s laureáty Nobelových cen. Ale současně vždycky věděl o existenci a kvalitách i toho nejmladšího českého teoretika. Věděl totiž a nikdy na to nezapomněl, kde jsou prameny jeho síly: že jsou v komunitě fyziků, teoretických i experimentálních, z níž vzešel, do níž nikdy nepřestal patřit a která na něho také nikdy nezapomene.

Když zemřel Michele Besso, Einsteinův nejbližší přítel po více než padesát let, vyjádřil Albert Einstein svůj žal v kondolenčním dopise Bessově sestře po svém: „Nyní odešel z tohoto podivného světa o chvíli přede mnou. To nic neznamená. Lidé jako my, kteří věří ve fyziku, vědí, že rozdíl mezi minulostí, pří-tomností a budoucností je jen tvrdošíjně přetrvávající iluze.“

Pro nás, kteří zatím zůstáváme, představují život a dílo profesora Ing. Jiřího Niederleho, DrSc., krásný, mnohovrstevnatý a vzácný standard člověka a vědce.

JIŘÍ HOŠEK,
Ústav fyziky atmosféry AV ČR, v. v. i.