Z monitoringu tisku

Výstup z odborné diskuze k projektovému záměru IPn Efektivní systém hodnocení a financování výzkumu, vývoje a inovací

Jeskyňáři našli v Javoříčku zcela neznámý rozlehlý podzemní systém

Vědci z observatoře Kleť dali jedné planetce jméno Feustel


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Abicko  > 2009  > prosinec  > Recenze

Miroslav Sígl: Události pravdy, zrady a nadějí (1967–1971)

Akcent, Třebíč 2009

Miroslav Sígl patří k těm statečným lidem, kteří se v noci z 20. na 21. srpna 1968 plnou vahou svých schopností postavili proti okupační moci. Jako jeden z vedoucích pracovníků redakce Televizních novin se po obsazení televize sovětským komandem významně podílel na vzniku a celotýdenním provozu rozhlasového Svobodného vysílače městského výboru KSČ v Praze. Činnost Miroslava Sígla a jeho kolegů z médií, ale především z rozhlasu, byla tehdy naprosto nezastupitelná a klíčová.

Miroslav Sígl: Události pravdy, zrady a nadějí (1967–1971)

Rozhlas tehdy referoval o dění v celé zemi i ve státních institucích, organizoval protiokupační protesty, varoval před nebezpečím střetu se sovětskými vojáky, monitoroval zahraniční zpravodajské agentury a glosoval nejnovější události. Stal se jakousi ústřední zpravodajskou centrálou, do níž se sbíhaly a z níž pak odcházely do éteru nejdůležitější informace. Zprostředkovával kontakty mezi občany a ústředními orgány, mezi občany a skupinami občanů navzájem i mezi regiony a Prahou, Brnem a Bratislavou. Je také zřejmé, že aktuality z rádia, a tedy i ze Síglova Svobodného vysílače, zachránily mnoho životů.

Po demokratické revoluci 1989 Miroslav Sígl podal o této významné dějinné kapitole osobní svědectví. V červnu 1990 vyšla v češtině i ve slovenštině v celkovém nákladu 220 000 výtisků jeho kniha s názvem Na vlně 490 metrů. Jde vlastně o strhující autobiografickou reportáž, kterou autor proložil autentickými dokumenty z tuzemska i ze zahraničí. Čtenář tak má přehled jak o „vysoké“ politice, tak o dění „v podpalubí“ protiokupačního vzdoru. Může si rovněž udělat docela barvitou představu o motivaci a konání lidí, jako byl Miroslav Sígl. Není divu, že kniha, navzdory obrovskému nákladu, brzy zmizela z knihkupeckých pultů.
Mnohé dokumenty použité v knize Miroslav Sígl později ve vzorném stavu a uspořádané předal Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i., kde tvoří významnou součást archivu a jsou badateli užívány ke studiu.

V roce 2009 se Miroslav Sígl rozhodl, že knihu vydá znovu, ale nyní pod názvem Události pravdy, zrady a nadějí (1967–1971). Nové vydání knihy pojal autor netradičně. Její jádro tvoří nepatrně přepracovaný text Na vlně 490 metrů (s. 119–281). Před jádro (s. 13–116) a za jádro (s. 282–527) knihy autor umístil chronologické záznamy, které ve sporé formě ilustrují období let 1967–1971. Tyto chronologické záznamy jsou takřka doslova opsány z dosud knižně nepublikované chronologie Československo 1966–1971 (Přehled událostí), kterou v roce 1991 vypracovali pro Komisi vlády ČSFR pro analýzu událostí let 1967–1970 Karel Urianek a Marie Michálková. Pokud se přihlédne ke stránkovému rozsahu, tzn. 162 stran Síglova autorského textu oproti 348 stranám opsaným z chronologie, pak je zcela na místě označit nejnovější knihu Miroslava Sígla za plagiát.

Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, který se po zániku Komise stal vlastníkem copyrightu ke zmiňované chronologii a v roce 2007 ji vyvěsil na svých webových stránkách (viz http://www.68.usd.cas.cz/cz/chronologie.html), se musí proti tomuto jednání Miroslava Sígla ohradit. Sígl v úvodu uvádí, že „ty nejpodstatnější [informace – pozn. J. H.] od roku 1967 mám zaznamenány měsíc po měsíci, den po dni“, což jednoznačně implikuje vlastní – a nesmírně rozsáhlou – heuristickou práci. Podobnou formulaci Sígl použil na s. 282, když konstatoval, že „dozvuky pražského jara… mám ve své dokumentaci zaneseny velmi podrobně v chronologickém pořádku tak, jak tomu bylo v předchozích kapitolách, a mohou být rovněž využity pro nejrůznější studijní, pedagogické, publicistické a jiné účely“. Na těchto citátech lze jednoznačně doložit, že Miroslav Sígl – bohužel – vydává cizí práci pod svým jménem.

V úvodu redakce vydavatelství Akcent píše, že „pro systematické uspořádání lze knihu využít k dalšímu studiu, v pedagogice a výuce či k doplnění mezer v novodobé historii naší společnosti“. Ze shora uvedených důvodů lze konstatovat, že tato kniha by mohla být využita k výuce jen jako příklad toho, jak se psát nemá a nesmí.

JIŘÍ HOPPE,
Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i.



Veřejná omluva
 

Dovoluji si upozornit na zveřejnění mého úvodního slova při prezentaci knihy Události pravdy, zrady a naděje, v němž jsem se veřejně omluvil editorům Chronologie 1967–1971 K. Uriánkovi a M. Michálkové. Jejich záznamy jsem implicitně zahrnul v odkazovaném oddílu Literatura pod Dokumentaci Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR tak, jak jsem to učinil i v jiných případech. Děkuji za pochopení – rozhodně odmítám obvinění, které mi při té příležitosti sdělil Jiří Hoppe 25. 9. 2099 v Paláci knih Luxor, kde byla zmíněná autogramiáda.

Viz: http://czechfolks.com/plus /2009/09/26.

 
MIROSLAV SÍGL