Z monitoringu tisku

Výstup z odborné diskuze k projektovému záměru IPn Efektivní systém hodnocení a financování výzkumu, vývoje a inovací

Jeskyňáři našli v Javoříčku zcela neznámý rozlehlý podzemní systém

Vědci z observatoře Kleť dali jedné planetce jméno Feustel


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Abicko  > 2007  > červ-srp  > Věda a výzkum

TEOLOGOVÉ A PŘÍRODOVĚDCI U JEDNOHO STOLU

Obrázek k článku 

Témata stojící mezi oblastí přírodních věd a náboženskou vírou, resp. teologií, se stala předmětem diskusí již pěti kulatých stolů Věda a víra, které se uskutečnily v budově Akademie věd ČR. Účastníci letošního květnového setkání se snažili nalézt odpovědi na otázku, co dnes nabízejí přírodní vědy teologii a co nabízí teologie přírodním vědám.

Závěry předchozích kulatých stolů se shodují na skutečnosti, že přírodní vědy a náboženská víra (resp. její racionální reflexe v podobě teologie) jsou dvě autonomní oblasti, mezi nimiž nelze doporučovat lehkomyslné vytváření krátkých spojení. Na druhé straně se mohou obě tyto oblasti vzájemně respektovat a navzájem si klást otázky. Zda mohou konkrétní odpovědi představovat vzájemnou nabídku skutečně významných přínosů, je předmětem řady diskusí. Existuje široké spektrum názorů, a to od skeptických postojů přes souhlas s obecnými možnostmi vzájemné inspirace až po hledání konkrétních témat pozitivní spolupráce, např. na poli problémů morální odpovědnosti.

Přírodní vědy a teologické myšlení v duchu židovsko-křesťanské tradice jsou nepochybně dva z podstatných pilířů, na nichž se vyvinula západní (euroatlantická) technická civilizace. Je skutečně pozoruhodné, že přírodní vědy a technika se srovnatelným způsobem primárně nerozvinuly v žádném jiném typu civilizace. Obvykle se uvádějí např. následující důvody: V židovsko-křesťanské duchovní tradici je hmotný svět sice božím stvořením, ale sám nemá božskou podstatu, je tedy legitimně přístupný racionálnímu zkoumání. Je-li svět dílem Boha, jenž je sám podstatou dobra, musí být i stvoření dobré, a jeho zkoumání je tedy nejen legitimní, ale i hodnotově pozitivní. Bůh ve své všemohoucnosti stvořil svět svobodně, tzn., že mohl stvořit i jiný svět, kdyby tomu chtěl. Svět tedy má kontingentní povahu, což je další mohutnou ideovou výzvou pro jeho poznávání a programové zkoumání.

V podobě novověkého rozvoje přírodních věd a techniky, racionalismu a osvícenství dosahuje do té doby ideově v zásadě jednotná západní civilizace jistého naplnění svých ambicí. Jde zřejmě o kritický moment, kdy se dosavadní dva sloupy a motory jejího vývoje vzájemně myšlenkově vzdalují a odcizují. Mohou se znovu setkat a obnovit spolupráci na nové úrovni? V praxi existuje dobře představitelný a potvrzovaný případ; dvě osobnosti se po naplnění díla vzájemné spolupráce rozcházejí a ztrácejí o sebe zájem. Vztah se však může obnovit, jestliže se jejich dočasně dovršené dílo dostane do vnitřní krize nebo vážného vnějšího ohrožení. Je však dnes naše západní civilizace v krizi, nebo se setkává s jiným velkým ohrožením? Jedni říkají, že nám bezprostředně hrozí vyčerpání přírodních zdrojů, jiní tvrdí, že z pohledu ekonomů jsou tyto obavy zbytečné či dokonce směšné. Někteří očekávají osudový střet civilizací, jiní jsou přesvědčeni, že západní civilizace i v multikulturálním světě dobře obstojí, a to takřka automaticky. Někteří nás vidí jako nenávratně vymírající společnost, další takové nebezpečí odmítají či přímo bagatelizují. I kdyby však měli pravdu ti, kteří optimisticky tvrdí, že západní civilizaci žádné nebezpečí nehrozí, a ani ona sama v sobě neobsahuje vnitřní krize a rizika, nebyl by to nakonec přece jen stav opravdové krize? Svět bez nebezpečí a bez rizik (pokud by takový skutečně existoval) je zároveň světem bez výzev, bez inspirace a bezprostředně by v něm hrozila ztráta vlastní identity, což by byla krize zásadní. Nejsou tedy nakonec popírači nebezpečí a rizik, spoléhající na ekonomický automatismus, paradoxně protagonisty opravdové krize?

Tváří v tvář uvedeným skutečnostem se můžeme ptát, zda v euroatlantické civilizaci přírodní vědy a teologické myšlení právě dnes naleznou novou rovinu a prostor pro realizaci spolupráce a společně se stanou obhájci tradiční západní racionality.

Na letošním setkání zazněl inspirativní podnět, že by mohl myšlenkový uzel v diskusích mezi teology a přírodovědci spočívat v otázce "Co je Bůh?". Co tedy slovo bůh znamená pro věřícího nebo nevěřícího občana, pro teologa, pro věřícího nebo ateisticky smýšlejícího vědce, a čím je vlastně pojem boha substituován u nevěřících? Zdá se, že případné pokračování kulatých stolů bez témat a myšlenkových výzev nezůstane.

JAN BEDNÁŘ,
prorektor UK Praha, moderátor letošního kulatého stolu