Kapitoly věnované vývoji všech druhů českého výtvarného umění – architektuře, malířství, kresbě, grafice, sochařství, uměleckému řemeslu, fotografii, scénografii i akčnímu umění – postupují chronologicky a zabývají se tím nejlepším z českého výtvarného umění, ať už se jednalo o umění režimem tolerované, trpěné, pronásledované či umění oficiální, které je však spíše raritou.
Kniha začíná výrazným momentem konce 50. let, proslulým vystoupením československých umělců a architektů na EXPO 58 v Bruselu, které ovlivnilo například architekturu následujících desetiletí natolik, že mluvíme o "bruselském stylu". Následující politické "tání" 60. let umožnilo formování množství uměleckých skupin, v nichž větší roli hrály přátelské svazky nežli stylová a názorová soudržnost tvůrců, během tohoto desetiletí se výrazně prosadilo nezobrazivé umění informelu i netradiční materiály a postupy. Jako novinka dvou normalizačních desetiletí nastoupil koncept, geometrické formy a video art. Po roce 1989 se umění ocitlo v zásadně změněné politické a společenské situaci, kdy může již počítat s okamžitou diváckou odezvou, a toho i využívá.
V knize nalezly místo také kapitoly o českých tvůrcích v emigraci či o Art brut – umění vytvářeném na mezi podvědomí.
A co je největším přínosem rozsáhlé syntetické publikace? Představuje české výtvarné umění 2. poloviny 20. století v jeho obrovské pestrosti a ukazuje, k jaké svobodě výrazových prostředků dospělo. A pomůže nám uvědomit si, že umění je odrazem své doby a že se tedy musí vyvíjet stejně rychle jako okolní svět i technologie.
LENKA KOVAŘÍKOVÁ
English
