Při příležitosti setkání vedl Vladimír Urbánek z Filosofického ústavu AV ČR s profesorem Jeanem Caravolasem z Université du Québec à Montréal následující rozhovor.
Vážený pane profesore, vydání francouzského překladu Komenského Nejnovější metody jazyků je prvořadou událostí nejen v kontextu frankofonního bádání o Komenském, ale i z hlediska moderních dějin didaktiky jazyků. Mohl byste čtenářům Akademického bulletinu vysvětlit, proč tomu tak je?Nejnovější metoda jazyků, v latinském originále Methodus Linguarum Novissima, je dílem mistrovským. Komenský to věděl. Prosil proto, aby lidé z okruhu Ludvíka de Geera, který financoval jeho práce pro švédské školy, vysvětlili mecenáši, že musí být trpělivý, nebot' "podporuje dílo ceny trvalé". Methodus je vskutku unikátním dílem. Marně bychom hledali před rokem 1648 spis na stejné téma, podobného rozsahu nebo stejné myšlenkové hloubky, jasnosti a přesnosti.
Komenský jako první pochopil, že úspěch vyučování jazyků ve školách nezáleží na originalitě vyučovací metody, ani na pedagogickém talentu učitele, ani na důmyslnosti vyučovacích pomůcek, ale především na znalosti všeho "co se naskýtá při postupu vyučování a učení". Snil o přeměně didaktiky jazyků ve stejně přesnou činnost, jako je knihtisk, výroba hodin či námořní plavba, nebo v tak přesnou vědu jako matematika či astronomie. To však nemohlo být uskutečněno bez všeobecné a obecně uznávané teorie založené na pozorování, na pokusech a na praxi. A přesně to Komenský udělal.
Přitom teorie didaktiky jazyků, kterou Komenský v Methodus Linguarum Novissima předkládá, je nejen první obecnou teorií v tisícileté historii této disciplíny, ale je rovněž neuvěřitelně relevantní. Většina toho, co se dnes vydává za nové a revoluční ve vyučování a osvojování jazyků, se nachází už v Metodě, třebaže ne v detailní podobě. Přesto, jak první vydání v Lešně roku 1648, tak druhé vydání v Amsterdamu roku 1657 prošla z rozličných důvodů takřka bez povšimnutí a pak byla k veliké škodě žáků, učitelů, vědy a společnosti pomalu zapomenuta. Proto je náš překlad "prvořadou událostí z hlediska dějin didaktiky jazyků", jak správně říkáte, ale podle mého názoru i z hlediska dějin jazykovědy a dějin idejí. Vedle překladu českého je druhým kompletním překladem na světě, a to přímo z latinského originálu do živého mezinárodního jazyka. Po 350 letech od vzniku díla se tak konečně mohou specialisté a vzdělaní čtenáři na všech kontinentech seznámit s geniálním dílem, které položilo základy didaktiky jazyků jako samostatné vědecké disciplíny.
Zájem o Komenského ve světě neutichá, spíše vzrůstá. Například Labyrint světa a ráj srdce byl v posledních letech přeložen a vydán v angličtině, francouzštině, němčině, ruštině, italštině, španělštině, japonštině. Často jde o náročná vydání s kritickým vědeckým aparátem a úvodními studiemi (k těm patří i francouzské vydání Nejnovější metody jazyků). Čím si tento zájem vysvětlujete?
Důvodů je jistě mnoho. První souvisí s oslavami 400. výročí narození J. A. Komenského v roce 1992, který UNESCO vyhlásilo rokem Komenského, dalšími jsou pravidelná udílení medaile Komenského předním pedagogům světa, implikace Evropské unie (projekt COMENIUS) či vznik a činnost četných komeniologických společností od Japonska po Kanadu atd.
Komenský byl nesmírně plodným autorem a jako pansofista se zajímal o všechno a psal o všem. Každý proto nachází v jeho spisech něco, co ho zaujme, nadchne nebo popudí, tím spíš, že problémy, kterými se zabývá, jsou věčné nebo nesmírně aktuální.
Odborníci interpretují Komenského názory různě a mnozí z autorů, kteří se odvažují o něm psát, jsou často naprosto nekompetentní. Seriozním čtenářům a badatelům nezbývá tedy nic jiného, než si přečíst v originále nebo v překladu, co Komenský vlastně píše.
I když zájem o pedagogická díla Komenského stále převládá (Didactica magna, Orbis pictus, Informatorium školy mateřské), je potěšující, že se poslední dobou množí i překlady jeho spisů beletristických (Labyrint), autobiografických (Continuatio), teologických (O kazatelství), i filozofických (Consultatio) aj.
Vlády frankofonních zemí aktivně podporují šíření frankofonní kultury i humanitních věd po celém světě. Rovněž některé malé středoevropské státy (např. Maďarsko) mají štědré programy na podporu prezentace výsledků humanitního bádání a kulturního dědictví ve světových jazycích. Česká republika přistupuje k podobným projektům poněkud liknavěji. Měly by podle Vašeho názoru česká vláda, grantové agentury či Akademie věd aktivněji podporovat podobné projekty, jakým byl překlad Komenského Nejnovější metody jazyků?
Nepřísluší mně, cizinci, abych radil české vládě, grantovým agenturám či Akademii věd, které projekty mají podporovat, ani jak přitom postupovat. Avšak jako starý obdivovatel české vzdělanosti i jako komeniolog se netajím tím, že rád uvidím každý čin českých veřejných institucí, který přispěje k šíření znalostí vaší kultury ve světě, a zejména díla Jana Amose Komenského.
Vladimír Urbánek,
Filosofický ústav AV ČR
English
