Z monitoringu tisku

Výstup z odborné diskuze k projektovému záměru IPn Efektivní systém hodnocení a financování výzkumu, vývoje a inovací

Jeskyňáři našli v Javoříčku zcela neznámý rozlehlý podzemní systém

Vědci z observatoře Kleť dali jedné planetce jméno Feustel


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Abicko  > 2007  > červen  > Portréty z archivu

ALOIS ZÁTOPEK (1907–1985)

Obrázek k článku 

Dne 30. června uplyne 100 let od narození zakladatele moderní československé geofyziky Aloise Zátopka.

Alois Zátopek se narodil 30. června 1907 v rodině kamenického dělníka Františka Zátopka v Zašové na Vsetínsku. V letech 1913–1919 navštěvoval obecnou školu v rodné obci a v letech 1919–1927 studoval na státním reálném gymnáziu ve Valašském Meziříčí. Poté odešel do Prahy, kde na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy studoval obor matematika – fyzika.

Krátce po absolvování vysoké školy začal v roce 1934 pracovat ve Státním geofyzikálním ústavu v Praze, kde setrval až do roku 1950. Za druhé světové války byl Zátopek v letech 1942–1945 nasazen v Geofyzikálním ústavu německé univerzity a po válce působil na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Nejprve jako docent a od roku 1952 jako profesor geofyziky.

Alois Zátopek se rovněž aktivně podílel na dění v Československé akademii věd a řadě dalších organizací. Od roku 1935 byl vedoucím Československé seismické služby, v roce 1938 byl zvolen členem Československého národního komitétu geodezie a geofyziky a od roku 1948 působil rovněž v Československé národní radě badatelské. V letech 1948–1964 vykonával funkci hlavního sekretáře Československého národního komitétu geodetického a geofyzikálního. V roce 1953 byl zvolen členem-korespondentem ČSAV, o dva roky později obdržel titul DrSc. a 17. dubna 1968 byl jmenován akademikem. V letech 1966–1972 zastával post předsedy Vědeckého kolegia astronomie, geofyziky, geodezie a meteorologie ČSAV.

Vedle působení v československých vědeckých institucích je třeba uvést i Zátopkovu činnost v mezinárodním měřítku. Již ve třicátých letech byl dopisovatelem Mezinárodní geodetické a geofyzikální unie. V podstatně větší míře se však do zahraniční spolupráce zapojil až po druhé světové válce. Opakovaně, v letech 1948–1951 a 1960–1963, byl členem výkonného výboru Mezinárodní asociace pro seismologii a fyziku zemského nitra při již zmiňované Mezinárodní geodetické a geofyzikální unii. V rozmezí let 1956–1972 zastupoval Zátopek ČSSR v Evropské seismologické komisi jako její titulární člen, přičemž v letech 1959–1962 zastával post jejího viceprezidenta a 1962–1966 prezidenta. V roce 1964 byl zvolen čestným členem Maďarské geofyzikální společnosti a v roce 1968 členem Německé akademie přírodních věd Leopoldina v Halle.

Vedle těchto aktivit se Zátopek podílel i na řadě akcí organizovaných OSN a UNESCO. Uvést můžeme jeho práci jako člena delegace socialistických zemí na konferenci o zjišťování a identifikaci jaderných výbuchů, která se uskutečnila v roce 1958 v Ženevě, případně účast na mezivládní konferenci UNESCO o seismologii a seismickém inženýrství v roce 1964 v Paříži. Nelze opomenout ani Zátopkovo působení v roli člena poradního sboru OSN pro rekonstrukci Skopje po ničivém zemětřesení, k němuž zde v 60. letech došlo, stejně jako jeho práci v rámci mise UNESCO v souvislosti se zemětřesením ve východní Anatolii v Turecku v letech 1966 a 1967. V období let 1968–1969 pracoval Zátopek jako hlavní poradce na mezinárodním ústavu pro seismologii a zemětřesné inženýrství v Tokiu.

Ve své vědecké práci se Alois Zátopek zaměřil především na studium individuálních seismů a fyzikálního výkladu seismotektonických vztahů. Zabýval se rovněž problematikou seismicity a energetické klasifikace zemětřesení a studiem mikroseismického režimu. Výsledky svých výzkumů zveřejnil ve více než stu původních vědeckých prací a v řadě popularizačních článků. Uvést můžeme alespoň jeho habilitační práci Šíření východoalpských zemětřesení Českým masivem.

Za svou vědeckou činnost obdržel Alois Zátopek řadu ocenění, a to jak doma, tak v zahraničí. Již v roce 1957 mu byla udělena Státní cena Klementa Gottwalda za vědu, v roce 1965 pamětní medaile za mimořádné zásluhy o rozvoj Univerzity Karlovy, o dva roky později Řád práce a v roce 1972 obdržel zlatou čestnou plaketu Za zásluhy o vědu a lidstvo. Ze zahraničních ocenění připomeňme Eulerovu medaili AV SSSR z roku 1960 a stříbrnou medaili hlavního města Makedonie Skopje za osobní zásluhy o jeho obnovu po zemětřesení z roku 1963.

Jan Hálek,
Masarykův ústav – Archiv AV ČR, v. v. i.