Z monitoringu tisku

Výstup z odborné diskuze k projektovému záměru IPn Efektivní systém hodnocení a financování výzkumu, vývoje a inovací

Jeskyňáři našli v Javoříčku zcela neznámý rozlehlý podzemní systém

Vědci z observatoře Kleť dali jedné planetce jméno Feustel


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Abicko  > 2007  > duben  > Portréty z archivu

OTTO JÍROVEC (1907–1972)

Obrázek k článku 

Počátkem tohoto roku jsme si připomněli dvě výročí zakladatele moderní československé humánní parazitologie, vynikajícího badatele a zároveň skromného a laskavého člověka, Otto Jírovce – v lednu uplynulo sto let od jeho narození a v březnu čtvrt století ode dne, kdy zemřel.

Pražský rodák Otto Jírovec ukončil studia na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze roku 1929 a počátkem třicátých let na fakultě působil jako nehonorovaný asistent. Ještě před vypuknutím druhé světové války se habilitoval v oboru všeobecné zoologie a parazitologie na základě své práce k problematice mikrosporidií. Během války pracoval jako vedoucí laboratoře parazitologie ve Státním zdravotním ústavu, po osvobození se na fakultu vrátil, v roce 1948 byl jmenován mimořádným profesorem Univerzity Karlovy v Praze.

V letech 1949–1952 vedl katedru zoologie, později řídil na UK zoologický ústav. Pamětníci vzpomínají, že i v době stalinismu dokázal na katedře vytvořit oázu demokracie, která se stala pověstnou exkurzemi, jež utužovaly "kolektivního ducha". Díky svému charizmatu a odbornými znalostem Otto Jírovec vychoval řadu následovníků, bez nadsázky můžeme hovořit o české parazitologické škole.

Působil ve významných českých vědeckých společnostech, mezi něž patřila například Královská česká společnost nauk, Masarykova akademie Práce nebo Čs. národní rada badatelská, brzo se zapojil i do činnosti ČSAV. Již v roce 1952 se stal členem-korespondentem ČSAV a roku 1955 byl zvolen akademikem. V letech 1954–1961 vedl v rámci ČSAV Protozoologickou laboratoř a v letech 1954–1965 časopis Československá parazitologie. Mezi roky 1952–1959 zastával post sekretáře biologické sekce ČSAV, v letech 1960 a 1961 jí dokonce předsedal. V roce 1964 také stál u založení Protozoologické sekce České parazitologické společnosti, k jejímž hlavním aktivitám v současnosti patří i pořádání pravidelných Jírovcových protozoologických dnů.

Ve své odborné práci se Jírovec soustředil zejména na studium parazitických prvoků a jimi způsobená onemocnění. Nezajímal se přitom jen o situaci v našem mírném pásmu, ale i v tropických oblastech. Jedním z jeho nejvýznamnějších objevů bylo odhalení původce intersticiální pneumonie kojenců Pneumocystis carinii, který učinil společně s plzeňským patologem doc. M. Vaňkem. Právě za tento objev získal v roce 1953 Státní cenu. V současnosti nese Pneumocystis působící těžké onemocnění nové jméno – připomínající Otto Jírovce – Pneumocystis jiroveci. Význam a výskyt tohoto parazita bohužel narostl v souvislosti s onemocněním AIDS. Původní pojmenování cizopasníka po Italovi Antoniu Carini (1872–1950) zůstává vyhrazeno jenom pro Pneumocystis vyskytující se u krys. Symbolicky se tak potvrzuje skutečně mezinárodní dopad výzkumu Otto Jírovce, který takto není zapomenut ani řadu let po své smrti. Z dobových ocenění stojí jistě za zmínku čestné doktoráty Lékařské fakulty Humboldtovy univerzity v Berlíně a Přírodovědecké fakulty univerzity v Clermont-Ferrand.

Za svůj život uveřejnil Jírovec téměř 280 odborných článků. Zároveň měl dar šířit své poznatky i mimo prostředí zasvěcených odborníků, v jeho bibliografii tak nalezneme i řadu popularizačních prací. Z knižních děl stojí za zmínku Zoologická technika (1942), která se dočkala několika vydání, podobně úspěšná Parazitologie pro lékaře (1948) nebo i Parazitologie pro zvěrolékaře (1948). V roce 1953 se významnou měrou autorsky podílel na Protozoologii, jako příklad jeho popularizační činnosti uveďme knihu Paraziti člověka (1937), kterou napsal se svou ženou.

Otto Jírovec žil v nelehké době, jako člověk však dokázal obstát se ctí. V roce 1952 do životopisu uvedl: "Politickou činnost jsem nepěstoval ani za I. republiky, ani za protektorátu, ani za nynější republiky." Na rozdíl od některých jiných to nepotřeboval – hovořily za něho výsledky vědecké práce.

Martin Franc,
Masarykův ústav – Archiv AV ČR