Z monitoringu tisku

Výstup z odborné diskuze k projektovému záměru IPn Efektivní systém hodnocení a financování výzkumu, vývoje a inovací

Jeskyňáři našli v Javoříčku zcela neznámý rozlehlý podzemní systém

Vědci z observatoře Kleť dali jedné planetce jméno Feustel


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Abicko  > 2007  > květen  > Výročí

SLOVO DRAMATURGA K PROGRAMU JUBILEJNÍHO KONCERTU

Obrázek k článku 

Asi mi dáte za pravdu, že průběh slavnostního večera, rekapitulujícího 20 let, by se měl od běžného koncertu lišit. Měl by představit orchestr ve všech jeho funkcích, možnostech a odstínech – jako svébytné těleso, které interpretuje literaturu orchestrální i instrumentální, ale i jako partnera pro sólisty a sbory v dílech kantátových či oratorních.

Aby důstojnost večera korespondovala s věhlasem instituce, která orchestr svým jménem zaštiťuje, začala dramaturgie vznikat už před bezmála dvěma lety.

Po úvodní, virtuózní Klasické symfonii Sergeje Prokofjeva, v níž orchestr zúročí prakticky všechno, čemu se za dvacet let naučil, zazní v pražské premiéře dílo současného moravského autora Evžena Zámečníka. Připomeňme si například 4. leden loňského roku, kdy na slavnostním večeru ke 110. výročí České filharmonie a potažmo Novoročním koncertu Akademie věd doplnil Smetanu a Dvořáka na trojici interpretovaných autorů právě tento skladatel. Nešlo o náhodu, jméno Zámečník dlouhodobě reprezentuje to nejlepší z odkazu české hudební kultury u nás doma i navenek, v zahraničí. Tedy i my jsme vybrali do slavnostního večera, trochu symbolicky, ale i programově, jeho velkolepou kantátu Lašské jaro pro sólovou violu, baryton, smíšený sbor a velký orchestr jakožto onen prvek bilancující, který by ve dvacetiletém ohlédnutí za činností orchestru rovněž neměl chybět. Jedná se bezesporu o dílo autobiografické, které si autor před 18 lety napsal k padesátinám. Zralý umělec se vrací v rodném městě Frýdku-Místku do dětství, kdy všechno bylo "jinak". Tento pochopitelný nástin sentimentu a patosu v sólové viole a barytonovém umělcově "svědomí" skvěle vyvažují veselé, až rozpustilé reminiscence regionálních lidových písní ve sborových, typicky zámečníkovských stylizacích. Sólového partu se ujal umělec z nejpovolanějších, jeden z nejžádanějších barytonů současnosti, sólista Národního divadla Ivan Kusnjer.

Ve druhé polovině večera zazní klasici – Grieg a Dvořák. Není neznámo, že ti dva k sobě chovali vzájemný respekt a možná i platonický přátelský vztah. Dvořák posílá svému "guru" rukopisy svých děl k posouzení, Grieg z dalekého Severu chválí a pozorně sleduje strmě stoupající hvězdu geniálního Čecha. V jednom večeru se ale jejich díla příliš často nepotkávají – tentokrát se tedy naskýtá jedinečná příležitost. Ve slavném a krásném Griegově klavírním koncertu se představí náš "dvorní" sólista David Šugárek. V závěrečném slavnostním Dvořákově Te Deum, které dramaturgové se zřejmou pokorou zařazují do programů pouze při zvláštních a slavnostních příležitostech, se – opět trochu symbolicky – ke stálici světových operních scén a koncertních pódií Ivanu Kusnjerovi připojí obrovský pěvecký talent a vycházející hvězda, sopranistka Olga Krumpholzová.

Pavel Hryzák