Knihy a dějiny 16/17, 2009-2010
OBSAH
Anna Vorlíčková
Modlitební knížka českých exulantů v Žitavě z roku 1706
(Analysis of a prayer book of Czech exiles in Zittau from 1706)
Resumé
Česky 
EnglishHana Beránková
Nobilissimae nationis Italicae ad Regni Poloniae proceres contra calumniatores defensio Zikmunda Domináčka z Písnice
(Nobilissimae nationis Italicae ad Regni Poloniae proceres contra calumniatores defensio by Zikmund Domináček of Písnice)
Resumé
Česky EnglishMatyáš Franciszek Bajger
Cesty knihoven františkánských řádů v první polovině 20. století
(The path of libraries belonging to Franciscan orders in the 1st half of the 20th century)
Resumé
Česky EnglishKrzysztof Szelong
Proces evidence a zpracování knižních sbírek P. Leopolda Jana Szersznika. Historický přehled
(Die Evidierung und Bearbeitung der Büchersammlungen Leopold Jan Szerszniks.Eine historische Übersich)
Resumé
Česky 
DeutschResumé
Modlitební knížka českých exulantů v Žitavě z roku 1706
Anna VorlíčkováČlánek vycházející z diplomové práce se věnuje jedné z nekatolických knih, zabavených v roce 1729 katolickými misionáři na panství Nové Město na Moravě. Z rozličných pramenů je známo, že tuto modlitební knížku s názvem Jádro všech modliteb používali jak tajní nekatolíci v Čechách a na Moravě, tak čeští exulanti v zahraničí, kteří ze země utekli pod tlakem rekatolizačního úsilí habsburské vlády a katolické církve. V předkládaném článku se autorka zaměřila na vydání modlitební knížky z roku 1706, které vyšlo z tiskařské dílny Michaela Hartmanna v Žitavě, jednom z hlavních center českého nekatolického exilu. Význam Jádra všech modliteb spočívá hlavně v tom, že bylo českým nekatolíkům v nelehkých dobách bez legálního duchovního vedení oporou ve víře, kterou spolu s další podobnou literaturou živilo a pravděpodobně i šířilo. Součástí příspěvku je nástin okolností vzniku této modlitební knížky, výčet a stručná charakteristika jejích autorů a zejména struktura a obsah modliteb viděné očima dnešních čtenářů. Přestože je Jádro všech modliteb plně věnováno Bohu a víře v něj, obsahuje kromě pasáží poskytujících pomoc pronásledovaným ve víře též rady a připomínky, týkající se běžného života a všeho, co k němu patří, tedy nemoci, stáří, smrti, manželství či mezilidským vztahům. Tento poněkud moralizující ráz knížky je dán lutersko-pietistickým prostředím, z nějž pocházela většina jejích autorů. Pozorný čtenář má proto v Jádru všech modliteb možnost odhalit některé z prvků pietistického hnutí, které se s nekatolickou literaturou šířily především z německých zemí a ze Slezska i do Čech a na Moravu.
Zpět na obsah čísla
Resumé
Analysis of a prayer book of Czech exiles in Zittau from 1706
Anna VorlíčkováThe article is analysing one of the non-Catholic books confiscated in 1729 by Catholic missionaries in the region of Nové Město na Moravě on the border between Bohemia and Moravia. We also have evidence that this book was kept at home by non-Catholics in other parts of our territory as well. It was during a period of religious restrictions in the Czech lands in which most of the population was Catholic, following a quite successful Catholic resurgence. There were secret non-Catholics in many places as well. The prayer book was actually printed for them in the workshop of printer Michael Hartmann in Zittau, one of the centres of Czech non-Catholics in exile. The importance of the book, entitled: "The Essence of All Prayers," is that it was one of the books which helped to nourish the prohibited non-Catholic beliefs in the Czech lands. This study shows the circumstances of the conception of the book, its authors, significance and its content and structure in a way that appears to contemporary readers. Even though this work is full of faith and is entirely dedicated to God, there are some recommendations in it, e.g. on how to face certain life situations such as persecution, illness, old age, death, marriage or how to behave in one’s own environment. The moralizing style of writing is provided by its authors - Lutheran theologists - some of who are regarded as the spiritual founders of the Lutheran pietistic movement. Some elements of that movement also came to our country around the beginning of the 18th century and they can be spotted in the analysed prayer book as well.
Zpět na obsah čísla
Resumé
Nobilissimae nationis Italicae ad Regni Poloniae proceres contra calumniatores defensio Zikmunda Domináčka z Písnice
Hana Beránková
Článek pojednává o kazatelské a publikační činnosti jednoho z méně známých katolických duchovních, kteří se ve 2. polovině 16. století aktivně zapojili do procesu konfesionalizace nejen v českých zemích, ale i v sousedním Polsku.
Zikmund Domináček z Písnice (cca 1546- post 1608), původně příslušník jezuitského řádu, později světský kněz, působící v okruhu kolem olomouckých biskupů Viléma Prusinovského a Tomáše Albína z Helfenburgu navázal v průběhu svého působení kontakty s některými čelnými představiteli katolického duchovenstva a vysoké šlechty – mezi jinými zejména s Martinem Gerstmannem, císařským radou a sekretářem, vychovatelem rakouských arcivévodů Matyáše a Maxmiliána a od r. 1574 vratislavským biskupem a . K Domináčkovým patronům však patřili také příslušníci vyšší katolické šlechty, zejména přední český šlechtic a diplomat, nejvyšší purkrabí Vilém z Rožmberka či Zachariáš z Hradce, moravský zemský hejtman. Domináček usiloval i o získání přízně samotného panovníka, jak o tom svědčí projev přednesený u příležitosti korunovace arcivévody Rudolfa uherským králem v r. 1572, který se zabývá neutěšeným stavem katolického náboženství v říši.
Vztahy k císařskému dvoru se Zikmund Domináček snažil upevnit rovněž prostřednictvím nedatovaného rukopisu o krásách Říma, který opatřil dvěma dedikacemi - císaři Rudolfovi II. a Vilémovi z Rožmberka. Z dedikace Vilémovi z Rožmberka je patrný Domináčkův vřelý vztah k Římu, kde delší dobu pobýval.
Sympatie k italskému prostředí se staly základem i jednoho z Domináčkových nejzajímavějších projevů, který přednesl před shromážděním polské šlechty a publikoval v Praze v r. 1579 pod názvem Nobilissimae nationis Italicae ad regni Poloniae proceres contra calumniatores defensio. Obratně v něm spojuje problematiku národnostně-politickou s otázkami náboženskými. Jeho záměrem bylo zlepšit napjatý vztah polské a potažmo i české šlechty vůči italskému etniku, jehož příslušníci žijící a působící v Polsku i v českých zemích představovali svou katolickou pravověrností jednu z opor rekatolizačního programu a tvořili rovněž protiváhu k silné a početné protestantské komunitě.
Domináček volí argumentaci zaměřenou na vyzdvižení kladných charakterových vlastností Italů, mezi něž vedle pravověrnosti a horlivé zbožnosti počítá i ušlechtilé mravy a vybrané chování, laskavost, oduševnělost, vzdělanost, ale také pravdomluvnost, upřímnost, pracovitost, šetrnost, střídmost a uměřenost v jídle i pití. Pokračuje vylíčením zásluh Italů v oblasti obchodu, architektury a stavitelství, lékařství, historie i organizování ušlechtilé zábavy. Vyzdvihuje též italskou pohostinnost a přátelskou náklonnost, jíž se těší čeští i polští návštěvníci Itálie, a v případě Poláků používá i obecně působivou tezi o spjatosti společným původem.
Domináčkův projev na několika místech odráží nejen národnostní napětí mezi většinovou polskou i českou společností a italskou menšinou, ale nepřímo svědčí i o negativně vnímaném rostoucím vlivu papežské diplomacie a italského duchovenstva v obou zemích. Představuje tak zajímavý a svého druhu ojedinělý pramen nejen k výzkumu dobové mentality a každodennosti, ale i k dějinám katolické reformace v Polsku a v českých zemích.
Zpět na obsah čísla
Resumé
Nobilissimae nationis Italicae ad Regni Poloniae proceres contra calumniatores defensio by Zikmund Domináček of Písnice
Hana Beránková
The paper deals with the preaching and publishing activities of one of the less known Catholic priests who actively participated in the process of confesionalisation not only in the Czech lands but also in the neighbouring Poland in the second half of the 16th century.
Zikmund Domináček of Písnice (approx. 1546- post 1608), originally member of the Jesuit order, subsequently a secular priest operating within the group surrounding Olomouc Bishops Vilém Prusínovský and Tomáš Albín of Helfenburg, gradually started contacts alsou with other leading representatives of the Catholic clergy and high nobility. These contacts had a positive onfluence on Domináček’s preaching and publishing activities which were directly or indirectly focused on the support and strengthening of the position of the Catholic belief in Central Europe. One of the most interesting Domináček’s sermons was the speech given before the assembly of Polish noblemen and published in Prague in 1579 named Nobilissimae nationis Italicae ad Regni Poloniae proceres contra calumniatores defensio. Zikmund Domináček responded to the increasing tension between the majority Polish and Czech community and the expanding Italian minority which originated from the growing economic and political influence of Italians and, as regards Polish and Czechs protestants, also from differences in their beliefs.
Domináček intended ti improve the relationship between members of the Polish and Czech community and people of Italian nationality and indirectly strengthen the position of Catholic religion in both countries. Domináček justified the presence of Catholic Italians in Central Europe by means of psycologically effective and dramatic arguments.
As regards the contents and form of Zikmund Domináček’s speeches they are not only brilliant examples of religious and political propaganda, but also unique sources of informatio about the period mentality and the history of re-catholisation in Poland and in the czech Lands.
Translated by Eva Vybíralová
Resumé převzato z italské verze článku uveřejněné ve sborníku nazvaném Roma – Praga. Praha – Řím …, op. cit. v pozn. č. 1.
Zpět na obsah čísla
Resumé
Cesty knihoven františkánských řádů v první polovině 20. století
Matyáš Franciszek Bajger
Nízký počet bratří v kapucínských, minoritských a františkánských konventech v českých zemích (obvykle 1-3) zapříčinil ve 20. století snížení péče o knihovny obecně. Několik osvícenějších kněží nicméně nadále nakupovalo knihy za dosti velké částky, vytvářelo nová třídění fondů, katalogy a nové místnosti pro jejich uložení. Staré, zpravidla barokní knihovní prostory byly zaplněny, což způsobilo zakládání nových „malých“ či „příručních“ knihoven ve většině klášterů. Úplnou renovaci starých historických prostor a jejich vybavení a přizpůsobení se potřebám a vzhledu starobylé knihovny provedli františkání v Chebu. Některé konventy částečně otevřely své fondy veřejnosti nebo historické sbírky odborníkům. Sbírky Třetího řádu a františkánských spolků, jež rovněž působily v klášteře, stály někde mezi soukromými a veřejnými knihovnami.
Bídná péče o historické knihovny a slabé uvědomění si jejich obsahu a hodnoty, které převažovalo v konventech po většinu sledované doby, vyústilo v nepořádek a chaos. Řada svazků, včetně cenností, byla půjčována, ale již nevracena, případně ukradena. Na vině byli někde dokonce i samotní řeholníci. Škody na knihách způsobené světovými válkami byly nižší než tyto ztráty a vznikly zpravidla stěhováním fondů či jejich částí na bezpečnější místa. Do poloviny 20. století (před státní konfiskací a likvidací v Čechách a na Moravě) se sledovaným třem řádům podařilo shromáždit celkem nejméně 270 000 svazků knih, uložených ve 42 konventních knihovnách.
Zpět na obsah čísla
Resumé
The path of libraries belonging to Franciscan orders in the 1st half of the 20th century
Matyáš Franciszek Bajger
Low amount of friars in the convents of Capuchins, Conventuals and Franciscans in the Czech lands (usually 1 to 3) caused to reduction of care for libraries in general in the 20th cent. Nevertheless, several more enlightened priests bought books for quite big sums, created new book classifications and catalogues and new library rooms. Old, usually baroque library interiors were fulfilled, that caused foundations of new “small” or “reference” libraries in most of their monasteries. A complete renovation of valuable historical room for the whole library including both old and new volumes took place by Franciscans in Cheb. Several convents opened particularly their libraries to public or historical collections for scientists. Libraries of the Third Franciscan Order and of Franciscan association situated also in monasteries stood somewhere between private and public collections.
Poor care for historical libraries and slender consciousness of their contents and value, which dominated for most of the time, resulted in disorder and muddle. A deal of volumes, including miscellanea, where lend, but not returned or stolen. The thieves were even friars themselves. Harms caused by World Wars were lower than these robberies and were caused mostly by moving books to more safe places. An amount of about 270 thousand volumes were collected in 42 Capuchin, Convetual and Franciscan convents and libraries in Bohemia and Moravia in the beginning of 50ties, when they were confiscated or liquidated by the state.
Zpět na obsah čísla
Resumé
Proces evidence a zpracování knižních sbírek P. Leopolda Jana Szersznika. Historický přehled
Krzysztof Szelong
Knihovna P. Leopolda Jana Szersznika (1747-1814), těšínského učence, pedagoga a místního veřejného činitele, patří bezpochyby k nejcennějším slezským historickým knižním fondům. Vytvořena v druhé polovině 18. století a oficiálně otevřena pro veřejnost v roce 1802, získala ještě za života svého zakladatele privilegovaný titul „císařská a královská“ a stala se první veřejnou knihovnou v tehdejším Rakouském Slezsku.
V následujících desetiletích, udržována z fondu nadace svého zakladatel, knihovna sloužila celým pokolením Těšíňanů. Zpřístupnění a rozšiřování fondu bylo samozřejmě spjato i s otázkami jeho knihovnického zpracování a usnadnění orientace v deponovaných knihách. Autor studie K. Szelong podává na základě archivované dokumentace přehled o snahách knihovníků, zakladatelem L. J. Szersznikem počínaje, zvládnout tento problém. Úpadek této živé instituce, uspokojující intelektuální potřeby obyvatel Těšínského Slezska, započal v pozdějších desetiletích 19. století. Postupně méně a méně rozšiřovaný, a tím též nedostatečně aktualizovaný knižní fond stále více nabýval památkový, historický charakter. Tato situace pochopitelně ovlivňovala i přístup k inventarizaci a katalogizaci. Ve 20. letech 19. století rozšířil Albin Heinrich místní a abecední katalogy, vytvořené k většině tematických oddělení knihovny již L. J. Szersznikem. Heinrichův nástupce Karl Schwarz byl pak ve 30.a 40. letech postaven před povinnost, sestavit nové inventáře a katalogy podle doporučení, obsažených ve Dvorském dekretu z června 1825. Založil lístkovou kartotéku, do níž mohly být popisovány všechny knihy vydané po roce 1550, o což se jeho následovníci i snažili.
Založení tzv. suplementu k repertoriu tisků v knihovně L. J. Szersznika počátkem 90. let minulého století uzavřelo poslední etapu procesu dokumentačního zpracování szersznikovských sbírek, trvající od roku 1808. Výsledkem bylo několik dublujících se či komplementárních inventářů a katalogů. Bohužel, žádný z nich není kompletní, žádný nesplňuje obecně závazné nároky na evidenci a zpracování knihovních sbírek, zato všechny jsou poznamenány četnými chybami, nedůslednostmi a mezerami. Čtenář využívající knihovnu Leopolda J. Szersznika byl dosud odkázán na prohledávání řady různých katalogů a inventářů, bez záruky stoprocentně jistého výsledku. Situace se změnila v posledních třech letech díky projektu s podporou evropských fondů Ochrana a konservace těšínského dědictví (Ochrana i konserwacja Cieszyńskiego dziedzictwa piśmienniczego, 2008-2010), v jehož rámci byla Szersznikova knihovna, popisována do elektronické databáze.
Viz www.kc-cieszyn.pl
Zpět na obsah čísla
Resumé
Die Evidierung und Bearbeitung der Büchersammlungen Leopold Jan Szerszniks. Eine historische Übersicht
Krzysztof Szelong
Die Bibliothek des in seinem Wohnort öffentlich wirkenden Teschener Gelehrten und Pädagogen Leopold Jan Szersznik (1747-1814) gehört zweifelsohne zu den wertvollsten historischen Büchersammlungen Schlesiens. Entstanden während der zweiten Hälfte des 18. Jahrhunderts und 1802 offiziell für die Öffentlichkeit zugänglich gemacht, erwarb sie noch zu Lebzeiten ihres Gründers den privilegierten Titel „kaiserlich und königlich“ und wurde zur ersten öffentlichen Bibliothek im damaligen Österreichisch-Schlesien.
In den folgenden Jahrzehnten blieb diese Bibliothek dank einer Stiftung ihres Gründers erhalten und stand mehreren Generationen der Bewohner von Teschen zur Verfügung. Die Bereitstellung und Erweiterung des Bücherfonds war selbstverständlich auch mit der Frage der bibliothekarischen Bearbeitung und Erleichterung der Orientierung innerhalb des Bücherbestandes verknüpft. K. Szelong, der Autor der vorliegenden Studie, bietet auf der Grundlage von Archivdokumentation eine Übersicht über die Bemühungen von Bibliothekaren (angefangen mit dem Gründer L. J. Szersznik), dieses Problem zu bewältigen. Im ausgehenden 19. Jahrhundert setzte jedoch ein Rückgang dieser die intellektuellen Bedürfnisse der Bewohner des Teschener Schlesiens befriedigenden Institution ein. Der Bücherfonds wurde nach und nach immer weniger erweitert und dadurch auch unzureichend aktualisiert und erlangte im Laufe der Zeit einen eher historischen Denkmalcharakter. Durch diese Tatsache wurden auch Inventarisierungen und Katalogisierungen des Bestandes beeinflusst. In den 20er Jahren des 19. Jh. erweiterte Albin Heinrich die lokalen und alphabetischen Kataloge, die zu den meisten thematischen Bereichen der Bibliothek bereits von L. J. Szersznik geschaffen worden waren. Heinrichs Nachfolger Karl Schwarz wurde in den 30er und 40er Jahren des 19. Jh. vor die Pflicht gestellt, neue Inventare und Kataloge gemäß den im Hofdekret vom Juni 1825 enthaltenen Empfehlungen zusammenzustellen. Er legte eine Kartei an, in der alle nach 1550 erschienenen Bücher beschrieben werden konnten, was auch die Nachfolger von Schwarz anstrebten. Die zu Beginn der 90er Jahre des 20. Jahrhunderts erfolgte Erstellung des sog. Supplements zum Repertorium der Drucke in der Bibliothek von J. L. Szersznik schloss die letzte Etappe der seit 1808 währenden dokumentierenden Bearbeitung von Szerszniks Sammlungen ab. Das Ergebnis waren einige sich dublierende oder komplementierende Inventare und Kataloge. Leider ist keiner davon komplett, keiner erfüllt die allgemein verpflichtenden Ansprüche auf Evidenz und Bearbeitung von Büchersammlungen, alle weisen dagegen zahlreiche Fehler, Lücken und Inkonsequenzen auf. Der bis jetzt mit der Bibliothek von J. L. Szersznik arbeitende Nutzer musste mehrere Kataloge und Inventare durchsuchen, ohne jedoch die Garantie eines hundertprozentig sicheren Ergebnisses zu haben. Die Lage hat sich in den letzten Jahren jedoch grundlegend geändert, indem im Rahmen des von europäischen Fonds unterstützen Projekts „Schutz und Konservierung des Teschener schriftlichen Erbes“ (Ochrana i konserwacja Cieszyńskiego dziedzictwa piśmienniczego, 2008-2010) auch Szerszniks Bibliothek vollständig für eine elektronische Datenbank beschrieben werden konnte.
Vgl. www.kc-cieszyn.pl
Übersetzt von Václav Bok
