Ročník 3, 1996, č. 2

Obsah:

 

Jaroslava Kašparová
Křesťanských pobožných panen věnček poctivosti a jeho kodaňské vydání z roku 1614 (s. 1-5)
Resumé  Česky  Francouzsky

Mirjam Bohatcová
Signety pražských tiskařů do konce stavovského státu (s. 6-25)
Resumé  Česky  Německy

Petr Mašek
Zámecká knihovna Solca (s. 26-32)
Resumé  Česky  Německy

Hana Beránková
Možnosti heuristiky k dějinám českého knihtisku v římských knihovnách s historickými fondy (s. 33-44)
Resumé  Česky  Francouzsky

A. Baďurová – M. Bohatcová
In margine – staré přípisky v knihách (s. 45-47)

Zprávy (s. 48-56)

Křesťanských pobožných panen věnček poctivosti a jeho kodaňské vydání z roku 1614

JAROSLAVA KAŠPAROVÁ

Příručka, o níž studie J. Kašparové pojednává, je dílem německého kazatele Lukáše Martiniho a byla určena mladým neprovdaným dívkám. Vyšla tiskem v Praze koncem 16. a počátkem 17. století u Michaele Peterleho st. a jeho dědice Václava Maryna z Jenčic v němčině a v češtině. Kromě těchto pražských vydání jsou v bibliografické literatuře citována ještě četná vydání v dánštině, vytištěná v Copenhagen a v Lübecku od roku 1599 do poloviny 17. století. Dosvědčují velkou oblibu tohoto druhu vzdělávací četby mezi dánskými čtenářkami. Dokladem je i exemplář kodaňského vydání u roku 1614 (u Hanse Waldkircha) dochovaný v pařížské Národní knihovně s iniciálami dvou majitelek – na přední desce LMD, na titulní straně KPD. Dřevořezy v tomto vydání jsou totožné s ilustracemi ve vydáních pražských. Zda byly při tisku všech známých reedic použity k výzdobě štočky z dílny M. Peterleho bude nutné doložit podrobným rozborem dochovaných výtisků.

Glorieuse couronne des demoiselles chrétiennes et vertueuses en édition de Copenhagen de 1614

Jaroslava Kašparová

Le manuel "Glorieuse couronne des demoiselles chrétiennes et vertueuses" représente un ouvrage du ministre allemand Lucas Martini destiné aux jeunes filles célibataires. Il a été publié a` Prague a` la fin du 16e et au début du 17e sie`cles par Michal Peterle aîné et par Václav Maryna de Jenčice, son héréditaire, en langues allemande et tche`que. Outre ces éditions praguoises, de nombreuses éditions en danois, publiées a` Copenhagen et a` Lübeck depuis 1599 jusqu'a` la moitié du 17e sie`cle, sont citées par les sources bibliographiques. Elles té-
moignent une grande popularité de ce genre de la littérature instructive parmi les lectrices danoises. L'exemplaire de la Bibliothe`que nationale de France (cote D. 43560), édition danoise publiée a` Copenhagen en 1614 par Hans Waldkirch, conservé en reliure bibliophile (les initiales LMD avec le date 1614 sur le plat supérieur et la provenance manuscrite sur le premier page - les initiales KPD), en fait une bonne preuve.
C'est bien intéressant que cette édition danoise de 1614 compte les me�mes illustrations qu'on trouve dans les éditions praguoises de Peterle et de Maryna. Affirmer que les me�mes clichés provenant de l'imprimerie praguoise de Michal Peterle aîné ont été employés me�me pour toutes les éditions danoises (apparues a` partir de 1599) ce n'est possible qu'apre`s l'analyse détaillée de toutes les éditions et de toutes les traductions de l'oeuvre conservées jusqu'a` nos jours.

Zpět na obsah čísla

Signety pražských tiskařů do konce stavovského státu

MIRJAM BOHATCOVÁ

Signety, osobní značky tiskařů, byly, jak je známo, svobodnou volbou vlastní prezentace na knižním trhu. Přehled situace v prvním období pražského knihtisku ohraničeném bitvou na Bílé hoře ukazuje, že výběr signetu byl zcela individuální bez ohledu na to, zda se jednalo o významnou či druhořadou tiskárnu. Někteří pražští tiskaři používali jako svůj signet erb, někteří používali jen jeden signet, s nímž označovali pouze některé tisky, zatímco jiní, ba i méně významní, měli více signetů a uplatňovali je napořád ve svých tiscích. Často byly signety doprovázeny devizou tiskaře nebo vyjádřením jeho teologického přesvědčení.
Studie M. Bohatcové třídí signety a je rozdělena do následujících oddílů: I. Tiskaři s přídomkem, používající svého erbu jako signetu, II. Tiskaři pouze s jedním signetem, III. Tiskaři s více signety, IV. Upravené kopie signetů patřících jiným tiskařům, V.–XI. shrnutí aspektů, do nichž lze pojednané už signety zařadit, XI. Výhled do budoucna. Celkem je zde popsáno 40 signetů, s citacemi Knihopisu.

Signete der Prager Buchdrucker bis zum Ende des böhmischen Ständestaates

Mirjam Bohatcová

Signete, das persönliche Zeichen der Buchdrucker, war, wie bekannt, eine freie Wahl der Form ihrer Representation auf dem Buchmarkt. Die Übersicht der Situation in der ersten Etappe des Prager Buchdrucks mit der Grenze nach der Schlacht auf dem Weißen Berg (1620) zeigt, daß das Schaffen der Signete ganz individuell war, gleichgültig, ob es sich um wichtige oder zweitrangige Buchdruckeroffizinen handelte. Einige Prager Drucker benützen als Signete ihre Praedikatwappen, andere besassen nur ein Signet, womit sie manchmal nur ihre wichtigsten Drucke bezeichneten, und einige, auch unwichtige Drucker bildeten sich mehrere Signete, die sie in ihren Drucken reich zur Geltung brachten. Sehr oft wurden die Signete mit der Devise des Druckers, oder mit Äußerung seines theologischen Standpunktes begleitet.
Der Artikel von Mirjam Bohatcová ist in XVII. Kapitel geteilt: I. Die Drucker, die in der Funktion eines Signetes seine Wappen gebrauchten, II. die nur ein Signet hatten, III. die sich mehrere Signete bildeten, IV. die sich bei den ausländischen Signeten inspirierten, V-XI. weitere Aspekte, nach den man die Prager Signete einteilen könnte, XII. einen Ausblick in die zukünftige Bearbeitung der böhmischen Signete, besonders nach der Veröffentlichung der Bibliographie der fremdsprachigen Bohemika, die in der Bibliothek der Akademie der Wissenschaften vorbereitet wird.
Bis jetzt handelt es sich um 40 ermittelte Signete. Jedes besitzt hier seine Nummer und ist durch die Nummern des Knihopis identifiziert. Ihre Gestalt ist detailliert beschrieben, mit authentischen Abbildungen begleitet, nur die Größe der Originale ist nich angegeben, bei den wichtigsten ist sie in Knihopis angeführt.

Zpět na obsah čísla

Zámecká knihovna Solca

PETR MAŠEK

Zámek Solca /Solza/ v Karviné byl postaven v roce 1873. Panství Karviná drželi již od 1569 hornoslezští rytíři Larischové, od roku 1748 povýšení ho českého hraběcího stavu. Sňatkem Johanna Josefa Larische (1766–1820) s baronkou Annou von Moennich (†1787) vznikla hraběcí linie rodu Larisch von Moennich. Kdy byl položen vlastní základ larischovské knihovny není možné přesně stanovit, ale lze předpokládat, že již na konci 16. či na počátku 17. vznikal zárodek budoucí knihovny na některém z larischovských objektů.
K nejpodstatnějšímu rozšíření knižního fondu a položení historického základu knihovny došlo pravděpodobně až na počátku 19. století, kdy se součástí larischovských sbírek staly fragmenty dvou významných knihoven, Orliků z Laziska a Vetterů von der Lilie.
Orlíkovská knihovna obsahuje okolo 250 bibliografických jednotek. Jde o knihy 16.–18. století, vesměs latinské, francouzské a italské, v menší míře německé.
Dochovaná knihovna hrabat Vetterů von der Lilie obsahuje více než 50 bibliografických jednotek. Součástí osobní sbírky hraběte Karla Vettera je též menší fragment knihovny Josefa Anderase z Beretzko, v níž nalezneme rozmanité spektrum oborů – lékařství, chemii, encyklopedická díla, právo i genealogii.
Ostatní části zámecké knihovny Solca, které nepocházejí ze sbírek hrabat Orliků a Vetterů shromáždili hrabata Larischové a Larisch-Moennichové.
Celkový počet svazků v dnešní zámecké knihovně Solca je 1072, z toho 9 rukopisů, 59 tisků ze 16. století a 948 starých tisků. K tomu je třeba připočítat několik desítek svazků uložených v Knihovně Akademie věd ČR a asi okolo 130 tisků uložených v Zemském archivu v Opavě.
Většina knih je tištěna v latině, asi třetina je německá, zbytek tvoří díla francouzská, v menší míře anglická. Z latinských knih je podstatná část tištěná v německých zemích. Fond byl již částečně charakterizován prostřednictvím dílčích popisů knihoven hrabat Orliků a Vetterů, ve kterých byl položen důraz na chemické a alchymistické spisy.
Jinak dominuje v celkovém fondu právnická literatura a sbírky zákonů. Z ostatních oborů je zastoupena filosofie, filologie, militaria, fyzika. Občas nalezneme cestopisy, románovou literaturu a biografie významných osobností z konce 18. století.

Schloßbibliothek Solca (Solza)

Petr Mašek

Schloß Solca (Solza) in Karviná wurde im Jahre 1873 gebaut. Das Herrschaftsgut Karviná war schon vom Jahr 1569 im Besitz der Ritter von Larisch, die im Jahre 1748 in den Adelstand tschechischer Grafen erhoben wurden. Aufgrund der Heirat von Johann Josef von Larisch (1766-1820) mit Baronin Anna von Mönnich (+1787) erstand die Graflinie des Stammes Larisch von Mönnich.
Wann wurde die larische Bibliothek gegründet kann man nicht genau sagen. Man kann aber annehmen, daß der Grund der Bibliothek schon am Ende des 16., oder am Anfang des 17. Jahrhunderts an einem der larischen Objekte gelegt wurde. Es ist wahrscheinlich, daß erst am Anfang des 19. Jahrhunderts wurde die Bibliothek historisch gegründet und kommt zur wichtigsten Erweiterung des Buchfonds. In dieser Zeit wurden nämlich Fragmente zwei bedeutender Bibliotheken - Bibliotheken Grafen Orlik von Laziska und Grafen Vetter von der Lilie - zu dieser Bibliothek angeschlossen.
Die Orlikbibliothek enthält etwa 250 Einheiten. Es handelt sich meistens um lateinische, französische und italienische, aber auch wenige deutsche Bücher.
Die erhaltene Bibliothek der Grafen Vetter von der Lilie enthält mehr als 50 bibliographischer Einheiten. Zu persönlicher Sammlung des Grafen Karl Vetters gehört auch ein kleinerer Fragment der Bibliothek von Josef Andreas von Beretzko, wo wir Bücher aus vielen verschiedenen Gebieten - wie Medizin, Chemie, Enzyklopädien, Rechtswissenschaft und Genealogie - finden.
Andere Teile der Schloßbibliothek Solca, die nicht aus der Sammlungen Grafen Orlik und Vetter stammen, wurden von Grafen von Larisch und Larisch-Mönnich angesammelt.
Die Mehrheit der Bücher ist lateinisch gedruckt, ein Drittel ist deutsch und der Rest sind französische und wenige englische Werke. Mehrzahl der lateinischen Bücher wurde meisten in deutschsprachigen Ländern gedruckt. Der Buchbestand wurde schon teilweise in Berichten über die Bibliotheken Grafen Orlik und Vetter beschrieben: in diesen Beschreibungen stehen an erster Stelle chemische und alchimistiche Werke.
Sonst dominiert dem Fonds rechtswissenschaftliche Literatur und Gesetzbücher. Aus anderen Bereichen sind hier auch Philosophie, Philologie, Militaria und Physik vertreten. Man kann hier aber auch Reisebeschreibungen, Romane und Biographien bedeutender Persönlichkeiten aus Ende des 18. Jahrhunderts finden.
Die Zahl der Bände des heutigen Bestandes der Schloßbibliothek Solca (im Nationalmuseum in Prag aufbewahrt) beträgt 1072 Werke, davon 9 Handschriften, 59 Drucke aus 16. Jahrhundert und 948 alte Drucke. Dazu muß man auch ein paar Zehner Bände zurechnen, die in der Bibliothek der Akademie der Wissenschaften der Tschechischen Republik aufbewahrt sind und genau so auch etwa 130 Drucke, die sich im Landes Archiv in Opava (Troppau) befinden.

Zpět na obsah čísla

Možnosti heuristiky k dějinám českého knihtisku v římských knihovnách s historickými fondy

HANA BERÁNKOVÁ

Studie shrnuje výsledky průzkumu bohemikální tiskařské produkce, uchovávané v nejvýznamnějších římských knihovnách s historickými fondy (Biblioteca Apostolica Vaticana, Biblioteca Centrale Vittorio Emanuele II., Biblioteca Casanatense, Biblioteca Vallicelliana a Biblioteca Angelica) provedeného během autorčina studijního pobytu u římské pobočky českého Historického ústavu v Římě. Průzkum byl proveden v rámci prací na Bibliografii cizojazyčných bohemikálních tisků z let 1501–1800, kterou připravuje knihovědné oddělení Knihovny Akademie věd. Podstatná část příspěvku tedy přináší popis struktury fondů římských knihoven s největšími soubory starých tisků, způsob jejich zpřístupnění a nástin možností bohemikálního výzkumu v jednotlivých knihovnách..

Abbozzo delle ricerche riguardanti la storia della stampa boema nelle principali biblioteche romane con i fondi di libri antichi

Hana Beránková

Struffando la borsa di studio presso l'Istituto Storico Ceco a Roma, mi sono dedicata alla ricerca scientifica riguardante i libri antichi di provenienza boemicale depositati nelle principali biblioteche romane. L'indagine fa parte del progetto di evidenza della produzione boemicale nelle lingue straniere conservata nelle biblioteche ceche e straniere, eseguito nel Dipartimento di bibliologia della Biblioteca dell'Accademia delle Scienze della Repubblica Cecha. L'articolo presenta le concllulsioni della menzionata ricerca insieme con la caratteristica fondamentale dei fondi di libri antichi delle principali biblioteche romane.

Zpět na obsah čísla