Aktuální číslo

Česká literatura 59, 2011/3

Studie

Petr Steiner: Revolucionáři k sežrání. Proces s Rudolfem Slánským a spol. jako romance

Studie analyzuje politický proces s Rudolfem Slánským, generálním tajemníkem Komunistické strany Československa, a jeho třinácti spoluobžalovanými, jenž se odehrál na konci roku 1952. Autor vycházá z postřehu Karla Marxe, podle nějž je ironie dějin výsledkem žánrové katachréze: tragická událost se stává komickou, když se odehraje podruhé. To pochopitelně vyvolává otázku: „K jakému žánru zpovědní procesy náleží?“ Dle autora studie ztělesňují výpovědi/zpovědi Slánského a jeho údajných spoluspiklenců žánr romance. Zaznamenávají hrdinný boj s falešným vědomím, jemuž se obžalovaní dříve poddali, a vrcholí znovuobjevením skutečného třídního vědomí, jež ukončuje jejich trapné odcizení se dějinám lidstva, tak jak to stojí v Marxově velkém příběhu.

Pavel Jiráček: Teorie verše i jako teorie rytmu a melodie básníkovy promluvy

Studie upozorňuje, že pro moderní versologii je již nadále neudržitelná tradiční metodologická pozice, kdy v literární vědě zastupuje celou teorii (výzkum) verše metrická stylistika. Metrika nezná lexikální význam, její schémata se týkají jen části zvukové roviny a nijak nezasahují do smyslu básnického textu či do významu verše. Autor předkládá tezi, že pro další myšlenkový rozvoj současné české teorie verše je třeba znovu objevit básnickou promluvu a zavést kategorii subjektu jako výchozí pojem vědecké reflexe. V této souvislosti studie podrobně odkazuje na nemetrickou teorii rytmu Henriho Meschonnica (1932–2009) a do centra nového versologického výzkumu (teorie) staví jeho pojetí rytmu jako organizace pohybu mluvy subjektem. Rytmus je podle Meschonnica pohybem hlasu v psaní, v rytmu každé řeči (nejen básnické) neslyšíme zvuk, ale subjekt.  V další úvaze autor zavádí pojem rytmicko-melodické predikace, která se váže k pojmu predikace a k její tempo-modální aktualizaci. Základem hodnotového dění ve verši je slabika, tím je verš ještě více rytmicko-melodickou než tempo-modální výpovědí o subjektu. Rytmicko-melodická projekce predikačního aktu rozšiřuje ve verši subjektivitu mluvčího i do oblasti reference. Rozklad slova na slabiky způsobuje, že rytmicko-melodickou hodnotovost získává ve verši i vztah mezi označujícím a označovaným. Na základě rozsáhlých výzkumů individuálního vnímání jako aktuálního hodnotového pohybu, ve kterém subjektivita básnické promluvy žije, se v závěru studie autor pokouší vytvářet konstrukty vnitřnětextové personální a nepersonální subjektivity na rovině rytmického subjektu lyrického díla.

Andrea Kapustová: Valence lyrického subjektu (Jak také vnímatel rekonstruuje z básnických textů lyrický subjekt)

Studie si klade otázku, jak vnímatel přistupuje k textu básně, jak může probíhat vnímání básnických textů současné lyriky, co se při něm děje a do jaké míry a na základě čeho, je možné ho popsat. Autorka vychází z předpokladu, že v textu lze popsat jisté prvky, za pomoci kterých si vnímatel vytváří (konstruuje) nebo znovu vytváří (re – konstruuje) lyrický subjekt. Tyto možné opěrné body v textu označuji jako valenční prvky. Jedná se o takové entity světa textu, jež vnímatel může spojovat s lyrickým subjektem, mohou mu jej pomoci charakterizovat, ustavovat a dotvářet. Jeden z možných valenčních prvků představuje gramatická osoba. Vnímatelovo postupování lyrickým textem a jeho tvorbu obrazu o lyrickém subjektu autorka chápe také jako recepční postup dosahování spojistosti textu, vytváření koherence textu. Na příkladech z debutů poezie 80. a 90. let se snaží ukázat, jaké mohou být hypotetické vnímatelovy kroky při čtení těchto lyrických textů. Konkrétně načrtává úseky textu, jež nazývá „osobovostí“ a „neosobovostí“, tyto úseky vstupují do hry při vnímatelově stmelování textu, resp. při postupném vytváření si představy o lyrickém subjektu. Kromě toho může podobnou roli při vnímání textu sehrávat princip výstavby textu.

Texty

Tomáš Glanc: Hans Ulrich Gumbrecht v zajetí přítomností

  Text ke stažení zde.

Hans Ulrich Gumbrecht: Umírněný obdiv v rozšířené přítomnosti. K proměně našeho vztahu ke klasikům

  Ukázka z knihy Unsere breite Gegenwart (Naše široká přítomnost, 2010), přeložila Ina Marešová.

Hans Ulrchich Gumbrecht působí jako profesor srovnávacích literatur na Stanford University. Zabývá se problémy současné estetiky, filozofie, literární vědy, esejistikou. Napsal kromě četných studijí mj. dějiny španělské literatury (Eine Geschichte der spanischen Literatur [1990]), monografie In 1926: Living at the Edge of Time (1997), The Powers of Philology (2003), The Production of Presence: What Meaning Cannot Convey (2004), In Praise of Athletic Beauty (2006), Stimmungen lesen. Über eine verdeckte Wirklichkeit der Literatur (2011). Jeho knihy jsou přeloženy do řady jazyků, vydal mnoho sborníků jako (spolu)editor (např. s Friedrichem Kittlerem a Bernhardem Siegertem: Der Dichter als Kommandant. D’Annunzio erobert Fiume [1996] nebo s Michaelem Marrinanem: Mapping Benjamin. The Work of Art in the Digital Age [2004]).

Rozhledy

Tereza Hadravová: Kognitivní estetika čtení. Zamyšlení nad knihou Petera Stockwella

Předmětem článku je kniha Petera Stockwella Texture: A Cognitive Aesthetics of Reading (2009). Autorka nejprve knihu uvádí do souvislosti s kognitivní gramatikou rozvíjenou od 80. let mj. Ronaldem Langackerem. Poté co podrobně představí jednotlivá témata, která Stockwell v knize rozvíjí, zaměří se na Stockwellovo pojetí estetické působnosti literárního díla.

Recenzní blok k Dějinám nové moderny

Přibližně před pěti lety probíhala na stránkách České literatury diskuze o tom, jak psát literární dějiny. Výměna názorů, do níž se zapojili Pavel Janoušek, Vladimír Papoušek, Dalibor Tureček, Tomáš Glanc a Aleš Haman, byla součástí širší metodologické rozpravy charakterizující českou literárněvědnou bohemistiku tohoto období. V nedávné době pak vyšlo několik rozsáhlých literárněhistorických prací, jimž Česká literatura záměrně věnovala zvýšenou pozornost a vyzvala k recenzi vždy několik specialistů. V nynějším čísle uveřejňujeme trojí reflexi Dějin nové moderny, knihy, na jejímž vzniku se podíleli pracovníci Ústavu české literatury a literární vědy FF Univerzity Karlovy a Ústavu bohemistiky FF Jihočeské univerzity a již pod hlavní redakcí Vladimíra Papouška v létě 2010 vydalo nakladatelství Academia.

Autory recenzí jsou prof. Aleš Haman (FF JCU, České Budějovice), prof. Herta Schmid (Institut für Slavistik Universität Potsdam) a dr. Peter A. Zusi (School of Slavonic and East European Studies, University College London).

Recenze Aleše Hamana ke stažení zde.

Recenze

Ladislav Jehlička: Křik koruny svatováclavské / Jana Davidová Glogarová

René Bílik: Historický žáner v slovenskej próze / Joanna Królaková

Růžena Grebeníčková: Máchovské studie / Dalibor Tureček

Aleš Haman, Radim Kopáč (edd): Mácha redivivus (1810–2010) / Dušan Prokop

Robert Darnton: The Case for Books  / Jiří Trávníček

Kronika a glosy

Petr Píša: Nový časopis pro studium 18. století

Lucie Peisertová: Naše Itálie – 31. ročník plzeňského sympozia

Martin Lukáš: Zpráva z prvního ročníku mezinárodní sympozia Umění a kultury střední Evropy

Informatorium

Autoři čísla

Odborné biogramy hlavních přispěvatelů ke stažení zde.

Normal 0 21 MicrosoftInternetExplorer4

Iva Krejčová Ohlas Písně o Nibelunzích ve vztahu k RK