Z monitoringu tisku

Šéf Akademie věd: Mladí vědci se vrátit chtějí. Jenže je odrazují čeští politici.

Výstup z odborné diskuze k projektovému záměru IPn Efektivní systém hodnocení a financování výzkumu, vývoje a inovací


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Abicko  > 2007  > prosinec  > Věda a výzkum

QUODLIBET O METODÁCH V BIOMEDICÍNĚ

Obrázek k článku 

V penzionu Hrádek v Orlických horách se ve dnech 20.–21. září 2007 uskutečnilo setkání s názvem Quodlibet o metodách v biomedicíně (s podtitulem Pokroky a úskalí biomedicínských metod v experimentech in vivo), jehož cílem se staly diskuse věnované využití moderních postupů ke studiu imunologie a fyziologie prasete.

Druh Sus scrofa jako největší zdroj živočišných bílkovin ze suchozemských zvířat (40 % masa v lidské dietě) s miliardou chovných jedinců provází člověka již přes deset tisíc let (jak ukázaly fosilie domestikovaného prasete v Hallan Cemi u Diyarbakiru na jihozápadě Turecka, které nedávno nalezl Michael Rosenberg z Univerzity v Delaware). Výzkum druhu je zaměřen jak na zdraví tohoto významného hospodářského zvířete, tak na zdraví člověka, protože některé nemoci jako salmonelóza mohou mít zdroj právě v prasečích chovech.

Výzkum prasete má mnohé přednosti: laboratorní prasata jsou velmi dobrým modelem pro studium zánětu, sepse, kardiovaskulárních onemocnění aj.; prasata slouží k získávání kožních štěpů a studují se jako potenciální zdroj orgánů při transplantacích. Díky epiteliochoriální placentaci jsou vynikajícím modelem pro vývojovou imunologii, protože jejich placentou neprostupují mateřské protilátky. Prasata mají vyšší biochemickou homologii s lidmi než laboratorní hlodavci. Podobná radiosenzitivita jako u lidí předurčuje prasata k radiobiologickému modelu.

Pořádajícími organizacemi semináře byly Mikrobiologický ústav AV ČR a Česká imunologická společnost. Hostitelem se staly laboratoře v Novém Hrádku (součást sektoru imunologie a gnotobiologie pořádajícího ústavu), které účastníci navštívili v druhém dni setkání. Zde mohli mladí vědci spatřit unikátní chovy laboratorních zvířat ve sterilních izolátorech, které se tu vyvíjejí na akademické půdě již půl století.

Setkání neslo název Quodlibet (z lat. Quod libet – Co je libo). Takto se ve středověku označovaly velké výroční disputace, při nichž mohl univerzitní mistr předložit svým kolegům libovolnou otázku. Podobná volnost provázela setkání v Orlických horách. Přednost proto dostala témata metodická a z metod zejména ty, které se ještě vyvíjejí. Pracovníci převážně z mikrobiologického a veterinárního výzkumu dále probírali metodická úskalí (označovaná krásným anglickým slovem pitfalls). Nejednalo se tedy o dílčích výsledcích, které jsou námětem většiny konferencí.

Přednášky uvedl hlavní organizátor Ing. I. Šplíchal (Laboratoř imunitních regulací MBÚ AV ČR). Poté promluvili brněnští vědci Dr. V. Celer (Veterinární a farmaceutická univerzita) o využití scFv protilátek, Dr. J. Matiašovic (Výzkumný ústav veterinárního lékařství) o mikroarrays, Dr. A. Lojek (BFÚ AV ČR) o úskalích sledování reaktivních metabolitů kyslíku a dusíku a Dr. I. Rychlík (VÚVeL) o genech virulence u Salmonelly. Mladí domácí vědci Dr. T. Hrnčíř a Mgr. M. Schwarzer promluvili o využití multiplexu a úskalí LNA sond v polymerázové řetězcové reakci. Dr. H. Kovářová z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky v Liběchově poukázala na meze proteomiky a Ing. M. Tománek z Ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi přednášel o vývojové kompetenci buněk.

K pohodě Quodlibetu přispěla příjemná obsluha holandskými majiteli penzionu a pěkné horské počasí. Večer se tak účastníci mohli navzájem seznámit v družné diskusi pod noční oblohou. Hlavním kladem setkání byly nové interdisciplinární kontakty. Nízké vložné (díky sponzorům) umožnilo převažující účast mladých lidí, takže věkový průměr účastníků se pohyboval kolem třiceti let. O úspěchu Quodlibetu vypovídá i to, že si účastníci slíbili, že si ho v příštích letech zopakují.

Ilja Trebichavský a Igor Šplíchal,
Mikrobiologický ústav AV ČR, v. v. i.