Skrze vlastní vkus rozumíme (ne)vkusu druhých. Určujeme tak svou i cizí pozici v symbolickém sociálním prostoru. Vkus stojí za volbami, v nichž se utváří odlišné životní styly. Vytříbenost vkusu a spotřeby představuje významnou složkou kulturního kapitálu. Stává se prostředkem vymezujícím naše statusové postavení.
Tato kniha se zabývá problematikou kulturní diferenciace jako jedné ze sfér procesu třídní strukturace. Vedou v české společnosti odlišnosti v životním stylu ke vzniku symbolické hranice mezi sociálními třídami?
Empirická část sleduje dvě propojená témata: obecnou hypotézu homologie, podle níž je postavení v sociální stratifikaci hierarchicky svázáno s odlišným životním stylem v oblastech vysoké kultury, masové/nízké kultury, elegance v oblékání, zdravého způsobu života a okázalé spotřeby spolu s jejím protipólem — kulturou materiální nezbytnosti; druhé téma představuje hypotézu stratifikační podmíněnosti nového fenoménu kulturního všežroutství. Kulturní všežrouty charakterizuje multikulturní kapitál, tj. „bezbřehost“ vkusu spojeného jak s vysokou, tak masovou kulturou.
Ač je třídní homologie nepochybně od počátku devadesátých let pozvolně narušována postupnou individualizací životního způsobu, přesto neztrácí na významu. Naopak, jak ukazují analýzy dat z výzkumu MML TGI 2004, nabývá poněkud jemnějších a složitějších forem kulturního kapitálu, jako například cit pro okázalou spotřebu. Obecně výsledky ukazují na to, že jakkoli lze v kontextu dalších procesů růstu sociálních nerovností po roce 1989 kulturní praxi z věcného hlediska považovat spíše za slabou formu třídní strukturace, ta se přesto významně podílí na vymezení symbolické mezitřídní hranice, která v naší společnosti vede mezi světem manuální a nemanuální práce.
Vydal Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. v roce, 165 s., ISBN 978-80-7330-154-5.
