Z monitoringu tisku

Šéf Akademie věd: Mladí vědci se vrátit chtějí. Jenže je odrazují čeští politici.

Výstup z odborné diskuze k projektovému záměru IPn Efektivní systém hodnocení a financování výzkumu, vývoje a inovací


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Abicko  > 2007  > leden  > Portréty z archivu

JOSEF KLVAŇA (1857–1919)

Obrázek k článku 

Letos si připomínáme 150 let od narození profesora Josefa Klvani, který zasvětil svou vědeckou práci zkoumání vyvřelin a od počátku 20. století se intenzivně zabýval národopisem.

Josef Klvaňa se narodil 22. 1. 1857 ve Vídni, ale od dětství vyrůstal na Moravě. S Moravou, především s její přírodou a kulturou, zůstal spojen po celý svůj život, s výjimkou vysokoškolských studií. Navštěvoval školy v Lipníku a v Olomouci, odkud odešel na pražskou univerzitu. Studoval přírodní vědy a mezi jeho vyučujícími se objevují jména známých vědců, jakými byli například Ladislav Čelakovský nebo Antonín Frič. Od roku 1879 Klvaňa pracoval jako asistent profesora Emanuela Bořického, mineraloga a zakladatele české petrografie, a po jeho smrti (1881) přešel do mineralogického oddělení Musea Království českého. Vliv Bořického je patrný na veškeré další Klvaňově práci a výzkumech – stejně jako on se zabýval zkoumáním vyvřelin, dokončil a vydal první díl Bořického spisu Porfyry a porfyrity křemenné (1881).

K vědecké činnosti Klvaňa brzy přidal pedagogické působení. Složil profesorské zkoušky a začal vyučovat na gymnáziu v Kroměříži (1882–1884) a později v Uherském Hradišti (1884–1894), další čtyři roky pak zastával funkci školního inspektora v hodonínském okrese. Ve stejné době současně publikuje výsledky svých dosavadních bádání, vycházejí jeho práce O třetihorních sopečných horninách na Moravě a ve Slezsku vůbec a bánovsko-bojkovických zvláště (1885) a Petrografický příspěvek k poznání vyvřelých hornin na Moravě a ve Slezsku (1889). Přispíval do řady odborných časopisů, uveďme například Zprávy české učené společnosti, Časopis Matice moravské, Vesmír, Komenský, Zora, spolupracoval s Musejním spolkem v Brně, účastnil se přípravných prací pro Vlastivědu Moravskou, jejíž první díl vyšel roku 1897. Psal články o geologickém okolí Kroměříže, zaměřil se na popis oblastí severovýchodní a jihovýchodní Moravy.

Návrat na Moravu znamenal pro Klvaňu objevení nového předmětu zájmu a studia – od počátku 20. století se začíná intenzivně zabývat národopisem. Vyrůstal v generaci moravských literátů cenících si místní svéráz, byl výborným kresličem a fotografem, podrobně znal především východní Moravu. Všech těchto předpokladů a schopností využil ke studiu moravských lidových krojů, zejména hanáckého a slováckého, pokoušel se o mapování moravských krojových oblastí. Věnoval se zkoumání lidových ornamentů, krojů a výšivek, shromáždil cenné sbírky památek lidového umění. Klvaňova soukromá sbírka starých moravských výšivek se srovnávacími doklady z Čech a Slovenska patří k nejvýznamnějším na Moravě. Od roku 1899 se tak k jeho bohaté bibliografii přidávají statě a pojednání s národopisnými tématy, které vycházejí dokonce i v zahraničních sbornících a časopisech – Kroj hanácký vůbec a Tovačovský zvláště (Národopisný sborník, 1900), Kroje lidové na Moravě (Moravská čítanka, 1907), Kroje lidové na moravském Slovensku (Annales Musei Franciscei, 1887–1909). Za zmínku stojí také skutečnost, že patřil k prvním propagátorům tvorby malíře Joži Úprky.

Poslední etapou bohaté vědecké i pedagogické dráhy Josefa Klvani je jeho působení v Kyjově, kde byl v letech 1898–1919 prvním ředitelem nově založeného státního reálného gymnázia. Prožil zde těžká léta 1. světové války, během níž byla škola uzavřena a profesorský sbor doslova rozehnán, ale dočkal se obnovení ústavu po vzniku Československé republiky. Válečné roky, spjaté s velkým vypětím a vyčerpáním, se nenávratně podepsaly na Klvaňově zdraví. Zemřel po druhém záchvatu mrtvice v Kyjově 13. 8. 1919.

Marie Bahenská,
Masarykův ústav – Archiv AV ČR