Z monitoringu tisku

Šéf Akademie věd: Mladí vědci se vrátit chtějí. Jenže je odrazují čeští politici.

Výstup z odborné diskuze k projektovému záměru IPn Efektivní systém hodnocení a financování výzkumu, vývoje a inovací


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Abicko  > 2007  > květen  > Výročí

SLOVO DRAMATURGA K PROGRAMU JUBILEJNÍHO KONCERTU

Obrázek k článku 

Asi mi dáte za pravdu, že průběh slavnostního večera, rekapitulujícího 20 let, by se měl od běžného koncertu lišit. Měl by představit orchestr ve všech jeho funkcích, možnostech a odstínech – jako svébytné těleso, které interpretuje literaturu orchestrální i instrumentální, ale i jako partnera pro sólisty a sbory v dílech kantátových či oratorních.

Aby důstojnost večera korespondovala s věhlasem instituce, která orchestr svým jménem zaštiťuje, začala dramaturgie vznikat už před bezmála dvěma lety.

Po úvodní, virtuózní Klasické symfonii Sergeje Prokofjeva, v níž orchestr zúročí prakticky všechno, čemu se za dvacet let naučil, zazní v pražské premiéře dílo současného moravského autora Evžena Zámečníka. Připomeňme si například 4. leden loňského roku, kdy na slavnostním večeru ke 110. výročí České filharmonie a potažmo Novoročním koncertu Akademie věd doplnil Smetanu a Dvořáka na trojici interpretovaných autorů právě tento skladatel. Nešlo o náhodu, jméno Zámečník dlouhodobě reprezentuje to nejlepší z odkazu české hudební kultury u nás doma i navenek, v zahraničí. Tedy i my jsme vybrali do slavnostního večera, trochu symbolicky, ale i programově, jeho velkolepou kantátu Lašské jaro pro sólovou violu, baryton, smíšený sbor a velký orchestr jakožto onen prvek bilancující, který by ve dvacetiletém ohlédnutí za činností orchestru rovněž neměl chybět. Jedná se bezesporu o dílo autobiografické, které si autor před 18 lety napsal k padesátinám. Zralý umělec se vrací v rodném městě Frýdku-Místku do dětství, kdy všechno bylo "jinak". Tento pochopitelný nástin sentimentu a patosu v sólové viole a barytonovém umělcově "svědomí" skvěle vyvažují veselé, až rozpustilé reminiscence regionálních lidových písní ve sborových, typicky zámečníkovských stylizacích. Sólového partu se ujal umělec z nejpovolanějších, jeden z nejžádanějších barytonů současnosti, sólista Národního divadla Ivan Kusnjer.

Ve druhé polovině večera zazní klasici – Grieg a Dvořák. Není neznámo, že ti dva k sobě chovali vzájemný respekt a možná i platonický přátelský vztah. Dvořák posílá svému "guru" rukopisy svých děl k posouzení, Grieg z dalekého Severu chválí a pozorně sleduje strmě stoupající hvězdu geniálního Čecha. V jednom večeru se ale jejich díla příliš často nepotkávají – tentokrát se tedy naskýtá jedinečná příležitost. Ve slavném a krásném Griegově klavírním koncertu se představí náš "dvorní" sólista David Šugárek. V závěrečném slavnostním Dvořákově Te Deum, které dramaturgové se zřejmou pokorou zařazují do programů pouze při zvláštních a slavnostních příležitostech, se – opět trochu symbolicky – ke stálici světových operních scén a koncertních pódií Ivanu Kusnjerovi připojí obrovský pěvecký talent a vycházející hvězda, sopranistka Olga Krumpholzová.

Pavel Hryzák