TŘI OTÁZKY PRO ŘEDITELE ÚSTAVŮ AV ČR, VEŘEJNÝCH VÝZKUMNÝCH INSTITUCÍ

              

V letním dvojčísle Akademického bulletinu jsme uveřejnili úplný přehled nově jmenovaných ředitelů akademických pracovišť – veřejných výzkumných institucí. Všem čelným představitelům vědeckých ústavů jsme shodně položili tři otázky:

1. Jakým směrem plánujete vést rozvoj vašeho vědeckého pracoviště?
2. Co děláte pro dosažení excelence ve výzkumu?
3. Můžete už nyní hodnotit, jak se Vám pracuje v novém právním statutu?

V tomto čísle otiskujeme prvních čtrnáct odpovědí, které přišly do uzávěrky. Některé odpovědi jsme museli redakčně krátit, ale jejich plné znění najdete na http://abicko.avcr.cz/.

---

I. OBLAST VĚD O NEŽIVÉ PŘÍRODĚ

---

RNDr. Václav Cílek, CSc.,
Geologický ústav AV ČR, v. v. i.

1. Doba vertikálního plánování je za námi, směr vědy si vědci určují sami tak, aby dostali granty a aby téma bylo publikovatelné v tzv. lepších časopisech. V takto nastavených podmínkách je hlavním zaměstnáním ředitele neškodit ostatním.
2. Říkám lidem, že jednou budeme muset platit dluhy vlád a že se pak může snadno stát, že kromě jiného dojde k redukci počtu vědců, takže je v jejich zájmu prosím, aby měli pěkné výstupy.
3. Můžu, ale nechci.

Prof. Ing. Jan Flusser, DrSc.,
Ústav teorie informace a automatizace AV ČR, v. v. i.

1. Nechci určovat direktivně nějaké prioritní směry a předepisovat svým kolegům, jakou problematikou se mají či nemají zabývat. K tomu nemám potřebný přehled ve všech oborech činnosti ústavu, a navíc v současném systému účelového financování by to ani nebylo možné. Budu však prosazovat, že „právo na život a podporu“ mají v našem ústavu jen směry prokazatelně úspěšné, ať už se úspěch projevuje kvalitními publikacemi nebo dobrými aplikacemi, o které je zájem.
2. Mám trochu usnadněnou úlohu, protože už bývalý ředitel ústavu prof. Mareš razil zásadu, že jeden špičkový výsledek je lepší než deset průměrných. Požadavek excelence byl tedy v našem ústavu uplatňován (a pracovníky akceptován) již v minulosti a já nebudu muset v tomto směru nijak zásadně měnit myšlení lidí. Samozřejmě se budu snažit vylepšit konkrétní nástroje, od atestačních kritérií až k mimořádným odměnám za špičkové publikace, ale to by bylo na delší povídání.
3. Srovnává se mi těžko, neboť jsem v minulých podmínkách funkci ředitele nevykonával. Statut v. v. i. nám zatím přinesl hlavně velký nárůst administrativy, nutnost přepracovat všechny vnitřní předpisy, povinnost mít dozorčí radu, provádět audit apod. Žádnou věc, která by pozitivně ovlivnila vědeckou činnost ústavu, jsem zatím nezaznamenal, ale třeba se v budoucnu nějaké klady objeví.

RNDr. Radan Huth, DrSc.,
Ústav fyziky atmosféry AV ČR, v. v. i.

1. Obecně řečeno, snažím se kultivovat a dále rozvíjet liberální prostředí, které na našem ústavu již tradičně panuje. Domnívám se, že právě liberální prostředí je důležitým předpokladem pro kvalitní vědeckou práci a pro zapojení mladých vědeckých pracovníků. Mým cílem je udržet Ústav fyziky atmosféry mezi nejlépe hodnocenými pracovišti Akademie věd.
2. Snažím se výzkumné pracovníky odstínit od dopadů administrativních opatření, změn právních statutů, změn právních norem. Prosazuji, aby hospodářská správa byla servisem pro vědce a nikoliv naopak, kdy leckde hospodářská správa stanoví pravidla výhodná pro ni, nikoliv pro tvůrčí pracovníky. Dále jsem využil možností daných statutem v. v. i. a zavedl mzdový systém zvýhodňující kvalitní a produktivní vědce – viz níže. Připravuji systém odměňování za publikační aktivitu, vedení doktorandů a diplomantů a za další aktivity, které jsou projevem vědecké kvality.
3. Většina změn vyvolaných přechodem na statut v. v. i. je převážně administrativního, administrativně-ekonomického a formálního charakteru. Snad jedinou změnou významnou pro většinu pracovníků je možnost vytvoření vlastního mzdového předpisu. Této možnosti jsme u nás plně využili a vytvořili mzdový systém, který finančně ohodnocuje skutečnou výkonnost pracovníků, nikoliv „odsezená“ léta.

Doc. RNDr. Petr Lukáš, CSc.,
Ústav fyziky materiálů AV ČR, v. v. i.

1. Fyzika materiálů a materiálové vědy patří k rychle a trvale se rozvíjejícím vědním disciplínám s poměrně rychlým dopadem do průmyslové sféry. Celosvětově existuje v těchto oblastech mnoho aktivních institucí. Výzkumné aktivity ÚFM samozřejmě pokrývají jen segment celosvětově studované problematiky. Je to zejména pečlivě zvolená specializace, která umožňuje konkurenceschopnost ÚFM. Volba specializace znamená koncentraci tam, kde lze očekávat zásadní výsledky s těmi lidskými a přístrojovými kapacitami, které máme k dispozici. Ne vždy můžeme konkurovat kvantitou (a bohužel leckdy ani kvalitou) přístrojového vybavení. O to víc se vyžaduje nasazení mozkové kapacity. Konkrétní rozvoj pracoviště vidím zejména v poskytování dobrých možností mladým vědeckým pracovníkům, v širším zapojení ústavu do rámcových projektů EU a dalších forem mezinárodní součinnosti, ve spolupráci s vývojovými laboratořemi mezinárodních koncernů působících na území ČR a v cíleném získávání nezbytných moderních přístrojů.
2. Jsem přesvědčen, že v rámci ústavu je možno již řadu let právem považovat některé vědecké pracovníky a skupiny za excelentní. Doložit to lze standardním způsobem (vysoký počet publikací ve špičkových mezinárodních časopisech daného oboru, vysoký počet pozvaných přednášek, vysoký citační ohlas). K udržení a rozšíření tohoto stavu používáme mj. motivační opatření, která nemusí být nutně vždy materiální povahy. Např. každoročně každý vědecký pracovník předloží přehled své publikační činnosti (a citačního ohlasu), který je pak k dispozici všem ostatním vědeckým pracovníkům. To samo o sobě vede ke zdravé kolegiální konkurenci.
3. Nový právní statut se nijak výrazně na činnosti ústavu neprojevil. V důsledku složitější struktury řízení přinesl zpomalení v rozhodovacím procesu, na druhé straně má určité malé výhody, např. ve větší volnosti v oceňování nejvýkonnějších pracovníků.

Ing. Vlastimil Matějec, CSc.,
Ústav fotoniky a elektroniky AV ČR, v. v. i.

1. ÚFE by se měl postupně stát vědeckým centrem rozvíjejícím výzkum, vývoj a vzdělávání ve fotonice, a to zejména v oblasti optických senzorů a pokročilých optických komunikací.
2. Vedení ústavu využívá institucionální investiční a mzdové prostředky, prostorová a personální opatření pro podporu jednotlivých pracovníků a skupin s excelentními výsledky. Zároveň se snaží vytvořit podmínky pro doplnění týmu kvalitními pracovníky s dlouhodobějšími zkušenostmi na renomovaných zahraničních pracovištích.
3. Až na zvýšení administrativní zátěže související s přechodem na novou právní formu, nemohu v současné době určit zásadní pozitiva ani negativa.

II. OBLAST VĚD O ŽIVÉ PŘÍRODĚ A CHEMICKÝCH VĚD

---

Prof. Ing. Jiří Hanika, DrSc.,
Ústav chemických procesů AV ČR, v. v. i.

1. Současné projekty a výzkumná témata, řešené v ÚCHP jsou (v mezích ekonomických možností) na výši doby a ústav má solidní perspektivu. Vesměs ve všech výzkumných útvarech jsou „kmenoví“ pracovníci, kteří jsou plně zapojeni do mezinárodního dění v daném oboru a jsou schopni úspěšně soutěžit o účelové finance. Příslibem do budoucna jsou nepochybně doktorandi a mladí kolegové, kteří na ně navazují. Pro budoucí rozvoj ústavu je rozhodující pokračovat v tradičně aktivní a partnerské spolupráci s fakultami vysokých škol a univerzit příbuzného zaměření. Nejdůležitější podmínkou ale bude to, jak se podaří získávat doktorandy a mladé kolegy v budoucnu nejen v rámci tuzemska (v závislosti na počtu a kvalitě absolventů VŠ studia v oborech relevantních pro ÚCHP) ale i ze zahraničí.
   Budoucí rozvoj všech ústavů Akademie věd může být ovšem dramaticky ovlivněn reformou celého rezortu výzkumu a vývoje u nás, případnými změnami formy institucionálního financování veřejných výzkumných institucí ve vazbě na hodnocení vědeckovýzkumných výsledků. Neméně důležité jsou také aplikační výstupy z aktivit mnoha ústavů. Praktické využití vědeckých a výzkumných výsledků bude ovšem záviset na budoucím vývoji podnikatelského prostředí u nás, na možnostech využití prostředků z operačních programů atd.
2. Pojem excelence má mnoho rozměrů a často různorodou interpretaci – počty původních a přehledných článků, monografií, součty impaktních faktorů časopisů, počty citací autorů, realizované patenty a finanční přínosy z nich, míra zapojení laboratoří do mezinárodní spolupráce v oboru, dosažení převratného objevu nebo vynálezu či názor a klasifikace odborného grémia. Bohužel už mnoho času zabraly diskuze o tom, jestli existuje jedno měřítko, jaké váhy pro různé parametry zvolit a podobně. Přitom v každé vědecké komunitě je všeobecně známo jak na tom kdo se svojí úrovní je, jaké postavení mají jednotlivé vědecké týmy a posléze ústavy. Administrativa státní správy má však vždy snahu informace o úrovni vědeckých a výzkumných pracovišť kvantifikovat pokud možno jedním parametrem a tím si zjednodušovat rozhodování o případném institucionálním financování. Přitom ve vědě ale vždy rozhodovala především kvalita výsledků.
   Problém současnosti představuje atomizace ve vědecké práci. Projevuje se při psaní publikací, za což mohou výše zmíněná scientometrická kriteria. Je všeobecně známo, že prakticky užitečné a tedy aplikovatelné výsledky je nezbytné před publikací v odborném periodiku patentově chránit. Podle současných kriterií hodnocení vědy se může ale také stát, že je lepší mít několik publikací, než napsat jednu pořádnou. Roztříštěnost vědeckých témat podporuje i současný grantový systém s relativně malými projekty. Administrativní práce spojená s velkým nebo malým grantem je přibližně stejně náročná. Jestliže je skoro každý vědecký pracovník nositelem nějakého grantu, je pak také jeho administrátorem – úředníkem. Do budoucna bude proto nutné utvářet větší vědecké týmy a samozřejmě na grantech spolupracovat s dalšími pracovišti nejen u nás, ale také v zahraničí.
   Samostatnou kapitolou je vlastní proces posuzování grantových projektů. Efektivnější se zdá být 2 stupňový proces, ve kterém by se na základě stručného popisu cílů projektu napřed vytřídily zajímavé projekty od méně zajímavých a teprve ve druhém kroku by byli předkladatelé vyzváni ke zpracování podrobné kompletní dokumentace a rozpočtu projektu. Výběr projektů by měla v každém případě provést o řád menší množina důvěryhodných a důstojně honorovaných recenzentů, než je předložený počet návrhů projektů. Vždyť také v některých sportovních disciplinách (gymnastika, krasobruslení, parkury, aj.) nemá každý závodník svého rozhodčího. Grantové agentury a její oborové komise by měly být rovněž opatrné na to, aby se společně se žádostí o posudek na grantový projekt neposílaly dobré nápady a náměty našich vědců zadarmo zahraniční konkurenci. Ze zahraničí také dostáváme spíše žádosti o recenze rukopisů hotových článků než grantových projektů.
   Pro dosahování (nikoli dosažení – musí jít o trvalý proces) kvalitních výsledků ve vědě a výzkumu je nutné vyhledávat kvalitní a pro vědu zapálené mladé lidi, jejich motivaci podporovat, vytvářet jim pro jejich práci a další rozvoj dobré podmínky, zbavovat je zbytečného administrativního zatížení, usnadňovat jim vstup na mezinárodní scénu a podporovat jejich samostatnost.
3. Heslem období přechodu dřívějších příspěvkových organizací na veřejné výzkumné instituce byl požadavek nezatěžovat vědecké pracovníky administrativními změnami. Řadoví vědečtí pracovníci ani vedoucí oddělení či laboratoří snad nezaznamenali žádný dopad na kontinuitu řešení svých projektů. Naopak významnou změnu přinesl v loňském roce zaváděný nový ekonomicko-informační systém. Načasování souběhu obou těchto akcí nebylo optimální. Použití nového ekonomického systému přineslo dosti komplikací. Vzhledem k tomu, že jednotlivé projekty různých poskytovatelů mají jiná pravidla a požadavky, je zpracování ekonomické části projektů za použití systému VERSO náročnější.
   Na managementy ústavů bylo soustředěno mnoho úkolů, spojených s přechodem na veřejné výzkumné instituce, zejména pokud šlo o vyjasnění majetkových poměrů, ustavení jejich orgánů a v počáteční fázi také o tvorbu nových interních předpisů a dalších dokumentů. Budoucnost teprve ukáže, jak se uvedená změna projeví v dalším vývoji vědy a výzkumu u nás.

Prof. RNDr. Václav Hořejší, CSc.,
Ústav molekulární genetiky AV ČR, v. v. i.

1. ÚMG je dlouhodobě pracovištěm základního výzkumu v širokých oborech molekulární a buněčné biologie. Tak tomu bude i nadále. Ačkoli jsme rádi, že naše práce má i praktické aplikační výsledky a že u nás vznikají biotechnologické spin-off firmy, hlavní důraz bude i nadále kladen na co nejkvalitnější základní výzkum, jehož výstupy by měly být publikace v mezinárodních časopisech s vysokým impaktovým faktorem. Naším cílem je ve všech ohledech se co nejdříve vyrovnat obdobným zahraničním špičkovým pracovištím, jako jsou např. relevantní německé ústavy Společnosti Maxe Plancka.
2. Myslím, že klíčem je pravidelné náročné hodnocení produktivity výzkumných skupin a hlavně vyvozování důsledků (pozitivních i negativních). Na našem ústavu došlo v loňském a letošním roce v souvislosti s přestěhováním do nové moderní budovy k velkým změnám – bylo zrušeno šest méně perspektivních skupin a místo nich byly zřízeny skupiny nové vedené mladšími vedoucími, kteří uspěli v náročném konkurzu. Tento proces bude dokončen v roce 2008 a předpokládám, že podobně se budou skupiny v budoucnosti obměňovat běžně při příležitosti pravidelného pětiletého hodnocení a při odchodu vedoucích do penze.
3. Změnu právního statutu hodnotím jednoznačně pozitivně. Jsem rád, že máme větší volnost v nakládání se mzdovými prostředky i s majetkem. Jsem také rád, že nepozoruji celkem žádné oslabení vztahů mezi různými ústavy, resp. mezi ústavy a vedením AV, čehož se někteří obávali.

Doc. RNDr. Stanislav Kozubek, DrSc.,
Biofyzikální ústav AV ČR, v. v. i.

1. Rozvoj vědeckých pracovišť v regionech s povolenou podporou ze Strukturálních fondů EU je silně ovlivněn možností čerpat finance z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace. Považuji za svoji šanci a zároveň povinnost tuto možnost využít přiměřeným způsobem pro rozvoj nejen svého vědeckého pracoviště, ale i pro rozvoj AV ČR a výzkumu v ČR. Z tohoto důvodu je vedení ústavu a řada dalších pracovníků ústavu pověřena různými úkoly při přípravě velkých projektů OP VaVpI – excelentních center základního výzkumu. Náš ústav se podílí na přípravě projektu Středoevropského technologického institutu (CEITEC) a na projektu České národní synchrotronové laboratoře (CNSL). Oba tyto projekty zahrnují celé spektrum vědních oborů (od molekulární a buněčné biologie, biomedicíny, přes nanotechnologie až po výzkum životního prostředí). Naším cílem je excelentní výzkum v oblasti biofyziky, tj. na rozhraní prakticky všech zmíněných oborů. V obou těchto projektech hraje náš ústav významnou roli.
2. Základním prostředkem pro dosažení excelentní úrovně výzkumu je hodnocení vědeckého výkonu. Zavedli jsme důsledné scientometrické hodnocení oddělení, skupin i jednotlivců, které provádíme koncem roku.
   Podle výsledku hodnocení jsou finanční prostředky, se kterými vedoucí oddělení a skupin disponují, navýšeny nebo kráceny. Kromě toho jsme implementovali kariérní program, kde je postup do vyšších kvalifikačních stupňů v zásadě určen dosaženými výsledky ve výzkumu. Schopní vědci tak mohou velmi brzo dosáhnout stupně „vědecký pracovník“ a založit si vlastní skupinu. Mzdy pracovníků jsou odvozeny od jejich zařazení (tj. od dosažených výsledků za celou kariéru) a dále jsou závislé na „okamžitém výkonu“ daném výsledky za posledních pět let. Tato složka může představovat až 30 % mzdy. Dále jsou vypláceny odměny za publikace, a to prvnímu autorovi, v okamžiku jejich přijetí do tisku, podle jejich scientometrické hodnoty (součinu impakt faktoru a poločasu citovanosti).
   Deklarovali jsme, že celkovou úroveň mezd chceme zvyšovat na úkor počtu pracovníků tak, aby se u nejlepších příjmy během pěti let zdvojnásobily. Po zavedení těchto opatření se výkonnost ústavu začala signifikantně zlepšovat. Doufáme také, že nám přestanou odcházet kvalitní vědci z ústavu, a naopak, že k nám začnou přijíždět vědci ze zahraničí. Kromě zvýšení platů by zde mělo pomoci také nové vybavení pořízené ze SF EU.
3. Změny, které nastaly, nám především uvolnily ruce a otevřely cestu ke špičkovému výzkumu, rovnocenné spolupráci se světem a komercionalizaci některých výsledků. Na detailní vyhodnocení důsledků změny právního statutu si však budeme muset ještě počkat.

RNDr. Jaroslav Kuneš, DrSc.,
Fyziologický ústav AV ČR, v. v. i.

1. Ústav zajišťuje teoretický výzkum v oblasti biomedicíny a v tom by měl pokračovat. Není důvod měnit zaměření, zvláště pokud jsou studovány takové společensky závažné choroby, jako např. ischemická choroba srdeční, obezita, hypertenze, epilepsie apod. Domnívám se, že v současné době všechna vědecká oddělení pracují na velmi dobré úrovni a není třeba nic měnit. Diskutuje se o rozšíření zaměření v případě zájmu některých bývalých zaměstnanců ústavu vrátit se ze zahraničí a rozvíjet nějaké nové tematiky, vždy ale v návaznosti na současné zaměření ústavu.
2. Během podzimních měsíců dojde k atestacím všech vědeckých pracovníků a při této příležitosti se pokusíme u některých jednotlivců a skupin doporučit zlepšení jejich práce. Snažíme se stimulovat publikování v co nejlepších časopisech (vysoký IF) tím, že ústavní prostředky na osobní příplatky jsou rozdělovány podle produkce dosažené vždy za poslední tři roky. To zvyšuje snahu všech o dosažení co nejlepších výsledků. Jestliže si představíte, že některé oddělení dostane na tři měsíce částku 3000,- Kč a jiné 80 000,- Kč, ta už stojí za vyšší námahu. Já potom přihlížím k těmto výsledkům taky při udělování OP u vedoucích skupin.
3. Zatím se toho o novém právním systému nedá moc říci. Uvidíme, jak nám nová legislativa bude komplikovat život koncem roku (audit hospodaření) a trochu se komplikují některá rozhodnutí, kde je potřeba souhlas Rady instituce a Dozorčí rady. Snad se situace upraví.

Doc. RNDr. Ludmila Křivánková, CSc.,
Ústav analytické chemie AV ČR, v. v. i.

1. Za nezbytnou považuji širokou spolupráci s vysokými školami a dalšími ústavy Akademie věd a výzkumnými ústavy jak v oblasti výzkumu, tak vzdělávání doktorandů. Snažíme se též o napojení na podnikatelskou sféru a využití výsledků našeho výzkumu v praxi. Chceme se také začlenit do velkých evropských projektů.
2. Excelenci lze s určitými výhradami kvantitativně hodnotit podle počtu publikací v impaktovaných časopisech a přijatých patentů. Toto kritérium je každoročně použito při odměňování výzkumných pracovníků. Nově přibude i hodnocení úspěšnosti při získávání nových projektů. Budeme se též snažit vytvořit podmínky, které by umožnily návrat našich pracovníků působících dlouhodobě v zahraničí a příchod zkušených zahraničních vědců do našeho ústavu.
3. Ne.

Prof. RNDr. František Sehnal, CSc.,
Biologické centrum AV ČR, v. v. i.

1. BC se vyznačuje specifickými rysy, které budou ovlivňovat jeho rozvoj. BC vzniklo k 1. 1. 2007 opětovným spojením pěti ústavů (Entomologického, Hydrobiologického, molekulární biologie rostlin, Parazitologického a půdní biologie), které byly do roku 1990 spolu s Ústavem krajinné ekologie součástí Jihočeského biologického centra, měly však jsou právní suverenitu. Centrum budované od roku 1980 se rozpadlo v rámci eliminace vlivu KSČ na jeho vedení a v důsledku snahy ústavů o naprostou nezávislost. Během své dosavadní existence si ústavy vydobyly mezinárodní uznání a dostaly se do povědomí odborné veřejnosti celého světa. Jména ústavů se stala „ochrannými známkami“ kvality oborů a měla by být zachována. Znovusloučení ústavů do jednoho celku bylo motivováno finančně a administrativně náročnými požadavky zákona o vědecko výzkumných institucích (každoroční audit, vytvoření Rady instituce atd.). Vznik BC s více než pěti sty zaměstnanci však současně vytvořil možnosti pro řešení velkých projektů se zapojením specialistů vzdálených vědeckých oborů. Tuto možnost chceme plně využít při zachování vědecké identity jednotlivých ústavů. BC jako celek se stal důstojným partnerem Jihočeské univerzity (JU) pro jednání s městskou a krajskou správou a jinými institucemi o dalším rozvoji vzdělávacího a vědeckého potenciálu Jižních Čech. Mnozí pracovníci AVČR se zasloužili o vznik JU a BC má s univerzitou velmi dobré partnerské vztahy. Co do počtu pracovníků je BC jedním z největších evropských pracovišť ekologicky zaměřeného výzkumu. Během dalšího rozvoje se musí vyrovnat institucím obdobného zaměření ve vyspělých zemích v úrovni vybavení, kvalitě pracovního prostředí a samozřejmě i vědecké produktivitě. BC dostane novou dimenzi, pokud se podaří s pomocí rozvojového operačního programu vytvořit nový ústav zaměřený na inovační a aplikovaný výzkum. Slibujeme si, že jeho prostřednictvím se prakticky využijí i některé výsledky převážně základního výzkumu ve stávajících ústavech BC.
2. Dosažení excelence ve výzkumu závisí na kvalitě lidských zdrojů, na jejich motivaci, na infrastruktuře pracoviště a na celkové vědní politice státu. V rámci BC pracuje řada jedinců i týmů, které snesou nejpřísnější mezinárodní kritéria. Jsou ale i pracovníci méně výkonní a reservy jsou i v řízení a ve výkonnosti pomocných pracovníků. Musíme zvýšit úsilí o získání špičkových odborníků, ať už cizinců nebo z řad našich bývalých studentů, kteří jsou na dlouhodobých zahraničních stážích. Při náboru můžeme nabídnout vstřícnost při přidělování prostor a pomoc při vybavení laboratoře, nikoliv však přiměřené platy a zázemí velkoměsta. Takovou podporu vědy může zajistit jen rozumná státní politika v oblasti platů, zaměstnávání cizinců, koncepci rozložení vědecko-výzkumných kapacit na území republiky apod. Pokud se budou budovat další a další kapacity v Praze a jejím nejbližším okolí, mají menší krajská města malou naději na vytvoření špičkových pracovišť. O vysokou kvalitu BC budeme usilovat hlavně pravidelným hodnocením publikací a jejich ohlasů. Tlak na kvalitní výstupy spojený s finančním oceněním dokáže i podprůměrného pracovníka stimulovat ke dobrému výkonu. Význam mají též mezinárodní spolupráce a bezproblémové uvolňování pracovníků na zahraniční stáže, kvalita publikací a množství ohlasů jsou však pro posouzení kvality rozhodující. To bohužel neberou příliš v úvahu ministerstva, která výzkum financují. Nesmyslné byrokratické požadavky kladené na vypracování projektů (viz např. formuláře eProjekt MŠMT) a způsob hodnocení výsledků na základě rozsáhlých a jen formálně oponovaných zpráv působí proti snahám o dosažení excelence.
3. Úmysl zákonodárců při vytváření koncepce v. v. i. byl jistě chvályhodný, jejich výtvor ale není dokonalý. Řízení v. v. i. je nákladnější, než tomu bylo v dřívějších právních uspořádáních. Zákon například vyžaduje každoroční audit, což je pro vědecké instituce nemalý výdaj. Na skutečnou vědu tedy zbývá relativně méně peněz, než tomu bylo dřív. Kontrola hospodaření je jistě nutná, měla by ale být přiměřená a měl by se i při ní uplatnit poměr mezi vynaloženými náklady a získanými výsledky. V běžném provozu je řada drobností, které zabírají drahocenný čas a představují plýtvání papírem. Patří sem např. evidence objednávek i malých položek nebo vykazovaní spotřeby materiálu v případech, kdy je spotřeba evidentní z výsledků a v případě potřeby ji lze tímto způsobem doložit i zdůvodnit. Řada právních úprav posledních let rovněž znamená časovou a papírovou zátěž nesrovnatelnou s praxí ve vyspělých zemích. Proč je např. u jednoznačně definovaných v. v. i. nebo univerzit nutno neustále předkládat zřizovací listiny a výpis z trestního rejstříku statutárního zástupce? Vedení AV ČR by se mělo spolu s konferencí rektorů snažit o zjednodušení těchto a jiných procedur, které představují zbytečnou zátěž.

Doc. RNDr. Eva Zažímalová, CSc.,
Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i.

1. ÚEB se zabývá vědecko-výzkumnou a pedagogickou činností v oboru experimentální biologie rostlin. Tradičními směry výzkumu na pracovištích ÚEB jsou: integrované působení rostlinných hormonů a růstových regulátorů a molekulární mechanismus jejich účinků, regulace morfogeneze rostlinné buňky, funkce cytoskeletu a příslušných signálních drah, regulace buněčného cyklu a využití syntetických analogů rostlinných hormonů k jeho inhibici (i u nádorového bujení), regulace ontogeneze samčího gametofytu, somatická a pylová embryogeneze, organizace a funkce genomu na chromosomové úrovni a detekce regulačních genů, dynamika poškození a reparace genomové DNA pod vlivem stresů a mutagenů, a mechanismy reakce rostlin na infekci s molekulární charakteristikou virů.
   V nejbližší budoucnosti ÚEB nepočítá s výraznou změnou orientace výzkumu. Vedle již zmíněných "tradičních" směrů výzkumu se zde rozvíjí rostlinná proteomika a byla vypracována metoda umožňující sekvenování velkých genomů obilovin, zejména pšenice. Nově se začíná pracovat na expresi heterologních proteinů v rostlinách pro přípravu biotechnologicky a farmakologicky zajímavých proteinů prostřednictvím transgenních rostlin.
   Rozvoj pracoviště ale není "jen" rozvojem vlastní vědecké problematiky. Důležitou součástí rozvoje vědeckého pracoviště v obecné rovině je, mimo jiné, také rozvoj komunikace mezi jednotlivými pracovními týmy a hospodárné využívání drahých specializovaných přístrojů. Zde je dlouhodobým objektivním, historicky daným problémem ústavu jeho "místní roztříštěnost" – ústav má v současnosti pět pražských pracovišť, dvě olomoucká, a dvě experimentální základny ve Středočeském a v Libereckém kraji. Tato roztříštěnost silně omezuje komunikaci mezi vědeckými pracovníky ústavu, ztěžuje administrativní práci a komplikuje či téměř znemožňuje sdílení drahých přístrojů; v neposlední řadě také výrazně prodražuje běžný chod ústavu. Dlouhodobým úkolem vedení ústavu tedy je dosáhnout alespoň částečného sloučení pěti pracovišť v Praze do dvou až tří a dvou pracovišť v Olomouci do jednoho.
2. Publikační aktivita pracovníků ústavu a úroveň publikací z ústavu vzešlých mají v posledních letech stoupající tendenci. Členové úspěšných vědeckých týmů ústavu jsou autory prací publikovaných nejen ve špičkových oborových časopisech, ale i ve špičkových obecně přírodovědných časopisech typu Nature a Science. V nejúspěšnějších vědeckých týmech ÚEB pracují vedle zkušených vědeckých pracovníků také pracovníci mladí, kteří by měli zajistit kontinuitu do budoucna.
   Nicméně v současné době je v ÚEB v oblasti vědecké práce a její kvality problémem určitá nevyváženost úrovně a produktivity jednotlivých vědeckých týmů. Vedení ÚEB bude podporovat a posilovat vědeckou práci těch týmů a těch pracovníků ústavu, které/kteří dosahují nejlepších vědeckých výsledků (výrazným osobním ohodnocením vynikajících pracovníků, přidělením mzdových fondů pro nové mladé pracovníky do týmu, odměnami za kvalitní publikace, poskytnutím většího laboratorního prostoru, apod.). Cílem ústavu je co nejvyšší úroveň ve vybrané problematice (v návaznosti na dosavadní práci v úspěšných směrech výzkumu na ÚEB), samozřejmě při zachování svobody vědeckého výzkumu. Dlouhodobě méně úspěšné směry výzkumu ÚEB budou postupně utlumovány.
   Vzhledem ke stále vyšší "kosmopolitizaci" vědy jako takové bude vedení ústavu podporovat co největší integraci týmů ústavu do sítě vědeckých institucí nejen v rámci České republiky, ale i v rámci Evropy a celého světa; bude však dohlížet na to, aby tento proces probíhal vždy při zachovávání vlastního "vědeckého prostoru" a profilového zaměření ústavu.
   Nedílnou součástí "excelence" ve výzkumu je spolupráce s vysokými školami při výchově mladých vědeckých pracovníků v příslušných oborech. Tato spolupráce má na ÚEB dlouhodobou tradici; v této tradici chceme samozřejmě pokračovat, a to nejen tím, že budeme nadále umožňovat získání kvalitního, úzce specializovaného vzdělání a experimentálních zkušeností v daném oboru. Velmi důležitou součástí výchovy mladých pracovníků jsou také pobyty v jiných (především zahraničních) laboratořích. Tyto pobyty budeme podporovat, ale současně se budeme snažit, aby se vynikající mladí pracovníci po získání zahraničních zkušeností na ústav vraceli. Současně budeme zvát významné odborníky ze zahraničních pracovišť na ÚEB na stáže spojené s cykly přednášek či seminářů apod., a budeme vytvářet podmínky i pro "sabbatical" zahraničních kolegů na ÚEB. Vedení ústavu bude nadále aktivně podporovat spoluúčast pracovníků ústavu na výchově studentů a mladých vědeckých pracovníků jak po stránce formální (rozšíření akreditací doktorských studijních programů, společná pracoviště s vysokými školami apod.), tak i neformální (podpora laboratoří podílejících se na výchově studentů, organizace seminářů, studentských minisymposií apod.).
   V neposlední řadě je součástí kvalitního výzkumu i těsná spolupráce s aplikovaným výzkumem a průmyslem a výzkum směřující ke kvalitnějšímu životnímu prostředí. I tyto oblasti budou na UEB podporovány.
3. Ředitelkou ÚEB jsem byla jmenována s platností od začátku června tohoto roku. Domnívám se tedy, že nyní – v září – je na hodnocení práce v novém právním statutu příliš brzy. Nicméně je zřejmé, že mezi stylem vedení ústavu v době, kdy byl rozpočtovou, resp. příspěvkovou organizací a kdy výkonným orgánem byl v podstatě pouze ředitel, a nyní, kdy se na vedení ústavu podle zákona o v. v. i. výrazně podílí také Rada pracoviště, je podstatný rozdíl. Řekla bych, že současný systém může být z hlediska vedení pracoviště méně operativní. Klade větší (i časové) nároky na zdůvodnění a případné obhájení důležitých rozhodnutí před Radou pracoviště. Pokud ale ředitel a Rada pracoviště dobře spolupracují, považuji nový systém za stabilnější a z hlediska rozvoje ústavu za "bezpečnější".

III. OBLAST HUMANITNÍCH A SPOLEČENSKÝCH VĚD

---

PhDr. Zdeněk Uherek, CSc.,
Etnologický ústav AV ČR, v. v. i.

1. Pracoviště, na němž působím, je poměrně různorodé. Jsou zde sociální antropologové, kteří se zabývají současnou společností, historičtí etnologové specializovaní na 17.–19. století, folkloristi, kteří studují hudební, taneční a slovesné projevy lidí, a hudební historici, kteří se zaměřují na hudbu od 18. století do současnosti. Zatím se zdá užitečné tuto diverzitu zachovat, neboť se jednotlivé subdisciplíny navzájem metodologicky obohacují a některé z nich jsou v ČR institucionalizované pouze v našem ústavu. Nejsou ostatně takto vyprofilovány dlouho. Do stávající podoby je formovala společenská poptávka a logika vývoje etnologie, antropologie i hudební vědy po roce 1992.
2. Odpověď je dosti banální: dobré výsledky ve výzkumu předpokládají výborné znalosti, nápady a dostatek finančních prostředků na jejich realizaci. Chytré a schopné lidi si dokážeme vybrat a vychovat, často jsou to naši žáci, s nimiž spolupracujeme už při studiu. Umožnit jim kvalitní odbornou průpravu pak znamená sehnat jim peníze na mzdu. Zpravidla se spokojí s málem, ale z něčeho žít musí, jinak si půjdou hledat práci jinam. K sehnání finančních prostředků je třeba mít zakázky a projekty a těch není nikdy tolik jako schopných lidí, což je škoda. Dalším krokem je předat mladým vědcům veškeré naše znalosti, informace a kontakty. Není účelné nic tajit, něco si nechávat pro sebe. Vedoucí vědeckých týmů o sobě musí vědět, že jsou nejlepší a že oni dané téma zpracují nejlépe. Pokud tuto sebejistotu mají, dobře se jim vychovávají skvělí nástupci. Ve společenských vědách se špatně kradou nápady, protože každá látka se dá zpracovat sterým způsobem. Dají se opisovat jen celé texty, a to se pozná. Skutečné vědecké osobnosti se o nápady ke zpracování témat rády podělí. Mají jich obvykle tolik, že by jim na jejich realizaci nestačilo ani několik životů, a tak jsou rády, když se toho uskuteční co nejvíce. K realizaci dobrého projektu je ale třeba dostatek informací. Je nezbytné, aby vědečtí pracovníci nejen četli, ale také jezdili na stáže, konference, komunikovali se špičkami v oboru po celém světě. Dnes se vytvářejí velké kolektivní interdisciplinární projekty a zapojit se do nich znamená znát nejnovější trendy a mít kontakty. Kolegové o vědci musí vědět. A pokud o něm vědí a komunikují s ním, je pravděpodobné, že s ním budou chtít i společné projekty řešit a sami mu pomáhat, aby dosahoval vynikajících výsledků a publikoval je v dobrých časopisech a ve světových jazycích. To je cesta k vědecké excelenci. Pokud mají odborníci vynikající výsledky a jsou známí v mezinárodní vědecké síti, přestává být tak palčivá i otázka peněz, protože začnou přicházet lukrativní nabídky.
3. Zatím poznáváme jeho přívětivější tvář. Mnohem pružněji se nyní hospodaří. Škoda jen, že prostředků, s nimiž můžeme nakládat, není více.

PhDr. Helena Ulbrechtová, Ph.D.,
Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.

1. V případě našeho pracoviště je důležité navazovat na dosavadní tradici a zároveň ji otevírat novým vědeckým trendům v naší oblasti. Podporuji dosavadní rozdělení ústavu do tří vědeckých oblastí (synchronní lingvistika, diachronní lingvistika a literární věda – spolu se všemi jejich interdisciplinárními přesahy); v jejich rámci musíme však přicházet s novými tématy a realizovat takové projekty, které jsou v českém prostředí v našem oboru ojedinělé a pro něž vytvořit podmínky může jedině akademické pracoviště. Nemusím asi zdůrazňovat, že předpokládám udržení a rozšíření dosavadní spolupráce s vysokými školami.
2. Pokud pod slovem „excelence“ rozumíme skupinu evropských výzkumných projektů, realizovaných v mezinárodní spolupráci a zaštítěných evropskými orgány pro vědu a výzkum, pak jeden takový projekt již SLÚ realizuje: je to Řecko-staroslověnský slovník – index, který byl přijat pod záštitu Mezinárodní akademické unie se sídlem v Bruselu. Vzhledem k tomu, jak obtížně získávají obory ze třetí vědní oblasti podobné projekty (a zvláště filologicky a literárněvědně zaměřené; např. Evropská vědecká rada uděluje každoročně všem humanitním vědám jen malé procento svých finančních prostředků), pečlivě monitoruji naše další současné možnosti. K nejaktuálnějším by patřily společné výzkumné programy v humanitním výzkumu (JRC HERA).
3. Tady musím rozlišit mezi vědeckou a organizačně-řídící prací a tím, zda instituce může výsledky svého výzkumu tržně zhodnotit. K první části odpovědi: přímý dopad na vědeckou práci prozatím nemůžeme konstatovat, ačkoli už teď se zvyšují nároky na jednotlivé pracovníky i pracovní skupiny. Organizačně-řídící práce (nakolik mohu posoudit) je zajisté částečně jiná, než tomu bylo před přechodem na v. v. i. Pravdou je, že všichni naši pracovníci (ve vědecké i v technicko-ekonomické sféře) si uvědomují větší zodpovědnost jedince vůči instituci a instituce vůči novému právnímu statutu.
   Ke druhé části odpovědi se zajisté vyjádří ústavy, které se mohou skutečně tržně uplatnit. Ve většině ústavů třetí vědní oblasti (nakolik vím) prozatím nepřekračují jejich „tržní“ možnosti aktivity, které tu byly ještě před přechodem na nový právní statut.

(Pokračování)