Nové publikace Sociologického ústavu AV ČR

Finanční podpora rodin s dětmi v České republice v evropském kontextu

(Eva Mitchell)

Studie vychází z dat původního mezinárodního výzkumu z roku 2004 zaměřeného na porovnání čistých příjmů domácností různého složení metodou modelových rodin. Přináší informace o výši, struktuře a typu finanční podpory, které se vybraným modelovým rodinám s dětmi dostává v různých fázích života dítěte, s přihlédnutím k výši příjmů, věku a počtu dětí a úplnosti rodiny. Hlavním indikátorem použitým v publikaci je rozdíl mezi výší čistého příjmu manželské rodiny s dětmi v porovnání s čistým příjmem bezdětného páru se shodným příjmem ze mzdy. Tento souhrn finanční pomoci, který vyjadřuje „hodnotu“ dítěte či dětí v rodině ve smyslu finančního ohodnocení sociálním systémem, je ve studii ve zkratce označován jako CBP (z anglického Child Benefit Package).

Publikace odpovídá mimo jiné na následující otázky: Které formy rodinného soužití jsou nejvíce podporovány? Dotuje český sociální systém spíše tradiční rodiny, nebo upřednostňuje zaměstnanost matek? Jak si v porovnání s jinými státy Evropy stojí čeští samoživitelé? Je česká rodinná politika zaměřena na stejné typy rodin jako rodinná politika Slovenska? Sledují tyto dvě země stále podobnou linii?

Potvrzuje se, že Česká republika patří délkou mateřské dovolené a výší vyplácené peněžité podpory v mateřství k těm štědřejším z evropských zemí, a to i přes existenci limitů výše vyplácené částky, které v roce 2004 značně znevýhodňovaly jak ženy s malými nástupními platy, tak ženy s nadprůměrnou mzdou. Studie dále ukazuje, že Česká republika je jednou z mála zemí, kde je většina dávek a úlev závislých na příjmu, s rodičovským příspěvkem jako jedinou výjimkou. Podpora je tak výrazně cílena na děti z rodin s nízkými či nulovými příjmy ze mzdy na hlavu. S tím souvisí také to, že českým rodinám s třemi a více dětmi se podle dat z roku 2004 v porovnání s ostatními zeměmi jen málo vyplácí nástup i druhého z rodičů do zaměstnání. Ještě méně výhodný je pro rodiče z těchto rodin přechod z podpory v nezaměstnanosti do zaměstnání za nízkou mzdu. Dlužno však říci, že tato štědrost se týká výhradně rodin úplných. Domácnosti rodičů samoživitelů jsou na tom o poznání hůře, zejména pokud mají dítě starší čtyř let a pracují. Podpora tradičního rozdělení rolí, pokud je v rodině dítě mladší tří let, je do značné míry v souladu s postoji české veřejnosti, a vzhledem k poměrně nízkému riziku chudoby dětí v rodinách, kde alespoň jeden z rodičů pracuje, není sama o sobě tak problematická. Vysoká míra rizika chudoby dětí v rodinách nezaměstnaných rodičů, neklesající míry rozvodovosti a rostoucí podíl mimomanželských početí však ukazují na to, že především obtížné postavení samoživitelů s malými dětmi a nastavení dávek a daní tak, že je pro samoživitele často finančně výhodnější setrvat na dlouhé rodičovské dovolené či dokonce v nezaměstnanosti než se snažit překonat překážky trhu práce a získat zaměstnaní, si zaslouží pozornost a nápravu. Dlužno říci, že by se tak mělo dít spíše směrem pozitivní motivace, například náhradou výdajů na celodenní péči o dítě a větší dostupností zařízení péče o nejmenší děti než negativními sankcemi v podobě odebírání a snižování rodičovských dávek.

Proměny rodinných a profesních startů

(ed. Jana Chaloupková)

V posledních desetiletích se ve vyspělých společnostech proces vstupu do dospělosti prodlužuje a stává se složitějším. Tradiční dílčí kroky tohoto procesu – ukončení studia, vstup do zaměstnání, odstěhování se od rodičů a založení rodiny – se vzájemně oddalují a zvyšuje se variabilita jejich časování. I když je ve většině evropských zemí sociální dospělost spojována silněji s dosažením ekonomické nezávislosti než se založením rodiny, liší se evropské země v názorech na význam jednotlivých dílčích tranzic pro sociální definici dospělosti. Rozdíly mezi evropskými zeměmi panují i v představách o ideálním věku při založení rodiny. Například ve skandinávských zemích, kde je průměrný věk při odchodu od rodičů nejnižší, je právě sociální definice dospělosti silně spojena s odstěhováním se od rodičů. Česká republika se řadí k zemím, kde je věk odchodu od rodičů spíše vyšší (medián 25 let u žen a 27 u mužů), byť nedosahuje takových hodnot jako v zemích jižní Evropy.

Evropské srovnání, jak ukazuje Jana Chaloupková, dokládá, že charakter vstupu do dospělosti je výrazně ovlivňován nastavením institucionálního rámce, zejména mírou standardizace a stratifikace vzdělávacího systému, charakterem pracovního trhu a opatřeními sociální politiky. Poměrně obtížné podmínky pro vstup mladých na trh práce jsou v zemích jižní Evropy, kde je nestandardizovaný vzdělávací systém a relativně silná ochrana zaměstnanosti snižující ochotu zaměstnávat absolventy bez praxe. Česká republika se situuje uprostřed mezi zeměmi, kde je ochrana zaměstnanosti relativně vysoká, jako je Německo, Francie či Itálie, a mezi zeměmi s nízkou úrovní ochrany zaměstnanosti, kam patří např. Velká Británie.
Dana Hamplová se zaměřila na vývoj pracovní mobility mladých mužů a sledovala změny zaměstnání. Její analýzy naznačují, že pracovní mobilita mladých mužů se v průběhu 90. let v České republice výrazně nezvýšila. Vyšší míry pracovní mobility mají muži s vyšším vzděláním, přičemž převažují dobrovolné důvody změny zaměstnání nad nedobrovolnými.
Analýza finanční podpory rodin, kterou provedla Eva Mitchell, dokládá, že nastavení daňového a dávkového systému v České republice neusnadňuje brzký návrat žen do zaměstnání, a naopak silně zvýhodňuje tradiční model rodiny, kde je muž hlavním živitelem a žena hlavní pečovatelkou.
Srovnání rodinných drah mladých lidí narozených v 70. letech 20. století, kteří vstupovali do dospělosti v průběhu 90. let 20. století, s rodinnými drahami mladých před rokem 1989 jasně dokládají nárůst rozmanitosti rodinných startů. Přispívá k němu nejen rozšíření nesezdaných soužití, ale i změny časování založení rodiny do vyššího věku. Jak dokládá Jana Chaloupková, právě v důsledku posunu rodinných tranzic, včetně vstupu do partnerského soužití, do vyššího věku, zaznamenáváme ale v kohortě narozené v 80. letech ve věku kolem dvaceti let opačný trend: pokles rozmanitosti rodinných uspořádání.
Součástí počátků rodinných drah se v posledních desetiletích v České republice stává stále častěji rodičovství mimo manželství. Miluše Vítečková na základě kvalitativního výzkumu ukazuje, že jen menšinu z nich tvoří „programově nesezdaní“, kteří o vstupu do manželství nikdy neuvažovali. Většina nesezdaných párů s dítětem svatbu nevylučuje a uvažuje o vstupu do manželství v budoucnosti. V době těhotenství však v důsledku okolností vstup do manželství „nestihli“, a nebo se plánovali vzít až po narození dítěte a svatbu posléze dále odkládají.