Na 804 čtverečních stupních se za letních nocí nad našimi hlavami rozprostírá souhvězdí Labutě, tak bohaté na hvězdy. Máchnutím velkých křídel se plaví stříbřitým tokem Mléčné dráhy vstříc letícímu Orlu. Hvězd je tu tolik, že se pouhým okem nedají rozlišit. Jejich spojený svit vytváří na obloze dojem zářící opony, byť místy poněkud potrhané. Právě do hustých hvězdných mračen souhvězdí Labutě zamířil Eduard Kouřil, autor vítězného zářijového snímku soutěže „Česká astrofotografie měsíce“, svůj objektiv.
Spolu s autorem se díváme podél místního galaktického ramene, na jehož okraji se nachází i
naše Země se Sluneční soustavou. Mléčná dráha je zde proložena obrovským komplexem červených
vodíkových mlhovin, zdánlivě tvořících tělo Labutě. Ta nejznámější se díky svému tvaru jmenuje
Severní Amerika a na obrázku ji nalezneme poblíž levého dolního rohu. Temným zářezem stínící
prachové mlhoviny je oddělena od menšího útvaru zvaného Pelikán. Předpokládá se, že původcem záření
těchto mlhovin je extrémně svítivý veleobr Deneb. Ovšem vzhledem k tomu, že neznáme přesnou
vzdálenost mlhovin ani Denebu, nemůžeme toto tvrzení považovat za jisté.
Deneb – tato nejjasnější hvězda Labutě, vedle níž by naše Slunce vypadalo jako bezvýznamný
drobeček – patří mezi nejsvítivější hvězdy Galaxie. Jeho povrchová teplota 9000 stupňů Celsia je
zodpovědná za jeho bílou barvu, jeho hmotnost pak v budoucnu určí i jeho osud. Svůj život totiž
zakončí mohutným ohňostrojem výbuchu supernovy. Na jejím místě pak zbude rychle rotující neutronová
hvězda, obklopená podobným útvarem, který nalezneme pro změnu v pravém dolním rohu. Astronomové mu
nejčastěji říkají „Řasové mlhoviny“, jedná se právě o pozůstatek výbuchu supernovy před několika
tisíci let. Stále se rozpínající plynná bublina se od místa výbuchu vzdaluje ohromnou rychlostí sto
kilometrů za sekundu, což je však již jen pouhý zlomek původní stonásobně vyšší rychlosti.
V souhvězdí Labutě však nalezneme i další objekty. Například i pouhým okem viditelný temný
zářez, dělící zde pás Mléčné dráhy na dvě části a pojmenovaný „Velká trhlina“, představuje mohutný
komplex prachových mlhovin stínící svit hvězd a zářícího plynu v pozadí. Přibližně ve středu snímku
leží známá „Srpková mlhovina“, vyvržená před stovkami tisíc let z velmi hmotné Wolf-Rayetovy
hvězdy. Stejně tak bychom měli vzpomenout mohutný komplex vodíkových mlhovin okolo stálice Sadr i
nepřeberné množství otevřených hvězdokup či planetárních mlhovin. Za zmínku stojí také první
objevený rentgenový zdroj na obloze. Ten sice na snímku neuvidíme, jistě bychom však objevili jednu
složku hvězdného systému, v němž z této hvězdy přetéká hmota na okolo obíhající černou díru, což je
doprovázeno právě silným rentgenovým tokem.
Vítězné snímky v jednotlivých měsících a další informace naleznete na
Připravily: Česká astronomická společnost a Odbor mediální komunikace, Kancelář AV ČR
30 Sep 2011
