Logo UMG
Hlavní stránka Webmail   English version Czech version
 Předmluva
 Organizační struktura
 Historie ústavu
 Fakta o ústavu
 Vědecké skupiny
 Servisní pracoviště
 Transgenní jednotka
 Zpráva o činnosti
 Informace pro veřejnost
 Tiskové zprávy
 Obrázky budovy
 Kontakty - vyhledávání
 Kde nás najdete
 WWW odkazy

 Naše úspěchy
 Prestižní publikace
 Publikace 2011
 ÚMG v médiích
 Pedagogická činnost

 Výroční konference ÚMG
 Semináře
 Konference a kurzy
 Pokroky v molekulární biologii a genetice
 Journal club
 Aktuality
 Nabídka zaměstnání
 PhD program
 PhD konference
 Program Otevřená věda
 International Employee Handbook
 Projekt BIOCEV

 Přednášková hala
 Sportovní zařízení
 Výběrová řízení
 Školicí středisko

Praha
1.10.2011


Historie ústavu



Historie Foto Milan Hasek našeho ústavu se odvíjí od Oddělení experimentální biologie a genetiky Biologického ústavu ČSAV, jehož vedoucím byl od roku 1953 Milan Hašek, spoluobjevitel imunologické tolerance.

V roce 1962 byl založen Ústav experimentální biologie a genetiky ČSAV (ÚEBG), jehož ředitelem byl až do roku 1970 Milan Hašek. Šedesátá léta 20. století jsou bezesporu nejslavnější kapitolou ústavu - v té době se zrodila "československá imunogenetická škola" reprezentovaná kromě Haška jmény jako Pavol a Juraj Iványi, Jan Klein, Tomáš Hraba, Ivan Hilgert, Věra Hašková, Alena Lengerová a další. Je všeobecně známo, že Milan Hašek měl blízko k Nobelově ceně (za objev imunologické tolerance byla udělena P. Medawarovi a M. Burnetovi); Pavol Iványi se významně podílel na experimentech, za které později dostal Nobelovu cenu Jean Dausset; Jan Klein se po emigraci do USA stal v sedmdesátých letech pravděpodobně nejvýznamnějším světovým imunogenetikem (spoluobjevitel zásadního imunologického významu MHC proteinů). Na ÚEBG se v té době také výrazně rozvíjel světově prioritní výzkum retrovirů (Jan Svoboda).

V letech 1964 - 2006 sídlila větší část ústavu v budově Ústavu organické chemie a biochemie ČSAV (ÚOCHB) na Flemingově náměstí v Dejvicích, menší část pak v komplexu biologických ústavů AV v Krči. Důležitou součástí ústavu bylo (a je) také chovné a experimentální zařízení v Kolči (asi 20) km od Prahy.

Konec "Pražského jara" po srpnu 1968 znamenal konec této slavné éry - mnozí nadějní mladí pracovníci emigrovali (a velmi úspěšně si vedli na nových působištích), Milan Hašek byl zbaven vedení ústavu, byly drasticky omezeny zahraniční kontakty.

Ředitelem Foto Prokop Malek ÚEBG byl krátce Karel Heyberger a po něm v letech 1970-1977 Prokop Málek.
V roce 1977 byl ÚEBG spojen s několika biochemickými laboratořemi ÚOCHB a přejmenován na Ústav molekulární genetiky ČSAV (ÚMG). Foto Josef Riman Ředitelem ÚMG se stal Josef Říman (pozdější dlouholetý předseda ČSAV) a zůstal jím do roku 1991. Od té doby se hlavním tématem ústavu stala molekulární biologie, avšak pokračovaly i dřívější tradiční směry (imunogenetika, retrovirologie, nádorová imunologie), které však také stále více přecházely na molekulární úroveň. Mezi výraznými úspěchy z jinak obtížných 70. a 80. let lze uvést např. spoluobjevení reverzní transkriptázy (J. Říman), objev virogenie (J. Svoboda) či sekvenování jednoho z prvních virových genomů (V. Pačes).

Po Foto Jan Svoboda roce 1989 pokračoval na ústavu trend posilování molekulárně biologických přístupů k řešení tradičních i nově zaváděných problematik. Ředitelem byl Jan Svoboda (1991-1999) a poté Václav Pačes (1999-2005). Foto Vaclav Paces V roce 2004 se začala v krčském areálu AV stavět nová budova ústavu,, ve které se po dokončení počátkem roku 2007 konečně poprvé v historii) shromáždila velká většina pracovníků ÚMG. Po zvolení V. Pačesa předsedou Akademie věd České republiky se v roce 2005 stal ředitelem Václav Hořejší.

ÚMG Foto Vaclav Horejsi má v současné době celkem 358 zaměstnanců (včetně částečných úvazků), z toho 90 vědeckých pracovníků, 29 technických vysokoškolsky vzdělaných pracovníků, 116 technických pracovníků se středoškolským vzděláním a 95 doktorandů.



Duben 2011
Václav Hořejší