Haló noviny, 29.7.2009, Válku proti vědě a výzkumu je třeba zastavit
Miroslav GREBENÍČEK
Prvořadým úkolem vlády Jana Fischera by mělo být, jak se na tom mnozí shodují, překlenout období do říjnových voleb, ze kterých vzejde řádně zvolená nová vláda. Bylo by ale neodpovědné, kdybychom prozatímní kabinet podcenili. Brzy by se totiž mohlo ukázat, že základní směry hospodaření pro příští rok jsou postaveny na velmi vratkých základech. Jakkoli bych chtěl věřit, že makroekonomický rámec formulovaný vládou a jejími konzultanty je variantním východiskem pro konstrukci státního rozpočtu na rok 2010, většina obyvatel v zemi tento optimismus nesdílí. Vůbec se jim nedivím.
Jako místopředseda sněmovního výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu považuji za mimořádně naléhavé v souvislosti s posuzováním představ stávající vlády získat záruky především v oblasti vědy a školství.
Je všeobecně známo, že prakticky všechny tzv. polistopadové vlády dlouhodobě a vědomě podceňovaly vynakládání prostředků na vědu, výzkum a preferenci nových technologií. Považuji za směšné, že výdaje na výzkum a vývoj po odpočtu institucionálních výdajů činily kolem 7,5 promile výdajů státního rozpočtu. Rozhodně nejsem sám, kdo si myslí, že sněmovna by neměla připustit, abychom v této oblasti dále zaostávali a stávali se více závislí na jiných zemích, často i podstatně méně vyspělých. Ne, nemohu souhlasit s návrhem institucionální podpory Akademie věd ČR, který předložila Rada pro výzkum a vývoj. Ten totiž předpokládá pro rok 2010 snížení institucionálních výdajů o 721 mil. Kč, tj. o 14,3 %. V průběhu příštích tří let by to pak celkem představovalo snížení o 45 %. Ano, o 45 % oproti roku 2009! Taková meziroční skoková změna představuje něco, čemu se říká šílený kankán. Ten ovšem nelze řešit pouhou reorganizací, úspornými nebo racionalizačními opatřeními. A tak by zmíněný návrh Rady pro výzkum a vývoj nevyhnutelně znamenal zánik stávající soustavy pracovišť Akademie věd ČR se všemi negativními důsledky.
Jistě, není to pouze Akademie věd, kdo v ČR reprezentuje vědu a výzkum. A právě proto jsem v říjnu 2007 interpeloval tehdejšího předsedu vlády Mirka Topolánka ve věci zaostávání České republiky ve veřejných výdajích na školství v porovnání s ostatními vyspělými zeměmi a žádal nápravu. Topolánek tenkrát reagoval se svou obvyklou arogancí a mé požadavky bagatelizoval. Přitom již čtvrté volební období pokračoval velmi nepříznivý trend, kdy ČR ve veřejných výdajích na školství výrazně zaostávala za průměrem těchto výdajů v zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Doložil jsem, že výdaje na školství a vzdělávání tvoří dokonce nižší procentuální podíl hrubého domácího produktu republiky, než tomu bylo za krizové vlády Václava Klause. Obracím se tedy k veřejnosti a znovu upozorňuji: veřejné výdaje na školství a vzdělání se z 5,2 % v roce 1996 snížily na 4,7 % v roce 1997. V době nástupu koaliční vlády pánů Topolánka, Čunka a Bursíka činily tyto výdaje už jen 4,4 %. V roce 2007 je ale dokázal Mirek Topolánek dále snížit na 4,3 % a s pomocí ministra Lišky v roce 2008 dokonce na pouhých 4,1 %. A tak například ve vysokém školství se při prudkém růstu přijatých uchazečů snížily výdaje na studenta, zhoršila se významně kvalita vzdělávání a akreditační komise konstatovala mnohdy neschopnost
vysokých škol zajistit personálně i materiálně základní podmínky pro výuku akreditovaných oborů.
Jsem přesvědčen o tom, že tuto svéráznou válku jistých politických sil proti vědě, výzkumu a školství je nezbytně nutné s okamžitou účinností zastavit. Ne, nečekám od překlenovací vlády premiéra Fischera, že mávnutím proutku napraví to, co pokazili její předchůdci. Tváří v tvář ekonomické krizi, kterou minulá vláda odmítala dlouho brát na vědomí, je ale nutné jasně deklarovat a také to prokázat konkrétními kontrolovatelnými kroky, že investice do vědy a vzdělávání a do kvalifikovaných vědeckých a pedagogických pracovníků je v současnosti tou nejlepší investicí, která rozhoduje o přítomnosti i o rovnoprávné budoucnosti naší země v integrující se Evropě.
Miroslav GREBENÍČEK, poslanec (KSČM)
URL: http://archiv.newton.cz/hl/2009/07/29/8f8b5150b72e16f17ada9c83cd29c722.asp
Miroslav GREBENÍČEK
Prvořadým úkolem vlády Jana Fischera by mělo být, jak se na tom mnozí shodují, překlenout období do říjnových voleb, ze kterých vzejde řádně zvolená nová vláda. Bylo by ale neodpovědné, kdybychom prozatímní kabinet podcenili. Brzy by se totiž mohlo ukázat, že základní směry hospodaření pro příští rok jsou postaveny na velmi vratkých základech. Jakkoli bych chtěl věřit, že makroekonomický rámec formulovaný vládou a jejími konzultanty je variantním východiskem pro konstrukci státního rozpočtu na rok 2010, většina obyvatel v zemi tento optimismus nesdílí. Vůbec se jim nedivím.
Jako místopředseda sněmovního výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu považuji za mimořádně naléhavé v souvislosti s posuzováním představ stávající vlády získat záruky především v oblasti vědy a školství.
Je všeobecně známo, že prakticky všechny tzv. polistopadové vlády dlouhodobě a vědomě podceňovaly vynakládání prostředků na vědu, výzkum a preferenci nových technologií. Považuji za směšné, že výdaje na výzkum a vývoj po odpočtu institucionálních výdajů činily kolem 7,5 promile výdajů státního rozpočtu. Rozhodně nejsem sám, kdo si myslí, že sněmovna by neměla připustit, abychom v této oblasti dále zaostávali a stávali se více závislí na jiných zemích, často i podstatně méně vyspělých. Ne, nemohu souhlasit s návrhem institucionální podpory Akademie věd ČR, který předložila Rada pro výzkum a vývoj. Ten totiž předpokládá pro rok 2010 snížení institucionálních výdajů o 721 mil. Kč, tj. o 14,3 %. V průběhu příštích tří let by to pak celkem představovalo snížení o 45 %. Ano, o 45 % oproti roku 2009! Taková meziroční skoková změna představuje něco, čemu se říká šílený kankán. Ten ovšem nelze řešit pouhou reorganizací, úspornými nebo racionalizačními opatřeními. A tak by zmíněný návrh Rady pro výzkum a vývoj nevyhnutelně znamenal zánik stávající soustavy pracovišť Akademie věd ČR se všemi negativními důsledky.
Jistě, není to pouze Akademie věd, kdo v ČR reprezentuje vědu a výzkum. A právě proto jsem v říjnu 2007 interpeloval tehdejšího předsedu vlády Mirka Topolánka ve věci zaostávání České republiky ve veřejných výdajích na školství v porovnání s ostatními vyspělými zeměmi a žádal nápravu. Topolánek tenkrát reagoval se svou obvyklou arogancí a mé požadavky bagatelizoval. Přitom již čtvrté volební období pokračoval velmi nepříznivý trend, kdy ČR ve veřejných výdajích na školství výrazně zaostávala za průměrem těchto výdajů v zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Doložil jsem, že výdaje na školství a vzdělávání tvoří dokonce nižší procentuální podíl hrubého domácího produktu republiky, než tomu bylo za krizové vlády Václava Klause. Obracím se tedy k veřejnosti a znovu upozorňuji: veřejné výdaje na školství a vzdělání se z 5,2 % v roce 1996 snížily na 4,7 % v roce 1997. V době nástupu koaliční vlády pánů Topolánka, Čunka a Bursíka činily tyto výdaje už jen 4,4 %. V roce 2007 je ale dokázal Mirek Topolánek dále snížit na 4,3 % a s pomocí ministra Lišky v roce 2008 dokonce na pouhých 4,1 %. A tak například ve vysokém školství se při prudkém růstu přijatých uchazečů snížily výdaje na studenta, zhoršila se významně kvalita vzdělávání a akreditační komise konstatovala mnohdy neschopnost
vysokých škol zajistit personálně i materiálně základní podmínky pro výuku akreditovaných oborů.
Jsem přesvědčen o tom, že tuto svéráznou válku jistých politických sil proti vědě, výzkumu a školství je nezbytně nutné s okamžitou účinností zastavit. Ne, nečekám od překlenovací vlády premiéra Fischera, že mávnutím proutku napraví to, co pokazili její předchůdci. Tváří v tvář ekonomické krizi, kterou minulá vláda odmítala dlouho brát na vědomí, je ale nutné jasně deklarovat a také to prokázat konkrétními kontrolovatelnými kroky, že investice do vědy a vzdělávání a do kvalifikovaných vědeckých a pedagogických pracovníků je v současnosti tou nejlepší investicí, která rozhoduje o přítomnosti i o rovnoprávné budoucnosti naší země v integrující se Evropě.
Miroslav GREBENÍČEK, poslanec (KSČM)
URL: http://archiv.newton.cz/hl/2009/07/29/8f8b5150b72e16f17ada9c83cd29c722.asp
cs 
