Z monitoringu tisku

Středoevropský technologický institut CEITEC odstartoval svou činnost

 

Nečas jmenoval prorektora Fialu svým vědeckým poradcem

 

Revoluční italské výsledky se musíme pokusit zabít, říká český fyzik

 

Strakošův manifest. Proč se čeští vědci nenatahují po výzkumných grantech EU?


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Abicko  > 2007  > březen  > Recenze

JAK SE MALUJE PRALES

Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku 

Říká se, že kdo nenavštívil tropické deštné pralesy, nemůže pochopit přírodu naší planety v její úplné rozmanitosti a kráse. Spletitost ekologických vazeb a vztahů v tropech je totiž úžasnou přírodní laboratoří vědeckého poznání, která musí uchvátit každého přírodovědce. Pro ty, kteří neměli a nemají příležitost do tropické přírody cestovat, zbývá k poučení a pokochání film, televize a knížky. Nová kniha zoologa a malíře Jana Dungela je tou nejlepší navštívenkou přírody a obyvatel tropů.

Již průkopník přírodovědného poznání Jižní Ameriky, Alexander von Humboldt, řekl, že kniha o přírodě musí vyvolat takový dojem jako příroda sama. Toto krédo nová publikace nakladatelství Academia ve vrchovaté míře naplňuje. Autor do knihy vložil vlastní mnohaleté zkušenosti přírodovědce, a především nevšední malířské umění. Kniha čtenáře provede barevným a tajemným světem deštných a mlžných pralesů, savan a mokřadů jihoamerického kontinentu. Jan Dungel při pobytech v těchto podivuhodných krajích pilně zachycoval podobu místních divokých zvířat do svého polního skicáře. V knize je pak představeno na 90 vybraných ilustrací namalovaných akvarelem, měkkou tužkou a barevnými pastelkami. Malbám je v publikaci dopřán prostor velkého formátu, což velmi příhodně umocňuje jejich působení a odráží autorův prožitek přímého dotyku přírody. Kresby jsou doplněny barevnými fotografiemi, jež dokreslují ráz prostředí anebo zobrazují samotná zvířata, která v odpovídajícím typu krajiny žijí. Srovnání podoby stejných druhů, které jsou jednou zachyceny okem kamery a podruhé štětcem malíře, je neobyčejně působivé a podnětné. Oba přístupy k zobrazení světa kolem nás mají své výhody a nevýhody, ale je zřejmé, že navzájem nejsou zaměnitelné ani nahraditelné.

Texty jsou v knize poněkud v pozadí, nicméně jsou napsány neotřelým a svěžím stylem a vytvářejí důstojný doprovod skvělým ilustracím. Mimo nezbytné faktologie doprovázející charakteristiku krajiny a její bioty, se autor svěřuje také s vlastními, často velmi niternými pocity při pobytu v tropickém prostředí savan a pralesů. Sděluje mimo jiné, že na Zemi ještě existují oblasti divočiny, ve kterých je výhradním vládcem dosud sama příroda. Pobyt v takových místech je samozřejmě tvrdou zkouškou naší civilizované změkčilosti a výjimečné zážitky jsou vykupovány strádáním a utrpením, které v běžném životě jinak vůbec nepoznáme. Musíme se ovšem ptát, jak dlouho ještě budeme mít příležitost podobné zkušenosti získávat. Celým textem se proto prolíná autorova obava, že můžeme sami v brzké době způsobit zánik těchto přírodních rájů, ve kterých je naše vnímání skutečnosti světa tak neopakovatelně jedinečné.

Je pozoruhodné, kolik českých přírodovědců, a zvláště zoologů se věnuje kreslení a malování přírody a zvířat. Mnozí z nich dosáhli bezesporu vysoké profesionální úrovně a je škoda, že se více neprosazují také v zahraničí (i když věřím, že k tomu také dříve či později dojde). Kniha Jana Dungela má vysokou hodnotu uměleckou a zároveň je mimořádně závažným dokumentem stavu přírodního biomu s prvořadým významem pro ekologickou rovnováhu celé planety. Pro mě je rovněž připomínkou skutečnosti, že vědecké poznání může mít také poněkud jiný rozměr a povahu, než je úporné publikování v prestižních časopisech s vysokým faktorem impaktu. Jsem přesvědčen o tom, že nová knížka Jana Dungela musí potěšit každého čtenáře bez ohledu na vyhraněnost jeho zájmů.

Jan Zima,
Ústav biologie obratlovců AV ČR