V prvních deseti letech vyjížděly terénní výpravy s magnetofonem dvakrát ročně. Po roce 1968, kdy se práce zastavily, sice prof. Leška nadále analyzoval a popisoval sebraný materiál, výsledky však mohl vydat pouze jako dílčí studie v interních sbornících tehdejšího Kabinetu cizích jazyků, kde rusisté a ukrajinisté pracovali.
Dialektologickou práci bylo možné zahájit až po roce 1989 v obnoveném Slovanském ústavu. Sesbíraný materiál zpracoval tým pod vedením O. Lešky v rámci grantového projektu GA AV Monografické a materiálové příspěvky k poznání jihokarpatských ukrajinských nářečí na východním Slovensku. V roce 1996 vyšla díky finanční podpoře Ukrajinské akademie věd v USA kniha Розповіді з Підкарпаття. Українські говірки східної Словаччини. Ta svým charakterem překračuje hranice dialektologie v obvyklém slova smyslu, zabývá se územní diferenciací jazyka, ukazuje i žánrovou rozmanitost dialektní mluvy, její rozvrstvení podle věkových kategorií a úrovně vypravěčů a dává nahlédnout i do sociologie jazyka, jejího vývoje a změn vyvolaných podmínkami, v nichž nositelé jazyka žijí.
Protože byl v knize využit pouhý zlomek zvukových záznamů uložených ve fonotéce Slovanského ústavu a životnost magnetofonových nosičů již končila, byl podán grant pro projekt Český dialektologický výzkum ukrajinských nářečí bývalého Československa: historie, výsledky, perspektivy. Jeho cílem bylo nejen vysledovat počátky a průběh výzkumu jihokarpatské nářeční oblasti, který prováděli čeští ukrajinisté, popsat unikátní zvukový materiál a doplnit jej etnologickou studií přibližující danou oblast, ale také zachránit ohrožené zvukové soubory převedením na kompaktní disky.
Nasbírané materiály pochopitelně obsahují cenné etnografické informace: detailní popis mužského a ženského oděvu s technologickým postupem jeho zhotovování, popis tkaní plátna, zhotovování sukna, podrobné líčení mužských a ženských polních prací a potřebného nářadí, popis výkonů nejrůznějších řemesel. Z folklorního bohatství zkoumané oblasti se podařilo zaznamenat obřadní texty a písně sváteční i příležitostné, způsoby léčení a zaříkávání, dětské hry a zábavy mladých lidí tak, jak se vyskytují v ročním zemědělském cyklu. Vyprávění o svatbách, o narození dítěte, o pohřbech a církevních svátcích, k nimž se pojí mnoho starodávných zvyků a obyčejů, umožňuje vzhledem k různým generačním vrstvám vypravěčů sledovat i postupné stírání specifických forem, v nichž např. probíhají jednotlivé životní události, ale i jejich obnovování v příznivějších podmínkách.
Z historického a sociologického hlediska jsou zaznamenány děje za první světové války, ze života v zajateckých táborech Ruska či Itálie, dozvíme se o nedobrovolném pracovním nasazení a putování válečných zajatců po celém Rusku od hranic s Finskem až po Černé moře a Kavkaz – to vše v letech revolučních událostí a dramatických společenských změn. Vyprávění o hledání práce v dolech Evropy, na stavbě tratí a na farmách Ameriky a Kanady přináší překvapivé pohledy nejen na život vystěhovalců, ale i na společnost, pro niž pracovali. Vesnicemi východního Slovenska osídlenými ukrajinským rusínským etnikem se několikrát přehnaly boje konce druhé světové války a očití svědkové přinášejí obraz lidského utrpení a zmaru. Zajímavá jsou líčení praktik při násilném zakládání jednotných zemědělských družstev, jejich počáteční živoření a polohladovou existenci jak členů JZD, tak hrstky zbylých soukromníků i svědectví těch, kteří obec či družstvo vedli v dobré víře, že slouží pokroku.
Zaznamenán je i život "menšin v menšině" – postavení židovského a cikánského obyvatelstva, poměry v rusínských obcích "za Maďarska", "za první republiky", za druhé světové války i po válce.
Unikátní soubor nářečních nahrávek byl pořízen v době, kdy starobylý ráz zkoumaných nářečí a patriarchální způsob života rusínské vesnice nebyl ještě podstatným způsobem narušen, a tak může současné i budoucí generaci badatelů poskytnout cenný zdroj mnohostranných informací.
Podle R. Šiškové
English
