Po	Út	St	Čt	Pá	So	Ne
					1	2
3	4	5	6	7	8	9
10	11	12	13	14	15	16
17	18	19	20	21	22	23
24	25	26	27	28	29	30
31

Akademie věd ČR › O AV ČR › Základní informace › Dokumenty › Anotace › 1997

6. Sekce biologicko-ekologických věd

Seznam anotací:

Květena ČR. Sv.5. (BÚ)
Potenciální přirozená vegetace Biosférické rezervace Křivoklátsko. - Academia, Praha (BÚ)
Párové interakce druhů v horské louce (BÚ)
Hydroakustický průzkum rybí obsádky řeky Labe (HBÚ)
Vliv atmosferické zátěže na jezera a nádrže v ČR (HBÚ)
Revize tasemnic rodu Proteocephalus, cizopasníků ryb Evropy (PAÚ)
Ryby jako hostitelé patogenních a nepatogenních volně žijících améb (PAÚ)
Proteiny klíšťat funkčně spojené s metabolismem železa (PAÚ)
Vliv extrémních povodňových stavů v červenci 1997 na rybí společenstva vodních toků (ÚEK)
Výskyt a toxicita persistentních organických polutantů v horských smrkových ekosystémech (ÚEK)
Sukcese půdních organismů na rekultivovaných plochách v pánevních oblastech (ÚPB)
Strupovitost brambor a biologická aktivita půdy (ÚPB)
¹³C izotopová diskriminace v půdě (ÚPB)

6.1. Květena ČR. Sv.5. (ed. B. Slavík)- 568 p., Academia, Praha, 1997

Pátý svazek Květeny České republiky je součástí osmidílného kompendia
o flóře našeho státního území, jehož první svazek vyšel v r. 1988. Celkem 22 autorů zpracovalo 125 rodů s několika sty druhy: textovou část doprovází 126 celostránkových tabulí originálních kreseb a 38 map rozšíření vybraných druhů
v ČR. Dílo obsahuje kromě úvodních kapitol zpracování dalších 38 čeledí cévnatých rostlin. Tím dosahuje celkový počet čeledí zpracovaných v 1.-5. svazku počtu 128, což je z celkového počtu čeledí 71,5 %.

Dílo zahrnuje všechny poznatky o zpracovávaných taxonech, např. morfologické popisy, určovací klíče, počty chromozomů, variabilitu, ekologii a cenologii, rozšíření v ČR, celkové rozšíření a význam, tj. užitkovost, škodlivost, dále dynamické změny v rozšíření a ohrožení v současné době. Pátý díl Květeny ČR tak tvoří další část bohatého informačního zdroje o flóře našeho státního území.

6.2. Potenciální přirozená vegetace Biosférické rezervace Křivoklátsko. - Kolbek J. et al. (1997), Academia, Praha, 234 p., 32 barev. foto., ISBN 80-200-0610-9.

Dílo je výsledkem syntetické fáze dlouhodobého výzkumu vegetace a flóry geobotanickým oddělením Botanického ústavu AV ČR na modelu biosférické rezervace, chráněné krajinné oblasti a biocentra evropského významu. Text v anglicko-české verzi zahrnuje kromě obecných kapitol popis 33 mapovacích jednotek uvedených na 12 listech barevných map v měřítku 1:25 000 a podává jejich rozšíření z pohledu rekonstrukce vegetace, tj. pravděpodobného jejího stavu, který by vznikl v současné krajině po upuštění od lidské činnosti a doprovodných jevů. Každá jednotka je charakterizována vědeckým, anglickým a českým jménem, stručnou charakteristikou, druhovým složením, strukturou, variabilitou, stanovištní charakteristikou, rozšířením a výskytem. Text k jednotlivým mapovým listům je uveden charakteristikou přírodních poměrů, zastoupením mapovacích jednotek a jejich přehledem. Barevné mapy dokumentují, jaká přirozená vegetace odpovídá stanovištním podmínkám na území o velikosti ca 630 km2.

Konstrukcí zřejmě první mapy toho měřítka potenciální přirozené vegetace biosférické rezervace na světě chtěli autoři přispět k prosazování zájmů ochrany přírody. Publikace svým významem přesahuje hranice geobotaniky: představuje nezastupitelný vědecký podklad pro další obory, především pro zoologii a pedologii, ale i pro obory aplikované, zejména pro lesnictví, zemědělství, vodohospodářství, které vybízí k ekologizaci výroby a hospodaření.

Kolbek J. & Moravec J. [eds.] et al. (1995): Map of potential natural vegetation of the Biosphere reserve Křivoklátsko. Mapa potenciální přirozené vegetace Biosférické rezervace Křivoklátsko. - ed. Bot. úst., Průhonice, 12 barev. mapových listů.

6.3. Párové interakce druhů v horské louce

Dlouhodobé studium dynamiky lučních společenstev v jemném měřítku pomocí trvalých ploch vedlo v minulých letech k poznatkům o vysoké pohyblivosti jednotlivých druhů. Tato pohyblivost má nejméně dvě složky: (1) uchycení a odumírání jednotlivých rostlin a (2) jejich klonální růst. Částečnou příčinou této dynamiky jsou kompetiční vztahy. Pomocí manipulativního pokusu typu removal byly identifikovány párové interakce; v malém množství případů se ukázalo, že jsou druhově specifické (Herben et al. 1997a). Data z trvalých ploch byla využita pro navržení nové, nemanipulativní techniky identifikace párových interakcí druhů (spolupráce s kolegy Wissenschaftskolleg zu Berlin - Law et al. 1997). Výsledky tohoto zcela nového přístupu byly srovnány s výsledky manipulativního pokusu. Výsledky obou metod jsou srovnatelné, což otevírá cestu k použití neinvasivních technik nejméně v tomto typu společenstev. Data o působení mezidruhové kompetice byla vztažena ke skutečně měřené dynamice horské louky (Herben et al. 1997b).

Data o růstové dynamice kostřavy červené byla analyzována pomocí dosud nepoužitých technik (Hara et Herben 1997). Současně bylo provedeno review dosavadních informací o prostoročasové struktuře společenstev klonálních rostlin, identifikovali oblasti, jež zatím byly stranou pozornosti a navrhli experimenty a pozorování, jež by bylo žádoucí provést (Herben et Hara 1997).

Srovnání dat o růstu kostřavy červené v uzavřeném porostu, v polních i zahradních experimentech vedlo k identifikaci plastické a neplastické složky její variability, zejmána znaků umožňující její klonální růst. Kromě zjištění velké genetické variability byl nalezen vliv spektrálního složení světla (poměr Red/Far red složky) na architekturu oddenkového systému (Skálová et al. 1997).

Hara T. et Herben T. (1997): Shoot growth dynamics and size-dependent shoot fate of a clonal plant, Festuca rubra, in a montane grassland. - Res. Popul. Ecol. 39/1: 83-93.
Herben T. et Hara T. (1997): Competition and spatial dynamics of clonal plants. In: de Kroon H. et J. van Groenendael (eds.), The ecology and evolution of clonal plants, Backhuys Publ., Leiden, pp. 331-357.
Herben T., Krahulec F., Hadincová V. et Pecháčková S. (1997a): Fine-scale species interactions of clonal plants in a mountain grassland: a removal experiment. - Oikos 78: 299-310.
Herben T., Krahulec F., Hadincová V., Pecháčková S. et Kovářová M. (1997b): Fine-scale spatio-temporal patterns in a mountain grassland: do species replace each other in a regular fashion? - Journ. Veget. Sci. 8: 217-224.
Law R., Herben T. et Dieckman U. (1997): Non-manipulative estimates of competition coefficients in a montane grassland community. - Journ. Ecol. 85: 505-517.
Skálová H., Pecháčková S., Suzuki J., Herben T., Hara T., Hadincová V. et Krahulec F. (1997): Within population genetic differentiation in traits affecting clonal growth: Festuca rubra in a mountain grassland. - J. Evol. Biol. 10: 383-406.

6.4. Hydroakustický průzkum rybí obsádky řeky Labe

V létě 1997 byla vědeckým echolotem (SIMRAD EY 500) kvantitativně prozkoumána rybí obsádka 200 km úseku Labe na území České republiky a 15 km na území SR Německa. Jedná se o dosud nejrozsáhlejší zkoumání toku horizontálním sonarovým paprskem, které bylo ve světě provedeno. Rozsáhlý průzkum si vyžádal rozpracování nové metodiky stanovení velikostního složení rybí obsádky (Kubečka a kol., v tisku). Provedená studie je součástí mezinárodního projektu průzkumu Labe, jehož se účastní ČR, SRN a EU. Výsledky nepotvrdily předpoklad silného zarybnění Labe. Průměrná biomasa ryb v celém toku na území ČR činila 40 kg/ha, což je ve srovnání s jinými evropskými řekami (Temže, Ouse, Rýn, Vltava) poměrně málo. Malé množství ryb lze s velkou pravděpodobností vysvětlit znečistěním toku. Zatímco v horních částech středního Polabí (Týnec nad Labem-Nymburk) byly časté biomasy přes 100 kg/ha, v níže položených a více zatížených částech mezi Kostelcem a Roudnicí n. Labem biomasa ryb zřídka dosahovala 20 kg/ha. Ryby téměř zcela chyběly pod výpustěmi některých průmyslových zařízení (Neratovice, elektrárna Mělník, papírny Štětí). Dále pod těmito úseky docházelo k částečné regeneraci ichtyofauny. V ostrém kontrastu k hlavnímu toku jsou postranní vody (říční ramena, štěrkopískoviště, přístavy) s průměrnou biomasou ryb téměř 1000 kg/ha a plavební kanály labských plavebních komor s průměrnou hodnotou 160 kg/ha. Největší agregace ryb v hlavním toku byly nalezeny poblíž ústí významnějších přítoků (Klejnárka, Mrlina, Cidlina, Sánská strouha, Jizera, Vltava a Ohře).

Kubečka, J, Frouzová, J., Slavík, O, Vilcinskas A, Wolter, C. (in press): Fish stock of the Elbe River monitored by hydroacoustic and conventional methods. In. Cowx, I.G. /ed./ Management and Ecology of inland fisheries. Blackwell, Oxford.

6.5. Vliv atmosferické zátěže na jezera a nádrže v ČR

Na základě vlastních analýz srážek vzorkovaných na nádržích Slapy (1979 -1994) a Římov (1980 -1993) a publikovaných dat byly v Hydrobiologickém ústavu vyhodnoceny změny v atmosférickém přísunu forem síry, dusíku a fosforu v ČR v posledním půlstoletí a jejich důsledky pro ekosystémy stojatých vod. Data jednoznačně ukazují, že chemismus horských jezer na Šumavě a ve Vysokých Tatrách citlivě reaguje na změny atmosférického přísunu. Pokles emisí síry a dusíku, který nastal v první polovině 90. let, se bezprostředně projevil snížením koncentrace síranů a dusičnanů v jezerní vodě a zároveň došlo k mírnému snížení kyselosti. Toto snížení je však zatím nedostatečné pro život ryb v kyselých jezerech. Atmosférický přísun se ukázal jako potenciálně významný zdroj živin rovněž pro fytoplankton údolních nádrží. V jezerních částech nádrží s dlouhou dobou zdržení, jako jsou např. Lipno a Želivka, může v letním období za nízkých přítoků představovat srážkový přísun důležitý zdroj amoniakálního dusíku a fosforu pro vodní ekosystém.

Kopáček J., Hejzlar J., Procházková L. (v tisku): Contribution of direct atmospheric deposition to nitrogen and phosphorus load of reservoirs. Int. Rev. ges. Hydrobiol.
Kopáček J., Procházková L., Hejzlar J., Blažka P.: Trends and seasonal patterns of bulk deposition of nutrients in the Czech Republic. Atmospheric Environment 31, 1997, 797-808.

6.6. Revize tasemnic rodu Proteocephalus, cizopasníků ryb Evropy

Tasemnice rodu Proteocephalus jsou častými cizopasníky sladkovodních ryb Evropy; některé z druhů jsou i významnými škůdci v chovech ryb, především lososovitých, u kterých působí zpomalení růstu a při silných nákazách i úhyn plůdku. Určování těchto tasemnic dosud představuje velký problém vzhledem k celkové podobnosti většiny zástupců a velké variabilitě některých druhů. Z uvedených důvodů je určování jednotlivých druhů pouze na základě morfologických znaků v některých případech obtížné nebo dokonce nemožné.

Pomocí konvenčních morfologických metod, metod molekulárně-biologických i experimentálním studiem vývojových cyklů byly získány údaje, které umožnily revizi celé skupiny. Jejím základem bylo studium rozsáhlého materiálu 33 druhů rodu Proteocephalus z Evropy, Asie a Severní Ameriky i příbuzných skupin tasemnic z Mexika a Jižní Ameriky. Bylo zjištěno, že v Evropě cizopasí pouze 11 druhů tasemnic tohoto rodu. Všechny platné druhy byly znovu podrobně popsány na základě vlastního i sbírkového materiálu. Význam jednotlivých morfologických znaků pro taxonomii i spektrum rybích hostitelů všech zástupců byly kriticky zhodnoceny, což umožní identifikaci všech zástupců rodu Proteocephalus a poskytne základní informaci nezbytnou pro prevenci onemocnění působených těmito cizopasníky.

Výsledky práce budou zveřejněny ve formě knižní publikace k tisku v nakladatelství Academia v edici Studie AV ČR. (GA ČR 508/95/0294) (Tomáš Scholz, Vladimíra Hanzelová)

6.7. Ryby jako hostitelé patogenních a nepatogenních volně žijících améb

K amébám, které se běžně vyskytují v půdě i vodních zdrojích všech kontinentů, patří i tzv. amfizoické druhy, schopné množit se ve vnějším prostředí i v orgánech obratlovců a bezobratlých, přežívat v nich nebo se stát parazity. V Parazitologickém ústavu byla sledována přítomnost těchto améb v parenchymových orgánech ryb s cílem objasnit jejich patogenní potenciál.

Ze sladkovodních a mořských ryb bylo izolováno 120 kmenů améb. Amfizoické druhy rodů Acanthamoeba a Naegleria, jejichž zástupci cizopasí
i u teplokrevných živočichů a člověka, byly zastoupeny 20 kmeny. Kromě toho byly izolovány améby dalších devíti rodů z osmi čeledí kmene Rhizopoda, s jedním pro vědu novým druhem, Vexillifera expectata. Všechny je možno považovat za potenciální patogeny ryb a je nutné ověřit, zda se ryby mohou podílet na cirkulaci některých améb patogenních pro člověka. Nově získané poznatky o amébách upozornily na nutnost revidovat zařazení velkého počtu druhů v systému těchto významných protistů.

Dyková I., Macháčková B., Pecková H.: Amoebae isolated from organs of farmed tilapias, Oreochromis niloticus. Folia Parasitol. 44, 1997, 81-90.
Dyková I., Lom J., Macháčková B., Pecková H.: Vexillifera expectata sp. n. and other non-encysting amoebae isolated from organs of freshwater fish. Folia Parasit. 45, 1998, 17-26.

6.8. Proteiny klíšťat funkčně spojené s metabolismem železa.

Organismy ukládají toxické volné formy železa do zásobního proteinu - feritinu. U krevsajících členovců (hmyz, klíšťata aj.), kteří se musí vyrovnat s velkým množstvím železa přijímaného z hostitelské krve, slibuje výzkum metabolismu tohoto kovu možnost ovlivnění přenosu parazitárních, bakteriálních či virových nákaz. Z tohoto hlediska byla velká pozornost dosud věnována poznání faktorů zúčastněných v metabolismu železa u komárů. V rámci spolupráce Parazitologického ústavu s Arizonskou universitou v Tucsonu byly poprvé izolovány a sekvenovány geny feritinu u klíšťat Ixodes ricinus a Ornithodoros moubata. Klíštěcí feritiny jsou si vzájemně velmi podobné a liší se pouze ve 23 ze 172 aminokyselin. Sekvence klíštěcích feritinů se poměrně překvapivě značně odlišuje od feritinů popsaných u hmyzu. Naopak, poměrně vysokou podobnost vykazuje s feritiny měkkýšů, plazů a obojživelníků.

Výsledky jsou připravovány pro publikaci a pro prezentaci na 3. International Symposium on Molecular Insect Science, červen 1998, Utah.
(VS 96066) Petr Kopáček, Nataša Rudenko, John Law

6.9. Vliv extrémních povodňových stavů v červenci 1997 na rybí společenstva vodních toků

Stanislav Lusk, Vlastimil Baruš, Karel Halačka, Pavel Jurajda, Věra Lusková, Miroslav Prokeš

Povodně a povodňové průtoky v červenci 1997 svým rozsahem, trváním a průtokovými objemy patří v České republice ke zcela ojedinělým jevům. V rámci řešených výzkumných projektů byla věnována pozornost vyhodnocení vlivu těchto povodní na rybí společenstvo v celém rozsahu říčního kontinua. Bylo prokázáno, že ve pstruhových a parmových úsecích osídlených společenstvy typu Salmo a Barbus (převážně horní a střední úseky toků) nedošlo k průkazným změnám populací dominantních i doprovodných druhů. Pouze u lipana podhorního byly zjištěny lokální ztráty v místech, kde mu byl znemožněn návrat z rozlivů zpět do toku. Podélná migrace směrem po proudu a případný splav ryb proběhly pouze v omezeném rozsahu. Pouze u druhů vázaných na dnový substrát (mihule potoční, sekavec písečný) jsme zjistily intenzivní přesun (splav) v souvislosti s transportem dnových sedimentů. Povodňové průtoky v horní a střední části toků měly pouze několikadenní trvání.

U zaplavených stojatých vod různého typu (rybníky, jezera, nádrže, tůně, aj.) došlo k vyplavení a nebo aktivní emigraci tamních rybích obsádek. Tyto ryby migrovaly laterálně i podélně v rámci povodňové záplavy. Při nástupu záplavy to byly laterální migrace zejména do nově zaplavovaného území, při opadu záplavy pak směrem do vodního toku s proudem vody. Podélné migrace byly převážně směrem po proudu i když v období nástupu povodňových průtoků jsme zaznamenali i migraci směrem proti proudu (bolen dravý, jelec jesen, kapr obecný). Původní stav rybích společenstev stojatých vod, zejména výskyt větších jedinců, se po opadnutí záplav již neobnovil.

V dolních částech toků majících charakter převážně cejnového pásma byly povodně doprovázeny záplavami přilehlé údolní nivy s časovou prolongací 2-5 týdnů. Dolní toky byly nejvíce dotovány rybami z výše ležících částí povodí, zejména pak rybami pocházejícími z vyplavených stojatých vod (rybníky, nádrže). V oblasti déletrvajících povodňových rozlivů docházelo v závěrečné části v souvislosti s rozkladem organické hmoty ke vzniku kritických kyslíkových stavů s následnými lokálními úhyny ryb. Tyto úhyny jsme zjistili především v zaplavených polních kulturách a v oblasti lužních lesů, kde postihly především větší jedince. V případě možností ryby aktivně unikaly z míst (slepá ramena) s kyslíkovým deficitem do toku.

V souvislosti s povodněmi jsme zaznamenali u některých druhů (kapr obecný, lín obecný, karas stříbřitý, hrouzek obecný) úspěšný výtěr a následný početný výskyt tohoročků.

V rámci povodňových průtoků a stavů jsme zaznamenali i určité zvýšení druhové pestrosti v důsledku posunu (splavení) druhů v podélném profilu toku a dále v důsledku laterální i podélné migrace či vyplavení druhů pocházejících ze zaplavených stojatých vod. Vzhledem k ekologickým charakteristikám a nárokům těchto "imigrovaných" druhů předpokládáme, že se jedná o jev dočasný.

Lusk,S., Halačka,K., Lusková,V., 1998: Rybí společenstva horní části Tiché Orlice (ř.km 59,0 - 100,0) a posouzení vlivu povodňových průtoků v červenci 1997. Sborník Konf. ORLICE 97, Letohrad, v tisku.
Lusk, S., Lojkásek, B., Halačka, K., Lusková, V., 1997: Povodně v červenci 1997 a jejich vliv na rybí společenstva ve vodních tocích. Sborník abstrakt, konf. ICID, "Povodně a krajina 97", Brno: 7/4.
Lusk, S., Lojkásek, B., Halačka, K., Lusková, V., Pražák, O., 1998: Vliv povodní v červenci 1997 na ryby ve vodních tocích. Sb.konf. "Povodeň Júl 1997", Bratislava: v tisku.
Lusk, S., Halačka, K., Lusková, V., Lojkásek, B., Pražák, O., 1998: Vliv povodní v červenci 1997 na biodiverzitu ryb ve vodních tocích. Biodiverzita ichtyofauny ČR (2): v tisku.
Prokeš, M., Baruš, V., 1998: Structure of the fish assemblage in a stream section of the Morava River (locality Vitošov) after the flood in 1997. Čas.Slez.Muz.Opava (A), 20: v tisku.

6.10. Výskyt a toxicita persistentních organických polutantů v horských smrkových ekosystémech

Jan Tříska, Pavel Cudlín, Ivan Holoubek, Richard Tykva

Současné studie o příčinách odumírání lesů jsou zaměřeny většinou na úlohu anorganických plynů, nicméně v posledních letech byly identifikovány i jiné stresové faktory působící na rostliny a to např. ztráta listové zeleně fotochemickou aktivací těkavých halogenovaných uhlovodíků a vliv monoterpenů na fotosyntetický aparát. Právě jehlice smrku a dalších konifer, které jsou pokryty vrstvičkou epikutikulárního vosku sestávajícího z polyesterů s dlouhým řetězcem, estolidů a některých dalších lipidů s dlouhými řetězci, mají schopnost absorbovat lipofilní polutanty z atmosféry. Tato vlastnost se na jedné straně začíná stále více používat ke studiu distribuce vybraných persistentních polutantů v atmosféře a na druhé straně akumulační schopnost a distribuce vybraných persistentních polutantů např. v jehlicích smrku Picea abies indikuje, že probíhá rovněž difuse do vnitřních částí jehlic. To vyvolává otázku do jaké míry může difundované množství způsobit toxické efekty a ovlivnit zdravotní stav horských smrkových ekosystémů.

V roce 1995 a 1996 byly odebrány vzorky humusového horizontu F a H (jak s pokryvem, tak bez pokryvu), dále vzorky smrkových jehlic 3. ročníku v oblasti Šumavy, Krušných a Lužických hor, Krkonoš a Beskyd. Ve všech vzorcích byly stanoveny polyaromatické uhlovodíky (16 uhlovodíků podle U.S.EPA), organochlorové pesticidy a polychlorované dibenzodioxiny a dibenzofurany. Byly provedeny rovněž 24hodinové odběry vzorků vzduchu pro stanovení PAU a PCDDs/PCDFs a tím bylo umožněno provést celkovou bilanci těchto látek v celém pásu horských ekosystémů České republiky.

Byla studována interakce derivátu ftalocyaninu mědi s planárními polyaromatickými uhlovodíky v podmínkách tenkovrstvé chromatografie. Získaných výsledků je možno využít pro TLC separaci, resp. předseparaci vícejaderných PAU (počet kruhů > 3) ze složitých matric životního prostředí. Byly měřeny změny fluorescence chlorofylu a v micelárním systému při přídavku látek, vyskytujících se v životním prostředí (1-hydroxypyren, 1-nitropyren, 1-amino-9,10-anthrachinon, 9,10-anthrachinon, pyren) a některých modelových látek (fenol a nitrobenzen). Největší interakce byla zjištěna u 1-nitropyrenu a to již v nízkých mikromolárních koncentracích.

Ve spolupráci s ÚOCHB AV ČR byl prokázán příjem izotopově značeného hexachlorbenzenu (HCB) ze substrátu, obsahujícího koncentrace HCB nalezené v humusových půdních horizontech v imisních oblastech, do kořenů řízkovanců smrku ztepilého a jejich následný transport do jehlic.

Holoubek,I., Tříska, J., Cudlín,P., Schramm,K.-W. , Kettrup,A.: Project TOCOEN Part XXXI. The occurrence of POPs in high mountain ecosystems of the Czech Republic. Toxicol. Environ. Chem.: v tisku.
Holoubek,I., Jones,K.C., Kořínek,P., Šeda,Z., Schneiderová,E., Holoubková,I., Pacl,A., Tříska,J., Cudlín,P." The use of mosses and pine needles to detect atmospheric persistent organic pollutants at the local and regional scale. Environ. Pollut.: v tisku.
Tříska,J., Vrchotová,N., Šafařík,I., Šafaříková,M.: TLC separation of selected polyaromatic hydrocarbons on copper phthalocyanine dye impregnated plates. J. Chromatogr. A: v tisku.
Vrchotová, N., Tříska,J., Šiffel,P.: Chlorophyll fluorescence quenching in the presence of selected, environmentally important, organic compounds. Bull. Environ. Contamin. Toxicol.: v tisku.

6.11. Sukcese půdních organismů na rekultivovaných plochách v pánevních oblastech

Jan Frouz a kol.

V rámci projektu Kontakt byla studována společenstva půdních organismů (půdních řas, mikroskopických hub, prvoků, hlístic, roztočů, chvostoskoků, žížal, stejnonožců, mnohonožek a larev dvoukřídlého hmyzu) v časových řadách borových (Cottbus, SRN) a olšových (Sokolov, ČR) výsadeb na rekultivovaných plochách po povrchové těžbě uhlí, odlišujících se typem výchozího substrátu (silně kyselé písky x mírně alkalické jíly). Výzkum ukázal zásadní rozdíly ve směru sukcesních změn mezi oběma oblastmi. Kolonizace živinami chudých substrátů německých výsypek s nestálým vodním režimem je výrazně pomalejší než osídlování jílovitých substrátů na Sokolovsku, kde jsou relativně stabilní půdních organismů vyvinuta již během několika let sukcese. V okolí Cottbusu lze primární sukcesi charakterizovat jako postupný nárůst počtu druhů a abundance jednotlivých skupin bez výrazné směny dominant, na plochách u Sokolova jsou pionýrské druhy postupně nahrazovány dominantami charakteristickými pro pokročilejší stadia sukcese a změny početnosti a celkového počtu druhů jednotlivých skupin jsou méně plynulé. Získané výsledky jsou využitelné v návrzích rekultivačních technologií.

Balík, V., 1996: Půdní krytenky (Prptozoa, Rhizopoda) z okolí Sokolova (Česká republika). Sborn. Okr. muzea v Mostě, řada přírodověd., 18: 5-17
Frouz, J., 1997: Rekonstukce společenstev půdní fauny na plochách rekultivovaných hnědouhelných výsypek. Sborník referátů z konference "45 let české rekultivační školy". Most
Pižl, V., in press: Earthworm populations in reclaimed colliery spoil heaps and adjacent biotopes in the open-cast coal mining area near Sokolov, Czech Republic. Acta Scientifica - Sborn. Zeměděl. fak. JU, České Budějovice
Tajovský, K., in press: Millipedes (Diplopoda) and terrestrial isopods of reclaimed heaps in the Sokolov region. Acta Scientifica - Sborn. Zeměděl. fak. JU, České Budějovice

6.12. Strupovitost brambor a biologická aktivita půdy

Václav Krištůfek a kol.

Strupovitost patří k velmi rozšířeným chorobám brambor, různé odrůdy však jsou k tomuto onemocnění různě citlivé. Proč tomu tak je není dosud známo. Odpovědˇ je nutno hledat v interakcích mezi povrchem hlízy brambor a aktinomycetou Streptomyces scabies, která chorobu vyvolává. Při studiu vlivu odrůdy brambor na vybrané půdně biologické parametry byl zjištěn přímý vliv odrůdy na intenzitu rozkladu celulózy, chitinolytickou a pektinolytickou aktivitu půd, počet různých fyziologických skupin bakterií, mikroskopických hub a aktinomycetů. Významné je zjištění rozdílů v obsahu některých prvků ve slupce různě citlivých odrůd brambor. Ve zdravé slupce citlivé odrůdy byl stanoven vyšší obsah Ca (o 23 -113%), K (o 18-22%) a Zn (o 8-19%), slupka odolné odrůdy obsahovala více Al, Fe, Mn a Cu (o 11-45%). Streptomycety ve strupech hlíz absorbují značné množství Ca a jeho koncentrace v prostředí pak má zásadní vliv na klíčení jejich spór. Další prvky mohou být využívány jak rostlinami ke stavbě metalo-enzymů, tak mikroorganismy k zajištění aktivity rozkladných enzymů. Výzkum metalo-enzymů ukázal, že aktivita superoxid-dismutázy je trojnásobně vyšší u odolných odrůd, zatímco aktivita peroxidázy je až pětinásobně vyšší u odrůd citlivých. Tyto výsledky pomohou šlechtitelům při rozhodování o výběru šlechtitelského materiálu a novošlechtění brambor odolných vůči strupovitosti.

Krištůfek, V. a kol., 1997: Vliv odrůdy brambor na vybrané půdně biologické parametry ve vztahu ke strupovitosti brambor. Sborn. z konference "Život v půdě, Bratislava, p. 43-46
Krištůfek, V., Diviš, J., Halbritter, A., 1997: Vliv organického hnojení na stupeň napadení hlíz strupovitostí, výnos a kvalitu brambor. Sborn. z mezinár. konference Agroregion, Č. Budějovice, p. 239-240
Krištůfek, V., Diviš, J., Kalčík, J., in press: Obsah prvků ve slupce hlíz brambor ve vztahu k výskytu strupovitosti. Bramborářství.

6.13. ¹³C izotopová diskriminace v půdě

Hana Šantrůčková

Predikční modely pro hodnocení vlivu změn klimatu na koloběh uhlíku v terrestrickém ekosystému využivají údajů o změnách obsahu stabilního izotopu uhlíku (izotopová diskriminace ¹³C ) v jednotlivých složkách ekosystému. Spojení údajů o obsahu ¹³C s údaji o celkovém množství uhlíku pomáhá zpřesnit odhad rychlosti obratu organické hmoty. Zatímco data týkající se rostlin jsou početná, informace o izotopové diskriminaci v půdě prakticky chybějí a modely jsou založeny na teoretickém předpokladu, že v půdě je obsah ¹³C stálý. Chybnost tohoto předpokladu může být jednou z příčin, proč je predikční hodnota submodelů pro půdní prostředí zatím nízká. V naších pokusech jsme tento předpoklad testovali a zjistili jsme, že pokud je půda v rovnovážném stavu, skutečně nedochází k významné izotopové diskriminaci během heterotrofního metabolismu. Avšak změny podmímek půdního prostředí, jako např. vlhkosti, množství dostupného organického materiálu či složení půdního vzduchu, byly provázeny významnou izotopovou diskriminací v rozsahu až 10%o. Naše výsledky jsou jedny z prvních, které popisují izotopovou diskriminaci spojenou s aktivitou půdních organismů a významně pomohou k validaci submodelů pro půdní prostředí i ke zvýšení predikční hodnoty celkových modelů.

Šantrůčková, H., Bird, M., in press: ¹³C fractionation associated with the heterotrophic metabolism in the grassland soils. Functional Ecology.

Aktuality pro média

Objev principu časování aktivace vzpomínek v mozku

Další úspěch české badatelky z AV ČR

Bezlopatková odvalovací turbína – vynález vědců z Akademie věd

Nejbližší akce

Kalendář akcí

Důležité odkazy

Akademický bulletin

Videa ze světa vědy

projekt BIOCEV

RSS

Sekce