Seznam anotací:

1. The Nature of Truth (FLÚ)
2. Předpotopní úvahy (FLÚ)
3. Dialog. Sémiotické rozměry a rozhraní dialogu (FLÚ)
4. Slovesa pro praxi. Valenční slovník nejčastějších českých sloves (ÚJČ)
5. Český jazyk na přelomu tisíciletí (ÚJČ)
6. Současná situace stylistiky (ÚJČ)
7. Kapitoly z poetiky Bohumila Hrabala (ÚČL)
8. Česká literatura. Od počátků do raného obrození (ÚČL)
9. Slovník středověké latiny v českých zemích (ÚKS)
10. Evropský kulturní prostor - jednota v rozmanitosti (ÚEF)
11. Aliens or One's Own People: Czech Immigrants from Ukraine in the Czech Republic (ÚEF)
12. Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku (ÚEF)
13. Lectures on Text Theory (OÚ)
14. Dějiny Jižní Afriky (OÚ)
15. Lexikon východní moudrosti. Budhismus. Hinduismus. Taoismus. (OÚ)
16. Česká bible hlaholská (SLÚ)
17. Česká literární věda - slavistika 1967-69 (SLÚ)
18. Dokumenty k dějinám ruské a ukrajinské emigrace v Československé republice (1919-1939) (SLÚ)

---

(Jaroslav Peregrin (ed.), Filosofia, Praha, 1997)

Reprezentativní sborník originálních příspěvků v anglickém jazyce z mezinárodní konference o logicko-filosofických otázkách pravdy. Konferenci pořádal FLÚ AV ČR v Praze. Publikace obsahuje původní práce jak významných světových autorů (např. D. Davidson, P. Horwich, J. Seligman, I. Niiniluoto), tak i domácích filosofických logiků (J. Peregrin, V. Svoboda, P. Kolář). Texty uvádějí do nejnovějších diskusí o pojmu pravdy v rámci analytické filosofie a pokrývají ústřední témata těchto diskusí, jako jsou např. teorie pravdy, význam pojmu prav-dy ve filosofii, historicko-filosofické reflexe, či otázky pravdy ve vědě a religionistice. Publikace tvoří základ pro větší monografii o pravdě, o jejíž vydání projevilo zájem nakladatelství Kluwer.

---

 

(Karel Kosík, nakladatelství Torst, 1997, 260 str.)

Kniha je souborem úvah, psaných v letech 1992 až 1997. Zabývá se tak různorodými tématy jako je smích, osvícenství, architektura, vlast, Goethův Faust, ale při pozorném čtení se ukazuje, že všechna témata krouží kolem jedné centrální otázky, kterou je pokus o analýzu moderní doby. Kniha je pokusem (esejí) ve dvojím slova smyslu: pokouší se z různých úhlů a v různých rovinách charakterizovat dnešní dobu jako epochu hluboké krize, a snaží se zároveň rehabilitovat a oživit tradici filosofické eseje jako literárního žánru, který je rovnomocný, pokud jde o vztah k pravdě, systematickému pojednání. Autor neskrývá, že jeho zamyšlení mají často provokativní charakter a vědomě se pokoušejí vyvolat polemickou odezvu.

---

 

(L.. Tondl, nakl. Filosofia, Praha 1997)

Studie je významným příspěvkem k rozvoji interdisciplinární teorie dialogu, dynamizuje starší statický model jazykové komunikace. Oproti koncepcím, které kladou důraz na autonomní kvalitu zprávy, způsob transferu a chování jeho zdroje, je zde vyzdvižen především význam procesu porozumění a interpretace. Důkladně posouzeny jsou sociální funkce dialogu, otázky sociálního a problémového prostředí dialogu a jeho cílové a tematické orientace. Důležité místo je věnováno analýze pojmů argumentace, racionalita, identita, komunikace i analýze metodologických a sémiotických základů modelů a modelování. Klíčový význam připisuje autor problematice dialogu mezi vědou a společností. Efektivní dialog mezi vědci a experty na jedné straně a politickými, kulturními a ekonomickými reprezentanty společnosti na straně druhé je nezbytným předpokladem rozvoje moderní společnosti, kterou současní sociologové také nazývají společností aktivní, informační či edukativní.

---

 

(Svozilová, Naďa, Prouzová, Hana, Jirsová, Anna, Academia, Praha, 1997. 359 s.)

Slovníkové zpracování nejfrekventovanějších českých sloves netradičním způsobem - z hlediska jejich valence, tj. schopnosti vázat na sebe jiné výrazy a mj. tak zakládat větné struktury. Především tuto větotvornou (kreativní) úlohu sloves slovník sleduje - pro každý ze slovesných významů uvádí větný vzorec a valenční analýzu (relevantní údaje slovnědruhové, tvaroslovné, sémantické i syntaktické), a poskytuje hojné citace autentických užití. Slovník je adresován nejen lingvistům - specialistům, ale všem, pro něž je čeština součástí profese - pedagogům, překladatelům i studentům a širšímu okruhu zájemců o hlubší vhled do problémů naší mateřštiny.

---

 

(K vyd. připravili František Daneš, Jarmila Bachmannová, Světla Čmejrková, Marie Krčmová, - Academia, Praha, 1997. - 292 s.)

Soubor prací přináší komplexní charakteristiku situace, stavu a perspektivy češtiny devadesátých let jako jazyka malého národa uprostřed transformující se a sjednocující se Evropy. Autoři sledovali jednak jazyk (v podobě spisovné, nespisovné, mluvené a psané) v ustálených i nově vznikajících komunikačních situacích, jednak pomocí terénních sond mapovali současný stav a vývojovou dynamiku územního rozrůznění současné běžné mluvy na celém území českého národního jazyka. Zkoumali též projevy působení cizích jazyků (zláště angličtiny) na češtinu. Teoreticko-metodologickým základem prací jsou zásady Pražské lingvistické školy obohacené o přístupy a postupy sociolingvistické a etnolingvistické a o poznatky z teorie komunikace. Publikace zaujme nejen odborníky - lingvisty, ale i čtenáře z celé kulturní veřejnosti.

---

 

(Hoffmannová, Jana, lektorský posudek Jiří Kraus, Trizonia, Praha, 1997, 200 s.)

Práce je úvodem do současné jazykovědné stylistiky a charakteristikou jejího postavení mezi dalšími lingvistickými disciplínami, ev. disciplínami "pomezními". Měla by se stát průvodcem po mezioborovém kontextu stylistiky - po nejbližších oborech, teoriích, tématech, které stylistiku dnes obklopují. Kniha je uspořádána do téměř třiceti krátkých kapitol (hesel), věnovaných např. vztahu stylistiky a sémiotiky, rétoriky, pragmatiky, textové lingvistiky, sociolingvistiky, psycholingvistiky, konverzační analýzy, teorie komunikace a speciálně komunikace literární, intertextuality atd. Jednotlivá hesla upozorňují i na významné osobnosti - představitele jednotlivých oborů, stejně jako na ústřední pojmy-termíny. Práce klade důraz na pochopení vzájemných souvislostí mezi jednotlivými hesly a do jisté míry tak předjímá úlohu oborové encyklopedie této oblasti.

---

 

(Jankovič, M., Praha, Torst 1997)

Kniha Milana Jankoviče je významná jednak proto, že představuje syntetickou práci o díle Bohumila Hrabala, a to navzdory svému skromnému názvu, neboť ve skutečnosti je v těchto "kapitolách z", věnovaných jednotlivým etapám Hrabalova vývoje, jednotlivým dílům, některým aspektům, podán zasvěcený výklad Hrabalovy poetiky v jejím celku, jednak proto, že se v ní autorovi podařilo spojit náročnou analýzu textů s živým způsobem podání. Hlavní klíč, jímž Jankovič Hrabalovy texty otevírá a jenž mu umožňuje ukázat je jako proud plný významových a stylových zvratů, je pojem "dění smyslu". Za toto dílo se Jankovičovi v roce 1997 dostalo mimořádného ocenění v podobě státní ceny, poprvé udělené za literárněvědné dílo.

---

 

(J. Lehár, Díl 1 (9. století - první třetina 19. století), Praha, Český spisovatel 1997, s A. Stichem, a týž: Čítanka české literatury. Díl 1. Od počátků do raného obrození (9. století - první třetina 19. století). Praha, Český spisovatel 1997)

Učebnice české literatury a čítanka, která tvoří její protějšek, zahrnují období od středověku do konce baroka, chápané v souborných literárněhistorických pracích tradičně jako jeden celek, s ohledem na středoškolské osnovy jsou však obě příručky chronologicky doveny do romantismu (část věnovanou ranému obrození zpracoval Alexander Stich). Ctižádostí učebnice je charakterizovat autory (případně anonymní literární díla) a zároveň postihnout literární vývoj a jeho evropské souvislosti. Publikace - významně překračující standardní podobu učebnicového textu - pojímá do výkladu spolu s českou literaturou také literární tradice, které předcházejí jejímu vzniku (staroslověnskou, latinskou, hebrejskou, německou), a latinské písemnictví, které je jak součástí nadnárodního literárního vývoje, tak součástí dějin národní literarury; do čítanky jsou spolu s českými texty zařazeny překlady ukázek z literární tvorby staroslověnské a latinské. Obě příručky jsou určeny pro potřeby gymnázií; byly však koncipovány tak, aby mohly sloužit i vysokoškolským studentům. V daném žánru jde o mimořádné dílo.

---

 

(Z. Silagiová, D. Martínková, H. Miškovská, H. Šedinová, KLP, Praha 1997)

Slovník středověké latiny v českých zemích registruje a vykládá středolatinskou slovní zásobu, užívanou v zemích Koruny české v období od počátků literatury do roku 1500. Materiál byl excerpován z pramenů různé povahy české provenience a podává ucelený obraz o šíři a různorodosti vyjadřovacích prostředků latinského písemnictví českého středověku. Specifikem tohoto slovníku (na rozdíl od podobných zahraničních projektů) je materiál z rukopisů, čímž je zpřístupněno velké lexikální bohatství, které by jinak zůstalo skryto v nevydaných památkách. Výklad je podáván latinsky a česky, takže je použitelný i pro cizí badatele, přičemž latinská část je definicí, česká překladovým ekvivalentem. Slovník je určen jako základní příručka pro medievisty různých oborů, a vedle překladu jim nabízí též věcné poučení o specifických středověkých reáliích. Vzhledem k tomu, že slovník zpracovává i literaturu doloženou pouze rukopisně, je velice cennou (a prakticky jedinou dostačující a dostupnou) pomůckou pro badatele pracující s dosud netištěnými prameny. Projekt je součástí mezinárodního vědeckého úkolu řízeného Mezinárodní akademickou unií v Bruselu.

---

 

(J. Vařeka, M. Holubová, L. Petráňová (eds.) Praha 1997 (248 s.))

Studie a příspěvky obsažené ve sborníku vesměs vycházejí z etnokartografické metody a výsledků národopisné kartografie. Ze závěrů těchto studií vyplývá základní teze o kulturní jednotě, dané společným evropským civilizačním základem, a kulturní pluralitě, vytvořené evropskými národy a etnickými, případně
i etnografickými skupinami. Jevy tzv. tradiční kultury vytvářejí kulturní areály, které obvykle nebývají vázány na státní ani jazykové hranice, i když jsou jimi ovlivňovány. Znaková a výrazová jednota širších kulturních oblastí, spojená s regionální a lokální rozmanitostí, je jedním z nejcharakterističtějších projevů tradiční preindustriální kultury.

---

(N. Valášková - Z. Uherek - S. Brouček, Praha, Institute of Ethnology 1997)

Publikace je badatelským výstupem, který sumarizuje poznatky o způsobu života, migraci a následné adaptaci přesídlenců z Ukrajiny do České republiky. Tito přesídlenci tvořili podstatnou část řízeného migračního proudu, jenž se dal do pohybu v důsledku havárie černobylské jaderné elektrárny a probíhal v letech 1991 až 1993. Jedná se o práci, která kombinuje kvalitativní a kvantitativní metody šetření a završuje pětileté studium přesídleneckých komunit, které se uskutečnilo s podporou GA AV ČR a ve spolupráci s řadou státních institucí. Závěrečná práce přináší mnoho poznatků o historii českého osídlení na Ukrajině, o tom, jak se jedinec nebo rodina rozhoduje o migraci do cizí země, jaké jistoty preferuje, co naopak nechává náhodě a jaké faktory pak hrají klíčovou roli pro jeho adaptaci v novém prostředí.

---

(red. M. Pavlicová a L. Uhlíková. 750 rkp. s., vyd. Ústav lidové kultury ve Strážnici ve spolupráci s Ústavem pro etnografii a folkloristiku AV ČR v Brně)

Rukopis v pěti stech heslech představuje osobnosti, soubory, slavnosti a instituce, které významným způsobem zasáhly do vývoje folklorismu na Moravě a ve Slezsku v posledních sto letech. Obsahuje údaje týkající se nejen souborového, ale i výtvarného, literárního a hudebního folklorismu. Najdeme zde hesla o zpěvácích a muzikantech, kteří vystupovali na Národopisné výstavě českoslovanské v roce 1895, i osobnosti, které se v nedávné době zabývaly folklorismem v teoretické rovině, jako např. O. Sirovátka, V. Frolec nebo B. Beneš.

---

 

(Luděk Hřebíček, Prague, Oriental Institute 1997, 191 s.)

V práci jsou kvantitativně testovány autorovy původní hypotézy o struktuře textu, jež mají důsledky pro další poznání výstavby jazyka a dynamiky významových útvarů v jazykové i nejazykové komunikaci.

---

 

(Otakar Hulec, nakl. Lidové noviny 1997, 345 s.)

Dějiny Jižní Afriky jsou koncipovány jako syntetické dílo zabývající se obdobím od nejstarších dob vzniku prvního člověka až do schválení první demokratické ústavy v únoru 1997. Kniha je doplněna rozsáhlými dodatky (genealogiemi černošských národů, přehledem nejvyšších představitelů v různých fázích vývoje země a rovněž tisku, který vychází v Jižní Africe). Obsahuje také chronologii a početnou bibliografii. Text doplňuje 150 dokumentárních fotografií a 16 historických map.

---

 

(Votobia, Olomouc / Victoria Publishing, Praha 1996 (vyšlo 1997), 565 s. (Překlad německé publikace Lexikon der östlichen Weisheitslehren.))

Fundovaná práce shrnující lexikonovou formou poznatky o nábožensko-filozofických systémech od Indie až po Japonsko. Překladatelé - pracovníci Orientálního ústavu AV ČR hesla nejen přeložili, ale revidovali i jejich původní texty. Lexikon představuje v obecně srozumitelné encyklopedické formě vůbec poprvé v naší literatuře základní terminologii a učení východních filozoficko-náboženských systémů, které v průběhu 3000 let ovlivnily kulturní a politický vývoj ve sledované oblasti. Práci doplňuje rozsáhlá bibliografie, kterou překladatelé podstatně přepracovali a doplnili do roku 1994.

---

 

(L. Pacnerová ed., SLÚ AV ČR, Praha 1997, počet stran LXVIII + 1032)

Česká bible hlaholská, rukopis z roku 1416, pořízený v Emauzském klášteře v Praze a chovaný nyní v rukopisném oddělení Národní knihovny v Praze navazuje na II. redakci staročeské bible. Nezachovala se celá - pouze 258 listů psaných ve dvou sloupcích, zahrnujících část Starého zákona. Přesto je nejrozsáhlejší staročeskou hlaholskou památkou, která ještě nebyla vydána. Chorvatské hranaté varianty hlaholice užívali mniši v Emauzích jak pro texty církevněslovanské, tak staročeské. Pro Mistra Jana Husa bylo toto písmo jednou z inspirací pro zavedení diakritického pravopisu. Vydání je připraveno v přepise
do latinky, opatřeno kritickým aparátem a úvodní studií. Dílo bude sloužit bohemistům, slavistům, hlaholským paleografům i historikům české středověké kultury.

---

 

---