Z monitoringu tisku

Středoevropský technologický institut CEITEC odstartoval svou činnost

 

Nečas jmenoval prorektora Fialu svým vědeckým poradcem

 

Revoluční italské výsledky se musíme pokusit zabít, říká český fyzik

 

Strakošův manifest. Proč se čeští vědci nenatahují po výzkumných grantech EU?


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Abicko  > 2011  > leden  > Věda a výzkum

Konference o bezpečnosti nanotechnologií

O současném stavu vědění v oblasti toxikologie nanomateriálů a bezpečnosti nanotechnologií jednala ve dnech 29.–30. listopadu 2010 v konferenčním centru Ústavu molekulární genetiky AV ČR v Praze-Krči mezinárodní konference odborníků ze 16 evropských zemí a Spojených států. Hlavním cílem setkání bylo kriticky zhodnotit dosud prováděné studie a projekty a formulovat priority výzkumu tak, abychom mohli do pěti let navrhnout dosud neexistující evropskou legislativu v oblasti bezpečného používání nanomateriálů.

19_1.jpg
Foto: © Luděk Svoboda, Akademický bulletin
Konferenci zahájili (zleva) Eva Syková, ředitelka Ústavu experimentální medicíny AV ČR, Otakar Fojt z Vědeckého a inovačního centra při britském velvyslanectví v Praze a H. E. Sian MacLeod, velvyslankyně Spojeného království.

Konferenci, kterou zahájily britská velvyslankyněv Praze H. E. Sian MacLeod a ředitelka Ústavu experimentální medicíny AV ČR prof. Eva Syková, uspořádal ÚEM ve spolupráci s Britským velvyslanectvím v Praze a Vědeckým a inovačním centrem britské vlády. Odbornou část garantoval Ústav pracovního lékařství v Edinburgu, Ústav pro práci a zdraví v Lausanne a skupina evropských pracovišť z oblasti zdravotních a environmentálních účinků nanomateriálů, NanoImpactNet.

Dosud platné bezpečnostní standardy vycházejí z limitních hodnot pro látky, ze kterých jsou nanomateriály složeny, avšak neberou v úvahu experimentálně ověřený fakt, že nanočástice (tj. částice mající jeden rozměr menší než 100 nanometrů) mohou v lidském těle na rozdíl od větších částic pronikat do orgánů a tkání a vyvolávat v nich nežádoucí toxické účinky. Fakt, že bezpečnost nanotechnologií zaostává za jejich vlastním rozvojem, je dán i tím, že se z hlediska chemických a fyzikálních vlastností jedná o nesmírně rozmanité materiály (uhlík, kovy, oxidy), jejichž možné nežádoucí účinky závisejí na řadě parametrů. Proto je nalezení společných bezpečnostních standardů tak obtížné.

Odborníci v průběhu konference diskutovali o obsáhlém dokumentu s pracovním názvem Nanosafety Challenges, který kriticky hodnotí dosavadní stav vědění v oblasti řízení rizik pro vyráběné nanomateriály. K dokumentu se před zahájením konference vyjádřili význační světoví experti v dané oblasti, kteří odpověděli na mnoho zásadních otázek – např.: Máme dostatečně kvalitní data, abychom mohli alespoň v některých oblastech bezpečnosti nanotechnologií učinit definitivní závěry? Ve kterých důležitých oblastech nanotoxikologie jsou data zcela nedostatečná? Máme již adekvátní metody pro některé oblasti nanotoxikologie? Jsou to však jen některé z otázek, na něž se vědci snažili během pražské konference najít konsensuální odpovědi, neboť jejich názory se i na takto elementární problémy značně liší. Výsledný materiál vzešlý z diskusí stejně jako přednášky zveřejní organizátoři v nejbližším období na www.nanoimpactnet.eu.

Přínos pro nanotoxikologii v České republice
Jedním ze základních důvodů, proč se takto významná konference konala v České republice, je fakt, že se čeští vědečtí pracovníci doposud do evropských nanotoxikologických projektů takřka nezapojili. Je to dáno tím, že se otázka bezpečnosti nanotechnologií v našem státě dlouhodobě podceňuje, respektive financování takových projektů je špatně nastaveno. Podpora je nesmyslně podmíněna kofinancováním soukromými subjekty, pro něž je to především finančně neúnosné; malé soukromé firmy v ČR se nemohou svou finanční silou srovnávat s koncerny typu BASF, DuPont apod. Navíc je k tomu zatím žádná legislativa nenutí. Výsledkem je stav, který ve svém vystoupení na konferenci výstižně popsal prof. Pavel Danihelka: z cca 500 projektů v oblasti rozvoje nanotechnologií v ČR jich pouze pět (!) zahrnuje otázky bezpečnosti těchto technologií. Za takovéto situace nelze očekávat, že čeští nanotoxikologové proniknou v dohledné době do špičkových evropských konsorcií vědeckých týmů. Proto se účastníci konference domluvili, že se všechny zainteresované strany a potenciální partneři z ČR sejdou koncem ledna 2011 v Ostravě a pokusí se dohodnout na návrhu nanotoxikologického projektu, který by vycházel z priorit definovaných na pražské konferenci a zároveň by vyprodukoval světově přijatelné výsledky publikovatelné v mezinárodních impaktovaných časopisech. Otázkou samozřejmě zůstává, kdo takový projekt podpoří. V rámci stávajícího nastavení podpory základního a aplikovaného výzkumu to asi nepůjde. Jde však o jediný způsob, jak na sebe upozornit z hlediska budoucího začlenění do evropských projektů v oblasti bezpečnosti nanomateriálů.

V závěru si dovoluji poděkovat dr. Otakaru Fojtovi z Vědeckého a inovačního centra při Britském velvyslanectví v Praze, a to nejen za práci, kterou odvedl jako spoluorganizátor konference, ale i za skvělou organizaci návštěvy českých odborníků na špičkových nanotoxikologických pracovištích ve Velké Británii v únoru 2010, která nakonec vedla k velmi úspěšnému setkání v Praze. Za finanční podporu patří poděkovaní vedle Britského velvyslanectví i České technologické platformě bezpečnosti průmyslu a agenturám CzechInvest a AMVIS.

JAN TOPINKA,
Ústav experimentální medicíny AV ČR, v. v. i.