Z monitoringu tisku

Středoevropský technologický institut CEITEC odstartoval svou činnost

 

Nečas jmenoval prorektora Fialu svým vědeckým poradcem

 

Revoluční italské výsledky se musíme pokusit zabít, říká český fyzik

 

Strakošův manifest. Proč se čeští vědci nenatahují po výzkumných grantech EU?


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Abicko  > 2010  > únor  > Věda a výzkum

Paměť, kolem níž chodíme a o níž občas nevíme

Legendární francouzský historik Pierre Nora se po čtvrt století evropského rozvíjení badatelských podnětů, obsažených v jeho kultovní práci Místa paměti (1984), dočkal dalšího tributu: představitelé Česko-slovensko-francouzské komise historiků zvolili jeho vůdčí téma za motto mezinárodního kolokvia, tradičně provázejícího bienální zasedání komise v jednotlivých členských zemích.

Detail pomníku bitvy u Chlumce nedaleko Prestanova
Detail pomníku bitvy u Chlumce nedaleko Prestanova
Foto: Josef Tovara, Archiv autora 

O uspořádání odborného setkání, jež v roce 2009 připadlo České republice, byl – opět tradičně – požádán Historický ústav AV ČR, v. v. i. Vzhledem k metodologické náročnosti a nemalým požadavkům na faktografické, ale především teoretické zvládnutí nezvyklých badatelských objektů nebyl tento úkol nijak snadný, neboť z rozhodnutí komise řešili totéž zadání již účastníci pařížského zasedání před dvěma léty. Pořadatelům bylo zjevné, že Norovo tematické spektrum bude nutné rozevřít i za cenu kreativního uzpůsobení původního pojetí. Při zachování respektu k hlavnímu badatelskému cíli – zmapovat přítomnost a dlouhodobé působení reliktů historických dějů, vtělených do memoriální kultury, ve vědomí současníků včetně vědomé manipulace s jejich významy – byla do výzkumu zahrnuta „místa paměti“ nejen materiální, ale také virtuální povahy: osobnosti, instituce, hodnoty, stereotypy či tradice, jejichž uchování a interpretace se podle proměn dobových požadavků dočkaly odlišného hmotného, kulturního či rituálního ztvárnění.

Pomník připomínající bitvu na Moravském poli (Marchfeld) mezi Přemyslem Otakarem II. a Rudolfem I. Habsburským, kterou obě strany svedly 26. srpna 1278.
Pomník připomínající bitvu na Moravském poli (Marchfeld) mezi Přemyslem Otakarem II. a Rudolfem I. Habsburským, kterou obě strany svedly 26. srpna 1278.
Foto: Václava Kofránková, Archiv autorky

Organizace kolokvia a jeho odborné garance se ujal prof. Milan Hlavačka, vedoucí oddělení dějin 19. století HÚ, k jehož jistému překvapení odpověděla na takto formulovanou výzvu celá řada domácích i zahraničních badatelů. Vědecké setkání, které se pod názvem Paměť míst: historie jako identita a manipulace konalo ve spojení se zasedáním komise počátkem listopadu 2009 ve vile Lanna, se tak proti původnímu plánu rozšířilo na tři dny (5.–7. 11.). V jejich průběhu se příspěvky celkem třiceti čtyř historiků z Francie, Rakouska, Slovenska, Německa a České republiky střídaly se zaujatými diskusemi trvajícími až do závěrečného sobotního podvečera. Jednání bylo strukturováno do tematických sekcí podle typologie „míst paměti“, přičemž časový rozptyl se pohyboval od kultu barokních světců po normotvorné snahy současné Evropské unie.

Michel Bernard poukázal na nové možnosti výkladu symboliky Muchovy Slovanské epopeje ve světle Husova kultu.
Michel Bernard poukázal na nové možnosti výkladu symboliky Muchovy Slovanské epopeje ve světle Husova kultu.
Foto: Archiv HÚ AV ČR

Inspirativní náboj call for papers se projevil již v první sekci nazvané Institucionalizovaná paměť, v jejímž úvodu se setkalo zmapování proměnlivého působení pařížského Institutu slovanských studií na francouzskou odbornou i politickou veřejnost (A. Marès) s pokusem dešifrovat poselství nedávné reprezentativní výstavy významných objektů zemí EU, jejichž výběr byl centrálně „koordinován“ bruselskými úřady (M. Kšiňan). Mezi nejzajímavější příspěvky nejen této sekce, ale celého jednání patřila obšírná analýza intenzivního zájmu o fenomén první světové války (S. Audoin-Rouzeau), události, která na sebe ve Francii – bez výraznější odezvy jinde v Evropě ­– nedávno strhla roli historického, kulturního i veřejného „megahitu“. V rámci paměti událostí provedl dále E. Boisserie exkurz o „druhém životě“ Martinské deklarace, zatímco B. Michel poukázal na nové možnosti výkladu symboliky Muchovy Slovanské epopeje ve světle Husova kultu. Výpovědní hodnotu kodifikace státních svátků a pamětních dní při (re)formování identity nového státního útvaru prokázal na příkladu Slovenska D. Kováč. Z obdobného úhlu formování veřejné paměti zkoumali J. Šouša a J. Štaif vývoj historizující ikonografie na bankovkách České republiky.

V rámci paměti událostí provedl Etienne Boisserie (vlevo) exkurz o „druhém životě“ Martinské deklarace. Antoine Marès pro změnu zmapoval proměnlivé působení pařížského Institutu slovanských studií na francouzskou odbornou i politickou veřejnost.
V rámci paměti událostí provedl Etienne Boisserie (vlevo) exkurz o „druhém životě“ Martinské deklarace. Antoine Marès pro změnu zmapoval proměnlivé působení pařížského Institutu slovanských studií na francouzskou odbornou i politickou veřejnost.
Foto: Archiv HÚ AV ČR

Rovněž sekce věnovaná paměti v náboženských projevech zaujala řadu historiků, kteří sledovali využití skutečných i fiktivních příběhů a osob pro manifestaci, ritualizaci či kulturní potvrzení raně novověké konfesní identity. Vesměs konstatovali zeslabení, popřípadě zánik těchto motivů s nástupem nacionálních ideologií (E. Ducreux, J. Mikulec, P. Macho). Badatele moderních dějin zaujala zejména vystoupení věnovaná přisvojení historických kultů a církevních tradic (sv. Štěpán, uherská koruna, náboženské pouti) a jejich metamorfózám v rukou mediálních a politických manipulátorů 20. století (M. Michela, E. Frimmová, J. Šebek), stejně jako novodobé osudy objektů ohrožených dobovými konvulzemi i kulturním ignorantstvím (slovenské synagogy v podání C. Horel).

Mezi nejzajímavější příspěvky patřila analýza intenzivního zájmu o fenomén první světové války, kterou přednesl Stephane Audoin-Rouzeau.
Mezi nejzajímavější příspěvky patřila analýza intenzivního zájmu o fenomén první světové války, kterou přednesl Stephane Audoin-Rouzeau.
Foto: Archiv HÚ AV ČR

Jako intelektuálně i vizuálně velmi vděčné téma se ukázala nejvlastnější norovská místa paměti, totiž významná bojiště či válečné pomníky, a proměny jejich memorializace v rytmu vývoje dobových postojů i v perspektivě protivných stran. Významové vidění se odráželo jak v (ne)udržování a kultovním využívání lokality samé (W. Bahr, M. Brtko, M. Řezník, V. Kessler, F. Šístek), tak v pozdějším historickém a kulturním ztvárnění slavných bitev a jejich protagonistů (E. Maur, V. Kofránková). Další soubor příspěvků se orientoval na zpředmětnění paměti ve zdánlivě bezpříznakových lokalitách: P. Čornej a J. Kořalka zpracovali vtělení bojových a revolučních tradic do „čtení“ měst Přibyslavi a Tábora, M. Hlavačka a E. Semotanová se věnovali otiskům minulosti v širších krajinných rozměrech. Z memoriální reflexe moderních kultovních osobností odborníky zaujalo budování historických portrétů „zakladatelů socialismu“ J. Hybše a P. Krkošky (L. Fasora) a „osvoboditele rolníků“ H. Kudlicha (P. Kladiwa), zatímco paměť budov a projekci ideologie do výzdoby účelových staveb demonstrovaly případy zaniklého Německého domu v Brně (P. Cibulka) a mauzolea podnikatelského rodu Kleinů v Sobotíně (P. Popelka). Literárního uchopení skutečných i imaginárních míst paměti v různých žánrech se ujali M. Lenderová na příkladu vytváření stereotypu Francouzky v českém biedermeieru, M. Řepa sledováním konstrukce významných dat moravských dějin německými autory z počátku 19. století a R. Vondra poukazem na odraz roku 1848 v kramářských písních kolísajících mezi požadavky konformity a popularity.

Hrobka sobotínské větve Kleinů v Sobotíně
Hrobka sobotínské větve Kleinů v Sobotíně
Foto: Petr Popelka, Archiv autora

Pro odborníky nejrůznějších orientací bezesporu přitažlivá konference znovu ukázala základní směřování soudobé historické vědy k široce pojatým sociálním a kulturním dějinám, jejichž podmínkou sine qua non je vazba na současnost nikoli cestou prvoplánové aktualizace, nýbrž úsilím o nové odpovědi na odvěké existenciální otázky.

SVATAVA RAKOVÁ,
Historický ústav AV ČR, v. v. i.