Bez plastů se neobejdeme

Rada pro popularizaci vědy AV ČR uspořádala 5. června 2008 v budově Akademie věd ČR tiskovou konferenci na téma recyklace plastů a jejich využívání v České republice. "Význam syntetických polymerů pro lidskou společnost dokazují čísla rostoucího objemu jejich výroby. V roce 1930 dosahovala celosvětová roční produkce plastů (vlastně tehdy jen bakelitu a celuloidu) stěží 23 000 tun. Po válce, v roce 1950, už přesáhla 1,3 milionu tun a v roce 2006 už dosáhla hodnoty 245 milionů tun," uvedl setkání prof. Miroslav Raab z Ústavu makromolekulární chemie AV ČR, v. v. i., a člen Rady pro popularizaci vědy AV ČR.

'
Skupina ­komoditních plastů tvoří ­největší objem odpadů. Ročně se u nás recykluje asi 35 000 tun PET lahví, je to ale méně, než v zemích západní Evropy.
© Petr Králík, Archiv SSČ

Proč plasty získaly takovou oblibu? Je tomu zejmé-na díky snadné zpracovatelnosti a také nízké měrné hmotnosti. "Zatímco standardní skleněná láhev na pivo (0,5 l) má hmotnost zhruba 330 g, láhev z polyethylentereftalátu (PET) váží jenom 38 gramů a pojme 1,5 l. Výhodná je také výroba lahví z malinkých polotovarů přímo ve stáčírně nápojů. Při dopravě prázdných obalů i nápojů se tak velmi ušetří," vysvětlil Miroslav Raab. Ve svém příspěvku dále sdělil, že všechny vyráběné plasty lze rozdělit do tří velkých skupin a sestavit do schematické pyramidy. Její tři vrstvy představují od zdola nahoru komoditní, konstrukční a speciální plasty. Skupina komoditních plastů má největší objem a zahrnuje v podstatě jen polyethyleny (PE), polypropylen (PP), polyvinylchlorid (PVC), polystyren (PS) a nověji také polyethylen-tereftalát (PET). Právě tyto polymery mají v odpadech největší objem. Při recyklaci je třeba vyřešit jejich třídění (třeba flotační metodou) nebo naopak společné zpracování pomocí takzvaných kompatibilizátorů. Obrovská výroba plastů nyní přináší problém s jejich dalším osudem poté, co už jako materiály dosloužily. Zdá se, že technologicky je recyklace plastových odpadů vyřešena.

V Evropské unii se používají zejména dva druhy recyklace, a to chemická a materiálová. Materiálová recyklace zahrnuje postupy spočívající v mletí upotřebených výrobků, vznik drtě, následné sušení a případnou regranulaci. Drtě a regranuláty se používají podle svého složení a stupně znečištění na výrobu méně náročných produktů, v lepším případě lze získaný recyklát přidávat k panenskému plastu a opětovně zpracovávat na kvalitní výrobek. Chemická recyklace je založena na chemickém rozkladu plastu na rozkladné produkty o nízké molární hmotnosti a jejich dalším chemickém zpracování. "V současné době se v EU přechází od chemické recyklace k materiálové, která roste asi o 10 procent ročně. Stejně tak roste i energetické využití plastů," uvedl během konference dr. Jiří Kotek z Ústavu makromolekulární chemie AV ČR. Dodal, že Česká republika si vede dobře v materiálové recyklaci, ale zaostává v energetickém využití plastů. Podrobnosti o chemické recyklaci plastů přiblížil Ing. Zdeněk Kruliš z ÚMCH AV ČR a s recyklací nápojových kartonů posluchače seznámil prof. Vratislav Ducháček z Ústavu polymerů VŠCHT. Na konferenci nechyběli ani představitelé soukromého sektoru – Ing. Lukáš Grolmus, ředitel oddělení komunikace EKO-KOM, a Ing. Jaroslav Lavička, Silon, a. s., Planá nad Lužnicí. Oba se shodli na tom, že základním předpokladem efektivnosti recyklace je zejména účinné třídění. Firma EKO-KOM považuje za jeden ze svých nejvyšších úspěchů to, že již 98 % obyvatel ČR má možnost odpady třídit a 70 % se skutečně aktivně třídění odpadů účastní. "Podle analýzy výtěžnosti tříděného sběru odpadu v roce 2007 každý občan ČR vytřídil 48,7 kg odpadu, což je o 5 kg více než v minulém roce," dodal Lukáš Grolmus.

Ing. Jaroslav Lavička, představitel firmy SILON, která je jediným výrobcem PET střiží a kabelů v ČR a patří k předním výrobcům v Evropě, uvedl, že v současné době se návratnost použitých PET lahví podle odhadu v ČR pohybuje na úrovni asi 60 procent. To znamená, že se zpět k recyklaci či jinému použití dostane asi 35 000 tun PET lahví. Dá se říct, že podobná situace je také v Evropě, v zemích západní Evropy je však příznivější. To je dáno dlouhodobějším procesem sběru a třídění a také vyšší finanční podporou tohoto systému.

Závěrem citujme prof. Raaba, který výstižně poznamenal, že bez syntetických polymerů by současná životní úroveň nebyla vůbec možná. "Představme si, že by dnes někdo nějakým zázrakem nebo nařízením odstranil syntetické polymery ze světa, automobilům by odpadly nárazníky, zmizela by velká část jejich vnitřního vybavení, zmizely by všechny počítače a cédéčka, zkolabovala by většina rozvodů pitné vody a mnoho lidí by asi chodilo nahých. Okamžitě by se zhroutila současná civilizace."

GABRIELA ADÁMKOVÁ